Komentář k vyhodnocení čtenářské soutěže FB skupiny Odstartujte svoji knihu

02.06.2019 15:25

Tak už ty výsledky OSKARA 2019 (čtenářská soutěž členů FB skupiny Odstartujte svoji knihu) známe! Jsou dostupné na: https://www.mondscheinovo.cz/inpage/oskar-2019-vyhlaseni-vysledku/.

 Je pro mě nesmírně zajímavé to zjištění, že do první desítky vyhodnocených se dostala jenom jedna z těch povídek, které jsem já (ryze subjektivně) pokládala za nejlepší. Ale tak už to chodí.

Tu podle mě nejlepší povídku, (která o několik světelných let předhání ostatní), napsala Rosana Zvelebilová, a jmenuje se Válečná hrdinka.

Druhou podle mě nejlepší povídku, (která je tak třeskutá, až jsem z ní byla paf po zbytek toho dne, kdy jsem ji četla) napsal Lukáš Boček a ta povídka se jmenuje "A vlákna praskat nepřestala". Těžko se mi chápe, že Lukášova povídka se do vyhodnocení první desítky vůbec nedostala a skončila až na dvacátém místě – (jo, až o dvě místa za mým light space-operovým výtvorem "Poslední kapka")).

 Tu třetí povídku, (která je krátká, ostrá a sakramentsky vtipná) napsal někdo, koho jméno zveřejněno nebylo a ta povídka se jmenuje „Jeden, dva kousky“, přičemž tento, podle mě excelentní kousek, skončil až na 22. místě.

Říká se sice: Hlas lidu, hlas Boží, ale nevim, nevim:))

 

Malá recenze:

Rosana v povídce Válečná hrdinka“ se odehrává ve dvoz různých časových liniích (druhá světová válka a současnost) a pojednává o tom, jak  zásadně odlišný může být náhled na události, na osobnostní rysy a morální kvality aktérů, podle různé interpretace těch událostí – v závislosti na osobě interpreta. Takže hodně současné téma.

Lukáš Boček v povídce „A vlákna praskat nepřestala“ šikovně  vyjádřil  téměř nesdělitelný proces mentálního, duchovního zrání  v mysli hlavní postavy. Chlapec Adam se učí rozpoznávat, že některé pocity a na náhledy na svět nemá nikdy šanci sdílet s jinými lidmi (že to prostě nejde, že nezáleží na tom, jak jsou ti jiné lidé blízcí, a jak jsou ochotní chápat, že uvnitř sebe jsme vlastně každý sám). Lukáš verbalizoval něco, co jsem nevěřila, že verbalizovat vůbec jde.