Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 3. Dannyho zkrat a pád

Dveře se otevřely, do pokoje napochodovala pětice bývalých královniných gardistů. Byli to ti samí, kteří včera odpřisáhli věrnost regentovi a tím si zachránili krky. Prostorná ložnice vypadala rázem jako špeluňka. Tederika bodlo u srdce, když mezi příchozími poznal Dannyho kamaráda z akademie, Laurena. Nedávno mu při porodu zemřela žena. Čerstvý vdovec s dvojčaty si nemohl dovolit čestně zemřít, protože děti by zůstaly bez podpory. Tederik mu neměl za zlé, že změnil pána. Ale věděl, že Danny takto neuvažuje.

"Co pro vás můžeme udělat, pánové?" otázal se přiměřeně nevlídně, ale pořád dostatečně slušně s vědomím, že kdyby nechal mluvit Dannyho, koukala by z toho rvačka.

Vojáci se rozestoupili ke stěnám. V oblaku čemeřicové vůně vešel Kall.

Měl na sobě slavnostní temně modrou uniformu Prvního maršála Glenesie, ušitou ze vzácného sukna z pavoučí příze, s černými axionity na ramenou, a s černou stříbřitě protkávanou šerpou. Takovou nosíval otec. Že by to byla ona? Visívala ve skříni v sídle Admirality. Aby si Kall mohl ty hadry na sebe vzít, stačilo angažovat šikovného krejčího, který by zakrátil rukávy a nohavice. Otec byl o půl druhé hlavy vyšší než Kall, přičemž ani Kall nebyl žádný zakrslík. Objemem hrudníku a šířkou ramen se ti dva zase tolik nelišili. Otec měl pevnou postavu těžkého atleta, zatímco strýček byl podsaditý a oplácaný. Hanoden byl snědý, tmavovlasý, s očima barvy medového jantaru, zatímco Kallova kůže připomínala smetanu, oči měl modré a vlasy plavé. Proslýchalo se, že zamlada, než přibral, býval strýc krasavec. Dokonce se mu říkalo Kall Nejvíce Nádherný. Prý si na své kráse velice zakládal, a dlouho odmítal připustit, že tloustne a stárne. Zatímco otcův věk díky cizozemskému původu nebylo možné odhadnout, oplácaný strýček Kall s řídnoucími vlasy vypadal tak akorát na svých padesát, ba na víc.

Tederik si o sobě rád myslíval, že je tolerance sama. Ale sledování toho skřeta, jak se naparuje v otcově uniformě, ho podněcovalo rozdávat rány. Dannavion, opřený o krbové ostění, podrážděně zafuněl, čímž vyjadřoval totéž. Tederik se na bratra přísně podíval, jakože není čas na malichernosti.

Jejich pozornost vzápětí zaujal chlápek, který šel Kallovi v patách. Tentýž prelát, kterého včera Danny tak nevybíravě vyhodil. Hlavu měl ovázanou oranžovým obvazem, přesto se vlídně usmíval.

Zato strýček se tvářil jak bouřkový mrak. Přešel k nohám postele, aby si Endemona prohlédl. "Včera jsem čekal až do půlnoci," zamručel. "Chtěl jsem vám oznámit, co od vás v budoucnu očekávám." Ukázal na Endemona prstem. "Ale jak vidno, ty jsi skutečně chorý, můj hochu."

Endy si odkašlal, a vysoukal se do polosedu. "Nejsem tvým hochem, strýčku," vypravil se sebe. Opřel se o polštáře, které mu Tederik pohotově vsunul pod záda, a nepřátelsky na Kalla zíral.

Ten se pod tíhou Endyho pohledu křečovitě usmál. "Nejsi plnoletý, Endemone. Jako regent jsem tvým poručníkem, takže mým chlapcem jsi. Ale kdo by se přel o slovíčka, že. Budeš dělat, co ti přikážu, protože vím, co je pro tebe nejlepší."

Endy chtěl něco odpovědět, ale místo toho se rozkašlal.

"O jakých očekáváních s námi chceš mluvit, strýče?" otázal se bezvýrazně Tederik.

"O mnohých," odsekl Kall. "Ale nejdříve probereme ten včerejší incident. Velice mě pobouřilo vaše nehorázné jednání se zvěstovatelem Karafem."

Tederik sledoval, jak prelát strýci úslužně přistrkuje židli. Regent na ni usedl, obřadně chlapovi poděkoval, načež se plně obořil na synovce. "Co vás to u všech Spících napadlo? Byl jsem připravený vás tvrdě potrestat, protože takovou zvůli vůči vrcholnému představiteli církve si prostě nemůžete dovolit. Vysoce urození mužové by měli stran přístupu ke služebníkům církve jít prostému lidu příkladem. Ale jeho excelence Třetí zvěstovatel Karaf se za vás přimluvil. Přece jen jste mladí a horkokrevní, a včera jste ztratili matku. Pro tentokrát vyváznete bez trestu. Ale je to naposledy."

"Poníženě děkujeme, strýčku," zasyčel zarputile Dannavion a udělal dva kroky Kallovi vstříc. Tvářil se tak nenávistně, že o poníženosti nemohla být ani řeč.

Gardisté přistoupili těsněji ke Kallovi a pro jistotu povytáhli meče.

Ale Danny na to nebral ohled. Rozpřáhl ruce, jako kdyby chtěl strýčka obejmout, široce se zazubil a zahalekal: "Vždyť my se tu přímo zalykáme vděkem, že jsi nás, aspoň prozatím, nechal naživu, drahý strýče! Pokud nahlédneme do historie, tak jiní potomci panovníků anektovaných říší takové štěstí neměli! Ty jsi totiž mnohem ušlechtilejší než dávní uchvatitelé! Nejsi jako Brigius z Tersonu, který dal sirotky staršího bratra utopit v sudu s dešťovou vodou jako koťata. Vůbec se nepodobáš Fusemu z Fády, který prodal našeho pradědečka Bireka, sotva šestileté pachole, sečivanským otrokářům…"

Kall semkl rty do tenké čárky a vstal. Měřil si Dannyho s takovým despektem, jako kdyby mu bral míru na rakev.

"Jeho Veličenstvo Kall z Kallesie," vstoupil do Dannyho projevu smířlivě prelát, "řídí své kroky v souladu s učením Proroka Feustona. Nikdy by nešel proti krví spřízněným příbuzným, protože takové jednání prorok nepodporuje."

Tederik horečnatě přemýšlel, co bude lepší. Má Dannyho zastavit a riskovat, že natruc ještě přitvrdí? Nebo ho má nechat mluvit až do konce s rizikem, že řekne něco natolik urážlivého, co Kalla přinutí ho exemplárně potrestat? Danny byl nesmírně okouzlující řečník. I teď, jakkoliv byl plný vzteku, dokázal získat a udržet pozornost všech zúčastněných. Tederik vážně nevěděl, jak se rozhodnout.

Danny si blahosklonně založil paže na prsou a souhlasně se na preláta usmál. "Díky za ty dobré zprávy, ó zvěstovateli!" Potom se znovu, k Tederikově hrůze, zaměřil na Kalla: "Sláva nám, že jsi první mezi spravedlivými, strýčku. Nejsi uzurpátor, který by mlsně pokukoval po koruně manželčiny mrtvé sestry. Jsi náš zachránce! A současně i moudrý učitel! Dal jsi nám výchovnou lekci v Soofově průsmyku, abychom si zapamatovali, že nemáme věřit žadatelům o pomoc, kteří přicházejí na základě spojeneckých smluv. A co teprve ta bitva v Mumravské nivě, kdy jsi nám vehnal do rány bezbranné, hladové a vyčerpané zajatce! Tam jsi nám zase předvedl, jak neefektivní je dodržovat válečné úmluvy, že ano?"

Kallovy rty se zlověstně zkřivily. Podíval se na preláta a ukázal na Dannyho. "Vidíte ho, excelence? Rádoby major Dannavion Aurea právě předvedl svou nezralost. Každý průměrně schopný vojenský velitel, by na jeho místě pochopil, že to v průsmyku bylo politováníhodné nedorozumění. A jen rozmazlené děcko by si prosté předání válečných zajatců vyložilo jako útok. A tento můj synovec, místo aby přiznal pomýlenost, kope kolem sebe. To mě nutí přehodnotit velkorysost, se kterou jsem chtěl k potomkům mé zesnulé švagrové přistupovat."

Dannavion zvážněl. "Přesně to jsem čekal," procedil skrze zuby a potom se pomalu… uklonil. Uklonil?

Tederik absolutně nechápal, co to má znamenat, protože takové jednání odporovalo bratrově povaze. Když mu došlo, k čemu se schyluje, bylo pozdě, protože se všechno dělo příliš rychle.

Do té doby nikdo včetně gardistů pořádně nezaznamenal, že během rozhovoru se Danny ke Kallovi nenápadně stále více přibližoval, až byl téměř na dosah. Takže se uklonil. A potom, jak se z úklony vracel a narovnával záda, vytáhl z rukávu dýku, a tak rychle, že se to nedalo pořádně postřehnout, zaútočil.

Zacílil na Kallův hrudník. Nebylo možné ho zadržet, stejně jako nebylo možné, aby se netrefil. Ačkoliv s takovým postupem Tederik zásadně nesouhlasil, protože byl příliš nedomyšlený, samozřejmě Dannymu přál, aby s atentátem uspěl.

Ale místo aby dýka zajela mezi žebra, kovově zaskřípala, jak narazila na pancíř, který měl Kall upevněný pod ukradenou maršálskou uniformou. Dýka neškodně sklouzla po ocelovém plátu. Oba muži se pod náporem Dannyho výpadu skáceli k zemi a smetli s sebou i dvojici nejblíže stojících gardistů.

Kácel se nábytek, řinčely střepy. Kdosi zařval, Endemon se dávivě rozkašlal.

Čtyři muži se ocitli na nepřehledné hromadě. Tři dosud použitelní gardisté se snažili jednak vytáhnout ze strkanice regenta, jednak zneškodnit Dannyho. V té chvíli zasáhl i Tederik, když nejdřív jednoho, a pak i druhého gardistu pěstí srazil k zemi. Potom se sám poroučel k podlaze poté, co mu poslední gardista podrazil nohy.

Výkřiky, supění, tupé nárazy, třískot. Tederik se snažil vyškrábat na nohy, zatímco Danny se po neúspěchu s dýkou rozhodl strýce uškrtit.

Bylo by se mu to ve všeobecném zmatku i podařilo, kdyby ho zvěstovatel Karaf nevzal po hlavě těžkým keramickým džbánem. Dany zachrčel a odpadl. Vzápětí do zvěstovatelova zátylku narazila těžká kožená bota, kterou po něm ze svého hnízda v posteli hodil Endemon. Prelát vykřikl a zapotácel se. Ale ukázalo se, že má tuhý kořínek. Místo, aby se dal botou skolit, jen zachrčel a chytil se za hlavu. Potom ale zpevnil postoj, sehnul se ke Kallovi, a pomohl mu vstát.

To už se gardisté dávali dohromady. S obnaženými meči obestoupili Tederika i bezvládného Dannaviona. Endemon téměř nepřetržitě kašlal, až to vypadalo, že se dusí. Potřeboval by teplý obklad na hrudník. Ale kdo mu ho dá, když budou Danny s Tederikem mrtví? Tederik měl na Dannyho vztek. Protože se ten blbec nedokázal ovládnout, zůstane v tom jejich malý brácha sám.

Tederikovi se nechtělo umírat, když tu bylo tolik věcí k řešení. Ležel na zádech, a na krk mu tlačily hned tři čepele. Čtvrtý voják právě svazoval omráčeného Dannaviona. Pátý, a byl to právě vdovec Lauren, zasahoval u Endemonovy postele. Rika napadlo, že vojáci reagují nezvykle těžkopádně a rozpačitě. Měli tasit mnohem dříve. Byli vycvičení předvídat ohrožení. Uměli rozsekat kohokoliv, kdo by královnu napadl dříve, než by ohrožení zaznamenal nezúčastněný pozorovatel. Jejich loajalita sice od včerejška patřila Kallovi, ale zřejmě pro ně bylo těžké jen tak z fleku zamordovat syny někdejší velitelky. To by naznačovalo, že Kallova pozice není tak neotřesitelná, jak se tu snaží deklarovat. S tím by se snad dalo pracovat.

"Všichni jste to viděli!" zasípal Kall. "Ten zmetek mě chtěl zavraždit! A ten druhý mu pomáhal! Popravte je! Oba! Hned!"

"Neposlouchejte ho!" vyjekl sípavě Endemon. "To.. on… je křivopřísežník… a vrah!"

"Když nás zabiješ," řekl Kallovi roztřeseným tónem Tederik, "ztratíš kredit na mezinárodním poli." Špičky mečů se mu těžce opíraly o krk, každé slovo bolelo. "Nikdo ze sousedních monarchů s tebou nesedne k jednomu stolu. A to není nic, proti tomu, co rozpoutá náš otec, až se vrátí." Ne že by v otcův návrat věřil, ale v nouzi každá hrozba dobrá.

Zbraně v rukách gardistů se viditelně zachvěly. Vzduch vibroval napětím.

"Ten arogantní náfuka, se už nevrátí. Za to ti ručím," usmál se prohnaně Kall. Obrátil se na vojáky a zařval: "A vy, dělejte, co přikazuji!"

Ale gardisté stále váhali.

Regent s nadávkou přiskočil k Laurenovi, který krotil zmítajícího se a napůl přidušeného Endemona. Natáhl ruku v gestu, aby mu voják předal svou zbraň. Jenže gardista s kamenným výrazem zavrtěl hlavou a řekl: "Nemám volné ruce, sire."

Kall kývnul na vojáka, který Dannyho svázal, a poté u něj zůstal klečet. "Okamžitě toho úkladného vraha popravte, seržante!" vřískl.

Tederik z polohy na zádech stočil pohled směrem k Dannymu. 

Bratr ležel svázaný, nehybný a tichý. Krev vytékající z rány na hlavě barvila jeho světlé vlasy. Možná právě umírá. Tederikův hrudník se bolestivě sevřel. Samozřejmě i tohoto gardistu znal. Nepamatoval si jeho jméno, protože mu všichni říkali Flám podle toho, jak nezřízeně pil a smilnil. Pocházel odněkud z pobřeží, kde měl panství i rodinu. V gardě prý sloužil hlavně proto, že se doma nudil, ale ve skutečnosti ho žena vyhnala, protože jeho neřesti odmítala snášet. Flám nebyl žádný beránek. A že se zaprodal Kallovi, mu cti rozhodně nepřidalo, ale Rik to s ním stejně zkusí: "Zabíjet chlapa v bezvědomí?" zachrčel na něj. "Takový rozkaz vykoná jenom sketa!"

"Jestli mě neposlechnete, skončíte na šibenici!" vyhrožoval Kall. Jeho hlas kolísavě vystoupal do směšných výšek.

"A jestli ho poslechnete, skončíte tam tím tuplem," vypravil ze sebe Rik.

Zatímco se chudák Flám rozhodoval, čí rozkazy bude výhodnější poslechnout, Tederik horečnatě odhadoval další Kallovy kroky. Regentovi přece musí každou chvíli dojít, že popravou potomstva zesnulé královny v cizině respekt nezíská. Už i ten způsob, jakým Glenesii anektoval, byl nevkusný a on to jistě věděl. Teď udělil příkaz k popravě, který se gardisté neodvážili vykonat. Správně by měl takovou neposlušnost potrestat. Ale v konečném důsledku právě ona neposlušnost Kalla ochrání před mnohem větším průšvihem. Takovou lapálii lze jedině ututlat. Protože kdyby se to dostalo do řečí…

Tederik konečně vymyslel pragmatický návrh, kterým lze všeobecné dilema vyřešit. Nabídne Kallovi obchod. Sakra, nelíbilo se mu to. Původně z Glenesie odcházet nechtěl. Ale bratrův život je cennější.

Už už se nadechoval, aby dohodu předložil, ale ten zatrolený prelát byl rychlejší. Kde se vzal tu se vzal, objal regenta kolem ramen a zapředl: "Feuston nás učí, že slitování je třetí největší ctností, pane regente. Mladý Dannavion jednal neuváženě pod vlivem bolestné ztráty a nervového vyčerpání. Nelze popřít, že spáchal vážný hřích. Trestem mu budiž odpovídající pokání ve formě práce a odříkání v domě prorokově. I ten nejhorší hříšník zaslouží šanci k nápravě. A mí bratři v Konventu kajícníka ochotně podpoří."

Kall se zarazil. Po chvíli tichého přemýšlení mu zacukaly svaly kolem úst. "Pokání říkáte? To není špatný nápad." Rozesmál se, jako kdyby slyšel vtip. "Vlastně nejlepší nápad! Ale nebude se flákat mezi služebníky našeho ctihodného proroka! To by byla pocta a ne trest. Pošlu ho do dolů. Vidím to na dobrých deset let těžkých prací v kallesijských štolách. To ho odnaučí útočit na autority!"

"To je… horší než… okamžitá smrt," zasípal Endemon.

Při představě, co by deset let nucených prací s bratrem udělalo, se Tederik vzepjal. "Mám lepší návrh!" křikl. Využil toho, že vojáci konečně stáhli meče, vyhoupl se do sedu a sklonil se nad Dannavionem. Přiložil prst ke krční tepně a úlevně si oddechl, když nahmatal tep. Pak s bratrovou zakrvavenou hlavou na klíně přednesl Kallovi svůj návrh: "Já se hned teď vzdám všech nároků na glenesijský trůn ve tvůj prospěch, strýče. A ty nás necháš pokojně odejít. Všechny tři."

Kall překvapeně vykulil oči. "Slibuješ, že se vzdáš dědičného nároku na trůn výměnou za bratrův život a za váš společný svobodný odchod?"

"Přesně tak," potvrdil Tederik.

V Endemonově ložnici se rozhostilo napjaté ticho. Tederik zatím opatrnými krouživými pohyby masíroval Dannyho hrudník a pomalu a ztěžka nabíral do plic vydýchaný vzduch.

Po chvíli přemýšlení Kall zavrtěl hlavou. "Teď něco podepíšeš, Tederiku, ale za deset let prohlásíš, že jsi tak učinil pod nátlakem. Z právního hlediska budeme tam, kde jsme dnes. A že bych vás nechal jít? Ztratit vás tři z dohledu, by nebylo prozíravé. Neměl bych jistotu, z kterého rohu přiletí další dýka. Takže ne."

Ukázal na Dannyho bezvládné tělo. "Odtáhněte ho k ranhojiči a zakovejte ho do želez, vy chcípáci," rozkázal rozpačitým gardistům. "A za tu mizernou disciplínu, co jste dnes předvedli, počítejte s následky!"

Tehdy Tederik pochopil, že Kall nikdy neuvěří, že on a bratři jsou ochotní svou část dohody dodržet, jelikož on sám dohody nectil.

***

Se skřípáním zubů

"Nechci další šálu, ani teplejší boty," prskal Endemon.

"Ještě nejsi úplně zdravý a venku mrzne," namítl Rik.

Ale kluk neposlouchal a vyběhl na chodbu.

Tederik odložil pero a narovnal záda.

Od potupné strkanice v ložnici uběhlo celých dva a třicet dnů. Hned po Dannyho uvěznění dal Kall Tederika s Endym přestěhovat do nejvyššího podlaží Mechové věže. Do této budovy vedl jen jediný přístup, který ve dne v noci hlídali ti nejposlušnější z cizích vojáků. Endymu se silně přitížilo. Vzal si do hlavy, že Dannyho uvěznění je jeho vina, protože kdyby neonemocněl, bratr by nejednal tak bezhlavě. Dny a noci ležel v horečkách, zatímco ho Tederik nutil, aby se dal dohromady. Používal ty nejšpinavější metody včetně citového vydírání. Jestli umřeš, budeš mít na svědomí nejenom sebe, ale i Dannyho a mě. Protože bez tebe toho cvoka zpátky nedostanu. Vždyť přece víš, že jsem moc rozumu nepobral…

To, že se každodenně pokouší s Dannavionem telepaticky spojit a stále bezvýsledně, raději bratrovi nepřiznal. Ne že by ho to překvapovalo. Naposledy se o komunikaci na dálku dvou set ekterenů snažili v době, kdy Danny vytáhl do boje proti Kallovým žoldákům. Tederik byl tou dobou v Glenu a Danny někde u Mumravské nivy. Už tehdy jim to bez aktivního rozhraní fungovalo tak mizerně, že maximálně cítili, že ten druhý tam někde existuje, ale smysluplné sdělení si mezi sebou vyměnit nedokázali. Jediným efektem bylo bolení hlavy na obou koncích spojení. Jeden může obdivovat smrtelníky, kteří něco takového dokážou, i když za to většinou platí vyšinutím mysli.

Tíživých myšlenek ohledně Dannaviona se tak brzy nezbaví, ale uklidňovalo ho, že Endemonovi už je líp. Ovšem, když se chtěl kluk po týdnech stonání dostat na čerstvý zimní vzduch, museli požádat Karafa, aby se u Kalla přimluvil. A skutečně, regent velkoryse souhlasil, že Jeho Excelence Třetí Zvěstovatel může vzít nejmladšího synovce na vyjížďku, ale čistě pro pořádek pojedou s vojenskou ochranou.

Tederik vstal od stolu a přešel k oknu. Otevřel ho a vyklonil se nad zasněžený dvůr. Sledoval, jak bratrova eskorta odjíždí, a jak se noří do spleti městských uliček. Kdyby byl trpělivý, mohl by je po chvíli zpozorovat, jak se řítí po Královském bulváru kolem Birekovy sochy, až k jižní městské bráně. Ale takovou trpělivost neměl.

Jedinou výhodou ubytování v Mechové věži byl perfektní výhled. Z nejvyššího patra se dalo přehlédnout celé město. Za dobrého počasí bylo vidět daleko do krajiny. Každé okno ze čtyř místností vedlo na jednu světovou stranu. Vnímavý pozorovatel si mohl vybrat, zda se bude jeho pohled upínat k Černému lesu na západě, ke Kallesijským horám na severu, k Větrnému zálivu na východním pobřeží, anebo k Jinádím mokřinám na jihu, za kterými se rozkládalo Tersonské církevní kondominium.

Tederik se nemohl dočkat. Endy se uzdravil, teď byl v plánu útěk. Jejich cílem jsou doly v Kallesii. Tam někde je v krutých podmínkách uvězněný Dannavion. Postupně se od služebnictva dozvídali hrozné věci. Bratrovo omráčení trvalo celé tři dny. Nechali ho ležet v studené vlhké díře v řetězech, pod dohledem jakéhosi pochybného ranhojiče z tlupy Kallových hrdlořezů. Když se prý konečně probral, choval se divně. Děvečky z kuchyně, kterou tam posílali s jídlem, se ptal na jméno, ačkoliv to veselé děvče předtím důvěrně znal, dokonce více, než by se matce líbilo, kdyby o tom bývala věděla. Podle očitých svědků působil Danny nejistě a zmateně, jako kdyby úplně zapomněl, kým je a co dokáže. A jeho stav se nezlepšil ani těsně před tím, co jej Kall poslal na sever, spolu s osmi dalšími odsouzenými zločinci, posbíranými odněkud z periferie.

Kdyby se bratrův rozum nezamlžil, Tederik by tolik nevyšiloval. Měl by jistotu, že se bratrovi podaří upláchnout cestou. Je silný a vynalézavý. Výmluvností a šarmem by dokázal ukecat i mrtvého. Ale jestli si nic nepamatuje, kouká z toho malér. Tím spíš, že si Kall pohlídal, aby ti další kriminálníci v eskortě prince neznali. V Dannyho dosahu tak nezbyl nikdo, kdo by mu mohl připomenout jeho identitu.

Když se Endemonovi trochu ulevilo, Tederik s ním donekonečna diskutoval o Dannyho možnostech. Endy tvrdil, že se bratrovi paměť časem vrátí, a že se takové věci stávají. Vzápětí ale vyjmenoval hned několik příkladů z medicínské praxe, kdy se postižení ke svým ztraceným vzpomínkám už nikdy nedostali. Ztrátu Dannyho paměti způsobila ta rána do hlavy, kterou mu uštědřil Zvěstovatel Karaf. Tentýž darebák, kterému s nejvyšší pravděpodobností vděčili za Dannyho život. Tentýž lump, který před ničícím komandem ochránil Endemonovy zásoby léčivých bylin, a který bratrům nahoru do věže nosil ovoce a Glenesijské noviny nakoupené na tržnici, a který se nakonec přimluvil u regenta, aby se Endy dostal na vzduch. Ten rozpor nutil Tederika skřípat zuby.