Co dělat, aby byla bubákovitá epizoda co nejbubákovitější

Předevčírem jsem napsala děsivou epizodu v rozepsané knize. Potom jsem ji poslala kamarádce, abych si ověřila, jak děsivé se mi to podařilo. Na druhý den mi odepsala, že se jí o tom zdálo, a že příště mám použít k testování děsivosti zase někoho jiného.

Po letech experimentování v této oblasti jsem došla k několika základním poučkám:

1. Omezit patos a kudrlinky.
2. Volit co nejednodušší jazyk.
3. Největší hrůzu vyvolávají zdánlivě nejobyčejnější jevy a projevy - pokud jsou vyjádřeny v nějakém kontrastu, a hlavně pokud se dotýkají těch nejzákladnějších pudů čtenáře.