O vlas (5)
Hlava jí hučela nevyslovenými otázkami. Znepokojil ji Kerris, když vyjádřil údiv na jejími myšlenkovými pochody:Uklízela jsi na kocábce pořádkových sil. Jak to všechno, sakra, víš? Skutečně. Kde se v ní ty postřehy vzaly? Když utekla, jejím jediným cílem bylo zabít prase Kevanana. Kdy se to změnilo? Sbírala tácky od jídla a prázdné kelímky od maté na pracovních poradách, zakládala složky s denním rozpisem, nosila do prádelny špinavé prádlo. Vivané stále o něčem mluvili a něco řešili. Ačkoliv o tom ani nevěděla, její mysl pod krustou neutralizace stále pracovala. Nikdy by to do sebe neřekla, ale cítila se připravená něco s tím dělat.
x x x
„Je vidět, že máš praxi,“ Drue se na Yolu uličnicky zašklebila.
„Jenom sto padesát let,“ odsekla Yola. Byla ujištěna, že o služby u automatů v kuchyni a úklid společných prostor se obyvatelé hnízda spravedlivě dělí.
Uklízely koupelnu. Dru nanášela na sanitární vybavení pistolí čistící pěnu, Yola odsávala splašky a leštila povrchy. Stačila chvilka a našly společný rytmus. Trysková pistole byla docela hlučná, což Yolu uchránilo před kamarádčinou výmluvností. Potřebovala přemýšlet, co se to s ní děje. Zmítaly s ní těžko definovatelné pocity. Od incidentu v kuchyni uplynuly už dva měsíce. Každý den chodila na několik hodin do studovny a sepisovala karty kuvuchů. Ve zbývajícím čase pomáhala s chodem hnízda a taky odmítala Kerrisovy, Landonovy a Seenovy návrhy.
„Hej! Jsi na příjmu? Tak co, půjdeš s námi dnes večer?“
Vzpamatovala se, až když do ní Drue strčila. Rozhlédla se kolem. Práce byla hotová. „Co se děje dnes večer?“ zajímala se cestou k jídelně.
Drue nafoukla tváře. „Tys mě neposlouchala, že? Chceme jít ven.“ Ukázala prstem směrem nahoru. „U Opilého šimpanze mají každý čtvrtek pití za polovic. Je to v Lázeňské čtvrti. Bývá tam narváno a pro nás docela bezpečno. Yz a já tam chodíme docela často.“
„Ach tak,“ povzdechla si Yola. Mezi cevisanské domorodce chodili minimálně jednou týdně. Udržovali tak krok s vivanskou civilizací. Poslouchali, o čem se lidé baví, co jedí a jak se oblékají. Vir tvrdí, že nás to udržuje v ostražitosti, komentovala výpravy Drue.
„Ještě se na to necítím,“ zamumlala. Při představě, že by jí nějaký opilec v baru nechtěně stáhnul u hlavy paruku, ji poléval studený pot.
„Kerris slíbil, že na tebe dá pozor,“ zakřenila se Drue.
„Proč Kerris?“ zamračila se.
Drue na ni zamávala řasami. „Protože já budu s Yzem.“
Drue s Yz-ananem a ona s Kerrisem? Dvojité rande? Yolu při představě iniciativního Kerrise přešla veškerá chuť k jídlu. Před vchodem do jídelny se od Drue odpojila a řekla: „Nezlob se, ale dnes už něco mám.“ Věděla, že jí to Drue neuvěří. Je jich tu všeho všudy třiatřicet, z toho polovina mimo Cevisan. Kdyby si dala schůzku s někým jiným, Drue už by to věděla.
Drue stáhla rty do úzké linky. „Nechápu, proč se tomu bráníš. Kerris je kus.“
„Ne pro mě,“ šeptla Yola. Nechala Drue za sebou zamířila do pozorovatelny. Podzemní sál zabíral bezmála polovinu minus druhého podlaží. Kromě nejmodernější vivanské monitorovací techniky, skenerů, obrazovek a projekčních krychlí, se tu nacházela i magická zrcadla a pohotovostní rychlozdviž na povrch pro stromisty, kdyby vyvstala náhlá potřeba se přemístit. Letmo pozdravila s antavity u poštovního bazénku. „Čekáme zásilku zbraní z Mirroy,“ pochlubil se kdosi. Yola se nespokojeně ošila, když u monitoru, u kterého většinou sedávala, našla Seena. Přes rameno zahlédla, že si prohlíží statistiku jejích úkonů. „Hledáš něco konkrétního?“ zasyčela.
Obr se k ní otočil. Jeho hrubé rysy se stáhly nevolí. „Stahuješ si hlášení našich sond a sleduješ pohyb lodí pořádkových sil Systému.“
„Chci vědět, ve kterém sektoru operuje Heribides 12,“ přiznala. Dennodenně se až s morbidní naléhavostí potřebovala ujistit, že Kevanan Buzzoa je dostatečně daleko a že se neblíží k Cevisanu.
Kameňák ukázal k baterii tří největších obrazovek ve středu sálu. „Flotilu Systému sledujeme u kóje dva. Loď Heribides hlídáme přednostně. Pusť to z hlavy a přenechej to povolaným. Už sem prostě nechoď. Zakazuju ti to.“
„Proč?“ vybafla.
Obrova tvář ztuhla v kamennou masku. „Protože jsem to řekl. Ještě jednou tě načapám šmírovat Heribides a zablokuju ti sem přístup. Soustřeď se na úkoly, které máš.“
„Chci mluvit s Virakanem!“ Veškerá její těžce udržovaná sebejistota závisela na ujištění, že prase Kevanan je z dosahu.
„To bych ti nedoporučoval,“ řekl komisně Kameňák. „Právě se vrátil z mise. A to mívá náladu pod psa.
x x x
Těžké ocelové dveře velitelovy kanceláře se odsunuly dřív, než na ně stačila zabušit. Asi má na chodbě kamery. Taková paranoia jí připadala směšná. Vletěla dovnitř a... srdce se jí sevřelo. Tolik povědomé černé, šedé a temně modré tóny. Jen ten prošlapaný koberec už je pryč. V šeru svítila jediná lampa. Čekala, že ho najde za stolem, ale válel se na kanapi pro návštěvy.
„Někde hoří?“ řekl ponuře. Ani se neobtěžoval pozdravit. Paže měl založené pod hlavou a civěl do stropu.
„Kameňák mi zakazuje chodit do pozorovatelny!“
„Zapomeň na Heribides. Je to patologický. Soustřeď se na psaní toho seznamu.“ Dříve, než stačila cokoliv namítnout, pokračoval: „Jsem rád, že jsme si to vyjasnili. Zavřu si sám.“ Slova z něj vycházela jako ze stroje.
„Proč jsi na mě tak strašně zlý?“ zařvala.
V jediném mžiku vyletěl z pohovky. Jeho bouřkové oči sršely vztekem. Chytil ji kolem pasu a přitáhnul si ji tak těsně, že nemohla dýchat. „Protože mě strašně štve, že ti nemůžu věřit?“ zachraptěl. „Je tu tolik otázek. Příhodně pokažený implantát. Eskamotérský kousek s útěkem. Buzzoa dal sice pokyny k ohledání trosek, ale podezřele lehce to vzdal. Tvoje vlasy pro něj byly zlatý důl. Na pohádky nevěřím... A přesto, já... uznávám,“ jeho hlas se zachvěl, „že jsem z tebe vyřízený. Když tě vidím, všechno ve mně zpívá. A současně šílím, protože tvoje vábení může být...falešné.“
„Pusť mě,“ nepoznávala svůj hlas. Lhala. Nechtěla, aby ji pustil. Možná proto se na něj lepila jako poleva na dort. Na všech těch hezkých a důležitých místech. Jako kdyby se rozdvojila. Její racionální a skeptické já ji pozorovalo zpovzdálí a šílelo.
Místo aby ji poslechl, ještě pevněji ji sevřel. „Nemůžu přemýšlet, když jsi poblíž,“ zavrčel. S poraženým povzdechem se k ní sklonil. Líbali se tak dravě, až se jí točila hlava. Všechno, co dokázala vnímat, byl on. Asi za sto let se od ní odtáhnul. Ohromeně na sebe hleděli. Chytil ji za ruce. „To jsme...přehnali,“ zamručel.
Z ohně pád přímo do ledové tříště. „Nemrzí mě to,“ hlesla. „Pokud tebe ano...“
„Nemůžu s tebou nic začínat, dokud...“
„Neověříš, že nejsem larva,“ dopověděla a vysmekla se mu. Uteče, než samým rozhořčením rozsype.
Rychle ji dohonil a znovu ji chytil. „Neutralizátor je vybavený hlavním a rezervním zdrojem,“ zavrčel. „Běžný přístroj ve strojovně na Heribidu by nedokázal vyřadit oba. Každý z nich má jinou formu ochrany a při poškození se spouští alarm na můstku. Je mi líto, ale vypadá to, že tvůj implantát odpojili úmyslně.“
Otevřela pusu překvapením. Myslí si, že je naprogramovaná? Špion, který si svého úkolu není vědomý. S hrůzou musela připustit, že možné by to bylo. „Jsem časovaná bomba?“ vyjekla.
„Sledujeme tě na každém kroku. A dokud jsi tady, nemáš šanci se s nimi spojit.“
Hořce se usmála. „To je opravdu skvělé.“
„Je způsob, jak zjistit i to, o čem nevíš, že víš,“ řekl. „Ale není to úplně bezpečné. Merrikanští hadi. Přečtou z tebe úplně všechno, včetně podrobností týkajících se selhání implantátu, cokoliv. Ale kdybys nebyla dost silná, mohli by z tebe udělat blábolící trosku.“
„Myslela jsem, Merrikan vypálili...“
„Hadi jsou spojení s bohem Quit vrostlým do podloží Merrikanu. Vivani zničili je externí výběžky. Nemohli zničit jádro.“
„Chci jít do toho.“ Nesnesla pomyšlení, že by mohla být larva.
Přikývnul. „Dobrá, zařídím to.“
