Vykladač I - Zuby poražených (kapitola osmá)
Když mu nazítří přinesli snídani, překvapil je nezvyklým přáním. Požadoval barvy, dřevěné dýhy a lis. U včelaře si objednal vosk a pak se pustil do práce. Potřeboval namalovat dvaadvacet karet a každou z nich musel udělat přesně tak, jak cítil, že by měla vypadat. Přitom nevěděl, kolik času mu zbývá a kdy se Gwen od Mreonových kněží dozví, že boha usmíří jedna konkrétní oběť.
Jeho přání se ke králi rychle doneslo. Gwen vzkázal, že když namaluje novou sadu a veřejně se omluví, začne uvažovat o rychlém procesu a mírném trestu. Z toho mohl Janis usoudit, že sucho v zemi ještě nepřekročilo kritické meze a Gwen zatím věštce o radu nepožádal.
Na tenké plátky olšové dýhy si podle šablony předkreslil všech dvaadvacet karet, pokryl budoucí rubovou stranu listů stejnosměrnými ornamenty. Jeden den nechal barvu schnout a druhý den pokrýval nerovnoměrný povrch vrstvou ochranného vosku. Pak celý plát obrátil naznak, aby jednotlivé karty ostrým rydlem od sebe oddělil a potom už začal pracovat s motivy na lícových stranách.
Karta s číslem jedna zpodobňovala Herce, který nikdy neztrácí dech, vyzná se ve všem a je tak trochu i šarlatán.
Karta číslo dva ukazovala Vílu Ordenu symbolizující prasílu vyvěrající z pudů, instinktů a přirozených magických základů zušlechtěnou moudrostí.
Na kartě číslo tři byla namalovaná Královna – představující civilní ženský prvek
Na kartě číslo čtyři stál Král – představující civilní mužský prvek
Karta pátá ukazovala Diákona. Šlo vlastně o symbolické zobrazení bůžka Sebasse, který byl levobočkem boha slunce a vykonával úřad jeho správce Protokolu.
Bitva – byla namalovaná na kartě s číslem šest. Vyjadřovala osudovou křižovatku a rozhodování.
Cesta se ukazovala na sedmé kartě.
Spravedlnost symbolizovaná kladívkem boha Emdewona na kartě s číslem osm.
Trnitý ostrov – karta číslo devět – symbolizoval osamělou pouť za poznáním. Tato karta byla symbolem všech mágů.
Jestřábí hora – karta desátá, zpodobňuje horu, po jejímž srázu šplhají tři pololidské polozvířecí bytosti. Každá z nich se snaží dostat se nahoru, aby mohla stanout na vrcholu jako první, ale ani jedna netuší, že místo nahoře už je obsazeno zlatým dračím vejcem. Když padne tato karta, znamená to, že je dávno rozhodnuto.
Zřídlo moci – symbolizované pramenem tryskajícím ze skal je namalované na kartě číslo jedenáct.
Na dvanácté kartě je Oběšenec symbolizující odevzdání se do rukou osudu. Tato karta ukazuje na setrvalý stav věcí.
Třináctka, to je Zubatá Grewina – změna anebo fyzický zmar.
Čtrnáctka – umírněnost, bohyně Lijana, nemanželská dcera bohyně Erix a boha Tmy Tanaky z Riiberionu. Právě Lijana triftové karty smrtelníkům věnovala.
Na kartě s číslem patnáct je Pán temnot, symbol jinotajů, skrytých informací, ale i lží.
Na šestnáctce je Jáma, nejhlubší průrva v moři utrpení, kam padají ti, které Pán Temnot uchvátí.
Erix - bohyně jasu a štěstí se skví na sedmnácté kartě.
Seneda – bohyně měsíce a patronka rodiny a rodinných vazeb, dobrých i těch rozbředlých, na kartě osmnácté.
Na kartě s číslem devatenáct je slunce – Tyneon bůh vůle.
Na kartě dvacet je Emdewonův soudní stolec. Karta symbolizuje přehodnocení stavu věcí, přeskupení všeho, nové uspořádání.
Karta dvacet jedna nese obrázek Perweonova kotle a symbolizuje svět, komplexní úspěch, celistvost a naplnění plánů.
Blázínek, poslední karta, žádné číslo nemá. Obrázek na ní ukazuje pestře oblečenou žábu. Žáby jsou jak známo tajemná stvoření schopná přežít tuhé zimy v ledu i suchá léta ve vyschlých říčních korytech. Není radno je podceňovat. Svým skřehotáním dokážou lézt pořádně na nervy. Tento symbol může při výkladu zastupovat všechny ostatní karty a pokud padne, znamená to, že otázka byla pošetilá nebo se vykladač musí přizpůsobit povaze sousedních karet a její význam vyvodit ze souvislostí.
Janis pracoval o to usilovněji, oč se předtím flákal. Jednotlivé karty musely být tenké a lehké, aby se celý balíček pohodlně dal sevřít do dlaně a přitom pevné a odolné, aby vydržely i několik let po kapsách.
„Ach Vaše Milosti, to je nádhera!“ sprásklo ruce děvče z kuchyně.
Z řečí služebnictva i gardistů už Janis věděl, že nervozita kvůli nepolevujícímu suchu stoupá. Celý Akezon čekal na déšť. Bylo zjevné, že pokud zrno do týdne nevyklíčí, do zimy nestačí dozrát.
Mezi lidmi se prý šeptá, že za vším jsou boží sváry. Možná postačí, když kněží Mreona pěkně poprosí a jenom se mu připomenou.
Devátého dne vyleštil poslední vrstvu vosku na lícových stranách. Napil se vína a dvaadvacítku triftových karet zamíchal.
Poprvé v životě si sám sobě vyložil karty. Zeptal se na blízkou budoucnost. Jádro otázky doprostřed, co věcem předcházelo nalevo a co bude následovat napravo. Doprostřed padla nula – Blázínek. Nalevo Král (čtverka) a napravo Jestřábí hora (desítka).
Pokud byla uprostřed nula, znamenalo to, že tazatel je pošetilý nebo že nemá dost informací, nebo že je zkrátka blázen. Pokud byl nalevo král, dávalo to informaci o tazatelově minulosti. V minulosti bylo jeho postavení dobré, ale nyní s odkazem na sousedství s Blázínkem již nikoliv. To ukazovalo na neblahou Gwenovu roli. Hora napravo věštící budoucnost dávala na vědomí, že o tazatelově budoucnosti je již rozhodnuto předem. S ohledem na vztah Hory a Blázínka to moc dobře nevypadá. Dá se to vyložit jako velká příležitost ale spíše jako hazard s osudem. Z toho Janis příliš moudrý nebyl.
Zeptal se, zda existuje možnost se obětišti vyhnout. Doprostřed padl opět Blázínek, nalevo král, napravo Spravedlnost. Kombinace Blázínka a Spravedlnosti byla tristní. Značila nerovnovánu a smůlu v právním jednání.
Přemýšlel, jak to celé obejít. Vzpomněl si, že divous Mreon se málokdy s nějakou prací obtěžuje osobně. Na kejkle s počasím má k dispozici armády služebných běsů. Stačí aby písknul. Při studiu přivolávání se Janis specializoval na služebné démony Zubaté Grewiny a Temného pána, na ostatní moc času nezbylo. S jedním běsem z Mreonova stáda se ale znal. Nebyl příliš chytrý, a na to Janis právě spoléhal.
Po půlnoci nakreslil na zem hvězdici Terdebre, napsal doprostřed dwentensky Neceom. Když na čáry obrazce obětoval čtvrtinu své krevní zásoby, posadil se k roztopenému krbu. Však se gardisté divili, proč si žádá dřevo, když je venku tak teplo. Ale on se jen smál a tvrdil, že když mu nemá kdo zahřívat postel…
Vítr se zvedal jen zvolna, ale za chvíli už burácela vichřice, jakou dlouho nepamatovali. Janis se u krbu spokojeně pochechtával. Taková čina už musí něco přihnat, i kdyby Neceom mezitím, co se neviděli, zmoudřel.
+++
Hned ráno do Janisovy cely napochodoval rozesmátý Gwen. „Sláva!“ halekal. „Ani nevíš, jaké máš štěstí, příteli. Díky mým modlitbám se Mreon nakonec slitoval!“
Janis se křivě usmál. „A jak to souvisí se mnou?“
Gwen sebou plácnul do křesla a jeho veselá maska byla ta tam. „Nedělej ze sebe hlupáka. O Mreonově hněvu si šuškali i za hranicemi. A že bys právě ty nic nevěděl?“
„Nasral se, protože jste zavraždili krenevku.“
Gwen se ošil a s očima upřenýma do vymeteného krbu pokýval hlavou. „Ano,“ povzdychl si. „Politováníhodné nedorozumění.“ Mocnářova tvář se žalostně zkroutila. „Vzhledem k její výpovědi, jsme očekávali, že Mreon bude naším krokem potěšen. Kdyby to, o čem mluvila, vyšlo na veřejnost…“
Janis si s hrůzou uvědomil, že nemá představu, co přesně má Gwen na mysli. Nasucho polknul a snažil se tvářit neutrálně.
Gven si v křesle přehodil nohu přes nohu, založil si paže na prsou a nasadil starostlivý výraz. „Včera odpoledne mi diákon vyložil čerstvé poselství orakula. Mreon se nad Akezonem slituje, ale jen přes tvou mrtvolu. Večer jsem dostal depeši z chrámu Zubaté Grewiny, že organizaci rituálu si bere na starost její velekněžka. Nechyběl dodatek, že uhoříš v předvečer svátku Všech loajálních démonů na hranici z krepentového dřeva.“ Král okamžik počkal, aby nechal informaci patřičně doznít a přitom vězně bedlivě sledoval.
Janis však nehnul ani brvou.
Gwen tedy s kamenným obličejem pokračoval: „Celou noc jsem věnoval modlitbám. Prosil jsem Mreona, Tyneona i Grewinu, aby se slitovali. Slíbil jsem, že na tebe dohlédnu. Od čeho jsou také přátelé? A podívej!“ Teatrálně pokynul k okenním tabulím, do kterých vytrvale bušily velké dešťové kapky. „Nakonec mne vyslyšeli! Doufám, že už mi konečně věříš, že to s tebou myslím dobře.“
Janis se s vědomím, že za liják vděčí jedině své drzosti a bezelstnému démonu Neceomovi, křečovitě uchechtl. Gwen to ale považoval za spřízněné gesto a spokojeně se zazubil. „Je ti doufám jasné, proč musela krenevka zemřít,“ dodal spikleneckým tónem. „Kdyby ty skandální informace, co vyprávěla Gizele, vypustila před širším publikem, nechci se ani domyslet… Osobně mne uráží, že ke svým ztřeštěným plánům chtěla zneužít právě tebe, mého milovaného přítele.“
Janis si znovu vybavil, o čem Gizela mluvila a rozhodl se krále trochu popostrčit. S ústy staženými do tenké linky, ze sebe vypravil: „Její smrt byla zbytečná. Ty řeči, že mám Eudora pomstít, jsem nikdy nebral vážně.“
Gwen vyskočil z křesla a vyjekl: „Hlavně jsi mi měl o jejím rouhání říct! Tvůj otec dávno zmizel v mlhách zapomnění!“ Útrpně se usmál a dodal: „Máš obrovské štěstí, že to nejdůležitější mi krenevka vyjevila až ve chvíli, kdy byli duchovní pryč. Jsem tvůj přítel. U mě bude tajemství o tvém původu v bezpečí.“ Pohodil hlavou ke kartám na stolní desce a s šibalským úsměvem zamručel: „Moc pěkné. Uděláme to takto: Proces proběhne ve zkráceném řízení hned zítra. Trest za urážku majestátu ti vyměřím v peněžitém plnění, což při tvé zazobanosti nebude problém. Ale musíš se oženit. Protože jsi mne naštval a veřejně vyprovokoval, musím výběr omezit, jinak bych ze sebe udělal hlupáka. Buď si vezmeš vdovu po maršálkovi Sacenovi nebo Emerichovu nevlastní dceru, komtesu Rivu. Doporučuji to druhé.“
Janis přivřel víčka, aby mu Gwen neviděl do očí. Zpracovával informace a mlčky zuřil. Mohl by být Eudor jeho otcem? Jak do toho ale zapadala Qlea?
Gwen si jeho mlčení vyložil jinak a blahosklonným tónem podotkl: „Uvědom si, že při výběru nevěst na tvůj grenedoský původ brát ohled nemohu. I kdybys byl tisíckrát princem, nesmíš zapomínat, že jsi vnukem sprosté krenevské otrokyně.“
Kamínek zaklapl do mozaiky. Janis mechanicky přikývnul. Takže Qlea byla jeho babičkou? I když to vypadalo neuvěřitelně, vlastně ho to nepřekvapilo. Zachovat netečný obličej mu v té chvíli dávalo strašně zabrat. Měl potřebu zařvat. Něco rozmlátit. Gwenova hlava se nabízela jako první na řadě. Ale ne, tím by se nic nevyřešilo, jen by se nasvinilo… A brečet a klít bude taky později. Je třeba se soustředit. O čem to byla řeč?
Markýzu z Gluminu, vdovu po maršálkovi Sacenovi, dobře znal. Měla tři brady, táhlo jí na padesátku, ale byla pohádkově bohatá. Emerichovu nevlastní dceru nikdy neviděl, ale dalo se čekat, že bude podobně lehkomyslná a štiplavá jako její otčím.
Přinutil se promluvit: „Co je to Emerichovo děvče zač?“
„Její matka, Olivie ji měla za svobodna. Nikdy nepřiznala s kým,“ mroukl rozpustile Gwen.
„Ach tak,“ houkl.
„Dostane velice slušné věno,“ dodal snaživě král.
„Na to kašlu,“ řekl.
„Stejně ses už rozhodl,“ mávnul rukou Gwen a pak se jeho ústa stáhla do úzké linky, když dodal:
„Teď bych potřeboval, abys mi vyložil, zda mám či nemám přijmout Restenovu nabídku na rozdělení Nemesie.“
Janis obrátil oči v sloup. Už věděl, že Resten Skrčenec Nemesii nakonec ovládl. Nyní se pokoušel mezi ostatními říšemi etablovat, když část území nabízel v plen sousedům. Takové věci se v historii stávaly běžně. Pokud na to Gwen jako nejmocnější panovník severu přistoupí, definitivně Restenovo právo potvrdí a Nemesie přestane existovat. Janise ani nenapadlo se Gwena zeptat, co se stalo s jeho nemesijskou rodinou. Toto téma bylo tabu ode dne, kdy jej požádal, aby o jeho pravém původu nikdy před nikým nemluvil.
S kyselým výrazem se po kartách natáhl.
