Ozvěny Twinsidoru (31)

30.03.2018 17:50

Kapka jedu v misce medu:

Čerstvá vdova se ani nesnažila předstírat hoře. Vyhlídka na sňatek s orkenským králem Newinettu vzpružila. Živě a věcně asistovala Konvexovi při sestavování smluv a se stejným zápalem se pustila do přípravy slavnostní večeře se spojenci. Mandefellská královna nic nedělala napůl. Dokonce poslala kartografově asistentce odpovídající šaty. Róba z tuhého temně zeleného brokátu spočívala přehozená přes křeslo. Před chvílí lokajové přitáhli dřevěnou sedací vanu a tři velká vědra s teplou vodou. Rawen se povaloval v posteli a čekal na Orenu. Ta ženská se určitě zapovídala někde ve stájích a voda jí chladne.

Myšlenkami se pořád vracel k princeznině důvěrnici, lady Vebeně. Pokud to byla ona, kdo ve Vinovíně nakupoval beruccin, vedou stopy k Farfalle. Zajímalo ho, jestli měla na slavnostech ona nebo Vebena příležitost zamíchat jed Vincentovi a otci do vína. On ani Konvex u toho nebyli. Mohla by si to pamatovat Graciella. Ale s matkou bude mluvit nejdříve za deset dní. A až bude nazpátek v Rondoru, už nebude mít možnost Farfallu s Vebenou usvědčit. Potřeboval to vyřešit ještě v Mandefellu. Za předpokladu, že to udělaly, to zodpovídá otázku, kdo a jak, ale neřeší to, proč.

Proč? Dejme tomu, že Vebena je tajnou vyznavačkou Tanaky.  Dozví se, že Tanaka má syna a tím je nevlastní bratr Farfallina nastávajícího. Vebena to Farfale poví. Farfalla je v roli budoucí rondorské císařovny docela spokojená, ale jakmile se dozví, že její budoucí švagr je polobůh, začne o tom přemýšlet. Konvex s Vincentem jsou si fyzicky podobní. Farfalla nemá důvod Vexe svádět proto, že by byl přitažlivější než Vincent. Divné je, že se princezna pokouší Vexe oblbovat jak před svatbou, tak po ní. Proč? Leda, že by chtěla mít s Vexem potomka. Jasně. Chce z dortu vyzobat všechny třešničky. Touží mít dítě s polobohem a při tom zůstat císařovnou. Ale Vex ji pošle do háje. Takže to Farfalla zařídí jinak. Odstraní jak Vincenta, tak císaře a čeká, až se objekt jejího zájmu usadí na trůn. Pak má podle tradic zajištěné, že se s ní švagr ožení. Zase bude mít všechno. Dítě poloboha i status císařovny. Její plány nabourá její vlastní manžel, když ji krátce před plánovanou vraždou stačí zbouchnout. Takže se dítěte zbaví. Pořád je přesvědčená, že Konvex dodrží tradice. Ale její očekávání jsou lichá. Našvaná se vrací do Mandefellu. Sedm let na to se Konvex žení s Yanikou. Farfalla je ještě více naštvaná. Pak do její domoviny vtrhne uchvatitel Otta. A první, oč požádá, je ruka Farfaliny sestry. Diplomatická jednání selžou, válka vypukne naplno. Pak se v Mandefellu objeví Vex jako velitel spojenecké armády. Farfalla postupně zradí jak matku, tak spojence. Pokud by se provdala za Ottu, vykompenzovala by si ambice, které nenaplnila s Konvexem. Opět by se stala královnou a opět by měla dítě s polobohem, jen jiným. Otta ale dává vytrvale přednost Newinettě. Co to znamená pro Farfallu? Že se pokusí Newinettu odstranit! Rawen se prudce posadil. „A sakra!“ vyjekl.

„Co se děje?“ zajímala se Orena.

Rawen až nyní zaregistroval, že je s ním v místnosti. „Přemýšlím,“ zabručel naježeně. Musel být duchem úplně mimo, když ji neslyšel přijít. Otočil se k ní a přestal dýchat. Úplně nahá stála ve vaně a nabydlenou houbou si přejížděla po ňadrech. Její pleť se leskla. Voda jí stékala po bříšku až dolů... Pohybovala se vláčně a svůdně. Rawen se zajíkavě nadechl. Ani se na něj nepodívala. Zdánlivě bezelstně zamávala řasami a řekla: „Pomůžeš mi opláchnout  mydlinky?“

Vstal a jako očarovaný k ní šel. „Promiň,“ hekl. „Cos říkala?“

Ukázala na vědro s čistou teplou vodou. „Opláchnout, prosím.“

„Aha,“ kývnul. Sáhl po džbánu a ponořil ho do vědra. „Do večeře je ještě čas,“ vydechl. „Takže tě nejdřív pořádně umyjeme.“

Mytí se sakramenstsky protáhlo, ale nakonec se přinutili obléct, aby večeři v knížecím paláci stihli. Rawen doufal, že tam dostane šanci podívat se po Farfalliných dvorních dámách. „Myslím,“ řekl, když vyšli z kasáren, „že se Farfalla pokusí sestru zamordovat.“

Orena nedbale přikývla. „To by jí bylo podobné. Ale Newinetty škoda nebude. Jedna větší potvora než druhá...“

„To máš sice pravdu,“ uznal, „ale nemůžu se na to jen tak dívat.“

„A proč?“ vydechla beze stopy ironie. Bohyně.

Rawen si povzdechnul. „Protože o tom vím.“

***

„Je od Jeho Svatosti šlechetné, že vás sem poslal, sire,“ švitořila buclatá blondýnka po Rawenově pravici. Měla pleť jako smetanu a voněla drahým parfémem. „Řeknete mi, sire, jak se vám podařilo toho barbara zkrotit?“ Svůdně se usmála a naklonila se tak, aby poskytla důkladnější výhled do svého výstřihu. Byla obdařená tak štědře, až její živůtek z tenké růžové látky praskal ve švech.

„Máte na mysli Ottu Orkenského, nebo Jeho Svatost?“ houkla na blondýnu bezelstně Orena naklánějící se přes Rawena sedícího mezi nimi.

Šlechtična nejdřív usilovně přemýšlela a když pochopila, že to byl žertík, chichotavě se rozesmála.

„Omlouvám se za svou asistenku, madam,“ řekl kousavě Rawen. „Vyrostla na periferii. Stále jí dělá problém rozpoznat, o čem se žertovat smí a o čem nikoliv.“

Baculka v růžovém se zarazila. Kolečka v její hlavince se usilovně točila. Z výrazu její tváře bylo možné číst její myšlenky. Měla strach, jestli to s tím smíchem nepřehnala. „Omlouvám se, sire, jsem dobrá služebnice Paní Světla,“ řekla provinile.

Ve chvíli, kdy se Rawen nadechoval, aby ji uklidnil, se mu podpatek Orenina střevíce citelně zarazil do nártu levé nohy. Hekl a decentně si odkašlal, aby to zamaskoval. Co ta ženská blázní? Snad nežárlí? Aniž by se na ni podíval, zaměřil se na blondýnku: „Naše paní má pro lidské slabosti pochopení a její velekněz jde v jejích stopách. A co se týká mé mise, i když bych o tom právě vám, madam,“ dodal procítěně, „nesmírně rád povyprávěl, nemohu tak učinit, protože všechny záležitosti týkající se mého poslání jsou tajné.“

Au! Orena. Znova mu dupla na nohu! V době, kdy baculka v růžovém vykulila svá nebesky modrá kukadla a blekotala cosi o tom, jak je to pro ni úúúžasné potkat někoho, kdo slouží přímo Jeho Svatosti, se nenápadně naklonil k Oreninu sladkému uchu a sykl: „Přestaň.“

Dále se otočil k baculce v růžovém, a dál předstíral, že posluchá její výlevy, ale přitom pečlivě mapoval okolí. Orena slíbila, že se bude dívat pod prsty Farfalle, zatímco on chtěl najít a vyslechnout Vebenu.

Leberonská hostitelka se snažila, aby se před novou královnou vyznamenala. Navzdory válce dala připravit bohaté menu, pozvala hudebníky i artisty. Vzhledem k tomu, že u dlouhé tabule sedělo tolik osob, které by ho mohly poznat, si Rawen bez kapuce připadal jako nahý. Přímo cítil, jak po něm kloužou zvědavé pohledy. V duchu proklínal princezny i kněžnu. Jedině ty tři o něm mohly roznést, že je hierofantovým „tajným“ agentem.

Rondorský císař, mandefellská královna a princezna Farfalla seděli s oběma generály u stolu umístěného na vyvýšeném pódiu. Tabule pro ostatních dvacet pozvaných byla umístěná v sále kolmo ke stolu monarchů. Za zády královny i císaře stáli sloužící připravení odnášet prázdné talíře a dolévat víno. Jejich tváře tonuly ve stínech. Rawen napínal zrak, aby viděl, jestli některá z těch osob nemá rukavice.

Vystoupení artistů skončilo. Hosté vstávali od stolu, aby ho mohli sloužící přesunout ke stěně a udělat prostor pro tanec. Jako první šli tančit císař s královnou. Dvořané seskupení v hloučcích u stěn je pozorovali. Rawen popošel blíže k podiu, pohodlně se opřel o sloup oddělující hlavní sál od přísálí. Odtud měl dobrý přehled na všechny strany. Kousal se do rtů, když viděl, jak prkenně se jeho bratr při tanci se švagrovou tváří. Konvex Rawenovi přiznal, že má chuť tu mrchu uškrtit. Za pomoc se odvděčila zradou. Ale jako císař si osobní pocity nemohl dovolit. Rawen byl u toho, když Newinettě Konvex sdělil, že jako kompenzaci za její indiskrétní jednání přebírá Henejskou vrchovinu a Linnonské slatiny a že s tím Otta souhlasí. Ani necekla. Nejspíš si uvědomovala, že si mohl požádat o víc zvláště, když je přítomný vyslanec hierofanta.

Sólo monarchů dospělo k závěru. Orchestr spustil další kus a parket se zaplnil páry. Císař s výrazem úlevy odváděl královnu k podiu, kde teď místo stolu stály dva zlatem zdobené trůny. Za vysokými opěradly se tísnila pážata s podnosy sladkostí a vínem, a dvorní dámy s připravenými vějíři, kdyby královna potřebovala osvěžit. Někdo Rawenovi poklepal na rameno. Tevin. Vypadal, že je opravdu z nejhoršího venku. „Kde je tvá krásná asistentka, vyslanče?“ pošeptal ironicky.

„Vím já?“ houkl mdle Rawen. Farfalla se snaživě natřásala v kole s generálem Bidorettim, ale Orenu, která ji měla hlídat, nikde v sále neviděl. Tevin začal obšírně líčit své noční dobrodružství s ovdovělou baronkou Honorií, ale Rawen se na něj nesoustředil. Natahoval krk, snažíce se rozeznat, co se děje za trůny. Už zaznamenal, že Newinetta nejí ani nepije nic, co by předtím neochutnala drobná útlá osůbka s temně hnědou pletí a nazelenalými vlasy. Bahenní běska. Rawen o nich četl. Žijí ve slatinách. Mají slabý zrak, zato jsou nadmíru citlivé na pachy. Movití smrtelníci je často angažují jako spolehlivé ochutnavače. Rawen se snažil rozpomenout, kolik je v Mandefellu bažinných oblastí. Jediné bažiny, které si vybavil, jsou Linnonské slatiny. Vyvstává otázka, zda spolehlivost běsce vydrží, pokud se dozví, že její domovinu královna prodala rondořanům. „Teve, potřebuju, abys od té své baronky diskrétně zjistil, odkud pochází královnina ochutnavačka. Hned.“

***

Tevin odběhl a Rawen dál sledoval, co se děje kolem monarchů. Pokud se Farfalla odhodlá sestru otrávit, mohlo by k tomu dojít právě nyní. Za chvíli budou všichni včetně sloužících opilí.

Stěnu za trůny zdobil umně nařasený sametový závěs, z jehož záhybů se co chvíli někdo vynořil nebo v nich naopak zmizel. Musela tam být dvířka. Sloužící se tam hemžili jako mravenci před deštěm. Mezi nudnými obličeji zasvítila krásná Orenina tvář a hned zase zmizela. Rawen polohlasem zaklel. Něco se děje a on tu stojí jak pitomec. Vykročil k podiu. Vyběhl tři schůdky na kraji s úmyslem vklouznout do místnosti za trůny, ale cestu mu zastoupil důležitě se tvářící mandefellský oficír.

„Jde o bezpečnost vaší královny, důstojníku,“ zasyčel Rawen, vzteklý, že ho prostě nemůže jen tak odstrčit.

Chlap se nafouknul a poplácal se po pochvě s mečem: „Nepotřebujeme Rondořany. O naši paní se postaráme sami.“

„Jsem agent Jeho Svatosti, hlupáku!“ prskal polohlasně Rawen ve snaze nezpůsobit rozruch. Ne, že by se mu to právě dařilo. Už na sebe strhnul pozornost osob v nejbližším okolí a bylo jen otázkou času, kdy si ho všimnou císař s královnou. Naštěstí právě v té chvíli zazněl z prostor zpoza trůnů ostrý ženský jekot. Hudebníci přestali hrát. Mandefellský oficír tasil, prodíral se tam. Okolostojící dvorní dámy před obnaženým mečem s pištěním ustupovaly a narážely do dalších služebných. Konvex vzal protestující Newinettu za ruku a stáhnul ji z podia dolů na parket, dál od nepřehledného zmatku a potenciálního ohrožení. Oba monarchy okamžitě obklopili muži císařovy osobní gardy.

Místo za trůny se příjemně vylidnilo. Přičinlivý oficír vběhl do dvířek za trůny a Rawen jej následoval.

Ocitli se ve stísněném kabinetu bez oken. Dvě stěny zabíraly police se spisy. Dveře na opačné straně zely dokořán. Na kanapi ležela rusovlasá baronka Honorie, a hystericky vzlykala: „Takový skandál! Takový skandál!“ Kolem ní se točily dvě další dámy, jedna přes druhou konejšivě drmolily a pilně zrzku ovívaly vějíři. Na židli u stolu obloženého mísami s cukrovinkami seděla svázaná královnina ochutnavačka. Orena stála u ní, ruku položenou na jejím rameni. Zamračený Tevin s rukama založenýma na prsou stál v koutě.

„Tak co se tu děje?“ dožadoval se vysvětlení přičinlivý oficír. Nebyl to zase takový hlupák, protože se obrátil na Orenu a ne na ty kvokající slípky.

„Tady, mastea Olinnxa, běska bahenního lidu, vydá prohlášení. Týká se dvojice osob, které ji včera požádaly, aby pomohla zavraždit královnu,“ řekla Orena a povzbudivě zmáčkla běsčino rameno. Podle toho, jak zarputile se běska tvářila, si Rawen snadno domyslel, že nápad s přiznáním rozhodně nebyl z její hlavy.

***

„Skvělé! Zachránili jsme život té krávě Newinettě, a Farfalla s Vebenou nám zatím práskly do bot!“ vztekal se Rawen.

„A to vyčítáš mně?“ bránila se Orena. „Farfalla byla v sále. To tys ji nechal utéct! Měl jsi ji přímo před nosem!“

„Dohodli jsme se přece, že Farfallu budeš hlídat ty!“

Bohyně rozhodila rukama. „No, a co jsem měla dělat, když jsem se jako naschvál nachomýtla k ochutnavačce? Měla jsem dovolit, aby tu mrchu otrávila?“

Řvali na sebe ve zbrojnici Leberonských kasáren. Nad ránem byli oba unavení. Všechno, co se mělo vykonat, už vykonáno bylo. Výpovědi svědků řádně zaznamenány, ochutnavačka v chládku. Zatímco všichni ostatní dávno spali, Rawen s Orenou se pokoušeli dopídit, jak se to mohlo semlít, že jim Farfalla s Vebenou zmizely jako pára nad hrncem.

Rawen zůstal po večeři v sále. Orena se potloukala po chodbách mezi výše postaveným služebnictvem. Tak se dostala i do přípravny. Vedl tam výtah z kuchyně a sloužící odtud roznášeli jídlo a přinášeli tam prázdné nádobí. Přípravně panovala rusovlasá Honorie. Vybírala jídlo a pití pro královnu a prostřednictvím svých podřízených dohlížela i na ochutnavačku. S podnosy, mísami a džbánky posílala důvěrnice do kabinetu za trůny, aby je ochutnavačka zkontrolovala. Orena byla u toho, když za Honorií přišel Tevin. Pochválil její krásu, vzpomenul na úžasnou noc. Pak se dámě skromě doznal, že má v Rondoru podobné pověření jako ona a že jej zaujala exotická mandefellská ochutnavačka. Zajímal se o její původ, aby mohl císaři také nějakou najmout. Tevin mluvil tlumeně, zato Honorie se rozpovídala nahlas. O bažinných běsech v Linonnských slatinách bezelstně krákorala jak na lesy. Venona, která se tou dobou nacházela někde na trase mezi přípravnou a tajným kabinetem za trůny, ji musela slyšet. Dala si souvislosti dohromady.  V době, kdy dle svědků Venona vběhla do sálu, aby odtud dostala ven Farfallu, se Rawen dohadoval na podiu s oficírem.  

„Víš, co mě štve nejvíc?“ zeptala se Orena.

„Že nemáme tušení, kam utekly? Že je musíme nechat plavat, protože zítra odjíždíme?“ hádal Rawen. „Vlastně ne zítra, ale už dnes,“ dodal.

Bohyně zavrtěla hlavou. „Nejvíc mě štve, že ani jeden z nás Vebenu neviděl. A pokud jsme ji i náhodně zahlédli, nevíme, že to byla ona. Ta ženská je jako duch.“

Tou dobou už oba věděli, že s Vebeniným nejvýraznějším identifikačním znakem, a sice několikabarevnými vlasy, počítat nemohou. Podle výpovědi ostatních dam si Vebena už několik měsíců vlasy barví na černo. Kdo ví, co všechno měla ještě v plánu. A kdo ví, kam se teď se svou paní vydala. 

Oba v mizerné náladě se rozešli každý do svého pokoje. Rawen se právě svlékal, když na dveře kdosi zaťukal. Otevřel a spokojeně se zazubil, když uviděl Orenu. Nakonec není tak unavená, jak tvrdila. Smích ho přešel, když si všiml, jak se tváří. „Někdo mi rozházel věci,“ vyhrkla a podávala mu podlouhlý balík. Věc byla těžká, omotaná pruhy voskovaného plátna.

„Co je to?“ zachmuřil se.

„Ta zbraň,“ vydechla.

„Nerozumím.“

„Pochva s replikou zmizela.“

„S replikou?“

Zatvářila se otráveně. „Zapomněla jsem ti to říct. Včera ráno, když jste s císařem byli u Tevina, jsem zašla k Vuanovi pro...tu věc.“ Pečlivě se vyhýbala nazývat meč jménem. „A generál mi vrátil místo jedné věci dvě. Zatímco jsme byli v Ottově táboře, Vuan nosil meč na svém opasku. Esebius si toho všiml a požádal ho, aby mu ho půjčil. Tvrdil, že jsi mu to dovolil. Generálovi to přišlo podezřelé tím spíš, že jsem ho před Esebiem varovala. Nechal proto udělat repliku. Dal ji do originální pochvy a pravou zbraň zabalil tady do toho plátna. Řekl, že cítil, že s tím budou potíže. Proto se rozhodl nám s tím pomoct.“  

„Takže díky Vuanově prozíravosti si zloděj odnesl jen pochvu s replikou,“ pochopil Rawen.

„Originál jsem zašila do matrace,“ zakřenila se bohyně. „Poděkuj své chůvě, že mě to naučila s jehlou.“ 

Rawenovi v té chvíli došlo, že Esebia už dlouho neviděl.

Pokoj, kde Wesence ubytovali, našli prázdný. Všechny Esebiovy věci byly pryč.