Ozvěny Twinsidoru (13)

11.02.2018 19:24

Břemeno zodpovědnosti: 

„Uchm, uchm. Prach obnovy?“ zasípal Rawen. „Nikdy jsem o něm neslyšel.“

„Nebyl důvod,“ poznamenala hašteřivým tónem Orena.

Konečně přestal kašlat. Najednou se cítil velice vyčerpaný. Promnul si oči a obličej. Překvapilo ho, že jeho prsty zůstaly čisté.

„Už se to vstřebalo,“ řekla mdle. „Od této chvíle se tě Zmar netkne.“ Pak si zajela rukama do vlasů. „Ten můj otec,“ povzdychla si. „Posmívá se matčině nedůslednosti, ale sám dělá zmatky, hrůza pomyslet.“

Rawen nechápal, co to mělo znamenat. Zmar se jej netkne? To se snad rozumí samo sebou, když mu hodil na krk takové břemeno. „Nevěděl, že jsme se už setkali,“ konstatoval.

Potřásla hlavou. „Ovšem, že ne. Mohl by si to špatně vyložit. Otec je Tanakův kamarád. Přátelili se dávno předtím, než se otec oženil s matkou. Rozhodně by se mu nelíbilo, kdyby se dozvěděl, že Světlo Krassionino jsi mi dal ty.“ Zatvářila se provinile. „Ani já netušila, když jsem ho pro matku hledala, jaký malér způsobí.“

„Ten žlutý drahokam?“ dovtípil se Rawen. „Co ten s tím má společného?“

„Je to orakulum. Matka jen díky němu našla Tanakova syna.“

„Myslel jsem, že si Vexe všimla ve chvíli, kdy mě osvítila. Byl přece taky v chrámu,“ řekl Rawen.

„Tanaka syna hned po narození zabalil do snového pláště. Konvex se tak všem včetně bohů jevil jako úplně normální smrtelník. Jeho maskování se dalo prohlédnout jedině skrze orakulum. Plášť vzal za své, když Konvexe matka spálila. To orakulum máti dlouho nepotřebovala. Myslela si, že ho má v pokladnici...“

„Jak mohl Tanaka zplodit syna, když ho Krassiona připravila o moc?“

Orena udělala přezíravé: „Tsss“, čímž demonstrovala plýtvání časem:  „Tanaka je jeden z prvotních. Abys ho oslabil, musel bys udělat víc, než zničit jeho svatyně. Faktem je, že se matce podařilo ho s pomocí ostatních uvěznit. Před třicíti lety ho ale potřebovala, aby jí pomohl ve válce proti podsvětním. Musela jej propustit. Dlouho si ale na svobodě nepobyl. Když ho zase kvůli nějaké blbosti zavřela, pochlubil se jí, že stačil zplodit syna, který ho jednou definitivně osvobodí. Krassiona se rozzuřila. Chtěla to dítě najít a spálit dřív, než dospěje. Potom zjistila, že nemůže najít orakulum. Tanaka klenot schoval. Proto vyhlásila, že ten, kdo jí ho najde, dostane místo u jejího trůnu. To, které předtím patřilo Tanakovi.“

„Co to znamená, místo u trůnu?“ nechápal Rawen.

„Povýšení,“ odsekla Orena. „Dotyčný by se stal příslušníkem Velké pětky. Původně ji tvořili Krassiona, Systema, Floen, Zmar a Tanaka.“

„Proto jsi to orakulum hledala?“ obořil se na ni. „Kvůli povýšení? Nevadilo ti, že to místo patří Tanakovi? Ani ti, sakra, nevadilo, k čemu ho ta mrcha použije?“

„Krassiona nikomu neřekla, proč orakulum hledá,“ namítla. „Vše vyšlo najevo, až začal strýček Tanaka dělat v cele kravál. To už bylo pozdě.“

Rawen se jedovatě usmál. „A co, povýšila tě?“

„Ano,“ špitla. „Kdyby ne, nikdy bych si netroufla toho muže uzdravit. Jako řadová bohyně bych nemohla zvrátit, co udělal jiný bůh. Jako reprezentantka Velké pětky ano. Problém je v tom, že jsem netušila, že chlap, kterého uzdravuju, je tentýž, kvůli kterému Tanaka předtím tolik řádil.“

„Myslel jsem, že polobůh zemřít nemůže,“ namítnul Rawen.

„Každý může,“ ušklíbla se. „Za určitých okolností dokonce i bohové. Ale mnohem snadnější je zabít smrtelníka. Děláme to často. Srážíme je do propastí, topíme jejich lodě, pálíme jejich domy a vrháme po nich blesky. Většinou je hned po nich. Ovšem, když se toho ujme diletant, nějakou dobu přežívají... Myslela jsem, že je to případ tvého bratra. Vůbec mě nenapadlo, že přežívá proto, že není smrtelníkem.“

„Jsem rád, že tě to nenapadlo,“ řekl ponuře. Bylo mu jasné, že kdyby věděla, koho uzdravuje, nejspíše by ho dorazila, aby udělala matince radost. Najednou ji viděl jinýma očima. Jako chladnokrevnou a nelítostnou kreaturu. Její krása je jako jed. Celá ta jejich vznešená nadpřirozená rodinka mu připomíná bandu psychopatů. Neměl se s nimi vůbec zaplétat, ale na to je už pozdě. Ten nevzrušený výraz, který měla v tváři, když říkala: Většinou je hned po nich. Ovšem, když se toho ujme diletant, nějakou dobu přežívají...,  jej neuvěřitelně popuzoval. Jako kdyby mluvila o lovu jeseterů. Rawen byl vojákem. Ještě nikdy nebojoval ve velké bitvě, ale pár ostrých šarvátek zažil a několik lidí už zabil. Pokaždé, když vzal život, byť by ten zabitý byl zločinec a vrah, uvědomoval si, že je to nezvratné a definitivní. Nevyžíval se v tom, jak to dělali jiní. To nemají nadsvětní žádnou úctu k životu? „Jak se tvá matka dozvěděla, žes to byla ty, kdo Vexovi pomohl?“ zeptal se znechuceně.

„Ta mrcha Pravena,“ špitla Orena. „Řekla matce, že v době, kdy Konvex znovu povstal, zaslechla z jeho směru cinkání.“ 

Rawenovi šla z té přehršle nových faktů hlava kolem. Ze způsobu, jakým ji pozoroval, změnu jeho nálady vycítila. Neklidně se zavrtěla. „Hodně jsem si tím zkomplikovala život,“ poznamenala ublíženě. „Když na mě Pravena žalovala, matka mé povýšení zrušila a hodila mě do tmy. Jsem teď kvůli tobě odrovnaná.“

„No, jen si postěžuj,“ zavrčel. „Kdybys matce nesehnala orakulum, nic z toho by se nestalo. Ale ty ses musela cpát, kam nepatříš. Urvat více moci, abys mohla účinněji vraždit lidi.“ Pohodil hlavou k oknu. „Za chvíli bude svítat a nahrne se sem spousta mnichů. Nemohla by ses pro začátek zneviditelnit?“

Zavrtěla hlavou. „Nemohla. Matka mě oslabila. Jsem teď prakticky bezmocná.“

Rawen přejel pohledem její stříbřitou róbu. Všechny ty lákavé křivky spíše zvýrazňovala, než zahalovala. Rychle sklopil zrak. „Příliš průsvitná, příliš cizokrajná,“ zachraptěl. „Nic takového se v Rondoru nenosí. Seženeme něco obyčejného. Ale hlavně se odtud musíš dostat pryč.“

Otrávně ohrnula nos. „Proč? Nemáš tu dost místa?“

Obrátil oči v sloup. „Kdyby tě tu našli, uvařili by mě v oleji.“ Takto kdysi potrestali jednoho z jeho předchůdců. Ignoroval pravidla a do Osvíceného paláce si nastěhoval metresu převlečenou za novice. Po té, co otěhotněla, a vše se provalilo, jeho jméno vymazali ze všech kodexů. Dalo se to dobře ututlat, protože Bezejmenný pobyl v úřadě pouhých sedm let. Jako odstrašující příklad trestu za zradu bohyně ten případ zmiňovali v kapitole věnované povinnostem hierofanta v Příručce diákonů.  

Orena ho sjela vražedným pohledem. „Neplánuji s tebou spát.“

„Příslušníci církve by se tě na plány neptali,“ zakabonil se Rawen. „Do Osvíceného paláce ženy nesmějí. Jedině má matka a její dvorní dámy. A to ještě s doprovodem církevní stráže.“     

„Tak co se mnou uděláš?“ vyjela.

„To bych taky rád věděl,“ zamumlal. Hodil by ji na krk Grenovi, ale sídlo ab Tahomů je od Osvíceného paláce příliš vzdálené, aby fungovala ochrana, o které mluvil Zmar. Mohl by požádat matku, aby ji přijala jako dvorní dámu, ale to by toho musel mnoho vysvětlovat. Navíc by se Orena mezi dámami vyjímala jako perla mezi fazolemi. Ne, ne, ne, je třeba vymyslet něco jiného. Rawen se otočil k oknu. Naštěstí byla ještě tma. „Pojď se mnou,“ řekl.

Zavedl ji do šatny. Otevřel skříň a vylovil jeden z mnoha tyrkysových sametových plášťů. Vybral model s černou matně se lesknoucí podšívkou a s kapucí, aby mohla skrýt ty nádherné havraní kučery. Obrátil plášť naruby, a místo modrého získal černý. „Šaty a boty dej sem,“ řekl a ukázal na velkou brokátem potaženou škatuli, ve které spočíval jeho obřadní klobouk. Obleč si toto,“ podal jí plášť, aniž by se na ni podíval. Budiž jí ke cti, že neřekla ani slovo. S kápí spuštěnou do obličeje připomínala postavu ze špatné divadelní hry. Než seženou něco lepšího, musí to stačit. Rawen otevřel okno, vyklonil se, aby zkontroloval, jestli je vzduch čistý.   

„To budeme utíkat tudy?“ Její hlas dostal zlověstný tón.

„Jinak se odtud nepozorovaně nedostaneme,“ zavrčel.

***

Kradli se parkem mezi růžovými záhony směrem k blízkému císařskému paláci. Orena každou chvíli tlumeně zaklela, jak bosou nohou šlápla na kámen, nebo jak se cípy pláště zachytily o trnité větve. „Radši mi dej ruku,“ zabručel. Stiskl její drobnou dlaň a vlekl ji dál.

„Kam mě táhneš?“ brblala.

„K Zelmě,“ řekl. „Moje stará chůva. Nebude se na nic ptát. Dá ti šaty a představí tě správcové jako příbuznou z venkova.“

A dál?“zajímala se.

„To je snad jasné, hrome. Správcová ti dá práci.“

„Práci?“ vyděsila se. „To nemyslíš vážně!“

„Vzpomeň si, co říkal tvůj otec,“ škodolibě se zakřenil Rawen. „Když budeš vytírat podlahu, nikdo si tě ani nevšimne.“