Návrat na Mizeon VII. Rawantes – kapitola 12: A není to velezrada?

Spojenci z nezbytnosti

Sibiel zabořený v pohodlném křesle hleděl na verše, které mu Ditrux strčil pod nos. "Říkáš, že debhátarové to už vyložili a chceš po mně, abych to zkusil taky?"

"Potřebuju nezávislý názor," přikývnul Ditrux. "Ten pitomec Huat mě nejdřív seznámil s jejich výkladem a teprve potom mi ukázal předlohu. Jsem předem zaujatý. Nemůžu si pomoct, ale když na tu předlohu čumím, docházím ke stejnému výkladu jako Tanaka s Monetou."

Sibiel si otráveně povzdechl a začal věty studovat.

Ditrux zatím pokukoval po jeho nové pracovně. Rozhodně to nepřipomínalo pracovnu venkovského arcidémona. Interiér byl ze skla, broušeného krihonitu a tvrdého dřeva ze severních lesů. Tato budova, ve které Sibiel Dita přijal, byla jen jednou z mnoha zde podobných. Některé už vypadaly hotově, na jiných se ještě pracovalo. Všechny evokovaly moderní robustuanskou architekturu. Sklo, krihonit, letannatová pole, ušlechtilý kámen. Nejvyšší budova, kterou Ditrux z náměstíčka s okrasným jezírkem zpozoroval, byla sedmipatrová. Ale kdo ví, kolik podlaží to má v zemi? To už nebyl žádný venkovský statek. Spíš malé město utopené mezi vinicemi. Vypadalo to triumfálně a v kontextu s tím, že císař odsunul Sibiela na index, i provokativně. Tak nějak se očekávalo, že ten, který upadne do nemilosti, zaleze do díry a počká, až se na to zapomene. Jenže to Arci-Quinnové nedělají, že. Buduješ vlastní dominium, Arci-Quinne? zeptal se žertem Ditrux, když mu Sibiel přišel naproti. Podle toho, jak hrozivě se Arci-Quinn zašklebil, bylo jasné, že si dosah svého počínání uvědomuje.

Zvenčí se ozval vysoký ženský jekot. Těsně kolem fasády šílenou rychlostí proletělo malé oranžové vznášedlo. A ještě jedno. A další.

"Už zase," prsknul rezignovaně Sibiel, aniž by zvedl hlavu od krepponu. "A to jsem jim jasně řekl, že dokud je tu staveniště, žádný závody jim trpět nebudu."

Ditrux vstal, rozpustil letannatovou membránu a vyšel na terasu. Ty tři stroje se právě honily nad hladinou jezírka. Už mnohem pomaleji. Proto bylo snadno vidět, kdo je řídí. V jednom seděl Grennon s dvojčaty, ve druhém Attesius s Melisou, ve třetím Diriana s Owianou. "Vyhrály jsme!" křičela Diriana. "My jsme vyhrály!"

"Není Owiana těhotná?" zabručel Ditrux.

"Je a hodně," ozval se z pracovny Sibiel. "Její tuplovaný manžel, který jediný by ji dokázal zpacifikovat, je kdesi v Tramtárii. Naštěstí je Diriana skvělá pilotka a ti ostatní taky. Nic se jim nestane. Ale štve mě, že tím blbnutím ruší stavení dělníky."

"Aha," řekl Ditrux. Sledoval, jak vznášedla měkce přistávají na břehu jezírka. Grennon s dvojčaty pod pažemi z toho svého vyskočil, postavil kluky na zem a rozevřel náruč, do které Diriana se smíchem skočila. Ditruxe zavalil smutek při pomyšlení, že on to nikdy nezažije. Dříve, než si ho všimli, z terasy utekl.

Sibiel seděl rovně opřený a zíral do prázdna.

"Tak co?" vybafl Ditrux.

"Ten, co prosakuje věky," řekl Sibiel, "by mohl být kterýkoliv starý bůh. Nebo bájný dwu-nakhar. Nebo… Dárce života. Odvrátí se? Pokud by šlo o Rawanta, ani bych se nedivil podle toho, jak s ním Rafedaxarr zachází. Potom by tím pozůstalým byl právě Rafedaxarr. Žal? Ano, ten by v případě Rawantova odchodu jistě cítil. Plíseň a červi? Symboly rozkladu? Nelíbí se mi to. Sémě… No, Rawantes je rozsévač už z přirozenosti, že. Ale kromě té eskapády na Erektiadu se jeví skoro asexuálně. Leda, že by to sémě ztělesňovala ta dráčata. Jenže podle toho, co tvrdí Flebussion, zdědí erektiadská dráčata z Rawanta tak jedno procento vloh a zbytek si přeberou od matek."

"Brilantní," zahučel nevesele Ditrux.

Sibiel se na něj podezřívavě podíval. "Právě jsi mě pochválil?"

"Ale radost z toho nemám. Ani ty nebudeš. Tvůj výklad je stejný. Totéž z toho vytřepali Moneta s Tanakou. Něco se na nás valí."

Sibiel rozhodil rukama. "A co s tím mám, sakra, dělat?" vyletěl. "I kdyby to fakt byla věštba, měl by ji jako první znát císař. A ty jsi člen jeho gardy. Vůbec bys o tom neměl mluvit s civilem, jako jsem já."

Ditrux přiskočil k Sibelově stolu a praštil pěstí do desky. "S tím běž do prdele, Arci-Quinne! Ty to vidíš stejně, jako to vidím já! Rafedaxarr se sice uzdravil, ale je zdravý až příliš! Chová se jak hovado! Jako kdybychom mu beze zbytku patřili! Zlatá Rada! Nenáviděl jsem svého otce. Tanoga jsem měl za studeného čumáka. Trrisiela jsem ani neznal. Neměl jsem rád slizouna Igisia a Rigidem jsem pohrdal. Ale oni byli stokrát lepší než Rafedaxarr!"

Sibiel stáhl rty do tenké čárky. "Právě se dopouštíš velezrady, Arci-Jeene," zasyčel. "Nic jsem neslyšel."

"Já ti seru na vlastenecké kecy!" zasyčel Ditrux. "Uvědomuješ si, co znamená, že to Huat přinesl nám a ne Rafedaxarrovi? Padlí totiž za partnery berou raději nás než Rafedaxarra! Ale ano! Toto se děje! Huat řekl, že oni už další masakry nechtějí. Doslova řekl: Bude lepší, když si uděláte pořádek, dokud to jde!"

Sibiel frustrovaně zasyčel. "A co tě vede k té jistotě, že Huat mluví za všechny? Co když je to jeho soukromá intrika?"

"Padlí jsou mezi sebou až chorobně loajální," řekl Ditrux. "Toho by si nevšiml jenom slepý. Aisus je nadutý, Grom arogantní, Narena hašteřivá, ale když jde o kteréhokoliv z nich, dokážou držet při sobě za všech okolností. Ty věky v těsném spojení je poznamenaly. Dokonce až tak, že nedokážou existovat odděleně. To, že Huat a Moneta vyhrožovali odchodem na Riiberion, dalo Aisovi a Gromovi jasný signál, jak moc jim záleží na smíru. Aisus s Gromem jim vyhověli, přestože věděli, že s tím odchodem blafují. Všichni věděli, že omezení kontaktů by je strašně oslabilo, možná i zabilo."

"A to máš odkud?" štěkl Sibiel.

"Strávil jsem nějakou dobu s Brexou," pronesl ponuře Ditrux. "Hodně jsme mluvili. A co mi neřekla, to jsem vypozoroval."

Sibiel dlouho mlčel, jako kdyby váhal, jestli má v hovoru pokračovat. Pak zaklel a řekl: "Zastavil se za mnou Arrakiel. Měl oči navrch hlavy. Byl předtím u Rawanta. Řekl mi, že má o Rawa strach. Můj bratr je sice ignorant, ale snad právě proto jsou jeho postřehy ostře přesné. Jenže já opravdu nevím, co bychom měli udělat. Říct Rawantovi o tom výkladu? Co když je to blábol? Co když mu o tom povíme a on s tím půjde v dobré víře za Rafedaxarrem, což povede ke katastrofě? Vždyť potom za to budeme zodpovědní my!"

Ditrux uznal, že v tomto má Sibiel pravdu. "Pro dobro vezdejší bude lepší, pokud se o tom Rawantes nedozví. Buď si ale jistý, že k Rafedaxarrovi se to stejně dostane. A jakmile se to stane, náš drahý pradědeček udělá všechno pro to, aby se proroctví nesplnilo."

"Myslíš, že by byl schopný Rawanta uvěznit?"

"Vážně netuším," řekl Ditrux. "Rafedaxarr se každopádně postará, aby Rawanta od nebezpečných informací a vlivů odstřihnul. Mám Rawanta rád, ale stejně tak vidím, že plést se mezi něho a Rafedaxarra a nějak se snažit ho zachraňovat, by to jen zhoršilo."

"Rawantes je pod Rafedaxarrovým vlivem. Výhledově se to může změnit. Ale pokud k tomu dojde, musí to být Rawantova vlastní iniciativa. Ne naše," přizvukoval Sibiel.

"Myslím, že Rawantes není taková bačkora, aby to područí dlouhodobě snesl," poznamenal opatrně Ditrux, překvapený, že s ním Arci-Quinn souhlasí. Překonal poťouchlou potřebu se Arci-Quinna zeptat, jestli pořád ještě není nemocný a pokračoval: "Rawantes je pořád synem své matky. A pokud se vzbouří, je to vlastně totéž, jako když se odvrátí, ne? Myslím, že Rafedaxarr, aby si Rawanta udržel, by v nastalé situaci neměl dělat vůbec nic, ale obávám se, že to není jeho styl."

"To máš teda pravdu," uchechtl se Sibiel. "Podle toho, jak prohání Jeronese a ostatní, si regeneraci a autoritu náramně užívá."

"Kdokoliv, kdo mu tu věštbu přinese," ušklíbnul se Ditrux, "si zadělá na velký problém. Rafedaxarrovi bude vadit už jen to, že se tím někdo zabývá. Asi by bylo dobré, kdybych ostatní arciknížata varoval. Nejlepší bude dělat, že o ničem nevíme, že to neřešíme, že nás to nezajímá."

"Dělat mrtvé brouky," přikývnul Sibiel.

"Nechat to jít vlastní cestou," houknul Ditrux.

Dívali se na sebe v náhlém porozumění. Ani jeden z nich z toho nebyl nadšený, ale nedělat nic, byla v současné situaci asi jediná rozumná volba.

***

Městečko Hreob, západně od Kernoku

Ditrux přímo z Vinice zamířil do Hreobu, kde se odjakživa nacházel výcvikový tábor císařské gardy a s ním i depo pro menší kosmické čluny a sklady zásob. Právě proto, že už tu jisté zázemí existovalo, si městečko Rafedaxarr vybral jako místo, kde vybuduje nové sídlo. V první řadě začali s rekonstrukcí kasáren a výstavbou dalších technických budov. Realizaci měl pod palcem Jerones, ale za stavbu samotnou odpovídali civilové, arcidémoni sebraní ze všech linií, kteří sebou přivedli obecné démony na manuální práci a raisi démony na práci s technikou a administrativu.

V táboře gardy v Hreobu prožil Ditrux své mládí. Znal tu snad každý kámen. Jenže i to se mění. Ocitnul se na staveništi, sotva se mu podařilo najít střelnici. Zastihnul tam Nordena Arci-Pawnera a Padearu Arci-Fezzielovou. Oba gardisté navlečení v protifeentexových brněních poskakovali před terebetenovou zdí. Dezitegrátory střední třídy pálili do protější stěny, ze které na ně automat v náhodném sledu vystřeloval feentexové paprsky.

Když Dita viděli, postěžovali si, že hangár s trenažéry ráno shrnuly bagry. Než postaví nové, cvičíme aspoň tady. Ditrux byl rád, že má záminku se tréninku vyhnout.

Jeronese našel v improvizované plechové kůlně ve společnosti architektky Baney Arci-Ukresiové. Banea předváděla Jerronesovi detaily podzemního uspořádání hlavní budovy kasáren. Zobrazovala mentální projekci na stěnu a paprskem tryskajícím z prstu ukazovala místa, která bude třeba lépe vyztužit kvůli vzlínající podzemní vodě.

Ditrux způsobně počkal, až ti dva skončí, a pak si Jeronese odtáhnul stranou a začal vyprávět. Jak Ditrux mluvil, Jerones se tvářil čím dál víc vyděšeně. Velice záhy se pokusil Ditruxe umlčet tím, že velezrádné řeči prostě poslouchat nebude. Čeho tím svinstvem chceš dosáhnout? Burácel. Obvinil Ditruxe, že nasazuje císaři sůsí hlavu, protože mu zakázal rozvod. Ale Ditrux byl vůči takovému postupu otrlý. Jeho otec na něj řval podobným způsobem často. Ditrux se prostě zastrašit nedal. S klidem krodoší krávy Jeronesovi zdůraznil, že nechystá vzpouru ani spiknutí. Konečně se dostávám k tomu, proč jsem za tebou vůbec přišel, řekl Ditrux. A pověděl šokovanému Jeronesovi, na čem se dohodli se Sibielem. A sice, že v zájmu říše není žádoucí, aby arcidémoni na proroctví reagovali. Dokonce je žádoucí, aby o tom Jerones s nikým nemluvil, a už vůbec ne s císařem. Císař se to dozví, řekl Ditrux Jeronesovi, ale pro nás všechny bude bezpečnější, když mu to sdělí někdo cizí. Vím, že je to komplikované, ale když se nad tím pořádně zamyslíš, dáš mi za pravdu.

Jerones na Ditruxe ohromeně civěl. "Kdyby se to ke mně dostalo předtím, než jsi přišel, první věc, co bych udělal, že bych to řekl císaři."

"A teď?" ušklíbnul se Ditrux.

"Budu držet hubu," přiznal zkrotle Jerones.

***

Podobným způsobem jako s Jeronesem si v táboře Ditrux promluvil ještě s Awenem a Nordenem, které zastihnul v depu stíhaček. Oba už o veršování v chrámu slyšeli od raisi z jejich klanů. Nenapadlo je, že věty o tom, který prosakuje věky, mají skrytý smysl. Vtipálek Awen dokonce k veršíkům vymyslel melodii a holedbal se, že z toho udělá hit. Oba jen valili oči, když jim Ditrux sdělil, že je to proroctví a že není vůbec radno si s ním pohrávat a už vůbec ne před Rafedaxarrem. Víc jim říkat nemusel. Ani jeden z těch dvou neměl zájem si císaře poštvat proti sobě.

***

Ty nejkrásnější květiny bývají jedovaté

Ditrux ochraptělý přílišným mluvením se vydal zpět do Kernoku. Neotevíral si portál, ale letěl, protože se potřeboval uvolnit od nastřádaných emocí. Obloha tmavla, a on pomalu prorážel vlahý vzduch a sledoval, jak se stíny stromů v Klebiově údolí prodlužují. Připadal si trochu jako blázen. Celý den cosi tropil, někoho o něčem přesvědčoval, aniž by věděl, proč to dělá. Proč se do toho vůbec angažuje? Copak mu to něco přinese? Pokud by ho někdo označil za spiklence, čekala by ho exkomunikace a potupná poprava. Měl Jerones pravdu, když ho obvinil, že o císaři smýšlí špatně hlavně proto, že mu zatrhl rozvod? Ditrux si neochotně přiznal, že na tom něco bude. Ale mnohem víc ho popuzovalo, jakým způsobem je Rafedaxarr všechny prohání a s jakou samozřejmostí očekává absolutní poslušnost, po tom, co se sto let flákal a posledních devět let prospal. Nemělo by ho to překvapit a už vůbec by ho to nemělo štvát. Rafedaxarr je nejenom císař, ale i zakladatel rasy a především bůh. Může si dělat, co chce a jeho potomci mají poslouchat. Přesto to Ditruxe rozčilovalo. Nakonec si musel přiznat, že je naštvaný na sebe za to, že je naštvaný na Rafedaxarra.

Přiblížil se ke svému pozemku a klesal do zahrady. Už z výšky to viděl. Všude plno lampiónů, stánků s jídlem. Slyšel hudbu a hlasy arcidémonů a cizích bohů a lichů a brůssů a wemurů a dalších bytostí. Snadno se dovtípil, že jsou to Primeřini fanouškové.

Jako zloděj se kradl podél stájí a hledal místo, kam by se skryl, protože kolem domu jich bylo tolik, že se vůbec nehodilo k němu přibližovat. Vmáčkl se do sedlárny a z ní do přípravny. Překonal nutkání svalit se do kupky sena nachystané k rannímu krmení a vylezl po žebříku nahoru pod střechu. Tady ho nikdo otravovat nebude. Odhodlaný přečkat tam noc se natáhl do slámy a zavřel oči. Jako pokaždé se na projekčním plátně jeho fantazie objevila Bree. Úplně nahá. Ditrux frustrovaně zafuněl. Nepotřebuje se mučit. Přinutí se k spánku, i kdyby měl sám sebe očarovat. Ještě kdyby tak dával ve škole pozor a zapamatoval si, jak se to dělá.

Už skoro spal, když se dole ozval šramot a chichotání. Tak to snad ne! Zacpal si uši. Jenomže to nefungovalo. Arcidémoní smysly jsou až nepříjemně citlivé. Šelestění, vzdechy, úpění a chrčení. Fuj. Pak byl klid. Tak to šlo rychle. Teď už jen, aby vypadli.

"Jednou to stačit nebude," ozvalo se zezdola hlasem uspokojeného muže.

Ditruxe nezajímalo, kdo to je. Jenom se modlil, aby se zvedli a odtáhli.

"Aby to fungovalo, musíme to opakovat," řekl ten chlap. "Alespoň ještě třikrát, čtyřikrát."

Ditrux strnul a nastražil uši.

"Klidně pětkrát," ozvala se ta ženská. "Ale myslím, že se nám to povedlo hned napoprvé. Jakmile budu mít jistotu, musíš zmizet. Nechci se dostat do řečí."

"Jistě arcikněžno," uchechtl se ten chlap. "Jenom jestli nebude vadit, že drobeček bude krapet dozrzava. Všechny moje děti takové jsou."

"To je právě dobře," zaševelila. "Copak jsi neviděl mého manžela?" Zašustilo oblečení. "Kolik těch robátek vůbec máš?"

"Kdo by to počítal? Na každém světě několik."

Vrátka zavrzala, jak ti dva odešli. Teprve pak se Ditrux vzpamatoval. Nepřemýšlel. Seskočil dolů a jako blesk dvojici dostihl. Jeho žena kráčela směrem k paláci, zavěšená do chlapíka, kterého Ditrux už viděl v paláci debhátarů. Byl to ten blbec z Tenerisu, co posledně slintal po Brexe.

"Primero?" houkl Ditrux.

Dvojice se zastavila. Odskočili od sebe a teprve pak se otočili.

"Ditruxi," výskla Primera tak radostně, že by zasloužila potlesk. Stébla sena uvízlá ve vlasech, osvětlená lampami z aleje, jí kolem hlavy vyčarovala svatozář. "Ty už ses vrátil? Přestal jsi s trucováním, a dokonce se mnou mluvíš? To mám ale radost. Líbí se ti zahradní slavnost? Zvala jsem i mladého Grennona, abys měl s kým popíjet, ale ten nevděčník tvrdil, že má povinnosti v gardě." Primera ukázala na svého společníka a jedním dechem pokračovala: "To je sahíjin Smesmech z Tenerisu. Je na návštěvě u Nareny, ale známe se z divadla."

"To mi došlo," brouknul Ditrux, aniž by o toho týpka zavadil pohledem. "Měla bys vědět, Primero, že toho parchanta, kterého porodíš, neuznám. Udělám všechno proto, aby ostatní arciknížata věděla, co jsi zač. Arcikněžny tě přestanou zvát do svých sídel. Tvůj společenský status, na kterém si tolik zakládáš, zničím. Nakonec budeš o ten rozvod prosit. Pokud se rozhodneš pokračovat v herecké dráze, nebudeš to dělat jako Arci-Jeenová, za to ti ručím."

Primera nebyla uznávaná herečka jen tak. Dlužno přiznat, že její tvář zůstala úplně nehybná. "To neuděláš. Protože jinak každému povím, jaké znetvoření skrýváš v kalhotách. Každému, kdo bude ochotný mě poslouchat a nejen tady, ale i na Bredeonu, Brussedee, Wemuru, popíšu, jak jsi mě celé desetiletí znásilňoval a mučil mě tím tvým hnusným mozaikou obloženým klackem!"

"Fajn," štěkl Ditrux. Při pomyšlení, do čeho se řítí, se mu zatočila hlava. Proti Primeřině herectví nemá šanci. Zmocnila se ho panika.

Primera jeho zaváhání rozpoznala. Spokojeně se usmála. "Nezmůžeš se vůbec na nic, ty chudáčku! Přijmeš to dítě a budeš předvádět nadšeného tatínka. Měl bys být vděčný, že jsem to takto zařídila a že není tvoje, protože jinak by bylo stejně poškozené jako ty." Načež se zavěsila do Smesmechova rámě a odplula.

A Ditrux tam stál jak rýč a připadal si jako všech idiotů král. Jako ve snách se potácel kamsi k opačnému konci zahrady. Měl bys víc přemýšlet, než něco řekneš, Dite, zněl mu v hlavě Sedenův hlas. Jak mohl čekat, že nad tou mrchou vyhraje? Ona přece dokáže zblbnout úplně všechny! Prodíral se trnitými keři, rozrýval záhony s maceškami, až se dostal ke skleníku. 

Jeho myšlenky zběsile těkaly. Vpadl dovnitř a sledoval žalostná torza kaktusů, které roky piplal, a potom v záchvatu hoře zapálil. Takový je teď jeho život. Unaveně se posadil do popela a hystericky se rozchechtal. Seděl tam hodiny. Zdálky doléhaly zvuky hudby.

Probralo ho zapraskání větviček. Do skleníku vešel ten bůh, co plodí ryšavé děti.