Vykladač I - Zuby poražených (kapitola třicátá druhá - poslední:))
Dunění bubnů? Ne. To šumí krev v jeho žilách. Tak tohle je smrt? Tak pokojná? Jeho nehmotná duše by měla povlávat někde za Oponou. Tak proč stále cítí to tepání krve ve spáncích?
Pak si vzpomněl, co se stalo nakonec.
Otevřel oči a otřásl se šokem. Tvary a barvy zaznamenával podrobněji, než si kdy dokázal představit. Rozměry se různě rozestupovaly, předměty se vlnily, v rozlišení se téměř ztrácel. Byl v místnosti zařízené nábytkem tak podivným, že vypadal jako živý. Některé části snad ze skla, jiné z lesklého kovu. Obrovitým oknem zabírajícím celou stěnu sem proudily sluneční paprsky. Jaké slunce? Kterého světa?
Zaznamenal, že někde v jeho blízkosti probíhá tlumená diskuse. Doposud mu ty zvuky připomínaly zurčení potůčku přes kameny, ale teď i porozuměl.
„…volání jako z hluboké studny. Tak nezřetelné, přesto tak povědomé. Až se děsím, co by se bylo stalo, kdybych se jen převalila na druhý bok a spala dál…“
„Dobře, že jste se probudila, madam. Vaši sourozenci si o vás dělali velké starosti. Nic nezabíralo. Bylo stále obtížnější váš stav tajit. Sebass už navrhoval změny v mystériu. Myslím, že jedině Trajanis měl tu moc.“
„Usnula jsem, protože realita mi připadala příliš krutá. Neměla jsem tušení, že tak zůstanu celých pětadvacet let…Ó, jak jsem byla šťastná, když jsem z polospánku zaslechla, to jeho: „Matko!“ Můj syn! Můj drahý syn! Co všechno musel od těch tupců zažít!“
„Dostal by se z toho tak jako tak, má paní. S tím rozdílem, že by to divadlo provázely mnohem ničivější následky. Jeho krenevská část by vyvanula, zatímco ta sahíjinská, kterou jste tak dobře zamaskovala…"
„Ba právě. Zamaskovala jsem ho tak dokonale, že jsem ho pak nedokázala najít ani já. Ta hrůza, když jsem ho ve wobernských rozvalinách hledala…“
„Tou dobou už byl tři týdny pryč.“
Následoval hluboký povzdech. „Eudor mi často opakoval, že mám problém se vtěsnat do lidských časových měřítek…“
„Hlavně, že to všechno zvládl. A nakonec na všechno přišel sám. Mrzí mě, že jsem u něj nebyl. V rozhodující chvíli, kdy mě bylo nejvíce zapotřebí, mě totiž král dal zavřít.“
„Muselo být náročné, celé ty roky ho hlídat. Opravdu ti děkuji, Cinete.“
„Bylo to snazší, než si myslíte, zářivá. Docela to zvládal sám. Ale teď mi, prosím řekněte, co se tehdy ve Wobernu vlastně stalo. Mreon s Henrexem o tom nikdy nemluví. Vyrojilo se tolik dohadů…“
„Všichni si nejspíš myslí, že Grenedonskou říši jsem zničila já sama.“
„Říká se to, madam. Viděli vás, jak celé tři roky povláváte nad solisky, a donekonečna opakujete Trajanisovo jméno.“
„Až jsem z toho skoro přišla o rozum.“
„Co se tedy stalo?“
„Jak jistě víš, nějakou dobu jsme se s Eudorem stýkali veřejně, ale po čase jsme pochopili, že by nás nenechali na pokoji. Na oko jsme se rozešli, a scházeli se na jeho hrádku v horách. Snili jsme o světě, kde bychom mohli klidně žít. Když se narodil Trajanis, mou radost kalilo jen to, že jsem s ním mohla být tak krátce. Eudor si ho odvezl do Wobernu a já ho mohla vídat jen vzácně. Jak Trajanis vyrůstal, stále více nás trápilo, že nemůžeme žít jako rodina. Začala jsem hledat jiný svět mimo ten náš, byla jsem dokonce smířená s myšlenkou, že tam pozbudu tvořivé síly…“
„Na to si vzpomínám, madam. Brala jste mě často sebou, jen jsem nevěděl, co vlastně hledáte.“
„Netušila jsem, že Dori dělá totéž. Když se zajímal o portály, a navázal proto kontakty se Sebassovým diákonem Prewenem, brala jsem to jako akademickou libůstku. Ale to jsem nevěděla o jeho krenevském původu a vůbec jsem netušila, že by dokázal nějaký otevřít.
Stalo se to, když jsem byla na Lenderee, zatímco tebe jsem poslala na Riiberion k Tanakovi. Někdo přímo ve Wobernu otevřel průchod mezi Tenerisem a Vahanem. Nevím, jestli to byl Eudor, nebo někdo jiný. Faktem je, že toho dne na Wobern zaútočili vahanští sůsové. Smrtelníci neměli šanci se jim ubránit. Sůsové dříve než je stačili Henrex s Mreonem zahnat, vyvraždili celý Wobern a zdevastovali valnou část grenedonského království. Henrex portál na Vahan zavřel a poručil svým jednotkám spálit mrtvoly. Aby se ujistil, že sůsové v místě vpádu nenechali nikoho, kdo by je mohl zase přivolat, vymazal Grenedonskou říši nejen z mapy, ale i z lidské paměti.
Po třech týdnech jsem se na Teneris z Lenderey vrátila. Měla jsem pro Doriho a Trajanise vybraný nový domov a těšila jsem, že jim to oznámím. Ale namísto města Wobernu jsem našla solisko. Jak jsem byla rozlícená, ze všeho jsem vinila Henrexe a Mreona. Vyčítala jsem jim, že nezasáhli dřív. Bránili se, že je na tu hrůzu upozornil Sebass, až když bylo nejhůř, a že udělali vše, aby sůsové nezničili celý Teneris. Sebass přede mnou zbaběle zalezl. Byla jsem tehdy přesvědčená, že právě Sebass měl s tím portálem na Vahan něco společného. Tehdy jsem, přirozeně, nevěděla, že Eudor byl napůl krenev. Normálně ho zabít bylo nemožné i pro sůsy. Musel to udělat někdo jiný. Kdybych se vrátila dřív, kdybych vůbec neodcházela, kdybych Doriho důsledněji varovala... Bojím se, že mě Trajanis odsoudí…“
Chvíli bylo ticho a pak promluvil Cinet: „Čekají nás velké změny, madam. Váš syn si tvrdě půjde za svým. Ale v jednom ohledu můžete být klidná. Až mu vysvětlíte, proč Grenedon padl a že jste vůbec netušila, že on ten masakr přežil, odpustí vám. Vyrostl mezi smrtelníky, vystudoval sahíjinské školy a dospěl mezi krenevy. Jako by si z té trojí morálky vybral jen to nejlepší. Dobrá krev se nezapře.“
Trajanis se užasle usmál. Ten tichošlápek Cinet má vlastně pravdu. Půjde si za svým.
Pořád chce Vivon, hemakrytt i žezlo. Taky plánuje napráskat Henrexovi, byť se to zdá trochu malicherné. Ale úplně nejdřív musí vytáhnout z bryndy starého bracha Neceoma. Ten chudák v tom krevelu trčí už přes rok jenom kvůli němu. Tady jde o zdraví.
Je čas vstávat.
konec prvního dílu
Pokračování v knize Vykladač II – Střípky Sváru
Vykladač
Jmenný rejstřík a vysvětlivky
Perweon – prvotní příčina a prvotní bůh metaprostoru
Perweonův kotel symbol pro metaprostor. Podle legendy se v něm „vaří“ světy a soustavy. Tenerisská soustava je jen jedním z nich.
Teneris a jeho satelity – jedna z mnoha soustav Perweonova kotle . Teneris má devět satelitů –přesně tolik, kolik je sahíjinských nejvyšších bohů (bohů Třetího věku). Na satelitech (světech Senedina náhrdelníku) se nacházejí sídla bohů.
Bohové z Tenerisu
• Bohové Prvního věku: Netrebové stvořili rostliny, houby a zvířata a skřety. Netrebové byli vyhlazeni krenevy. (Krenevy si silou víry vymodlili skřetové utiskovaní Netreby)
• Bohové Druhého věku: Krenevové stvořili lidi a démony. Krenevové byli potlačeni sahíjiny. (Sahíjiny si silou víry vymodlili smrtelníci utiskovaní Krenevy.)
• Bohové Třetího věku (současnost): Sahíjinové stvořili bazilišky a draky. Poražené krenevy sahíjinové zbavili moci a prodali je do otroctví smrtelníkům.
Velká devítka bohů Třetího věku (sahíjinů) povstala z víry smrtelných lidí (tenerisanů). Není náhodou, že Teneris má devět měsíců: Tynn, Senedion, Grew, Emdewon, Erixon, Mreon, Fasion, Ixion a Henrex. Sahíjinští bohové se zrodili na nich. Tynneon na Tynnu, Seneda na Senedionu a tak dál.
Údobí dne na Tenerisu:
• Emkener – čas před svítáním
• Berdeke – čas po půlnoci
Další pojmy a zeměpisné názvy
• Terdebre – devíticípá hvězdice malovaná krví, kterou mágové přivolávají démony
• Gaviál – měna na Tenerisu
• Ekteren – délková míra na Tenerisu
• Puget – objemová míra na Tenerisu
• Honor-re – kletba – prostřednictvím které vzali Sahíjinové Krenevům tvořivou moc a přinutili je sloužit smrtelnkům
• Dobhanský močál – místo, kde je ponořený artefakt Hiria-abhama
• Hiria-abhama – žezlo souručenství (Sahíjinové mu říkají Zuby poražených)
• Trnitý ostrov – nachází se na něm škola pro mágy, absolvent přechází po jehlovém mostě.
• Wobern – s hlavním městem Grenedonské říše. Vládl tam král Hachen a po něm Eudor
• Dwentenština – obecný jazyk v metaprostoru
Osoby:
• Janis – vykladač triftových karet, Vévoda z Morfenu, králův první ministr a rádce.
• Gwen Udatný (původně: Gwen z Hyberoku) – král Akezonu
• Královna Gizela – dcera krále Suecha a manželka krále Gwena
• Esteban – Janisův mistr vykladač, Zaprodaný mág
• Mreon – sahíjinský bůh živlů
• Qlea – krenevská otrokyně (Ve Druhém věku bohyně Klidého spánku)
• Trsuah- démon bolesti, přijímal bolest na sebe, v beznadějných případech bolest ukončoval svým bodcem
• Eudor – syn krále Hachena, král grenedonské říše, sídlil v městě Wobernu
• Silsea – grenedonská královna, Eudorova nevlastní matka
• Hachen – Eudorův otec, manžel královny Silsey, král grenedonský
• Grewina – sahíjinská bohyně Smrti a paní Plamenného moře (Zubatá Grewina)
• Ravens – krenevský otrok (krenevksý bůh Diplomacie z doby Druhého věku)
• Suech – král akezonské říše
• Emerich – (princ bez nároku na trůn)levoboček krále Suecha z Akezonu
• Riva – Emerichova nevlastní dcera
• Bonet – akezonský generál (rodina sídlí v Bonu na úpatí hory bohyně Senedy)
• Vivon – krenevská otrokyně (bohyně Sváru – z období Druhého věku)
• Weyna – plamenná démonka, slouží Zubaté Grewině
• Smesmech – sahíjinský bůh Veselosti a Zmatku
• Cinet – kapitán gardistů u krále Gwena
• Erijen junior – hrabě z Nemesie
• Vera – léčitelka v Nemesii
• Bellsambara – královna démonů a Ravensova manželka
• Ternak – krenevský otrok – (krenevský bůh počasí, jeho mračné koně zdědil sahíjinský bůh počasí Mreon)
• Lijana dcera bohyně štěstí Erix a boha Tanaky z Riiberionu – ochránkyně rozumných obchodních transakcí i patronka hazardu, autorka triftových karet, je na kartě číslo 14 – symbol umírněnosti
Triftové Karty:
0. Blázínek: první a současně poslední karta žádné číslo nemá. Obrázek na ní ukazuje pestře oblečenou žábu. Žáby jsou jak se známo tajemná stvoření schopné přežít tuhé zimy v ledu i suchá léta ve vyschlých říčních korytech. Není radno je podceňovat, svým skřehotáním dokáží lézt pořádně na nervy. Tento symbol může při výkladu zastupovat všechny ostatní, a pokud padne, znamená, že otázka byla pošetilá nebo se vykladač musí přizpůsobit povaze sousedních karet a její význam vyvodit ze souvislostí
1. Herec: Karta s číslem jedna zpodobňovala herce, který nikdy neztrácí dech a se vším umí držet krok. Dokáže měnit podobu a bere na sebe různé role. Vyzná se ve všem a je tak trochu i šarlatán.
2. Vědma: Jde o symbolické znázornění víly Ordany. Znázorňuje moc pramenící z vědomostí a současně ukazuje na prasílu vyvěrající z pudů, instinktů a přirozených magických základů zušlechtěnou moudrostí.
3. Královna: představující civilní ženský prvek – toužící po sdílení emocí
4. Král: představující civilní mužský prvek – toužící po moci a výlučnosti
5. Karta pátá ukazuje diákona. Jde vlastně o symbol bůžka Sebasse, který byl levobočkem boha Spravedlnosti a vykonával úřad Strážce Protokolu (prakticky dohlíží na jeho dodržování v praxi a trestá porušení)
6. Bitva na Jestřábí hoře – Symbolizuje osudovou křižovatku a rozhodování.
7. Cesta – symbolizuje příležitosti, na které narážíme cestou za uskutečněním cílů
8. Spravedlnost – symbolizuje spravedlnost oprostěnou od emocí. Vyjadřuje ji obrázek kladívka boha Emdewona.
9. Trnitý ostrov – karta číslo devět – symbolizuje osamělou pouť, která čeká každého, kdo se vydá za poznáním. Tato karta byla symbolem všech mágů.
10. Jestřábí hora – zpodobňuje horu, po jejímž srázu šplhají tři pololidské polozvířecí bytosti. Každá z nich se snaží dostat se nahoru, aby mohla stanout na vrcholu jako první, ale ani jedna netuší, že místo nahoře už je obsazeno zlatým dračím vejcem. Když padne tato karta, znamená to, že je dávno rozhodnuto.
11. Zřídlo moci – vyjádřené pramenem tryskajícím ze skal - symbolizuje sílu, která je skrytá a zatím nevyužitá čeká na projevení.
12. Odevzdání - oběšený muž s modrou kůží. Podle legend jde o netrebského boha Viny. Symbolizuje odevzdání se do rukou osudu. Tato karta ukazuje na setrvalý stav věcí.
13. Zubatá Grewina. Symbolizuje změnu anebo fyzický zmar.
14. Umírněnost symbolizuje vyváženost a kompromis. Na obrázku je bohyně Lijana, patronka obchodu, dcera bohyně Erix a riiberionského boha tmy Tanaky. Právě Lijana triftové karty smrtelníkům věnovala.
15. Pán temnot (Henrex), symbol jinotajů, skrytých informací, ale i lží.
16. Jáma: Na šestnáctce je jáma, nejhlubší průrva v moři utrpení, kam padají ti, které Pán Temnot uchvátí.
17. Čistá radost symbolizovaná bohyní Erix
18. Sdílení citů, jistot i strachu - symbolizované bohyní Senedou (měsíční bohyně, patronka domácího krbu)
19. Vůle - symbolizované bohem Tyneonem (sluneční bůh – patron vůle)
20. Emdewonův stolec: Na kartě dvacet je Emdewonův soudní stolec, karta symbolizuje přehodnocení stavu věcí, přeskupení všeho, nové uspořádání.
21. Perweonův kotel: Karta dvacet jedna nese obrázek Perwonova kotle a symbolizuje svět, komplexní úspěch, celistvost a naplnění plánů.
Sahíjinský pantheon: (bohové Třetího věku)
Devítka:
• Tyneon – stojí na vrcholu pyramidy moci. Bůh slunce a vůle
• Seneda – ochránkyně domácího krbu a bohyně měsíce
• Erix - bohyně štěstí a jitřního jasu
• Mreon - bůh živlů (zodpovídá za oblačné koně)
• Henrex - Pán Temnot, jinotajů a klamu
• Ixona - bohyně zrodu a plodnosti
• Emdewon - bůh spravedlnosti a Protokolu
• Fasius - kolísavý bůh dohody
• Grewina - bohyně smrti, paní Plamenného moře
Další bozi:
• Smesmech – bůh veselosti a zmatku (syn Senedy a Tyneona)
• Sebass – strážce Protokolu, levoboček Emdewona
• víla Ordana - (dcera Mreona a stromisty) milovnice vědeckých disputací a starých tisků.
• Lijana – dcera bohyně Erix a riiberionsého boha temnot Tanaky
Krenevský pantheon (poražení bohové z Druhého věku)
• Senedon – první a jediný pravý krenevský bůh
• Ewona - paní ozvěny - Senedonovova žena (stvořil si ji sám – stejně jako ostatní Krenevy první generace)
• Genira – bohyně květin
• Vrentis – pán hlubin
• Ravens – Senedonův syn, bůh diplomacie
• Diren- pán démonů
• Ternak – bůh povětří – v současnosti dědičný mazlíček daresijských královen
• Kresen – bůh svobodné tvorby – sendevonský zbrojíř
• Anakis – bůh slov – smrtelníci ho udolali
• Šerban – krenevský bůh zvířat a lovu
Říše na Tenerisu:
• Akezon (hlavní město Akezon)
• Seveneke
• Nemesie,
• Daresie (hlavní město Timonn),
• Kewendon,
• Sandor (hl. město Herm),
• Gondot – království Restena Skrčence – na jeho území je Jestřábí hora
Dodatky: (pozor, obsahují spojlery)
Perveonův kotel
Perweonův kotel - legenda přenášená smrtelníky:
V době, kdy na světě ještě nebylo nic, dostal Prvopočátek jménem Perweon, hlad. Naplnil kotel vodou a vhodil do ní jáhly a sůl. Výsledek mu nechutnal, tak pod kotlem zapálil oheň. Voda v kotli se začala ohřívat. Jak se Perweon nad kotlem nakláněl, aby se podíval, jestli je už hotovo, kýchnul, a slina dopadla přímo do vařící se polévky. A protože to, co vykašlal, bylo božské, nakazil tím každé zrníčko kolotající v kotli. Jáhlová zrnka se proměnila v živé světy… Byly jich myriády. Perweon zmírnil oheň, aby polévka nebyla příliš horká a jal se svým božským zrakem sledovat, co se na jednotlivých světech děje. Na některých povstali první bohové. Na Tenerisu netrebové, kteří tvořili zvířata a rostliny a skřety, na jiném světě, Olewenjenu, povstali glentechové, a na dalších světech zase další božské rasy. To, co uviděl, Perweona tak zaujalo, že od pozorovaného nemohl odtrhnout zraky. Sledoval život v kotli tak intenzivně a jeho pozornost se postupně natolik rozptýlila, až dokázal vnímat děj na deseti světech současně, pak na dvaceti… Množství Perweonem sledovaných světů se stále zvyšovalo, jak nechtěl přijít ani o jeden detail, až nakonec se svým kotlem splynul. Oheň, který zažehl, stále hoří a ještě mnoho dynastií bohů se vystřídá, než uhasne. Až se tak stane, světy v kotli přestanou vířit a bez energie zaniknou.
Perweonův kotel – synonymum pro metaprostor.
V kotli boha Perweona – praotce světa se vaří světy. Veškerenstvo bublá a kolotá vlivem žáru, který Perweon svým tvůrčím impulzem roznítil. Světy spojené do soustav víří v reji. Bohové se na nich rodí a umírají spolu s živými tvory. Život se rodí tam, kde jsou podmínky optimální – ani nepříliš horko, ani ne přílišný chlad. Světy v kotli jsou unášeny energetickými proudy podobně jako zrnka krupice ve vařící se polévce… (viz legenda smrtelníků, jak Perweon stvořil svět)
Podle legendy oheň pod kotlem vyhasnul ve chvíli, kdy Perwon splynul s jeho obsahem. Obsah kotle chládne a pohyb světú se zpomaluje. Až se zastaví úplně, svět skončí.
Šestý zákon tvorby:
Tvůrce nikdy neztrácí kontrolu nad svým výtvorem. Žádná revoluce, ani mocenské obměny to nemohly změnit. Naštěstí byli krenevové jako tvůrci živelní a deníky si nevedli. Vyjma tvůrců samotných, si nikdo nepamatoval, kdo kterého démona stvořil. Ve Druhém věku smrtelníci na krenevské bohy žehrali, ale byli tvůrčí a dokázali pojmenovat nepřítele. A když jim rozjívení krenevové jen tak z dlouhé chvíle pobořili nějaké to město, přinutilo je to vymyslet, jak je příště postavit pevněji. Ano, krenevové byli bezohlední, ale současní sahijinové jsou ohleduplní až příliš, což smrtelníky na Tenerisu nijak nestimuluje k pokroku. Sahijinové namísto syrové krenevské tyranie zvolili taktiku láskyplné despocie. O to horší, že si ji postižení vůbec neuvědomují
Proroctví běsky z Gondotu:
Podle legendy dostanou krenevové každých sto let příležitost znovu bojovat za svou rehabilitaci. Musel by se mezi nimi najít jeden ochotný postavit se v rituálním souboji jednomu z mladorodých. Dnes, po bezmála dalším století, nebylo žádných důkazů, že by tehdy k pokusům o výzvu vůbec došlo. Nepodařilo se to před sto lety a nespíše k tomu nedojde ani nyní, když je dvousetleté jubileum vítězství sahíjinů za dveřmi.
Příběh o zkáze Grenedonu (pozor, obsahuje spojlery)
Krenevská otrokyně Qlea se jako členka doprovodu akezonské královny Teji na návštěvě města Wobernu v grenedonské říši zamilovala do grenedonského krále Hachena. Otěhotněla. Po návratu do Akezonu prodila syna Eudora, kterého si později král Hachen odvezl domů. Grenedonští chlapečka vděčně přijali, dokonce i neplodná královna Silsea králi nevěru odpustila, protože po dítěti zoufale toužila.
Eudor vyrostl ve zdatného krále grenedonské říše. Jeho sláva a moudrost byla tak neobyčejná, že si ho začali bohové všímat. Především je zaujala jeho inteligence a neochota přejímat fakta bez diskuse. Když vyhnal ze své metropole postupně většinu kněží, a namísto toho založil další školy, poštvali na něj sahíjinové Paní Plamenů (Zubatou Grewinu). Jenže bohyně místo aby jej zničila, se do něj zamilovala. Nakonec své sourozence přesvědčila, aby jejího přítele nechali na pokoji a oni jí vyhověli. Protože každý ze Sahijínů měl právo držet si mezi smrtelníky své oblíbence.
Několik let spolu Grewina a Eudor – tak jak jen mohli i při nerovnosti svého stavu – docela šťastně žili. Grewina svůj čas spravedlivě dělila mezi své příbuzné a Eudora. Pak se přihodila katastrofa.
Během jediné noci Grenedon pohltila zkáza. Zmizelo hlavní město Wobern, zanikly plantáže na březích jezer, shořely stohy napěchované sušeným ovocem na vývoz, lidé co přežili, utekli za hranice. Nikdo nevěděl, proč to bohové dopustili, ale všeobecně se šeptalo, že to byl trest za Eudorovu pýchu. V čem ale spočívala, zůstalo obestřeno tajemstvím.
Sahijinové včetně Grewiny o tom nikdy nemluví.
