Ozvěny Twinsidoru (15)

17.02.2018 21:03

Duchovní podpora – jen na vyžádání:  

S Grenovým vyprávěním večeře rychle utekla. Po dezertu Graciella Rawena s Grenem vyzvala, aby ji doprovodili do zimní zahrady. Zatímco venku fičel zimní vítr, tam bylo vlhko a teplo. V prostorách prosycených vůní květin cvrlikali barevní ptáci z orkenských pralesů.  Vodní lampičky zavěšené na větvích vzrostlých stromů a keřů barevným světlem ředily večerní šero.

„Něco po tobě potřebuji, Aderawene,“ řekla Graciella, když se usadili u fontány do proutěných křesílek. „Jde mi o tvého bratra. Je třeba mu pomoci.“

„Válka je světská záležitost, matko,“ poznamenal ostražitě Rawen. „Ostatně, žádala jsi mne, abych s Krassionou o Vexovi nemluvil.“ Pevně doufal, že Graciella nezměnila názor a že nebude chtít, aby u bohyně intervenoval.

Promnula si ruce a přikývla. „To stále platí,“ vydechla. „Ale měla jsem na mysli něco jiného. Tady v Rondoru je ohnisko církve. S respektem k nám vzhlíží věřící z celého Riiberrionu. A ty jsi hierofant. Máš daleko větší moc, než rondorský císař.“

Rawen se ušklíbnul. „Chceš po mně diplomatickou misi? Otta z Orkenu přece Krassionu neuznává. Uctívá bohy z podsvětí. Pokud bych mu napsal dopis s návrhem ke smíru, vytřel by si s ním zadek.“

„Otta je zhrzený,“ řekla. „Před pěti lety požádal Brillu o ruku princezny Yaniky. Ale Yanika ho odmítla, protože byla umanutá do tebe. Otta se dal slyšet, že madefellští za tu potupu zaplatí. Začal Brille zatápět v pohraničí.“

„Nevěřím, že by byl Otta tak ješitný a vyrazil do Mandefellu jen kvůli pokaženým námluvám. Mnohem víc ho zajímají mandefellské stříbrné doly.“  

Matka ho obdařila blahosklonným pohledem. „Proč by chtěl stříbro, když má v Pustých skalách zlato a rubíny? To není, co Otta chce. Kamením své lidi nenakrmí. Orken odjakživa sužuje sucho. Většinu území zabírají pouště a skály. Dříve Otta nakupoval obilí od sousedů. Ale poslední roky celý jih zasáhla neúroda.“

„Oč tedy podle tebe Ottovi jde?“ zamračil se Rawen.

„Nevím, oč mu jde teď, ale vím, co chtěl získat sňatkem s Yanikou. Aniž by zradil bohy podsvětí, získal by skrze svou královnu přízeň Kreveona.“

„Boha deště?“

„Mandefellští ho uctívají jako druhého hned po Krassioně,“ přisvědčila.

„Zvláštní,“ poznamenal Rawen.

„Co?“ zajímala se.

„Kreveon ani není, členem Velké pětky...“

Graciella zavrtěla hlavou. „To je prehistorie. Poměry sil v nadsvětí se dávno změnily.“

Rawen pochopil, že matka se mýlí. Velká pětka je stále ve hře. Ale protože to věděl od Oreny, musel si to nechat pro sebe. „Je vlastně fuk, co Otta původně chtěl a nezískal. Důležité je, co dělá teď,“ zabručel.

 „Mám nejnovější zprávy z bojiště,“ řekla Graciella. „Konvex zapojil zbytky mandefellské armády i civilní obyvatelstvo. Zahájil partyzánskou válku. Otta přestal hnát do první linie vesničany, protože všichni utekli do hor. Má novou zbraň. Jeho muži jsou nesmrtelní. Probodneš je, padnou k zemi a zemřou. Po chvíli se otřepou a vstanou. Bojují prý, jako kdyby byli posedlí démony. Když je chceš zastavit, musíš jim useknout hlavu. Myslím, že Ottovi pomáhají bohové podsvětí.“

„Škoda, že je Vexův otec za katrem,“ uchechtl se zlomyslně Rawen.

Graciella vytřeštila oči. „Co ty o tom víš?“

Rawen mávl rukou. „Nic moc,“ odsekl, „ale je jasné, že Vexovi žádný pitomý démon z podsvětí ublížit nemůže. Co se týká Otty, nikdo pořádně neví, kdo byla jeho matka. Pokud to byla bohyně z podsvětí, jsou síly vyrovnané.“

„Lidé umírají po stovkách! A pokud Ottu někdo nezastaví, bude v Rondoru, než se nadějeme! Proto tě žádám, aby ses pokusil s ním vyjednávat. Nabídni mu potravinovou pomoc. A slib naše inženýry a architekty. Co kdybychom pomohli do Orkenu stáhnout vodu z Pustých hor?“ Graciella pohodila hlavou k zarytě mlčícímu Grenovi. „Vlastně mě k té myšlence inspiroval tvůj panoš, když vyprávěl o svém prapradědečkovi.“

Rawen měl vážné pochybnosti, zda je Otta vůbec schopný na něco takového slyšet. Ne. Barbar z jihu respektuje pouze hrubou sílu. „Když Ottovi nabídneme bonbónek, jen podpoříme jeho choutky,“ řekl skepticky.

Gren potřásl hlavou na souhlas: „Každý pokus o smír bude vnímat jako projev slabosti.“

 „Už jsi zapomněla, jak naložil s diplomaty?“ poznamenal Rawen. Otta všechny Brilliny vyjednavače oslepil, vykastroval a poslal královně zpět. „Ne, že by mi k něčemu bylo,“ zavrčel, „ale chtěl bych svoje nádobíčko ponechat tam, kde je.“

Matka v rozpacích uhnula očima a třískla do stolu. „Jsi nevkusný!“

Rawen udělal dotčený obličej. „Já? To ty mě posíláš pod nůž! Protože Vex je tvůj miláček. Z toho chceš mít hrdinu. Zatímco mně naplánuješ životní dráhu posery.“

Graciella vycenila zuby a zasyčela: „Mýlíš se, můj drahý! Zachránila jsem tobě a ostatním zadky, když Vex ztratil trpělivost. Gardisty by poslal do dolů a ty bys teď uklízel latríny v klášteře. Vlastně se mu ani nedivím, když uvážím tvou reputaci. Ulpělo na tobě podezření z dvojnásobné vraždy. A ty jsi nedokázal vymyslet nic lepšího, než se postavit proti němu! Copak nechápeš, že císařem by ses s takovým stigmatem nikdy nestal?“

„Hlavně, že jsem se mohl stát hierofantem!“ odsekl ironicky Rawen.

Matka se zamračila. „To je něco jiného. Platí, že pokud si tě bohyně vyvolí, všechny tvé hříchy jsou spálené.“

„Dobře víš, že jsem otce ani bráchu nezabil,“ prskal. „A Krassiona si mě nevybrala. Jen přijala, cos jí ty naservírovala!“

„Radši jsem tě dala Krassioně, než abych se nečinně dívala, jak proti sobě s Vexem půjdete. Věděla jsem, že se jí zalíbíš a měla jsem pravdu. Osvítila tě.“

Rawen se jedovatě zasmál. „Musela jsi tušit, že se Krassiona jednou dozví, že můj bratr je její synovec. Tak mě napadá, jestli ty sis to u ní nechtěla pojistit.“

Graciella se zachvěla. Podívala se na bledého Grena. „Možná by měl tvůj panoš odejít.“

„Ne,“ štěknul Rawen. „Věřím mu a potřebuju ho tu. Protože chvilkami nevěřím vlastním uším, chci, aby mi později potvrdil, že se tento rozhovor skutečně stal. Že jsi nepopřela to, že jsi mě obětovala.“

„Jak to myslíš?“ šeptla Graciella.

„Počítala jsi s tím, že ze mě bohyně bude celá pryč. A až se jednou, někdy v daleké budoucnosti dozví, kdo je můj poloviční bratr, nebude mít to srdce ho zabít. Přece by svému mazlíčkovi nezamordovala bráchu...“  Rawen si prohrábnul dorůstající vlasy, aby zaměstnal svoje třesoucí se ruce. Jedna hořká pilulka za druhou. „Má bohyně vůbec srdce?“ zaskřehotal. „Máš ty srdce?“ Nikdy to nebylo o něm. Vždycky to bylo jen o Vexovi. Konečně se přinutil na matku podívat.

Utírala si oči. „Potřebovala jsem ho před ní ochránit. Stejně to nepomohlo. Ublížila mu dřív, než se s tebou stačila pořádně seznámit. Můj plán selhal. Už nemá cenu, abys jí bratra zmiňoval. Jen by se naštvala i na tebe.“

„Už na mě naštvaná je,“ řekl kousavě Rawen.

„Tys ji urazil?“ vyjekla. „ Tak je to jasné! Všechno je to tvá vina! Kdyby ses k ní od začátku choval s respektem, kdybys ji zavolal bezprostředně po Osvícení tak, jak se to má, dávno by ti zobala z ruky. Ani by ji nenapadlo starat se o Konvexe! Nechala by ho na pokoji!“ Graciella vyskočila od stolu a začala přecházet kolem fontány. „Teď abych se třásla, kdy to na něj ta důra zkusí znovu!“

„Znovu ho popálit nemůže,“ houkl otráveně Rawen. „A ostatní bohové? Jsou posraní strachy, co by jim za to udělal Tanaka, až by se dostal ven. Takže na mě, laskavě, nekřič.“

Graciella strnula. „Jak o něm víš?“

„Tss. Prostě to vím,“ odsekl. Rozhostilo se tíživé ticho. Rawen zvažoval možnosti. Je přece voják. Vzpomněl si, jak dobře se cítil cestou do Teviku. Téměř jako za starých časů, kdy si ještě mohl dělat, co chtěl.

Graciella pochopila, že o jejím návrhu přece jen přemýšlí a její tvář zjihla. „Tak co, pomůžeš mu s tím?“ otázala se krotce.

„V žádném případě tam nepojedu jako vyjednavač,“ zabručel kousavě. „Ale podívat bych se tam mohl. Inkognito. Zkontroluju, co a jak a něco vymyslím.“

„Chceš si hrát na vyzvědače?“ vypískla. „To je naprosto...“

„Nepřípustné,“ dopověděl za ni. „Já vím. Ale kdo by mě soudil, když to nikdo nebude vědět? Oficiálně se budu oddávat kontemplacím v Durvoském klášteře.“ To by mohlo vyjít. Jeho předchůdci si tam jezdili vyčistit mysl od světských svodů. Tradovalo se, že hierofant Brungus z Ovoxy vydržel v zazděné cele jen s otvorem pro chleba a vodu celého půl roku. Když stěnu mnichové konečně rozbourali, byli překvapení, jak svěže a dobře Jeho Svatost vypadala. Zlí jazykové tvrdili, že tam musel být ještě jeden tajný východ. Obecně se však rozneslo, že Brunga v dobré kondici udrželo spojení s bohyní. Rawenovi bylo fuk, kdo mazal Brugovi chleba máslem. Hlavně, že se měl nač vymluvit.