Legendami opředená a dlouho postrádaná vahanská trojčata se doma příliš neohřála. Bez přípravy vyrážejí Kerr, Han a Vuan na trestnou výpravu do vzdálených končin nesmíru proti mocnosti, která je věky věznila. Jejich potomci jsou zklamaní, všechno se hroutí. Tederik nemá rád zbytečnou práci. Zalarmuje síly Metaprostoru, aby přitáhl tři neřízené střely zpět. A zatímco jsou všichni v trapu, brousí si na Vahan zuby armáda cizí mocnosti. Naštvaný Tederik se vydává na soukromou vysoce rizikovou misi, a tři zdevastované a obtížně zvladatelné starovahanské idoly (nepříliš ochotně) bere s sebou.
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, a najdete ji všude možně - třeba tady
Tederik našel ztracené klíče vahanských laboratoří, a získal odměnu, o kterou nestál. Panovat pyšným vahanským generálům je totiž úplně jiná disciplína než vládnout krotkým ok-sawonským smrtelníkům. Rikovi bratři na jeho poslání pohlížejí různě. Ten prostřední je nadšený, zatímco ten nejmladší si ťuká na čelo, a mluví o roli užitečného idiota. Tederik zavádí nepopulární reformy, vyjednává s Aliancí, čelí atentátům. Zakazuje obchod s válečnými otroky a zbavuje Vahan dalších barbarských excesů. Dobře ví, že mu to prochází jen díky podpoře bohyně, která ho korunovala. Myšlenky na Vuan mu nedávají spát. Svedla ho čistě účelově, aby měla kontrolu nad pátráním po klíčích. Jejich bredeonský úlet už se nebude opakovat a je to tak dobře. Bohyně samotná je zdrojem neustálých dohadů a domněnek. Vězí v laboratořích, ven téměř nevychází. Nikdo neví, co tam dole tropí, ani kam se poděli její bratři – Kerr s Hanem. A bude na Tederikovi, aby to zjistil.
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, najdete ji třeba tady
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, najdete ji třeba tady
Exulanty navštívili tři agenti Aliance a pokládali podivné otázky. Tak už to prasklo, už i arcidémoni v exilu vědí, že Essius rodinu nezradil a že jim naopak pomáhá! To znamená, že Essius musí přežít! Jenže Owiana na své vražedné výpravě o tom nemá ani tucha, a Nerteg poslaný za ní, aby ji ochránil, je na tom stejně. Ani jeden...
Sibiel stál nad kontejnerem, ve kterém se vznášelo bledé tělo. V místech, která zranil, se klikatily bělostné jizvy, pod kterými prosvítalo vazivo a svaly. Na levé tváři těsně pod lícní kostí se černě vyjímalo znamení trojitého zalomeného blesku, zarámované kosočtvercem – symbolem hanby. Muž uvnitř musel vycítit jeho pohled, protože otevřel oči....
Sibiel klepal na dveře matčina pokoje. Slyšel chichotání, brebentění, šoupání židlemi a dupot malých nožek. Jakmile vstoupil, naskytl se mu pohled, který ho přinutil roztáhnout ústa v úsměvu. Kolem stolu sedělo osm dětí. Poznal obě Brigitiny vnučky a Atesia, ty další musely být od Fezzielů a Tassiů. Děti lovily z malých krabiček skleněné barevné...
Večer Sibiel stejně jako každým dnem sjel do podzemní rezidenční sekce pozdravit se s rodinou. Owianina dcerka Melisa i Brigitin syn Qadren už spali, ale Atesius číhal pod stolkem. Sibiel nedal najevo, že ho vidí. "Ahoj mami," řekl Izzel sedící na kanapi.
Essius natažený v anatomicky tvarovaném sedadle vznášedla, se při vzpomínce na tu ostudnou korunovaci, a ještě ostudnější svatbu, křečovitě vzepjal. Všude se tísnily davy nadšených svatebčanů, jen kolem Hokria bylo prázdno. Podle mihotavých záblesků pozorovatelných někde na hranici zorného pole Essius na plácku kolem Hokria vytušil přítomnost...