Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 33. Rvačka o klíče s nečekaným vyústěním

"To já jsem v současnosti první ve velení Generality!" hřímal se Dexey. "Já ty klíče pohlídám. Až Brexa vybere toho nejpovolanějšího, přísahám na mou válečnickou čest, že mu je ve vší počestnosti předám."

"Anebo je převezmu já," řekl mrazivým tónem Vaysa. V obou rukou svíral zbraně a plynule couval ke stěně, aby měl krytá záda. Teď mířil na všechny a na nikoho.

Podle toho, jak všichni strnuli, si Tederik odvodil, že generál vybral takový kalibr, který dokáže složit i nejsilnější pohlaváry Čtyřdohody.

"Endemone, padej pryč," šeptl Danny, který se ve zbraních vyznal.

Sibiel karatelsky zavrtěl hlavou: "Feen-texové anihilátory? To jako vážně?"

Tolik zase Tederik o zbraních věděl, že prostředky na bázi feen částic spolehlivě likvidují všechny bytosti s funkčním napojením na prostorovou pleteň vyjma tvorů Třetího řádu, které chrání vazby na paralelní časové linie. Kvalitní krihonitové brnění feen-texové paprsky odcloní, protože neživá hmota funguje jako izolant. Ale stačí, když proud zasáhne část odhalené kůže, a postižené místo se rozpadá. Rozklad se rychle šíří do zbývajících částí těla. Danny se kdysi snažil vysvětlit, na jakém principu to funguje. Tederik si zapamatoval jen tolik, že v případě feen částic se jedná o reverzně upravené infony, které zvládnou vymazat ohnisko bazální magie postižené osoby v daném časovém vláknu, takže to vypadá, jako kdyby v daném časovém intervalu nikdy neexistovala. Teprve přidruženým efektem je likvidace hmotného těla. V celém Metaprostoru bylo používání feen-texových paprskometů tabuizováno. Spíš, nežli k přímému boji je znesvářené strany využívaly jako nátlakový prostředek, a to ten nejšpinavější.

Dannavion chytil vzpouzejícího se Endemona za paži a smýkl s ním směrem k východu. Pak se vrátil pro Tederika. "Vy běžte, já zůstanu," zachraptěl. Ale Tederik zavrtěl hlavou.

"Taky zůstanu," vypravil ze sebe Endy, který se mezitím stačil vrátit.

Doposud veškerá komunikace probíhala za okolního kvílení a lomození zbytku smrtelníků, kteří byli tak ztuhlí strachem, že se nedokázali tak jako ostatní ve tmě vyplazit na chodbu. Nyní, jako kdyby i oni vycítili, že jde do tuhého, se rozhostil klid.

"Chcete ty klíče pro sebe, Vayso, jinak nás všechny pobijete? Proč?" zapředl téměř rozmarně Igor. "Nebo nás pobijete i tak? Uvědomujete si, jaké následky by to přineslo? Vám? Celému Vahanu?"

"No vážně, Vay. Proč?" připojil se dutě Dexey.

"Protože nosím Vuanniny modrozlaté šupiny," odvětil rázně arcidesmon. "Jedině já jsem z celé generality oprávněný ty klíče převzít. Původní pokyny už nejsou aktuální. Neuznávám Brexino pověření. Všichni víme, že bohové se nevrátí, ale jejich odkaz, ty klíče..."

"Patří Vahanu. Ne tobě," přerušil ho Dexey.

"A ty se chceš dělit s cizáky! To nepřipustím!"

"Narušuješ posvátné dohody!" zavrčel Dexey. "To zase nepřipustím já!"

Ozvalo se dvojité zasyčení, jak Vaysa na obou zbraních uvolnil pojistky. "Válečnická čest? Na tu ti seru." Uvolněně se rozchechtal. "Jaká úleva! Konečně to říct na plnou hubu. Tyhle paprskomety jsou tak praktické. Stačí kmitnout zápěstím a je uklizeno."

Zatracené klíče! Tederik si v duchu spílal do idiotů, že radši nedržel hubu. Sám sebe se ptal, proč to blbec Vaysa ještě protahuje zbytečným žvaněním. Nevěřil, že se mu podaří pobít všechny. Špičky Čtyřdohody se nedají snadno. Stejně tak nedoufal, že se to obejde beze ztrát. Tak proč všichni stojí jak zařezaní?

"Nedělej to, Vay," varovně zavrčel Dexey.

V následující chvíli se v rychlém sledu odehrálo několik naprosto nevratných událostí. Tederik je dokázal vyhodnotit až mnohem později, a ani pak si nebyl jistý, zda to vystihl správně.

Dannavion strhl Endyho k zemi, a ještě bratra zalehl vlastním tělem. Tederik přiskočil a postavil se před ně. Věděl, že čas k záchraně už promeškali.

Tay Wen, který stál Vaysovi nejblíže, po něm plavným obloukem skočil, nejspíš v úmyslu ho povalit a vyrvat mu zbraně z rukou. V tom samém okamžiku Igor ab Nirruvien roztáhl křídla do šířky a mrštil z nich po generálovi silovou vlnou, co připomínala koncentrovanou tmu, zatímco Sibiel Arci-Quinn na Vaysu vrhnul světélkující letannatovou membránu, kterou snad vygeneroval z nicoty, protože žádný vrhač v rukou neměl. Cílem obou akcí bylo dráhu feen částic zablokovat.

Mezi oběma těly vyšlehlo rudé světlo, jak Vaysa vypálil.

Tay Wen zařval. Vaysa zařval. Jejich další výkřiky ztlumila právě dopadající Sibielova letannatová membrána. Obalovala je jako měkká lepkavá plachta, která za pár mžiků změní konzistenci a ztuhne. Vaysa v Tay Wenově sevření šel k zemi, což ještě umocnila Igorova silová magická vlna, a ještě více přitlačila přilnavou izolační vrstvu na zápolící dvojici. Slabinou této defenzivní zbraně byla krátká trvanlivost. Jakmile obal vytvrdne, stane se křehkým. Dostatečně silná osoba může krustu rozbít, a to i zevnitř.

Z míst mezi spárami dlažby vyrašily kořeny. Bleskově obklopily zmítající se chumel pokrytý lepivou membránou a stejně tak rychle se i s břemenem vsákly do země.

Po dvojici generálů a zasahující stromistě zůstaly jen napůl uvolněné dlaždice poprášené hlínou.

Danny se hbitě zvedl z Endemonových zad a pomohl bratrovi vstát. "Bude Flokaia v pořádku?" zeptal se Igora.

"Jistěže," zamručel tázaný, zatímco s tichou elegancí skládal křídla. "Vyplivne náklad na neobydleném satelitu a zmizí dřív, než se jim podaří izolaci rozervat."

"Měli jste zálohu," ozval se chraptivě Dexey. "To jsme si nedomluvili."

"Měli jsme čekat, až nás tvůj druhý všechny odkrágluje?" řekl znechuceně Sibiel.

Dexey toporně přikývnul, jakmile mu došlo, že Vaysův komplot padá na jeho hlavu. "Přísahám, že jsem nevěděl, co plánuje," zamručel. "Nevím, jak dopadl. Jeden z nich to určitě koupil. Možná oba. Vždyť jste to viděli. Pokud ještě žijí, dlouho nevydrží."

"Bazální jádra se zhroutí během deseti mžiků," přisvědčil vážně Igor.

"Mrzí mě, že jsem Taye podcenil. Věděl, co je válečnická čest," poznamenal dutě Ditrux.

"Vezměte ty klíče, Dexey, a zmizme odtud," obrátil se na osiřelého vahance Igor.

"Najednou to nevadí?" vyštěkl generál.

"Vyhodnotil jsem nová fakta," odpověděl Igor.

Dexey přistoupil ke dvojité schránce. Neobtěžoval se s uzávěrem a ohnal se pěstí. Sklo zařinčelo. Generál sáhnul dovnitř a…

Do zšeřelého sálu udeřil sloup modrého světla. Pulzoval v rytmu hudby. Za polekaných výkřiků se stěny rozvibrovaly a praskaly. S mocným rachotem se budova chrámu bortila, rozpadala na kameny a trámy, a ty se dále drolily na prach. Místo aby se všechen rozmělněný stavební materiál zřítil a zasypal zastavěnou plochu, roztočil se v obrovském víru a rozletěl se do stran, aniž by kdokoliv v místě někdejší kontemplační síně přišel k úhoně. Všechno to zabralo několik nádechů a výdechů.

Nad podstavcem s pozůstatky vitríny se vznášela štíhlá ženská postava, oblečená v černém tílku a černých vojenských kalhotách, obutá v těžkých botách, s vlasy vlajícími v jejím osobním větrném víru. V otevřeném prostoru pod temnou zamračenou oblohou se všechno zastavilo, až na ty vlasy…

Rik je v prvním popudu popsal jako rudohnědé. Ale ne. Byla to barva starého vína, ryzí a vášnivá. A její oči byly jako tekutá rtuť. Stejně tak neklidné. Byla nádherná a smrtící. Každý, kdo ji viděl, musel nutně dojít k závěru, že by ho mohla sfouknout stejně snadno jako plamínek svíčky.

Okamžitě ji poznal.

Šerryzah se snesla na podlahu a stanula čelem k Dexeyovi. Tvář měla staženou nevolí. Natáhla ruku a křikla: "Dej mi to!"

Její hlas zaduněl jak rána z děla. Tederik zavrávoral. Křeč v břiše ho zlomila v pase. Nebyl to jenom zvuk s devastujícím účinkem, ale něco mnohem ničivějšího.

Chce ty klíče? Proč?

Kroutil se a dávil jako všichni ostatní. Přesto stejně jako oni nedokázal odtrhnout pohled od Šerryzah s generálem.

Překvapilo ho, že doposud nesmiřitelný vojevůdce, padl před Šerryzah na kolena. S vytřeštěnýma očima lapal po dechu a zíral. Nikoliv rozhořčeně, ale šokovaně. Jako kdyby stál tváří v tvář nejhorší noční můře a současně se mu vyplnil vytoužený životní sen.

Šerryzah neprojevila pro jeho rozporuplné rozpoložení žádné pochopení. Netrpělivě pohodila hlavou. "Ty klíče! Hned!" Už tolik neřvala a její hlas tentokrát nikoho neporazil.

A Dexey byl jak očarovaný. Klíče jí poslušně podal.

Sevřela svazek v hrsti, aniž se na něj podívala. Jako kdyby ho důvěrně znala.

"Čekali jsme dlouho, má paní," vypravil ze sebe ohromený arcidesmon. "Ale kde jsou ostatní?"

"Zranění," odsekla. "Není čas to vysvětlovat."

Vyhledala pohledem Ditruxe a houkla: "Vyřiď Brexe, že děkuji. O další se postarám sama."

Ditrux se uklonil. "Vyřídím, madam."

Navrátivší se starovahanská bohyně Vuan, protože to musela být jedině ona, se opětovně obrátila na Dexeye: "Než se vrátím, korunuj krále."

Generál se zachvěl. "Koho, má paní?"

Ukázala na Tederika.

"To je absurdní!" zmohl se k protestu Tederik. "O Vahanu nic nevím. Z armádních protokolů je mi zle. Jak bych mohl něčemu takovému vládnout?" Byl naprosto rozhozený. On s ní sakra spal! Se smrtící starovahanskou bohyní, o které se píše, že je starší než debhátarové.

Nedbale mávla paží, jako kdyby odháněla otravný hmyz. "Stejně budeš!"

"Volíš polokrevného, má paní?" zhrozil se Dexey. "Tomu mí důstojníci neuvěří. Budou si myslet, že jsem zešílel. Postaví ho ke zdi. Utratí ho jako psa a mě s ním."

Už byla zjevně na odchodu, když se zarazila. Že by zvažovala generálovy námitky? Tederikovo srdce se zatetelilo nadějí.

Její zaťaté rysy změkčil náznak nedbalého úsměvu. "Ech dobře," zaševelila. Nadhodila si klíče v dlani. "Stejně tam mám cestu. Promluvím s nimi." Načež zmizela. Tentokrát bez doprovodných efektů. Nepotřebovala portál ani průvlak. Byla ta tam, jako kdyby nikdy neexistovala.

***

"Máme tu novou situaci," prohodil do ticha Igor.

Zjizvený to vystihl docela přesně. Tederik se rozhlédl. Ocitli se na plochém zcela pustém temeni kopce. Schodiště, stromy, tráva... všechno bylo pryč. Svah tvořila hlína, z níž prosvítaly kameny. Jediným důkazem, že nahoře ještě před chvílí stála robustní svatyně, byl zachovalý kruh dlažby, vymezující půdorys někdejší kontemplační komory. Místo, kde se všichni nacházeli.

V městě pod kopcem byla tma jak v ranci. Panovalo tam šokované ticho. Tederik pátral po stopách destrukce, ale žádné rozvaliny neviděl. Až na ten oholený kopec a rozmetaný chrám, všechny střechy v dohledu vypadaly zachovale. Kam se poděly trosky?

"Rozemlela ty šutry na písek, těsně, než dopadly," zabručel uznale Danny. "Takový přístup k úklidu se mi líbí. Ale vysvětlete mi, proč si jí nikdo nevšiml dřív. Poflakuje se tu deset let. Kšeftovala s diamanty, ale ve skutečnosti hledala ty klíče. Proč se nezeptala Brexy? Ona by jí přece řekla, komu je dala."

Endy šťouchl Rika do žeber. "O čem to mele? On tu ženskou zná?"

"Vyprávěli jsme ti o ní," poznamenal Rik apaticky. "Ta Zlatokopka, co jsme potkali v horách a co nás vzala na Bredeon. Ve skutečnosti pravá starovahanská bohyně Vuan."

Myslel na to, co jim o Šerryzah prozradil Ditrux. Je to asi deset let, co se objevila na bredeonském pracovním úřadě. Vyhublá na kost, nesrozumitelně blekotala a jiskřila. Naháněla personálu strach.

Ukázalo se, že ta holka si na nic nepamatuje. Urbiel jí dal jméno. Dával jí soukromé lekce z historie a všelijak ji podporoval ve studiu. Holka se za pár let osamostatnila. Začala cestovat na vlastní pěst a natrefila na různé existence…

"Urbiel bude mít co vysvětlovat," procedil skrze zuby Igor, který zjevně myslel na totéž.

"Nevěřím, že věděl, koho to vlastně adoptoval," řekl smířlivě Ditrux. "Prostě oblafla i jeho."

"Třeba ho neoblafla," namítl Tederik. "Řekl bych, že dlouho nevěděla, kým je. Potom se otrávila jedovatým sněhem, a následně feen-texovými řetězy. Byla na mraky, když jsme ji vysvobodili. Její špatný stav nejspíš katalyzoval sebezáchovný impulz. Kallesijské hory se třásly, když samu sebe léčila. Možná až tehdy si vzpomněla."

"Byla pryč deset tisíciletí," vydechl Danny. "Co všechno musela zažít…"

"Spíše mi dělá starosti," řekl Igor, "k čemu potřebuje ty klíče. Nerad to připouštím, generále," obrátil se na Dexeye, "ale s jejím návratem pozbývají původní dohody na platnosti. Ona je výhradně oprávněná ty laboratoře otevřít. A zřejmě nebude mít potřebu se dělit s cizinci. Její etický kodex je o deset tisíc let starší než ten náš. My teď můžeme jen doufat, že se v Urbielově péči dostatečně obeznámila s politikou univerza. A že bude nakloněná respektovat společné zájmy, nebo o nich alespoň jednat."

***

Konec prvního dílu

četba na pokračování bude pokračovat druhým dílem trilogie, nazvaným Ve veřejném zájmu