Návrat na Mizeon VI. Ditrux - kapitola 9: Brexa!

Mrazivá a šílená Brexa

Velké tahanice proběhly kolem požadavku debhátarů, aby arcidémoni deklarovali svůj respekt jejich božství. Radši dobrovolně zahučím do sůsího hnízda, než abych se v chrámu plazil po kolenou! Rozčiloval se Xan.Huat ho uklidňoval, že v požadavcích nebyla o plazení ani čárka, načež mu to Aisus škodolibě pokazil dodatkem, že jemu by se plazení tuze líbilo a že ještě lepší než po kolenou, by to bylo po břiše. V té chvíli se Xan po Aisovi ohnal pěstí, jenže debhátar uhnul a ránu schytal Grom. Bůh hlubin znova letěl vzduchem a rozbil další květináč. Huat s Monetou museli Groma držet, aby se na Xana nevyřítil. Ty zapařený hnijící vřede! Ty natržená a špatně zalátaná sůsí tlamo! Grom chrlil nadávky jak vahanský vulkán. Bylo by z toho další kataklyzma, ale v té chvíli se naštěstí vrátil Tanaka s Brexou.

Jejich příchod ohlásilo opět ono efektní bliknutí temnoty, ale i řádný humbuk. Ditrux se posadil a zíral.

Uprostřed prostranství před vodní nádržkou se objevil Tanaka. Na krku mu visela malá chaoticky se zmítající a drásavě hořekující osoba. Oči měla zavázané rudým šátkem. Tanaka ji držel kolem pasu a konejšivě na ni mručel: "Už je to v pořádku, Bree. Držím tě, zlatíčko. Jenom dýchej." Vyhledal očima Monetu. Bohyně tmy hbitě přiskočila. Tanaka s jistým úsilím zaťaté prsty své svěřenkyně zpoza svého krku rozpojil a šoupnul ji do připravené Monetiny náruče. Ti dva vypadali tak sehraně, že to asi nedělali poprvé. Moneta osobu laskavě objala. "Už je dobře, drahoušku. Jsem u tebe." Bohyně sundala Brexe šátek, a ta se okamžitě zabořila ho ohbí jejího krku jako dítě vyhledávající bezpečí pod máminou sukní. Moneta sestru pohladila po stříbřitých rozcuchaných vlasech a řekla ostatním: "Potřebuje chvíli na zotavenou, ale bude to dobré."

"To je zase řečí," komentoval to napruženě Aisus, jako kdyby se za sestru styděl.

Grom se na Aisa ošklivě podíval a pak pohodil hlavou k arcidémonům: "Je to jejich vina. Kdyby nás pustili o pár tisíciletí dřív, nebyla by tak poškozená."

Ditrux v duchu uznal, že je na tom něco pravdy. Jenže, co se stalo, nedá se změnit. Rafedaxarrovi potomci se o nájemníky relikviáře zajímali jen v souvislosti s historií. Nenapadlo je, že nikdy úplně neusnuli. Ale i kdyby arcidémoni věděli, že debhátarové v relikviáři trpí, nic by s tím neudělali. Každý arcidémon byl od útlého věku vedený k přesvědčení, že staří mizeonští bohové byli zdivočelí a barbarští. Jediný Rafedaxarr se nad ně vyšvihl a zkultivoval se – zejména pod vlivem Dárkyně života. Proč tedy riskovat a ty pravěké a nevyzpytatelné stvůry pouštět do světa?

I když Brexe nebylo vidět do tváře, Ditrux ji od prvního okamžiku poznal. Víla z jeskyně. Zatrnulo mu při pomyšlení, jaké měl štěstí v neštěstí, že narazil právě na ni. Moneta Brexu odvedla k nádrži a posadila se s ní na hrazení. Celou dobu na ni mluvila. Popisovala jí, že se arcidémoni chtějí vrátit na Mizeon a že je nezbytné, aby Brexa o této skutečnosti věděla.

Zcela nenásilně se vrátili k tématu, který předtím za tak dramatických okolnosti opustili. Grom se jednání neúčastnil, ležel v houpací síti a jen to sledoval. Vlastně se choval obdobně jako Ditrux, ale bůh Hlubin na rozdíl od Dita neváhal dávat najevo, že je uražený.

Nakonec se všichni spokojili s dohodou, že Arcidémoni se debhátarům pokloní v chrámu jako svým bohům, ale debhátarové na oplátku upustí od zlořečení Rafedaxara – a současně potvrdí příbuzenský poměr s arcidémony. Tím nebude pro arcidémony veřejné uznání božství debhátarů tak bolestivé, protože budou současně vystupovat jako jejich příbuzní. Trochu tu drhla ta skutečnost, že si debhátarové pořád ještě mysleli, že Rafedaxar vyvanul. Arcidémoni o skutečném stavu svého předka nemluvili. Rafedaxarrovu bezpečnost si fikaně pojistili podmínkou, že debhátarové nebudou proti arcidémonům ani proti jejich příbuzným uplatňovat krevní mstu.

Ditrux si nemohl pomoct, jeho zrak se stále stáčel v nádržce. Všiml si, že se v centrální věži s Brexiným příchodem ochladilo. Sledoval, jak se bohyně Mrazu postupně osměluje. Nejdřív vylekaně těkala očima po prostorách centrální věže. Pak studovala své příbuzné, což ji zřejmě trochu uklidnilo. Nakonec se posunula tak, aby viděla na skupinu kolem stolu a zaměřila se na arcidémony. Ditrux si všiml, že když Brexa na někoho zírala, vysílala k němu chlad. Xana si prohlížela tak pečlivě, až na ni zaskočený generál udělal nepříjemnou grimasu. Zajíkla se a rychle přesunula pozornost na Sibiela, který se brzy začal pod chladivými závany rozpačitě ošívat. Lenny, který přišel na řadu po něm, se zaskočit nenechal a svádivě na Brexu zamrkal. Brexa polekaně nadskočila, a ještě víc se na kamenném hrazení posunula tak, aby mohla pozorovat Jeronese. Stalo se to ve chvíli, kdy předčítal odstavec, na kterém se právě dohodli. Jakmile ucítil, že na něj Brexa hledí, otřásl se chladem a zakoktal se. Grom s Huatem, kteří sledovali Brexino chování a stejně tak reakce arcidémonů na její zájem, se burácivě rozchechtali.

Aisus se zamračil a zamručel směrem k Monetě: "To poustevničení jí zjevně nepomohlo. Postarej se, aby tu tentokrát zůstala."

"Chová se, jako kdyby v životě neviděla chlapa," prohodila kousavě Narena.

Brexa na ni zasyčela, pohodila hlavou. Její vlasy zavířily a vyletěla z nich sprška ledových krupek a dopadla přímo do Nareniny tváře a za výstřih růžových šatů. Něco zasáhlo i Teggia, který překvapeně zvednul obočí, ale zůstal zticha.

Ne tak Narena. "Týýýý!" vyjekla a vyřítila se směrem k Brexe. Než se k ní stačila dostat, Aisus ji chytil. Ale Brexa se zřejmě v pudu sebezáchovy přemístila na odvrácený konec sálu. Couvala dál směrem ke zdi, až narazila do pohovky, na které seděl ohromený Ditrux a přistála mu na klíně. "Au!" hekl Ditrux a mimoděk ji chytil kolem pasu. Brexa vyděšeně zařvala a odskočila, ale ještě po něm stačila šlehnout mrazivým závanem.

"Héééj," ohradil se Ditrux, "nic jsem ti neudělal!"

"Brexa přimhouřila oči a vyhrkla: "Sirotek. Otrapa z jeskyně." Sáhla si prstem na tvář. "Kde máš malůvky, sirotku?"

"Jenom klid, Bree," ozvala se starostlivým tónem Moneta.

"Bree?" opakoval Ditrux. "To je… hezké." Byl ohromený, že ho poznala. Jak očarovaný zíral na její alabastrově hladký obličej. "I ty jsi docela hezká. Kdyby sis sundala ten roztrhaný pytel, co máš na sobě…"

To už tam byla Moneta. Vzala Brexu kolem ramen, zamračeně na Dita shlídla a táhla ji pryč.

Když se Brexa vzdalovala, ucítil Ditrux něco divného. Nejblíže by se to dalo přirovnat pocitu ztráty.

***

Jednání dospělo k závěru. Dohoda byla podepsána. Teď jen dořešit technické detaily. Sibiel prohlásil, že se arcidémoni vrátí na Olixu, a pomohou zorganizovat návrat, aby se při tak masivních přesunech neděly zmatky a arcidémoni se dostali jen do míst, která jim podle dohody přísluší.

"Počítejte s tím, že to bude trvat asi tři dny. Ještě dnes pošlu memorandum Alianci, abychom už od nich měli pokoj," řekl Sibiel.

Aisus na to jen souhlasně zamručel, a dokonce i Grom zůstal zticha, ačkoliv předtím rozporoval úplně všechno. Ale Ditovi se pořád zdálo, že se debhátarům něco nelíbí. Pečlivě sledoval i svoje druhy. Ani oni se netvářili úplně šťastně. Dalo se pochopit, že reprezentanti obou skupin mají pochybnosti. Zejména arcidémoni si po návratu na Olixu vyslouží kritiku. Nejvíc budou řvát tací, jejichž rodové statky po dohodě připadnou debhátarům, to je úplně jasné.

"Kdyby Essius neutekl a kdyby věřící nebyli zmatení z výměny velekněze, byli bychom vás rozmačkali jak boridie ve smetaně," řekl do ticha Aisus.

"Ještě na jedno "kdyby" jsi zapomněl, prastrýčku," reagoval na to skřípavě Xan, kterému zjevně docházela trpělivost. A všichni věděli, že má na mysli vyřazení Trrisielovy sítě.

Už to vypadalo docela dobře. Ditrux si pomyslel, že jestli rychle nevypadnou, budou ti dva zase v sobě.

"Období mezi podepsáním a realizací dohody bude náročné," připustil zamyšleně Huat. "Stačí, když jedna strana udělá chybu, a máme další rvačku. Přitom může jít o pouhé nedorozumění. A to už vůbec nemluvím o chybách úmyslných. Možná, že bychom mohli vymyslet nějaké záruky."

"Jsem téhož názoru," prohlásil Xan a bylo znát, že se mu ulevilo.

Ditrux horečnatě přemýšlel, čeho by se debhátarové mohli obávat. Mají věřící, kteří je posilují. Tak čeho? Jenže pak si uvědomil, že Padlí jsou stále ještě zaskočení zjištěním, že arcidémoni nejsou tak neschopní ani zdegenerovaní, jak jim Trrisiel namluvil. Můžou arcidémony stále podezírat, že po přesunu plánují velkolepou odvetu.

Xan syčivě vypustil vzduch skrz zuby. "Návrhy?"

"Jeden bych měla," ozvala se Narena: "Než se to všechno urovná, jeden z vás by zůstal s námi. A naopak, jeden z nás by odešel k vám. Nemusí to být na věky. Stačí pár let." Rozmarně se usmála a dodala: "Hlásím se dobrovolně."

"To jsi celá ty," ozval se kousavě Grom. "Jenom by ses předváděla a strkala do všeho nos. Musí to být někdo seriózní."

"Tudíž to nebudeš ani ty," podotkl mdle Aisus a ukázal na Huata. "Půjde on. A my se rádi spokojíme s Essiem."

"Jmenuje se Teggius," řekl škrobeně Sibiel. "A jeho vám dát nemůžeme. Naléhavě ho potřebujeme na obnovu území, které jste nám zničili. Klidně si vezměte mě. Nemám ženu ani děti, takže…"

Aisus se na Sibiela zubatě usmál. "Nic proti tomu."

"Při vší úctě, Sibiel to být nemůže," namítl pohotově Jerones. "Je regent. To by nebylo diplomaticky správně. Vypadalo by to, jako že my jsme ti, kteří z toho vyšli poražení. Ani Xan jako nejvyšší vojenský velitel to být nemůže. Jak bychom vypadali před sousedy? Když už tu musí někdo z nás zůstat, měl by to být řadový arcidémon. Jako jsem já, Lenny nebo Ditrux."

"Ty a Lenny máte rodiny," řekl bez rozmyslu Ditrux. "Nejvíce postradatelný jsem já."

"To by šlo," řekl Sibiel.

"Jenom, jestli nám nevnucujete nějaké nedochůdče," hýkl škodolibě Grom.

Xan se na Groma zlověstně zamračil: "Ditrux Arci-Jeen má k nedochůdčeti daleko."

***

Eriad, Tarionin palác

"Taková titěrnost," lamentoval Arri. Sledoval, jak Rawantes s pitomě malinkatou pájkou spojuje tenoučké drátky, čerstvě vytažené z ewariové lázně.

"Jinak to udělat nejde," řekl umíněně Rawantes.

Arri si znuděně odfrkl. Vecpat do náramku generátor silového pole, to by mohlo napadnout jen Rawanta nebo Essia. Rawantes se dušoval, že silový náramek pomůže Arrimu vyrovnat šance, až na sebe s Dorresonem vletí pro případ, že by se Dorreson přeměnil do dračí podoby. Dračí Komise posuzovala Arrakielovu výzvu už třetím týdnem. Verdikt byl na spadnutí, ale než bude oznámen, dostali Arrakiel i Dorreson přísné domácí vězení. Arri nemohl mluvit s Keren a stejně tak nemohl sledovat Ysyana na cvičišti. Byl mrzutý jako nikdy dřív a nejhůř to schytával Rawantes.

Rawantův úkol na Erektiadu skončil. Ale místo aby se Dárce života vrátil na Olixu a probudil Daxe, zůstával u draků. Kvůli Arrakielovi. Popravdě, Arri měl podezření, že Rawantes setkání s Daxem odkládá schválně, protože si není jistý, jak Dax na nové okolnosti zareaguje. Možná měl dokonce pochybnosti, zda to, co si myslel, že mezi nimi kdysi bylo, ještě trvá, nebo je to nenávratně pryč. Ne, že by se s tím Arrimu svěřil, ale Arrakiel znal Rawanta dost na to, aby z jeho reakcí a povzdechů věděl svoje. Arri se necítil dostatečně erudovaně, aby o tom s Rawantem mluvil. On byl ten poslední, kdo by byl schopný odhadovat, jak to s Daxem a Rawantem dopadne. Přesto se snažil Rawanta rozptýlit svým svérázným způsobem. Klel, zpíval, falešně až hrůza, bredeonské popové hity, kňoural nad omezeným sortimentem erektiadské kuchyně, kritizoval Rawantovo střízlivé oblečení, a především se permanentně a okatě litoval, jaký je chudák, že musí dřepět na zadku, když venku je tak úžasně deštivo a hnusně.

Na chodbě to zadunělo. Do improvizované dílny zařízené ve sklepení Tarrionina paláce vpadl Issak. "Už to upekli!" zahlaholil. "Uzavřeli dohodu. Naši se vracejí domů! Rozdělili si s Padlými Mizeon i Kernok. Naši budou zakládat nové statky ve Verkabské nížině. Vodu z Ketrebských bažin svedou do Fezzielova údolí…"

Rawantes odložil pájku a opřel se dlaněmi o ponk. "Je ta dohoda k dispozici?"

Arri hned věděl, co Rawantovi vrtá hlavou. Má strach, jestli Padlí nepodmínili návrat vydáním Rafedaxarra.

"Vím jenom to, co mi poslal otec," řekl Issak a zaťukal si na čelo. "Až se vrátí z Olixu, budeme vědět víc." Issak se na Rawanta uličnicky zašklebil. "Bude to v suchu. Nevěřím, že by naši pradědečka prodali."

"Ještě bych mohl požádat Rexe, aby Daxovi udělil azyl," řekl zamyšleně Rawantes. "Kdyby si změnil jméno, Padlí by ani nevěděli, že je naživu." Vzápětí zavrtěl hlavou. "Ba ne. Ono by se to časem stejně rozkecalo."

"Zatím Daxovi nikdo hlavu netrhá," řekl rázně Arri, vzal do ruky pinzetu a vylovil z ewaria další miniaturní součástku.

***

Bredeon, ostrov v jižním moři

Izzel spočívala na Razzielově hrudníku a vychutnávala si teplo sálající z jeho rozpálené kůže. Její dech už se zklidnil, naléhavá potřeba byla nasycena, alespoň pro tento okamžik. Netoužila po ničem jiném než usnout v jeho silných pažích. Jenže nemůže mít všechno. Za chvíli se musí rozloučit. Zvedla se na loktech, aby mu viděla do obličeje. Jeho tvář byla jako vodní hladina, oči upíral někam mimo tento čas a prostor.

Něžně ho políbila na ústa. "Co se ti honí hlavou?"

"Jsem rád, že je mizeonská krize z krku," konstatoval trochu nepřítomně.

Jemně ho rýpla do žeber. "Myslíš? Počítám, že bude trvat dobrých sto let, než se vášně uklidní."

Našpulil pusu, čímž si říkal o další polibek. Když ho dostal, povzdechl si. "Já vím, zlatíčko. Ale v zásadě jste to zvládli."

"Možná by sis mohl udělat trochu víc času," řekla váhavě. "Na synovce a na neteře. Na mě."

Vyjekla, když ji k sobě těsně přivinul. "To bych moc rád. Ale… jsem teď v jednom kole. Za hodinu musím být na Wemuru. Vlastně jen díky tomu jsem si mohl odskočit sem."

"Zníš ustaraně," konstatovala.

Nakrčil nos jako malý kluk. "Něco se děje na periferii Metaprostoru. Richotonní pleteň se trhá a skrze ty díry se k nám dostávají cizí entity."

Izzel se posadila. "Dělají tam paseku?"

Razziel se hořce zasmál. "Jo, ale není to nic, co bychom neznali. Dochází k tomu věky. Máme prostředky, jak vetřelce zneškodnit a taky to děláme. Jenže posledních devadesát let se frekvence narušení strašně zvýšila. Přibližně sto padesát krát. To není normální. Museli jsme povolat všechny zálohy a ani to nestačí. Hlídkujeme na rozhraní, ale nemůžeme být všude. Ještě horší je, že nevíme, co to znamená."

"Máte přece ty nejlepší mozky," namítla zaujatě Izzel.

Razziel zakoulel očima. "Jsou z toho hotoví. Všichni do jednoho se shodují, že ta narušení mají společného jmenovatele. Že je v tom nějaký algoritmus. Ale nikdo s tím nehne."

Izzel ho pohladila po předloktí. "Napadá mě ten idiot Trrisiel. Jestli někdo dokáže zázraky, je to on. Škoda, že zmizel."

Razziel pokýval hlavou. "Už jsme po něm začali pátrat. Pokud ho najdeme, přinutíme ho, aby pro nás pracoval."

"Vypadá jak pohádkový dědeček, ale nezapomeň, že je to šílenec," připomněla Izzel.

"A taky masový vrah," přikývnul. "Neboj se, miláčku, pokud ho jednou dostaneme do drápů, ohlídáme si ho. Ale, než ho najdeme a jestli vůbec, musíme sehnat někoho jiného. Essia."

Izzel podrážděně nadskočila. "To nemyslíš vážně!" vyjekla. "Můj zeť má dost starostí s Mizeonem a se svou ženou a dětmi. A je to Teggius. Ani Essius ani Teggen. A vůbec, Teggena jste propustili."

"Já vím," brouknul Razziel. "Ale toto je mimořádná situace."

Izzel přísně studovala jeho výraz. Tvářil se provinile. "Ty mi to vlastně oznamuješ jako hotovou věc!" obořila se na něho.

Kajícně sklopil zrak. "Už jsem kvůli tomu napsal Sibielovi. Věděl jsem, že tě to naštve, ale teče nám do bot a musíme s tím něco dělat. Essius, vlastně Teggius je jediný prokazatelně geniální mozek, kterého jsme ještě neangažovali. S výjimkou Trrisiela, samozřejmě. Osobně si myslím, že Essius, vlastně Teggius je ještě schopnější než Trrisiel."

***