Sibiel - 21. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
Přesunuli se do sekce A. Dohodli se, že než Sibiel připraví zprávu pro vedení, vezme Keinon agenty na svačinu do solária. Je tam příjemně a těžko se tam získávají další informace o chodu základny. Nebudou přece agentům to šmírování usnadňovat…
Sibiel se zavřel v pracovně a pustil se do psaní. V úvodu napsal, že jako regent nezávislé mocnosti necítí povinnost zdůvodňovat a vysvětlovat své strategické plány, ale pro budoucí dobré vztahy Mizeonu a Aliance tak přesto učiní. Napsal, že arcidémoni nesouhlasí s žádnými zásahy třetích stran na Novém Mizeonu včetně Aliance. Vymínil si, že řešení mizeonské krize bude probíhat výhradně v režii arcidémonů. Dal si záležet, aby nově definoval švagrovu roli a zvýraznil jeho důležitost pro další plány. Dodal, že znepokojení Aliance ohledně ohrožení metaprostoru ze strany Nového Mizeonu nepodceňuje. Slíbil, že arcidémoni z Maharáví situaci napraví.
Když už byl téměř hotový, vpadli k němu Xan s Lennym, Cadwenem a Jeronesem. Ti čtyři se hádali jak baby na trhu a předmětem jejich zájmu byli – jak jinak – Nerteg a Essius.
Kdyby Essia zabil, ztratí výhodu překvapení. Trrisiel zatím zaleze.
Nechejme Nertega na pokoji a na Trrisiela pošleme někoho jiného.
Koho? Dalšího raisi? Jaké mu vymyslíme krytí, aby to nebylo příliš nápadné? Jenom to Nertegovo jsme plácali týden.
Znamená to, že se budeme v klidu dívat, jak Nerteg Essia zabije?
Pokud je Essius nevinný, Nerteg to pozná. Není idiot. Pochopí, že se zadání změnilo.
Spadl jsi z višně? Nerteg je raisi. Je navyklý dělat jen to, co se mu zadá…
Co mu poslat vzkaz, aby odkrágloval Trrisiela místo Essia?
A jak, ty hlavo? Holubí poštou?
Trrisiel působí v ústraní. Padlí evidentně tutlají, že ho ušetřili. To by ten raisi musel být génius, aby ho našel.
Jezevec se skrývá někde v laboratořích.
No, Essius se v laboratořích pohybuje taky. Když půjde Nerteg po Essiovi, dostane se i k Trrisielovi.
Ále co, klidně je může vzít hákem oba.
Sibiel už to nemohl dál poslouchat. Podepsal právě dokončený dopis. „Tak dost!“ zasyčel. „Neexistuje způsob, jak Nertega teď hned bezpečně kontaktovat. Můžeme jen čekat, že přijde podat hlášení. A pokud se mu nepodaří se urvat, musíme věřit, že to dokáže přehodnotit sám.“ To sice tvrdil nahlas, ale v duchu na něj dorážely pochyby. Dobře si uvědomoval, že Nerteg má ještě další mnohem niternější důvod, aby se Essia zbavil.
„No promiň,“ zašklebil se posměšně Lenny. „Já zapomněl, že kapitán arci-Quinnovské ochranky je génius.“
„Jo, přesně tak,“ odsekl Sibiel.
„Jenom ho nepřeceňuj,“ zabručel Cadwen. „Biologii nepřekonáš. Možná je dost mazaný, aby se k Essiovi dostal, a možná je dost šikovný, aby ho rozkrájel feentexovými paprsky, ale pořád je to raisi. Samostatné myšlení jim jde ztuha.“
Sibiel se kousal do rtů, aby na ty tupce nevykřičel, že Nerteg je arcidémon a bývalý agent. „Prostě musíme počkat, až přijde k raportu.“
„Co když nepřijde?“ namítnul Lenny.
„Nebudu spekulovat, co by, kdyby,“ řekl ponuře Sibiel. Mělo by mu být fuk, koho nakonec Nerteg zamorduje, hlavně když dovleče Owianu. Přistihl se, jak usilovně zatíná prsty do hrany stolu. Chtě nechtě si vybavil někdejšího císařova tajemníka rejdícího po pracovně se šroubovákem, rozebírajícího nábytek a hledajícího štěnice. Vzpomněl si na Owianin šťastný smích, když Essiovi na chodbě arci-ěuinnského sídla utíkala naproti. Solidní a spolehlivý Essius. Ze Sibielových rtů uniklo zoufalé zaskučení, když si přiznal, že nechce, aby ten šťoura zemřel. „Nechejme na chvilku Nertega Nertegem,“ dodal rázně, „a zaměřme se na ty štěnice ve spíži. Je třeba znovu důkladně prověřit všechna kontrolní čidla.“
***
„Jsme rádi, že jste si to přišli vyříkat,“ řekl Sibiel. Podával Jeronýmovi tubus se zprávou a cítil, jak na něj Trsuah zkoumavě civí. Zdálo se, že modrákova počáteční nevraživost se přetavila v něco jiného. Každopádně přestal metat jízlivé poznámky. Sibiel se soustředil na Jeronýma a chránil se podívat na Elianinu dvojnici. Když byli v izolaci, několikrát se neovládl. Pokaždé, když to udělal, málem se spálil, jak intenzivně na něj zírala.
„My taktéž,“ řekl Jeroným. „Pevně věřím, že Trojka vezme nové okolnosti ve vývoji mizeonské krize do úvahy.“
Sibiel potlačil zaklení při představě, že jedním z Trojky je jeho vlastní strýc. Taková hra na schovávanou mu připadala směšná. Ale nemohl dát najevo, že o Razzielově angažmá ví, protože by tím ohrozil jeho bezpečí.
Arcidémoni doprovodili agenty na povrch základny k modulu, který je přenese k člunu na orbitě. Sibiel cestou přemýšlel, proč se asi rozhodli použít dopravní prostředky, když by bylo pohodlnější se na základnu přemístit branou. Nakonec se neovládl, a zeptal se na to.
Jeroným se potutelně ušklíbnul. „Máme pověření k diplomatickému jednání. Chceme, aby si každý pozorovatel všiml, že jsme tu byli oficiálně.“ Tím mezi řádky potvrdil, že za jiných okolností by na protokol ohled nebrali.
Sibiel stál s Xanem a Jeronesem u otevřených vrat zamaskovaných letannatovým polem a sledoval, jak trojice agentů kráčí skalnatým terénem k modulu. Od vysokých bot jim odletoval ostrý štěrk. Na pozadí lesklých antracitově zbarvených kamenných jehel se světlejší postavy v uniformách jasně rýsovaly. Dvě hranaté mužské a jedna příjemně žensky zakřivená. Sibielovo srdce se znovu prudce sevřelo. Eliano. Eliano. „Eliano!“ Vykřikl, aniž to dokázal zarazit. To jméno se mu samo prodralo z úst.
A ona strnula v pohybu.
Sibiel se syčivě nadechl. To je absurdní. Ta žena je někdo jiný. Nemůže přece reagovat na cizí oslovení. Ledaže by něco věděla. Bez ohledu na tázavé reakce svých společníků se k ní rozběhl. Sledoval, jak se pomalu otočila. Její tvář ztělesňovala úděs. „To jméno?“ vydechla. „Odkud ho znáte?“
„Eliana, princezna z Dervosu,“ řekl roztřeseně Sibiel. Srdce mu bušilo jako kovadlina. „Zmizela při kataklyzmatu před pětapadesáti lety. Byla prohlášena za mrtvou stejně jako pět milionů jiných. A vy, madam, vypadáte jako její kopie. Prosím, vysvětlete mi, jak je možné, že vás to jméno… zastavilo.“
Její tvář se zavlnila nevolí. „Ujišťuji vás, regente,“ vyštěkla, „že osoba, o které jste mluvil, je skutečně mrtvá. Nepopírám, že také pocházím z Dervosu. Je možné, že se někomu odtamtud podobám. Ale to je tak vše.“
Sibiel zaraženě přikývnul. Nevěřil jí ani slovo. Tím spíše, že svou reakci na to jméno nevysvětlila. A ten způsob, jakým mluvila, její gesta, rytmus a kadence slov, barva hlasu a tón… Celá Eliana. Jedině, že by měla dvojče. Identické dvojče. Ale Eliana měla dva bratry, které Sibiel dobře znal.
„Eliana byla moje snoubenka,“ řekl bez ohledu na zvědavý výraz Jeronesův a vražednou grimasu, kterou nasadil Trsuah. „Dlouho jsem nevěřil, že je skutečně mrtvá. Hledal jsem ji deset let, ale marně. Z původního světa zůstaly jen pusté kusy skal…“ Vyhrnul si rukáv a ukázal svůj náramek. „To mám od ní. Nikdy ho nesundávám.“ Pak ustoupil a prkenně se uklonil. „Omlouvám se, pokud jsem obtěžoval.“
Nepřátelsky stažené rty se zachvěly. „Je mi líto vaší ztráty.“
***
„O čem to bylo? Ty tu ženskou znáš?“ zajímal se Jerones poté, co se modul vznesl k nebi.
„Sám nevím,“ procedil skrze zuby Sibiel.
***
Sibiel procházel dlouhými chodbami základny a mechanicky odpovídal na pozdravy osob, které míjel. Byl na vážkách, co udělat. Bylo to jako matematická rovnice o třech neznámých: Essius, Nerteg, Owiana. Essius je skoro jasný. Není zrádce, ale je v ohnisku moci, a proto je sakra zranitelný. Owiana – absolutně neřízená střela. A konečně Nerteg se třemi úkoly. Prvním v pořadí je chytit Owianu dřív, než nepřátelé odchytí ji, potom zabít Essia a nakonec prozkoumat tebechety. Protože Owianu zatím nepřinesl, je zjevné, že ji ještě nenašel. Sibiela znervózňovalo, že nemá jistotu, zda Nerteg pořadí svých úkolů skutečně dodrží. Co když narazí dříve na Essia než na Owianu? Pokud Essia zabije, Essiova krev padne na Sibielovu hlavu. Krev jeho švagra, který je se vší pravděpodobností nevinný…
Došel ke kabinetu bezpečnostního důstojníka. Otevřenými dveřmi zaslechl Flebussiona, jak se rozčiluje nad nejasnostmi ve výkresech instalací v bloku C2. Nějaký ženský hlas mu odpovídal. Sibiel rychle zabočil k výtahům, aby ho snad Šlupka nezmerčil a se škodolibostí sobě vlastní jej nežádal o názor. Ten pazgřivec dobře ví, že Sibiel instalacím příliš nefandí.
Ve výtahu se opřel o stěnu a sledoval blikání barevných světýlek na panelu. Věděl, co by měl udělat. Měl by vyrazit na Mizeon, najít Nertega a všechno mu říct. Když už by tam byl, poohlídnout se i po své šílené sestře a taky jí všechno říct. A nebylo by od věci si někde počíhat na Essia a také mu všechno říct. Taky by mohl na Mizeonu odkráglovat Trrisiela. To všechno by mohl udělat, kdyby dokázal zamaskovat své rozhraní Nertegovým způsobem. Psychovizuální sugesce. Akt pokročilé tvorby, jen ho aplikuju sám na sebe. Na začátku byl problém to udržet, řekl o tom Nerteg. Sibi natáhl ruku, aby kontury prstů vynikly před břidličně černým pozadím kabiny výtahu, a už asi posté si v duchu opakoval Nertegova slova:Pokud si koronu kolem svého těla vizualizuješ jako komplex, můžeš s tou představou systémově pracovat. Za něco ji zaměnit. Například za štít, který paprsky pohltí, nebo, a to je ještě lepší, je odrazí a navrátí zpět. Komplex. A teprve až celou tu představu navlečeš do pancíře, spustíš to. Pokud to neuděláš pro celé tělo naráz, emanace prosáknou. Pancíř pozbude smyslu. A není potřeba ho materializovat fyzicky. Naopak, je lepší, když ho necháš nehmotný.
Sibiel samým úsilím tajil dech, jak se snažil postupovat podle Nertegova návodu. Ve chvíli, kdy už se zdálo, že se mu jakýs takýs štít rýsuje, se křečovitě rozchechtal.
***
Izzel seděla nad sešity a předepisovala dětem slova na začátky řádků. Na chodbě zaslechla ostré kroky. Příchozí k ní vtrhnul jako divoká voda. Byl to Sibiel. V jedné ruce svíral krepponovou obálku a v druhé duhovou kuličku, kterou nafasoval od Flebussiona. Mrštil kuličkou ke stropu, ani pořádně nečekal, než se stínění roztáhne ke stěnám a spustil: „Potřebuju, abys mi pomohla. Tento dopis se musí dostat k Razzielovi. Jde o život, proto to musí být rychle.“
V dopise stálo:
Drahý strýčku,
Děkuji za informace, které jste nám předali. Předpokládám, že tě Tví podřízení zpravili o identitě osoby, která se angažuje v našem zájmu ve staré vlasti. Problém je v tom, že ještě předtím, než jsem se dozvěděl, že Essius pracuje pro nás, poslal jsem agenta (kapitána stráže našeho domu – jistě si na něj dobře vzpomínáš), s úkolem jej zneškodnit. Vzhledem k novým skutečnostem je nezbytné našeho agenta zastavit.
Obracím se na tebe, protože ty nejlépe víš, jakým způsobem výše uvedený agent pracuje. Měl by vystupovat pod jménem Twer v barvách klanu Arci-Ukresiů, ale je možné, že vlivem okolností image změní. Pokud by se ti podařilo našeho muže kontaktovat, vyřiď mu, že se zadání (vzhledem k výše popsaným skutečnostem) zásadně změnilo: Essius musí přežít. Další agentův úkol (zadržet a dopravit do bezpečí Owianu) stále trvá.
S úctou,
Tvůj synovec
