Sarvonův odkaz - 16. kapitola: Qadren odchází
Koncem třetího ročníku došlo na pravidelné exkurze. Lyceum posílalo studenty do největších galerií, muzeí a antikvariátů, aby se učili katalogizovat sbírky a oceňovat historické a umělecké předměty v praxi. Dalším účelem externích akcí bylo navázat kontakty se znalci, sběrateli a mecenáši. Vrcholným hřebem byla několikatýdenní stáž v Dražebním paláci na Riiberionu.
Do riberonského Podsvětí studenty doprovázela i Seneda, aby je osobně představila majitelce galerie. V Metaprostoru nebylo význačnějšího místa, kde by se koncentrovalo tolik historiků a znalců než Palác podsvětní bohyně, a Exis si tu výlučnou pozici uměla užít. Laskavě Senedu pozdravila a mile studenty přijala. V procítěném a vtipném proslovu nabídla přístup do všech sálů i depozitářů. Spolu s Exis stážisty očekávali i její dva potomci, Šerana a Jasen. Oba připomínali dokonalá umělecká díla. Podobali se jeden druhému, až na to, že Šerana oplývala měkkými ženskými křivkami, zatímco její bratr zase širokými rameny, svalnatými pažemi a útlým pasem. Oba byli vysocí a štíhlí, měli bělostnou pleť, černé vlasy a sytě žluté oči. Tvářili se vlídně, i když poněkud nadřazeně.
„Šerana a Jasen,“ řekla Exis, „jsou připraveni vás zde provázet. Obracejte se na ně s důvěrou, zahrňte je úkoly a dotazy. Budou vám k dispozici i v záležitostech ubytování a večerního programu. Alespoň na chvíli se ti dva budou místo lumpáren s feretovým košíkem trénovat v duchaplné konverzaci.“
Studenti se pobaveně rozchechtali.
Exis už byla na odchodu, když vzala na vědomí Violinu přítomnost. Pohotově se k Viole přitočila, uchopila ji za zápěstí a řekla: „Ach, nejste vy ta Klarisina vnučka? Těší mě, že vás konečně poznávám, drahoušku. Určitě víte, že jsme s vaší babičkou byly velké přítelkyně. Mrzí mě, že už tu není. Ale vy ji dozajista nahradíte, že ano?“
Viola zírala do zlatohnědých očí podsvětní bohyně, v uších jí rezonoval její hluboký podmanivý hlas. Byla si naprosto jistá, že na ni Exis neužila ani špetku magie, ale přesto si připadala jako zasažená bleskem. Náhle ucítila za zády Quadrenovu přítomnost. Než se stačila vzpamatovat, a než ze sebe dokázala vymáčknout adekvátní odpověď, Qadren si ji přitáhl k sobě a objal ji kolem ramen, čímž se mu podařilo vyprostit její ruku z Exisina sevření.
Bohyně se zatvářila dotčeně. „Já ji přece nesním, Qadrene.“
„Ale kousnout by sis chtěla, že?“ zaševelil měkce.
Z davu studentů to pobaveně zašumělo.
Exis nakrčila nos. „Divím se, že tu ještě pobuduješ. Neměl jsi dávno spát?“ Otočila se a odešla.
Quadren k sobě Violu konejšivě přitiskl a zašeptal: „Jsi v pořádku?“
„Nechápu, proč jsem reagovala tak hloupě,“ vztekala se.
„Ona tak prostě působí. Ustála jsi to dobře. Nechtěl jsem vyvolat skandál tím, že bych ji od tebe odehnal, ale víckrát ji k tobě nepustím,“ ujistil ji.
Během následujících dní se Qadren přeměnil v hlídacího psa. Jakmile zaznamenal, že se Exis k Viole přibližuje, v tu ránu bral Violu za ruku a tvářil se jako bouřkový mrak. Viola mu vyčetla, že to přehání, protože si připadala trapně. Tehdy jí odpověděl, že bude lepší, když se bude cítit trapně, ale zůstane naživu.
Bylo výhodou, že Qadren to v Dražebním paláci důvěrně znal. S grácií odmítal nabídky Jasena, a později i Šerany, kteří Viole opakovaně slibovali individuální komentované prohlídky. Viola se mohla jen vztekat, že Qadren jedná za ni, ale stejně s tím nic nenadělala. Byl to Qadren, který Violu provedl celým nadzemním traktem, ukázal jí aukční sály i nádhernou zimní zahradu, upozornil ji na vzácné kousky skryté ve výklencích za závěsy, kterých by si jinak nevšimla. Prohlídku vyhlášené Podsvětní galerie, na kterou se ostatní doslova třepali, Viole vymluvil hned úvodem. Tam přece Exis vodí jenom laiky. To, co tam je, ani nestojí za řeč.
Během prvního týdne Viola pochopila, že ji Qadren nechrání pouze před Exis, ale že od ní drží dál i nejrůznější hochštaplery a překupníky. Už se rozkřiklo, že jsi Klarisina vnučka, lamentoval. Budou ti nabízet hory doly, abys pro ně šmejdila v babiččině sbírce. Ale já je k tobě nepustím, to ti slibuji.
Stejně tak jí nedovolil se sblížit s Jasenem a Šeranou, ačkoliv o to dvojčata opakovaně projevila zájem. Ti dva jsou jak hračky na klíček. Pokaždé, když se o něco usilovně snaží, dělají to na matčin příkaz.
Zásluhou četných Qadrenových intervencí se Viola v Dražebním paláci etablovala jako osoba nesamostatná a nepříliš bystrá. Profesionálové z oboru ji zařadili mezi dětičky z vysokých kruhů, které se v zájmu dobré pověsti rodiny baví činností nepříliš riskantní, přesto dostatečně exkluzivní, aby se mohly naparovat v nablýskaných salónech.
***
Plánované loučení bolí stejně
Koncem čtvrtého ročníku začal být Qadren unavený a mlčenlivý. Hodně spal, a obtížně se probouzel. Ve škole se objevoval zřídka. Učebnici kosmologie pro lyceum dokončil a odevzdal do tisku. V ušetřeném čase cestoval portály daleko za hranice Tenerisské soustavy, a vracel se až po několika dnech. Viola s rostoucí nevolí vytušila, že Qadren hledá svět, na kterém se uloží do stáze. Tématu loučení se oba pečlivě vyhýbali. V posteli ji pevně objímal, a ona ležela uvězněná v jeho vychládajících pažích a kousala se do rtů, až jí tekla krev.
Jednoho dne se vzbudila a na polštáři ležel dopis na rozloučenou.
Moje milovaná,
Oba víme, že jsme se nesetkali náhodou. Nebyl jsem z toho zadání příliš nadšený. Popravdě jsem se těšil, že ty zbývající roky prohýřím v Městě bláznů. Ale potom jsem Tě uviděl, a naprosto jsem ti propadl. A to jsem si myslel, jaký jsem otřískaný cynik. Udělala jsi ze mě zamilovaného blázna. Velice šťastného blázna. Jdu spát a toužím jenom po jediném: Abys byla šťastná. Dávej na sebe pozor. A neodmítej nové šance. Už předem závidím tomu darebákovi, kterému odevzdáš svoje srdce.
Qadren
Zpočátku byla otupělá, později rozlícená. Měla vztek na otce. Kdyby Qadrena nenajal, byl by ji té bolesti ušetřil. Ale když vychladla, přiznala si, že ničeho nelituje. Už od začátku přece věděla, že ta báječná jízda jednou skončí.
Viděla Qadrena na každém rohu, v duchu s ním promlouvala. Začalo jí docházet, že celé čtyři roky žila v růžovém oparu. Spolužáci kolem ní chodili po špičkách, sem tam utrousili něco o „Potrefené Viole“. Pozorovala jejich hemžení a začala si uvědomovat, že je pořádně nezná.
***
