Teggen - 3. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
(Šváb ve spíži nalezen)
Vešla Padeara Arci-Fezzielová s černými složkami v ruce. Její uniforma, kterou obvykle nosila ozdobenou nápadnými šperky a doháněla tím vyšší důstojníky k záchvatům, teď vypadala, jako kdyby ji přežvýkal a pak vyplivnul drak. „Asi mám toho švába.“
„Kdo?“ bafnul Xan.
Padeara pleskla složkami na stůl a posadila se na opěradlo Lennyho křesla. Její bratr ji okamžitě konejšivě chytil za ruku.
„Raisi Ddyra,“ řekla hlasem roztřepeným únavou Padeara. „Byla v elitním krytu jako jediná raisi, pokud pomineme Brigitu. Její náramek se sice našel, ale ne její ostatky.“
Xan zamyšleně přikývnul. Ostatky raisi se dají mezi ostatními identifikovat poměrně snadno. Na rozdíl od tkání arcidémonů nejiskří a daleko rychleji podléhají zkáze. I krev má jinou barvu. Čím menší podíl arcidémonních vloh, tím je krev světlejší.
„Mám za to, že otevřela proměněncům vrata do krytu. K heslu se dostala, když pracovala se Šlupkou. Pustila proměněnce dovnitř a pak s nimi foukla na Mizeon. A to není všechno. Udělala jsem si revizi té Jeronesovy revize,“ Padeara se té slovní hříčce kuse uchechtla. „Vzpomínáte? Té, kterou mezi raisi hledal šváby. Víme, že raisi Ddyra doprovázela delegaci na Bredeon, do které ji nominoval ministr Krepen Arci-Jeen. Podle Jeronesových zápisků pracovala Ddyra na ministerstvu války a předtím studovala snad všechny prestižní školy v okolí. Jenže mi na tom něco nehrálo. Taky se zajímám o bezpečnostní systémy jako ona. Pokud by byla takový expert, musela bych o ní něco slyšet, což se nestalo. Tak jsem zavolala Bordenovi a zeptala se ho, jestli se jeho bratr Krepen o té výjimečné bezpečnostní expertce někdy zmínil. Borden prohlásil, že Krepen na tom postu měl raisi Rodrika. Rok před pádem Mizeonu byl Rodrik zavražděn. Tehdy Krepenovi arcikněžna Arci-Nubielová doporučila Ddyru s tím, že Ddyra předtím pomáhala Trrisielovi v laboratoři.“
„Zvláštní, že o angažmá u jezevce Ddyra nikdy neřekla ani slovo,“ konstatoval mrazivě Lenny.
„To není všechno,“ dodala Padeara. „Borden mi řekl, že bratr se o té raisi zmiňoval s nadšením. Z počátku, když o ní mluvil, nazýval ji celým jménem. Později ho začal zkracovat.“
Xan se zamračil. „Jaké bylo její celé jméno?“
„Teddyra,“ vydechla Padeara. „Musí to být tatáž Teddyra, která předtím pracovala jako Lissariova první náměstkyně. Teddyra z klanu Arci-Nubielů. Jo, o té jsem v oboru slyšela. Chytrá a nadaná pro rébusy a šifry. Blonďatá a dobře vybavená. Sari ji těsně před korunovací vyrazil a na její místo dosadil Essia. Vzpomínáte na ten skandál?“
„Jo, moc dobře,“ zachraptěl Sibiel. Vybavil si ten den, kdy se navlečený v uniformě Trestného komanda vynořil z Chřtánu a vpadnul do kanceláří sekretariátu císaře tak, jak si ho Lissarius objednal. Vešel na recepci a přivedl personál k mdlobám. Ještě než stačil říct, co tam chce, ti dva raisi, co tam seděli, obrátili oči v sloup a tiše se svezli k zemi. Jeden z nich ještě stačil zmáčknout pohotovostní spínač a spustit alarm. Sibiel obešel pult, zrušil alarm, překročil těla na zemi a šel dál. Ocitl se na chodbě. Všude pusto, jen někde blízko se ozývaly tříštivé zvuky. Šel se podívat a narazil na krásku sklánějící se nad krabicí s porcelánem. Když se jí slušně zeptal, kde najde prince Lissaria, místo odpovědi po něm mrštila hrnkem. Její tvář byla zbrázděná vztekem. Trochu ho to zaskočilo. Málokdo měl odvahu dráždit maskovaného vojáka Trestného komanda v bojovém brnění.
Než stačil zareagovat, přiběhl další úředník. Omlouval se a drmolil, že on ho k sekretáři dovede. Stalo se to tentýž den, kdy Sari na místo náměstka dosadil Essia. Sesazenou náměstkyni Teddyru, protože to byla ta ženská s hrnky, Sari poslal k matce do sídla v Abderanské vrchovině. Sibiel si Teddyru zapamatoval, protože na něj udělala dojem.
A teď vyšlo najevo, že Moreta ji přesunula k Trrisielovi. Jak příhodné. „Sariho náměstkyně raisi Teddyra z klanu Arci-Nubielů nenosila klanové líčení,“ řekl pomalu Sibiel. „Asistentka ministra, raisi Ddyra, líčení nosila. A nenosila barvy Nubielů, ale Jeenů. Sakra, přes ty rudé a stříbrné klikyháky jsem ji nepoznal.“
„Jak je možné, že byla v elitním krytu?“ zavrčel Xan. „Jako raisi měla sedět v krytu v sekci C3. A vůbec. Byla zařazená v bezpečnostní sekci. I v době napadení měla zůstat u monitorů.“
„To mě taky zajímalo,“ přikývla Padeara. „Šla jsem se na to zeptat Izzel. Řekla mi, že Ddyru dal do krytu přenést Ditrux. Pracovali prý na kontrole zabezpečení sekce A3. Když začala ječet siréna, Ddyra ztratila vědomí. Ditrux si myslel, že to způsobil šok z útoku v kombinaci s přepracováním. Všichni jsme přece měli možnost poznat, jak byla Ddyra svědomitá.“
„Až příliš,“ zapitvořil se Lenny.
„Ta ženská přece nepatří k typům, co se při útoku rozpadnou!“ rozčílil se Sibiel. „Čím ten Ditrux myslel, že jí na to skočil?“
„Já bych to Ditovi o hlavu nemlátila,“ zamračila se Padeara. „Oblafla nás všechny.“
***
„Jak jí je?“ zajímal se Sibi.
Izzel zkroucená v křesle vedle Wrelliny postele pokrčila rameny.
Po dobu napadení základny byli Wrella s Jeronesem na Riiberionu. Byli navštívit Jeronesovu babičku, bohyni Isseu, která Jerymu vzkázala, že s ním naléhavě potřebuje mluvit. Jerones sebou vzal Wrellu, aby ji Issee představil. Atesia nechali z bezpečnostních důvodů na základně.
Když se Wrella po návratu dozvěděla, že její syn byl unesen, podlehla typickému arci-quinnovskému záchvatu. „Můžeš za to i ty!“ ječela na Izzel. „Ty a všichni ti senilní dinosauři! Kvůli vám Padlí povstali!“ Rozbíjela věci a nehleděla, koho porazí. „Vy!“ obořila se na Xana, který jí padl ro rány. „Vy za to taky můžete!“ syčela, když se na generála vrhla se zaťatými pěstmi. „Neochránili jste mého chlapečka!“
Xan rozběsněnou Wrelu podržel, aby ji Izzel mohla omráčit. Jakmile ji přivázali k posteli, pověděl Jerones, proč ho vlastně babička Issea povolala. Bohyně Trepena prý Isee poslala věštbu, která se týkala přímo jejího vnuka Jeronese.
Krev tvé krve v odloučení
Čelí v brzku ohrožení
Kdo zůstává, ač varován
Pohltí ho rozevřený Chřtán
Babička mě prosila, abych u ní nějaký čas zůstal, řekl Jerones. Jen tak se prý tomu nebezpečí vyhnu. O bohyni Trepeně se dlouho říkalo, že je vyšinutá, i když co se provdala za krenevského krále, hodně se zklidnila. Issea je moje oblíbená babička a byla z té věštby rozrušená. Proto jsme s Wrellou zůstali alespoň na noc.
Sibiela napadlo, že by se té Trepeny mohli zeptat, kdy Padlí znova zaútočí.
***
Hej, vy tam, chystejte panáka, jsme na cestě!
Sibiel prudce zvedl hlavu z lejster na stolní desce. Zase na nich usnul. Zdálo se mu to, nebo ho opravdu volal Šlupka? Ta zpráva mu připadala tak silná, že ho z ní brnělo v týle. Šlupka byl v posílání telepatických vzkazů odjakživa nejlepší. Takže to znamená, že starý drak je na cestě metaprostorem a už je tak blízko, aby dokázal telepatickým výbojem proniknout skrze ochranné bariéry základny.
Sibi se odloudal do koupelny. Nacákal si do tváře ledovou vodu a špetkou interní magie na sobě urovnal zmuchlanou košili. Ve chvíli, kdy se na sebe podíval do zrcadla, si vybavil, co se v uplynulých čtyřiadvaceti hodinách stalo, a tiše zaklel. Diriana s Adwenou a děti jsou pryč. Nehledě na Owianu a Nertega. Debhátarové jsou dost samolibí, aby se úspěšným zásahem na Maharáví svým poddaným pochlubili. A raisi i obecní jsou klevetníci. Jestliže se Owiana o zajatcích dozví, stane se z ní odjištěný granát. Bylo by ztřeštěné doufat, že se zachová rozumně. A nepochybně by bylo absolutně šílené se spoléhat, že se při tom nenechá chytit. Než se nad ránem s Xanem a ostatními rozešli, řekl jim Sibiel ohledně Owiany pravdu. Už to nemohl dál zatloukat. Museli vědět, že jakmile na sebe na Mizeonu Owi nebo Nerteg upozorní, debhátarové posílí obranu tebechetů i zajatců. Mohou jen doufat, že Nerteg Owianu skutečně odchytí dříve, než něco vyvede a než se celá situace ještě více zkomplikuje. Sibiel musel o Owianě říct i Izzel. Jestli má Razziel nějaký způsob, jak Nertegovi poslat zprávu o tom, co se tu stalo, požádej ho o to. Musí Owianu zpacifikovat, než nám všechno pokazí. Izzel jen přikývla, otevřela si portál a zmizela.
Náramek na jeho zápěstí tiše zapípal. „Tady dispečer. Lord Flebussion se ohlásil z vlajkové lodi flotily Rexe Vikkasona. Blíží se k orbitě. Flebussion žádá o povolení přístupu pro dvě osoby. Konkrétně pro Rexe a sebe. Generál Xan přístup povolil a pověřil mě vás informovat. Výsadkový člun dorazí do depa během půl hodiny.“
***
Sibiel stál v depu a sledoval, jak erektiadský výsadkový modul měkce klesá do kotevního bloku. On sám Rexe zblízka ještě neviděl. Na Bredeonu s ním jednal jen Lissarius, zatímco Sibiel čekal s ostatními gardisty v hangáru. Jakmile se poklop modulu zvedl, vyskočily z nitra dvě postavy. Sibi překvapeně syknul. Jo, Vikkason je přesně takový, jak ho bratr popsal: Postava přes dva metry, ramena, co sotva projdou dveřmi. Obličej – ostře řezané rysy. Oči – tmavý jantar. Pleť světlá. Vlasy jako mlha, co skrze ni svítí měsíc. Nehty rudé se zlatým lemováním. Hrom do police, navlečený v černém brnění zdobeném reliéfem kovově zeleně se lesknoucích šupin. Velký jako vznášedlo. Z celého Rexova zjevu čišela zavilá arogance typu začni si něco a já ti vyrvu páteř a z tvého hrudního koše si udělám čepici.
Pak se Sibiel zaměřil na Flebussiona. Bezpochyby se změnil. Nebylo to jen tím, že měl na sobě stejné brnění jako Rex. Jeho stříbřitě bílé vlasy byly tak dlouhé, že je měl svázané v ohonu, a i když tomu Sibi nechtěl věřit, zdálo se, že se Flebussion nějak zvětšil. Že by to bylo těma botama? Podrážka sice vypadá tlustá, ale pořád se tím nevysvětluje, jak je možné, že vedle dvou a půl metrového Rexe vypadá Šlupka jen o špetku menší. Možná, že na Erektiadu, světě jeho matky, se rozvinuly ty Šlupkovy vlohy, které na Mizeonu jen dřímaly.
„Mehvi-kom,“ řekl Sibiel a mírně sklonil hlavu. Pozdravil jako první, protože jako regent zdravil krále. Z pestré zásoby erektiadských pozdravů si vybral hned ten třetí nejsrdečnější, jakým se zdravili vzdálení příbuzní.
„Ahreo-sio-kom,“ odpověděl temným hlasem Rex. A vida, on si z pestré zásoby vybral hned ten druhý nejsrdečnější pozdrav, kterým se zdravili blízcí příbuzní. Tím deklaroval, v jakém duchu se bude jednání odvíjet a že nečeká žádné formality. Sibiel se tedy s klidem obrátil na Flebussiona: „Strýčku.“
Šlupka nakrčil nos a řekl: „Sakra, Fialko, pár týdnů vás ztratím z dohledu a hned takový průser.“
Sibiel zakoulel očima. „Taky bych řekl.“ Ukázal směrem k výtahům. „Pojďme se na to posadit.“
***
Dole v izolaci už na ně čekali mírně nervózní Jerones a notně zachmuřený Xan Arci-Ukresius. Lenny si mohl stokrát utahovat z Bordena, jak těžce náhlý mír snáší, ale bylo patrné, že Xan na tom není o nic lépe. O bojích mezi Rexem a Xanem se vyprávěly legendy. Ti dva byli na sebe vysazení až do té míry, že jakmile Xanova hlídková flotila narazila na tu Rexovu, oba vojevůdci rozkázali důstojníkům se stáhnout, zatímco oni si navlékli brnění a vyrazili proti sobě do otevřeného metaprostoru jen s vibromeči. Jo, tak to bylo. Tradovalo se, že si Rex boje s Xanem tolik vychutnával, že bojoval v lidské podobě, aby měl v čem držet meč.
„Zdravím, Rexi,“ brouknul Xan, aniž by se namáhal vstát z mramorové lavice.
Sibiel zaťal zuby a vyčítavě se na Xana podíval. Proč se snaží ho urážet, když jsou teď spojenci? Přemýšlel, že udělal chybu, když Xana na jednání vpustil. Ale možná, že ani kdyby mu to zatrhnul, Xan by ho neposlechl. Nejvyšší velitel armády si občas dělal, co chtěl. Sibiel si s nostalgií vzpomněl, jak mu bylo fajn, když byl řadovým gardistou.
Kamenné rysy Rexovy tváře se zvlnily pobavením. „Vidím, Xan-koehri, že tě ten nápor tolik zmáhá, že ani nemůžeš vstát. Na to jsou nejlepší bahenní lázně na Brussedee.“
Xan zavrtěl hlavou. „No, pokud s nimi máš dobré zkušenosti, mohl bych to zkusit.“
„Tak jste si poměřili, kdo ho má delšího,“ konstatoval Šlupka, „a můžeme začít o něčem rozumném. Sibiele, řekni nám, co s tou situací míníte dělat.“
Sibi při pohledu na Xanovy a Rexovy grimasy usoudil, že poměřování ještě zdaleka neskončilo. Kývnul na Jeronese: „Můžeš to shrnout, Jery?“
„Prozatím je nejpopulárnější varianta Tři. Masivně proniknout na Mizeon, omámit obecné démony čemeřicovým aerosolem, potom na debhátary vlítnout a osvobodit rukojmí,“ řekl Jerones. „Je tu ale otázka, zda indispozice obecných k oslabení Padlých postačí. Všechno by muselo probíhat rychle, ale ne zase příliš, aby se efekt oslabení vůbec projevil.“
„A ty další varianty?“ zajímal se Rex.
„Jedničku a dvojku regent už odložil,“ podotkl Jerones. „Ta první představuje stejné řešení, jako navrhovali bredeonci. Infekce skollí chřipky. Totální genocida obecných, následkem které se debhátarové vypaří. Jenže oni teď mají rukojmí. Je jasné, že by nějaký čas trvalo, než by virus zabral. Než by to debhátary oslabilo, stačili by rukojmí pozabíjet. Potom je tu druhá varianta. Podle ní bychom na Mizeon infiltrovali naše raisi, kteří by zahájili partyzánskou válku spojenou s propagandou. I tady by jako první byli v ohrožení rukojmí. A taky je jisté, že někteří raisi by p vlivem prostředí a okolností snadno přeběhli na stranu nepřítele.“
Rex pochybovačně zavrtěl hlavou. „Kolik jich unesli? Dvanáct? Nevyváží dvanáct životů devět stovek dalších?“
„Ne!“ odpověděli všichni čtyři zbývající muži v místnosti současně.
„Nakonec je tu varianta čtyři,“ doplnil Jeronese Sibiel. „Je nejnáročnější na přípravu i na provedení a je na dlouhé lokty, ale z objektivního náhledu nejmíň riziková pro rukojmí. Spočívá v infiltraci pěti diverzních týmů, maximálně tříčlenných, sestavených z arcidémonů, kteří by se vydávali za raisi. První tým by ve spolupráci s agentem, kterého tam už máme, osvobodil rukojmí. Druhý by vykonal atentát na jezevce Trrisiela. Třetí tým by poškodil tebechety. A konečně čtvrtý tým by oslovil našeho tajného spojence a podpořil ho v realizaci nové propagandy, kterou by se dalo změnit veřejné mínění tak, aby obecní přestali debhátary nekriticky uctívat. V případě, že by to zabralo a debhátary to oslabilo, nastoupil by tým pět, který by je vyzval buď k dohodě, nebo ke konečné konfrontaci. První čtyři týmy by postupovaly současně, pátý by zasahoval až později.“
„Je to samé pokud a kdyby,“ zašklebil se Rex a Xan kupodivu ochotně přikývnul na souhlas. Bylo vidět, že těm dvěma by se mnohem více líbil frontální útok.
„Jak zajistíte, aby diverzanti unikli odhalení?“ zajímal se Šlupka. „Arcidémona v davu raisi pozná i takový pitomec jako je Aisus…“
„Přesah se dá maskovat,“ řekl Sibiel. Natáhl ruku před sebe, roztáhl prsty a pokusil se utlumit reziduální záření tak, jak mu ukázal Nerteg. Trénoval každou volnou chvíli.
„To by šlo,“ poznamenal Rex. „Agenti aliance to dělají celé věky. Hm, v kombinaci s vaším systémem klanového líčení by to projít mohlo.“ Sibiel v duchu zaklel, že Rex ten způsob maskování dávno zná, zatímco on se o něm dozvěděl sotva předevčírem. Drakům se zjevně vyplácí, že jsou vůči Alianci vstřícnější. Mizeonci udělali chybu, když se tak dlouho od Aliance odtahovali.
„Ale co s těmi tebechety?“ pokračoval Rex. „Popravdě, toho, že s nimi vytáhnou dřív, než je tým číslo tři poškodí, se děsím nejvíc.“
„Aliance o tebechetech ví,“ řekl Jerones.
„Nereagovali na to nijak konkrétně,“ pokračoval Sibiel s myšlenou na tajný vzkaz od strýčka Razziela, „ale naznačili, že se pokusí ty šílence varovat. Pokud tebechety použijí, Aliance Mizeon definitivně rozpráší. Pochybuju, že Padlí to budou brát vážně, ale nejspíš je to trochu zpomalí.“
Rex se ušklíbnul. „Na to moc nespoléhejte. Spali skoro deset tisíc let. Jsou trochu mimo, co se metaprostorové politiky týká.“
„To čtvrté řešení se mi zdá docela fajn,“ řekl Šlupka.
„Mně vlastně taky,“ přikývnul Sibiel. Pohodil hlavou ke Xanovi: „Jenom náš nejvyšší armádní velitel s ním má problém. Protože nechystám rovnou velkou rvačku, kroutí se jak flesshing. Osobně si myslím, že na tu rvačku stejně dojde.“
„Já vlastně proti řešení čtyři nic nemám,“ ozval se kousavě Xan. „Za podmínky, že se ho osobně zúčastním.“
„Jsi nejvyšší velitel,“ zavrčel Sibiel. „Musíš zůstat tady. Už kvůli tomu, abys to tu udržel, kdyby nás znovu napadli.“
„Na to stačí Bordy s Lennym a Hanetem!“ ohradil se Xan. „Já vím, proč se šprajcuješ, Fialko, protože tam chceš jít taky! Ale ty, jako regent, musíš zůstat se svou rasou!“
Dřív, než stačil Sibiel cokoliv říct a vlastně nevěděl co, protože Xan jeho spády odhalil přesně, se o slovo přihlásil Rex: „Tedy, nic mi do toho není, klidně se navzájem sežerte, ale u nás, když přijde na krizi, se i ta největší zvířata zapojí a nikdo se nediví. Naše bohyně a pramatka Kaa, když ještě žila, se na špionážní mise k sousedům vydávala běžně. A pokud se pamatuju, Rafedaxarr taky pořád neseděl na zadku.“
„No právě,“ přisadil si Xan. Zapíchl prst do vzduchu Sibielovým směrem: „Chceš mě tu držet jen proto, abys měl alibi, že tu někdo zůstane, zatímco ty si na Mizeonu budeš hrát na diverzanta.“
„Když předáš velení Lennymu, tak by ses urvat mohl, X,“ brouknul smířlivě Šlupka. „A ty,“ pohodil hlavou k Sibielovi, „to můžeš hodit na Jeronese. Práce regenta spočívá hlavně v administrativě. On to hravě zvládne.“
Xan se spokojeně usmál. „Na fázi jedna spočívající v nasazení čtyř týmů potřebujeme dvanáct arcidémonů. Dva už máme. Teď ještě vybrat dalších deset a natrénovat maskování a naučit je to s barvičkama.“
Sibiel neochotně přikývnul na souhlas. „Pustíme se do toho ještě dnes.“
„Fajn,“ ozval se Rex. „Co potřebujete od nás? Kromě těch šesti lodí, co už jsme vám poslali?“
„Je to trochu choulostivá záležitost,“ řekl váhavě Sibiel, „ale myslíte, že by se Rawantes dokázal na krátký čas – dejme tomu na tři dny – obejít bez Arrakiela? Arri je totiž jediný arcidémon, který strávil delší čas mezi obecnými a raisi jako jeden z nich. Ví, jak mluvit, jak reagovat. Mohl by nám poskytnout základní vodítka, abychom věděli, čeho se v tom prostředí vyvarovat.“
Rex si vyměnil pohled s Flebussionem. „Nemám s tím problém,“ zamručel Šlupka.
„Pokud s tím bude Rawantes souhlasit,“ řekl Rex, „na tři dny vám Arrakiela pošleme. Ještě něco dalšího?“
„Potřebujeme Padlé zabavit,“ řekl nesměle Jerones.
„Jo, odpoutat pozornost by pomohlo,“ přidal se Xan.
Sibiel si vzpomněl na to, jak mu Sari přiznal, že draci i arcidémoni udržují válku v chodu plánovaně, protože se jim to hodí do krámu. „Mám takový nápad,“ zabručel. „Je dost šílený.“
***