Po lopatě x polopatě?

Existuje rčení nebo fráze, které jste roky chápali úplně špatně? Pro mě je to polopatě a po lopatě. Když vám někdo něco vysvětluje "po lopatě," většina si představí nářadí, kterým se hází písek do míchačky. Z takového přirovnání je zřejmé, že se jedná o vysvětlení ryze názorné, co nejsnadněji pochopitelné. Pro mě ne. Možná proto, že přemýšlím trochu šejdrem. Jako malá jsem hodně jsem četla. Začínala jsem Kocourem Vavřincem a jeho přáteli, skrze Dumasova Robina Hooda jsem se rychle přenesla k Přemožiteli neviditelných dravců od Františka Gela, až jsem zakotvila u fantastiky počínaje Keyesovou Růží pro Algernon anebo Aldisovým Nonstop. Kniha, na kterou nikdy nezapomenu, jsou Staré řecké báje a pověsti, které pro mladší čtenáře převyprávěl Eduard Petiška. Přišla poštou, když jsem ležela doma s angínou, bylo mi něco mezi devíti a desíti. Stačila jsem ji schlamstnout během jednoho dne (až na Odysseovy cesty, ty jsem si nechala na později). Hodně mě zaujala epizoda o Achilleovi, jehož matka, bohyně Thetis, máčela v kouzelné vodě řeky Styx, aby mu tím získala nezranitelnost (podle jiných pramenů ho opékala nad ohněm, ale to v Petiškově verzi pro děti nebylo). Až na tu patu, za kterou kluka Thetis držela, bylo celé jeho tělo magicky odolné vůči veškerým útokům i běžným zbraním, což se mi tehdy moc líbilo, a o to víc mě naštvalo, jak Achilleus skrze tu patu později dopadl.

S Achilleem přímo souvisí, jak jsem si v mladém a mladším středním věku vysvětlovala význam rčení po lopatě. Když jsem zaslechla, že někdo někomu něco řekl "polopatě," nepředstavila jsem si pracovní nářadí, nechápala jsem, že jde o názornost sdělení. Já si vybavila bohyni Thetis držící řvoucího kluka za patu hlavou dolů. Máma klukovo tělo ráchá v hluboké vodě, jenom polovina jeho paty s navazujícím chodidlem ponořené nejsou, a proto zůstávají zranitelné. Takže když mi někdo řekl, že něco je podávané polopatě, chápala jsem to tak, že byla sdělena jenom polovina skutečnosti, zatímco ta druhá zůstává v utajení. Ne že bych o tom takovým komplikovaným způsobem přemýšlela, ale vnímala jsem to tak. Pravý význam ustáleného rčení "polopatě" mi došel "nedávno," cca před deseti lety, a tehdy jsem užasla. Chm.

Tak co, je tady ještě někdo s podobnou zkušeností?      

Pozn.:Historie knihy Eduarda Petišky je taky zajímavá. Ve wikipedii se píše, že jenom do roku 2012 vyšly Staré řecké báje a povesti v češtině celkem patnáctkrát. Úplně poprvé a ilustracemi Václava Fialy kniha vyšla v roce 1961. Byla přeložena do nesčetných jazyků a je dále vydávána u nás i ve světě.