Návrat na Mizeon VI. Ditrux – kapitola 8. – Chodící zkameněliny a jejich priority

Prostorou se prohnala vlna podrážděného šepotu.

Aisus umíněně pohodil hlavou. "Essie! Řekl jsem ti, abys šel ke mně!"

"Možná, kdybys měl piškotek," vyhrkl poťouchle Ditrux dřív, než stačil svou reakci přefiltrovat. Xan za jeho zády se tlumeně uchechtl. Ditrux si všiml, že zatímco on Aisově příkazu skoro podlehl, Xana, Sibiela, Jeronese a Teggia to nezasáhlo. Jedině Lenny Arci-Fezziel vypadal přepadle. Sibiel ho zadržel stejně, jako Xan Diruxe.

"Kde je můj Essius?" zařval rozhořčeně Aisus. "Kam jste ho zašantročili? Má větší cenu, než vy všichni dohromady! Vraťte ho, nebo vás zničím! Z vašich kostí poskládám hlavolam pro Smesmecha. Z vašich údú upletu houpačku Ikbalu! Dám vaše hlavy Tanakaovi, aby s nimi koulel kuželky!"

"Je to Essius, protože ho z něj cítím," ozvala se zamyšleně Moneta. "Ale ještě je v něm něco dalšího. Silnějšího."

"Dedukujete správně, madam," řekl strojeně Teggius a decentně se Monetě uklonil.

Moneta si drásavě povzdechla a podívala se prosebně na Tanaku. Riiberionský bůh Tmy k Aisovi přistoupil a konejšivě ho poplácal po zádech. "Možná bys mohl tady, ehm, příbuzným, přiznat, že na tebe Essiovy eskapády s útěkem docela zapůsobily a že jsi to s tím řetězem, na který jsi ho chtěl uvázat, nemyslel úplně vážně, můj příteli."

Aisus se kupodivu od Tanaky neodtáhnul. Jeho tvář se vlnila zmatkem.

Ditrux vážně nechápal, jak se zjevně příčetný Tanaka může přátelit s tak děsivě vyšinutým bohem, jako je Aisus. Jenomže pak si uvědomil, že debhátar bručel deset tisíc let v krihonitové bedně. Při pomyšlení, že relikviář nebyl větší než krabice na klobouky arcikněžny Oroviky a vzhledem k tomu, že v něm kromě Aisa dřepěla ještě pětice jeho sourozenců, Ditrux uznal, že v takových poměrech by zmagořil každý.

Aisus se znovu obrátil k Teggiovi: "Jestli jsi Essius aspoň napůl, tak se, krucinál, vrať. Potřebujeme tě pro věřící a potřebujeme tvůj extravagantní mozek. Slibuju, že ten řetěz na tebe zkoušet nebudu. Dokonce i do té knihovny tě pustím. Když tu zůstaneš, necháme ostatní arcidémony jít."

Ditrux překvapeně zvedl obočí. Tentokrát nezaznamenal v Aisově tónu ani stopu zpupnosti. Možná má ten cvok jasné chvilky.

"Tvoje žena bude brzy rodit," ozvala se naléhavě Moneta.

"To ji necháš Twenovi?" přidala se Narena a oči jí zaníceně plály. "Ten neschopný raisi za tebe slouží v chrámu. Chceš, aby tě zastoupil i u Renony?"

"Renona není moje žena," oznámil Nareně Teggius. "A to dítě není moje, ale Twenovo. A moje skutečná žena se má dobře, díky za optání." Obrátil se na Aisa: "Zůstanu tady jen v případě, že nebudete bránit arcidémonům – tím myslím opravdu všem přeživším arcidémonům – vrátit se domů. A šaška v chrámu už dělat nebudu. Twen je k tomu jako stvořený. Můžu vám slíbit za sebe i za mé příbuzenstvo spolupráci a respekt. Ale totéž se předpokládá totéž od vás."

Aisus se chytil za bradu a třel si čelist, kterou mu Xan předtím zvalchoval. "Takže… to vlastně znamená, že jsi ochotný tu zůstat?" Bůh vypadal, že konečně začal přemýšlet.

"Jistě," kývnul Teggius. "Když se dohodneme, má rodina a všichni ostatní arcidémoni se sem vrátí. Kde jinde bych měl být než s nimi?"

"Navrhuji sepsat požadavky a závazky. Vy svoje a my svoje. Potom je porovnáme a budeme se bavit dál," řekl do ticha Jerones.

***

Když krev vychladla

V centrální věži Paláce Debhátarů to bzučelo jako v sikkosím hnízdě. Arcidémoni se usadili na obrubě okrasné vodní nádrže a plácali o nepodstatných věcech. Svůj seznam měli předem přichystaný a bezpečně uložený v Sibielově náprsní kapse. Ditrux stejně jako ostatní znal soupis arcidémonů nazpaměť.

Požadavky arcidémonů na debhátary:

• Všichni arcidémoni a jejich pokrevní příbuzní se vrátí z exilu na Mizeon
• Všichni raisi démoni, kteří jsou v současnosti angažováni arcidémony, se vrátí na Mizeon
• Mizeon bude územně rozdělen na dvě poloviny, z nichž jedna bude náležet debhátarům a druhá arcidémonům. Dělicí linie bude procházet městem Kernok tak, aby pahorek s Palácem Debhátarů připadl do území v majetku debhátarů.
• Trrisiel Arci-Nubiel bude popraven a veškerý jeho majetek připadne jeho bratrovi Urbielovi Arci-Nubielovi. (Sídlo v Abderanské vrchovině podle návrhu územního členění je součástí majetku arcidémonů).
• Raisi démoni a obecní démoni, kteří jsou tohoto času pod ochranou debhátarů, a po rozdělení se budou nacházet v území arcidémonů, dostanou možnost buď zůstat, nebo se přesunout na území debhátarů.

Návrhy arcidémonů na soužití s debhátary

• Arcidémoni nebudou uplatňovat krevní mstu vůči debhátarům ani vůči jejich přívržencům z řad obecných démonů a raisi démonů. Debhátarové nebudou uplatňovat krevní mstu vůči arcidémonům a jejich rodinným příslušníkům.
• Arcidémoni nebudou zasahovat do poměrů na území v majetku debhátarů a debhátarové nebudou zasahovat do poměrů na území v majetku arcidémonů
• Arcidémoni na svém území obnoví poměry, které na Mizeonu panovaly před Dnem Zkázy
• Arcidémoni nebudou bránit obecným démonům a raisi démonům, jejichž domov se bude nacházet na jejich území, v praktikování víry.
• Dehátarové nebudou bránit obecným démonům a raisi démonům, kteří projeví přání se přestěhovat na území pod správou arcidémonů, toto přání realizovat (Přičemž se neočekává, že by se tak dělo ve větší míře – vzhledem k naturelu výše uvedených).

Debhátarové, pro které byla situace nová a nečekaná, se vrátili do zákoutí s proutěným nábytkem. Shromáždili se kolem nízkého stolku a sepisovali a škrtali na velkém archu okrově zbarveného silného papíru. Tak neúnavně se hašteřili, že se jejich zvýšené hlasy nedaly přeslechnout ani přes hlučnou hudební kulisu. No to určitě! O palác se s nimi dělit nebudu. Ať si postaví svůj! V Ketrebských bažinách je místa habaděj!

Ditrux po nich co chvíli skrze větve okrasných keřů pokukoval. A nejen on. Popravdě od všech kolem cítil stejné napětí. Xan se tvářil jako na kokteilu u pláže, ale čelisti měl zaťaté, jako kdyby zvedal na ramena draka. Generál byl připravený rvačku obnovit při sebemenší provokaci. Ditrux si všiml, že Sibielův pohled se opakovaně stáčí ke Gromovi. Nemusel hádat, proč. Grom byl podle předchozích náznaků ve spojení s Trrisielem. Dalo by se tedy očekávat, že se pokusí jezevce angažovat, aby jednání zhatil – o což se Grom už pokusil, ale zatím bezvýsledně. Z Bordenova telepatického hlášení z orbity, které Xan zachytil v době, kdy se Aisus dohadoval s Teggiem, vyplynulo, že se Trrisiel – zřejmě na Gromův popud, usiloval obnovit kvederickou síť a neuspěl.

Bordy tvrdí, že to kolem Mizeonu jen několikrát modře zablikalo a dál nic. A na to stačilo vyřadit jen dvanáct emitorů, liboval si Sibiel.

Trrisiel nesmí získat čas, aby to opravil, zabručel pochmurně Teggius.

Právě proto se všechno musí vyřešit co nejrychleji. Likvidace Trrisiela figuruje na seznamu požadavků arcidémonů na čelním místě. Ditrux se nemohl dočkat, jak budou debhátarové na tuto podmínku reagovat. Starý jezevec se bude urputně bránit. Určitě má v rukávu něco, čím překvapí. Proto se teď arcidémoni neustále dívali na Groma, aby ho mohli zadržet, kdyby ho přistihli, že nějakým způsobem s jezevcem opětovně komunikuje. Ditrux si ale nedělal iluze. Jezevec o nich už ví, stejně jako ví o přítomnosti Bordenovy flotily.

***

Nakonec se debhátarové přestali dohadovat. Huat vstal a gestem naznačil, aby se k nim arcidémoni přesunuli. "Přišli jste s tím první," řekl. "Je fér, když jako první svoje požadavky přednesete vy."

Jerones převzal od Sibiela seznam a začal ho suchým byrokratickým tónem předčítat.

Ditrux pozorně sledoval, jak se u toho debhátarové tváří. Nejokatěji reagovala Narena. Téměř nadskakovala nadšením, když vyšlo najevo, že arcidémoni nenárokují sdílení Paláce. Důsledně se škaredila, když došlo na možnosti raisi a obecných zvolit, kde budou žít. Aisus se mračil neustále, Grom průběžně klel. Moneta mlčela a Huat občas zasyčel. Přesto bylo téměř udivující, že vydrželi zůstat zticha. Dita napadlo, že debhátarové, i když dělají drahoty, jak to jen jde, jsou v jádru rádi, že jsou arcidémoni ochotní se vrátit. Podezíral je, že tím nejsilnějším lákadlem je pro ně vyhlídka, že si arcidémoni – konkrétně Teggius – poradí s Trrisielem, který jim zřejmě přerůstá přes hlavy.

Pak přečetl Huat požadavky debhátarů.

Nároky a podmínky vznešených debhátarů, jediných bohů mizeonských:

• Debhátarové upustí od dalšího trestání arcidémonů – potomků Rafedaxarrových a svolí k jejich návratu na Mizeon. Debhátarové zaručí, že budou s arcidémony žít v pokoji za předpokladu, že arcidémoni nebudou praktikovat ani plánovat odvetné kroky proti debhátarům.
• Debhátarové požadují, aby je arcidémoni v případě svého návratu, začali respektovat jako své bohy a aby tento respekt veřejně deklarovali před věřícími – obecnými démony a raisi démony.
• Debhátarové požadují, aby jejich sourozenec, Rafedaxarr, byl posmrtně odsouzen a zlořečen za příkoří, které jim po dobu deseti tisíců let svévolně způsoboval.
• Debhátarové navrhují sdílení světa Mizeon s arcidémony na základě rodového dědičného podílu. Šest dílů připadne debhátarům (Aisovi, Gromovi, Huatovi, Monetě, Nareně a Brexe) a jeden díl arcidémonům – potomkům Rafedaxarrovým.

To bylo dost nehorázné. Jak to Ditrux poslouchal, krev se v něm vařila. Při pohledu na ostatní arcidémony viděl, že oni jsou na to obdobně. Jenže dříve, než stačil kdokoliv cokoliv říct, rozvibrovalo vzduch v centrální věži tlumené zadunění a rachot. Dokonce i zdi se otřásly. Modravé fantómky se znovu rozpištěly.

Aisus zlatě zaplápolal a zařval: "Co je to za podraz?"

"My podrazy neděláme!" křikl Xan.

Potom všechny zasáhla telepatická zpráva: Tady Borden. Při sledování z orbity jsme zaznamenali masivní detonaci v oblasti Abderanské vrchoviny. Nad sídlem Nubielů se vznáší oblak hustého prachu. Vidíme záblesky a kouř. Teď dokonce trosky létající vzduchem.

Debhátarové nasupeně civěli na arcidémony a arcidémoni na debhátary.

"Vyhodili jste Trrisielův statek do vzduchu?" prolomil ticho Xan. "Proč?"

"My ne, to vy!" vyštěkl Grom.

"Ještě jste se ani neohřáli a už děláte bordel!" zakvílela Narena.

Už to vypadalo, že se do sebe všichni znovu pustí. Ditrux to jako opařený sledoval. Mimoděk se mu v paměti vybavilo, jak Essius po bredeonském hotelu pobíhal se šroubovákem a hledal štěnice. A taky mu blesklo hlavou, jak onehdy Teggius poznamenal, že když Essia Trrisiel na Mizeonu po Dni Zkázy zajal, pochlubil se mu, že radní celé ta staletí sledoval. Do Rady chodil jen výjimečně, ale stejně měl o všem přehled.

"Udělal to Trrisiel! zaburácel Ditrux tak, až Narena nadechující se k dalšímu skučení zaraženě zajíkla. "Odposlouchával nás tu," dodal už kliději. "Slyšel, že ho chceme popravit. Došlo mu, že ho klidně obětujete," dodal s pohledem upřeným na Huata, který mu připadal nejrozumnější, "protože už vám ty jeho modernizace lezou krkem!"

***

Horko těžko se dohodli, že pošlou Huata s Teggiem, aby Trrisielovy aktivity prověřili přímo v terénu. Ostatní arcidémoni a debhátarové na ně zatím budou čekat v centrální věži a pohlídají se navzájem, aby nikdo nevymýšlel lotroviny. Tak se i stalo.

Obě strany se držely na dohled, protože se stále navzájem podezíraly. Padaly nejrůznější dohady, kdo a jak ten výbuch zosnoval, včetně možnosti, že šlo o nehodu, čemuž nikdo ze zúčastněných nevěřil. Grom přišel s teorií, že arcidémoni nakladli kolem areálu výbušniny v době, když na Mizeonu hledali emisní body. Lenny mu to oplatil nápadem, že za tím může být ta jediná z dehdátarů, která tu s nimi není – a sice Brexa. Na to debhátarové reagovali všeobecným pobavením. Brexa? Nesmysl! Je nemocná. Nedokáže existovat v otevřeném prostoru. Za to může poděkovat vašemu dědečkovi… Stejně by měla být teď s námi! V souvislosti s tím se Tanaka nabídnul, že on jako nestranný zaletí na sever a pokusí se Brexu přesvědčit, aby alespoň na chvilku přišla. Nikdo neprotestoval. Moc bych si od toho nesliboval, prohodil skepticky Grom, jakmile Tanaka zmizel. Ona je vážně úplně mimo, dodala dramaticky Narena.

Samotný odchod boha Tmy provázelo kratinké utlumení světel a barev, jakýsi záblesk tmy, načež se vše rychle vrátilo k původnímu pořádku. Ditrux se opatrně rozhlédl po ostatních, aby zjistil, jak na to reagují, ale zdálo se, že jsou na Tanakovy způsoby zvyklí. Ditrux si připadal jako nevzdělaný blbec. Arcidémoni kompenzují nedostatek světla interní magií vidí i ve tmě. A tma přece není nic jiného než nedostatek světla. Jenže tma, kterou vyvolal Tanaka, byla jiná, protože v ní Ditrux opravdu na kratinkou chvíli neviděl nic.

Za nějaký čas byli Huat s Teggiem zpět. Oba se shodli na názoru, že příčinou výbuchu nebyla magie, ale stará dobrá trhavina z ciziny, nejspíš pašovaná ze světa mimo oblast Čtyřdohody, jen se nemohli dohodnout, z kterého.

"Viděli jsme to jenom z výšky," řekl Huat. "Kráter je velký asi jako Kernok. Ve vzduchu je pořád plno prachu. Bude trvat věky, než se usadí.

"Taková škoda," bručel smutně Teggius. "Dílny, laboratoře, sklady, technický archív, všechno pryč."

"Trissiela škoda není," dodal drsně Xan. Nikdo to nerozporoval.

"Nemyslím, že je Trrisiel mrtvý," rozvířil všeobecnou letargii Huat. "Spíš bych čekal, že utekl dřív, než to bouchlo a chce, abychom ho měli za mrtvého." Tím dal Huat mimoděk najevo, že i on se kloní k názoru, že to Trrisiel udělal sám.

"To by mohla být pravda," přitakal Teggius. "Je sice šílený, ale ne tím kýženým sebevražedným způsobem."

"Udělali jsme chybu, že jsme s něčím takovým nepočítali," prohodil krotce Jerones, čímž si vysloužil Sibielovo zamračení a Xanovo zavrčení, protože regent s generálem razili strategii Nikdy nepřiznávej chyby, jinak se toho soupeř chytí.

"Možná, že to Trrisiel opravdu zpunktoval sám, ale možná, že ne. Prostě vám nevěřím," prohlásil nakvašeně Aisus. "Jakou mám záruku, že nechystáte něco dalšího?" Rozhodil rukama kolem sebe. "Co když jste něco dali i sem?"

"Absurdní! Barák by spadl, ale vám by se nic nestalo," prohodil s despektem Xan. "Mám toho obviňování dost. Nejsme tu proto, že bez vás nemůžeme žít, ale proto, že nesouhlasíme se zničením Mizeonu. Nepopírám, že jsme chtěli Trrisiela sejmout, však jsme to zahrnuli do podmínek, ale jeho dílny? Z likvidace jeho dílen nám žádný užitek neplyne."

"Možná je načase vrátit se k té dohodě," ozvala se pragmatickým tónem Moneta.

***

Vyjednávání už trvalo den a noc, a pokračovalo jen za cenu tvrdých ústupků a skřípání zubů na obou stranách. Jerones seděl za stolem a sepisoval společné memorandum, nad ním stáli ostatní. Hádali se a překřikovali. Ditrux se položil na proutěné kanape a dal si ruce za hlavu. Byl unavený, a sledoval to ve stavu jakési milosrdné apatie. Neměl energii se hádat, ostatně jeho druhové se činili dost i za něj.

Nejvíc křiku si vyžádala dohoda ohledně územního rozdělení. Obě skupiny chtěly z Mizeonu urvat co nejvíc, což se dá pochopit. A arcidémonům se nezdálo spravedlivé, aby pouhá šestice debhátarů vlastnila šest sedmin Mizeonu, zatímco arcidémoni, kterých je necelý tisíc, se museli spokojit s pouhou jednou sedminou. Nakonec pomohlo podívat se na to s ohledem na potřeby obecných démonů a raisi. V současnosti mají debhátarové pod kontrolou celou mnohatisícovou populaci obecných démonů a téměř všechny raisi. Proč je té zodpovědnosti zbavovat? Mizeon se tedy nerozdělí ani na sedminy, jak chtěli debhátarové, ani na poloviny, jak navrhovali arcidémoni, ale na třetiny, přičemž debhátarové získají dvě a arcidémoni jednu. Ditruxovi se to nelíbilo, ale uznával, že jako kompromis to jde.