Ozvěny Twinsidoru (11)

06.02.2018 20:11

Zlé zprávy z bojiště:

„To je dost, že jsi doma, Aderawene!“ vítala Rawena matka. Objevila se i se dvěma dámami bez ohlášení, jak měla ostatně zvykem. Vypadala rozrušeně. „Už jsi slyšel zprávy z Mandefellu?“ dorážela. Uhnízdila se na nízké truhle v jeho ložnici a koutkem oka sledovala, jak mu komorník vybaluje ze zavazadla špinavé prádlo. Dámy naštěstí zůstaly v salonu, kde připravovaly o nervy Druhého tajemníka. Způsobně se posadily do křesílek ke krbu, vedly nezávaznou konverzaci, ale díky otevřeným dveřím měly skvělou příležitost do ložnice nakukovat.

„Ovšem, Tevin mě zpravil, když jsem obědval. Vex dostal na prdel,“ zabručel naježeně Rawen. Mandefellská armáda byla orkenskými rozprášena ještě předtím, než jim rondorští přijeli na pomoc. Takže ve vydrancovaném Mandefellu zůstal Konvex proti Ottovi sám. A hned v první bitvě orkenští vyprášili rondorským spasitelům kožichy.

Rawen právě vyšel z koupelny, a dámy v jeho pokojích ho zaskočily. Přitáhl si klopy županu těsněji k tělu a pevně zavázal pásek. Rázným krokem přešel ke dveřím do salonu a s třísknutím je zavřel. „První náměstek do mě ty novinky hučel po celou dobu, co jsem se ráchal ve vaně,“ dodal. Pomyslel si, jak dobře se mu bydlelo ve vězení, kde sdílel celu jen s trojicí vojáků.

„Nu, a co si o tom myslíš?“ chtěla vědět matka.

Rawen pokrčil rameny. „Tak prohrál bitvu. No a co? Nemohl počítat s tím, že Ottovi generálové odhodí všechny zásady slušnosti. Zneužít civilní obyvatelstvo jako živé štíty, to udělá jenom prase.“

„Tevin říkal, že tam viděl i děti. Některým chlapcům mohlo být sotva dvanáct,“ poznamenala znechuceně Graciella.

Otta z Orkenu totiž do první linie nahnal mandefellské venkovany. Neměli nic, než holé ruce. Mezitím, co se jejich řadami rondorští zmateně proplétali, stačily Ottovy voje celou skrumáž objet a zaútočit s obou stran. Byl to bezohledný ale jistým způsobem geniální tah. Cílem bylo protivníka zaměstnat a vyvést z konceptu. Ottovi stratégové se spoléhali, že rondorští se pokusí bezbranné a hrůzou kvičící civilisty ušetřit. Předpokládali správně. Proto Konvex bitvu prohrál. Ztratil dvě třetiny svých mužů. Měl vlastně štěstí, že se jemu samotnému a těm zbylým podařilo na poslední chvíli ustoupit, jinak mohli skončit v zajetí.  

„Je Vexovi ke cti, že ty chudáky nepřeválcoval,“ řekl Rawen. „Ale stejně se obávám, že jen prodloužil jejich utrpení. Orkenští je neušetří. Mají své vlastní otroky. Pokud je nenaženou do další bitvy, brzy je pozabíjejí, aby je nemuseli krmit. Možná už se tak stalo.“

„Jak potom Ottu porazit, když používá takové metody?“ mračila se Graciella.

„On si s tím Vex poradí. Pokud Otta porušil slušné mravy, může to udělat taky.“

„To snad nemyslíš vážně,“ vyděsila se.

„Samozřejmě ne stejným způsobem,“ ušklíbnul se Rawen. „Především už ví, že se musí vyhnout klasické bitvě. Může využít toho, že jsme s Mandefellem spojenci. Civilní obyvatelstvo využít ke špionáži a gerilové válce. Může zbývající armádu rozdělit na menší části a útočit v noci, nebo přepadat jeho jednotky během přesunů ze zálohy. Všechny ty možnosti určitě právě teď zvažuje.“

„Takové zvěrstvo. Jako by ten Otta ani nebyl člověk.“               

„Třeba tak úplně není,“ odsekl Rawen. „Stejně jako Vex.“

***

Jakmile všechny vyhnal, nechal si přinést večeři do postele a otevřel deník. Jeho autorem byl Gaustin s Jektoru, patnáctý opat kláštera Paní Světla v Teviku. Svazek zaznamenával období z let 4 213 až 4 229. Byl popsaný asi do dvou třetin, potom zřejmě autor zemřel. Rawen se zatetelil uspokojením, když nenašel stopy po vytržených stránkách. Začal od konce, protože v přibližně době zapisovatelovy smrti dala Krassiona rozprášit Tanakův kult.

Toho dne 15. v miesici chladnué rosy doraziw do Teviku posel s depešiu od Jeho Svatosti. Nakazanuo nam v rozvaliti stánek boha Temnuoty a miesto toto vykropiti a tých vyznavačev jeho, kteříž nebudou Nejvyšší pani ochnotnie přísahati,  utopiti v kalnej vuode.  Tak vo dniach 16., 17., a 18. V miesici chladnué rosy my konali...

Dále opat uváděl, kolik dělníků bylo k demolici Tanakova chrámu najmuto a kolik jim bylo zaplaceno. Obšírně popisoval, kolik zlata bylo získáno po roztavení Tanakovy sochy. Vyčísloval hodnotu drahých kamenů, které byly sloupány z obložení stěn. Musely jich být hory. V Teviku před dvě stě lety konvertovalo k bohyni Krassioně pět set šedesát tři bývalých vyznavačů Tanaky. Ti nejoddanější, kteří se odmítli svého vyznání vzdát, byli utopeni v žumpě. Rawen už o tomto nechutném způsobu popravy slyšel v hodinách dějepisu. Utkvělo mu to v paměti, protože už tehdy přemýšlel, co k tomu předky vedlo. Ne, že by se tehdy zeptal...

Opat  Gaustin Svatému Huderbenovi do hlavního města Herkenu poslal dopis a protokol o splnění příkazu se sumarizací nákladů a výnosů. Do deníku si dále poznamenal, že doufá, že v efektivitě plnění uložených úkolů nebude zahanben kolegy z jiných měst.    

Rawen se prokousával deníkem hlouběji do minulosti celé hodiny. Dávno po půlnoci našel zmínku o Svátcích spříznění. Takové oslavy neznal. Zajímavé bylo, že se termínově ztotožňovaly se současnými Svátky Světla, kdy všichni oslavují Nejvyšší paní, tedy Krassionu. Před necelými třemi staletími, smrtelníci oslavovali Velkou pětici: Tanaku – boha tmy a hrůzy, Krassionu – bohyní světla a štěstí, Systemu – bohyni řádu, Floena – boha klamu a iluzí, Zmara – boha destrukce a obnovy. V textech nebyla ani zmínka o Krassionině vůdčím postavení. Někdy v těch časech se Krassioně nějak podařilo uchvátit moc, protože v posledních kapitolách deníku už ji autor prezentoval jako Nejvyšší paní. V současnosti měli všichni bohové kromě zakázaného Tanaky svatostánky v každém větším městě všech říší na Riiberionu.  Krassionin chrám býval ale vždycky největší. V Rondoru v současnosti sídlil nejvyšší představený církve Paní Světla– hierofant. Proto v Rondoru uctívali jen Krassionu, ostatní členy Velké pětky brali na vědomí jen jako její poddané. Ani se neobtěžovali, aby jim stavěli svatostánky. Ale v okolních říších lidé běžně stavěli chrámy i Systemě, Floemovi nebo Zmarovi. V některých zemích se více klonili k jednomu či druhému, jinde rozdíly nečinili.  Systemu prosili o přízeň, zatímco Floema a Zmara posílali na své nepřátele. Všude bez výjimky však Krassionu respektovali jako vládkyni.     

Rawen knihu zaklapnul a pokoušel se usnout. Ale fakta, která se dozvěděl, mu to nedovolovala. Bylo zarážející, že za pouhých dvě stě padesát let, smrtelníci skutečnost o změně mocenských poměrů v nadsvětí díky horlivé aktivitě duchovních vytěsnili. Teď alespoň věděl, že hledat Tanakovy přívržence, je jako hledat jehlu v kupce sena. V Rondoru mívávali přibližně tolik svatyní jako Krassiona. Takže v každém větším městě. Co tak strašného Tanaka své sestře provedl, že ho tak drsně potrestala? Každé dítě z hodin katechismu přece ví, že pokud bůh ztrácí věřící, jeho moc a schopnost zasahovat do světa smrtelných se umenšuje...  Vzhledem k tomu, jak nekompromisně byli Tanakovi přívrženci v minulých staletích vyhlazování, byl div, že ještě existují. V pátrání po nich se dostal do slepé uličky. 

Ale to neznamená, že by se nemohl zamyslet nad jejich motivací. Proč by chtěli otrávit krále a následníka? Aby uvolnili trůn pro Konvexe. Museli tedy vědět, že Vex je Tanakovým synem. Odkud se to mohli dozvědět? Určitě ne od Gracielly. Od Vexe? Věděl, že jeho otec je nebešťan, ale neměl tušení, zda je bůh, nebo jen nějaký démon. Od chvíle, kdy ho otec uzdravil v lese, také věděl, že dostane lénem rondorský trůn. Ale pokud nelže, to, že jeho otcem je právě Tanaka, se dozvěděl až nyní – od Rawena. Ale protože v době vraždy císaře a následníka Konvex neznal totožnost svého otce, nemohl se obrátit na Tanakovy vyznavače, aby mu s tím pomohli.

Nejpravděpodobnější bude poslední možnost: Tanakovi vyznavači se skutečnost, že Konvex je synem jejich boha, dozvěděli od samotného Tanaky. Mohli tu dvojnásobnou vraždu zosnovat na jeho příkaz bez Konvexova vědomí. Vypadalo to tak, že je z toho Konvex venku.

Rawenovi stále vadilo, jakým způsobem se jeho nevlastní bratr ujal vlády. Ale byl k sobě natolik poctivý, aby si přiznal, že kdyby ty tragické události vynesly na trůn jeho, znamenalo by to pro Rondor katastrofu... Do císařské Rady by chodil přímo z bordelu. Raději, než vyslance řemeslných cechů, by hostil komedianty a herce. Místo studia podkladů pro jednání Rady by pročítal nápojový lístek. Sebranými spisy Diplomatického protokolu by si podložil nohy. Tehdy, před sedmi lety, byl opravdu někým jiným, než dnes.

 

Dohoda se Zmarem

Konečně usínal, když ho něco vyrušilo. Tlumené hlasy z vedlejšího pokoje. Tak pozdě? Kdo zase otravuje? Vyhrabal se z postele a šel si na ně došlápnout.

Otevřel dveře. Zalilo ho oslepující světlo. Zamžoural a zaclonil si rukama oči. Vnímal jen pohyb. Ucítil pach čerstvé hlíny.

„Vida, tady ho máme,“ poznamenal někdo hlubokým dunivým hlasem. Zněl potěšeně. Přímo radostně. „Rovnou to s ním dojednám.“

„Je to absurdní,“ ozvalo se naštvaně. 

Ten druhý hlas Rawen poznal. Orena.