O vlas (2)
Drobná žena se šikmo posazenýma zelenýma očima, pihovatým nosem a slámově zlatými kučerami, která se Yoly ujala ve vyšetřovně, se představila jako Drue. Ubytovala ji v modře vymalovaném pokojíku, přinesla jídlo a nechala ji v klidu. Dveře na chodbu nezamkla. Yola nahlédla ven a téměř se přerazila o vysokého šlachovitého chlapa, co se povaloval na prahu. Představil se jako Landon a smířlivě zamručel: „Jde nám jen o tvé bezpečí, breberko.“
Naštvaně dveře zase zavřela. V posteli se stočila do klubíčka. Nevěřila, že se jí podaří usnout, hlava jí bzučela nevyslovenými otázkami.
Probudila se malátná a otupělá. Drue se objevila s dalším jídlem. Zatímco Yola jedla, Drue se usadila prádelník a spustila: „Tvému bratrovi vděčíme za hnízda. Byl prozíravý. Pravý princ,“ rozpačitě se usmála. „Mé rodiče zajali a Derrik je osvobodil. Narodila jsem se tady, v hnízdě,“ Yola stačila jen ohromeně přikývnout a Drue pokračovala: „Je mi líto, že se tě bratr nedočkal... Ze současného osazenstva si na něj pamatují jen Vir s Landonem.“ A mlela a mlela. Kdo tu všechno žije, kdo s kým chodí a kdo koho nesnáší, kdo je u vedení, a na koho si Virakan, kterého nazývala Vir, potrpí a kdo mu pije krev. Drue byla tak intenzivní, že by se mohla rozdělit na tři. „Už nám zničili tři hnízda,“ povzdychla si. „Vir tvrdí, že mezi sebou máme zrádce.“
„A co si myslíš ty?“ zajímala se Yola.
Drue pokrčila rameny. „Běžní pěšáci znají polohu jediného dalšího hnízda. Jen ti nejvyšší znají umístění všech.“ Její tvář se rozzářila povzbudivým úsměvem. „Kdyby si Vir skutečně myslel, že jsi larva, nikdy by tě nenechal z vyšetřovny odejít.“
Larva. Eufemismus pro špeha, který se infiltruje, sbírá informace a pak špehovaný subjekt zničí. Ponrava, která žere a žere, než se zakuklí a spí, aby se z ní vylíhl děsivý motýl.
Po té, co Dru odnesla nádobí, dostavili se Virakan s Kerrisem. Kerris nesl matně černou kazetu s bezpečnostním kódovým zámkem. „Derrikova schránka,“ zabručel ponuře velitel. „Potřebujeme, abys ji otevřela. Na heslo jsme nikdy nepřišli. Při násilném vniknutí by se obsah zničil, protože plášť je vyztužený krepponovými vlákny. Zámek má třináct políček na písmena, takže Dwu-Nakhar to určitě není.“
Kerris na ni spiklenecky mrknul: „Dokaž, že nejsi larva.“
Neviděla Derrika sto padesát let, ale nakonec to nebylo tak těžké. Jméno bratrovy oblíbené bytosti bylo napsáno archaickým jazykem brethea. Místo Dwu-Nakhar tam patřilo Dowuo-Nakhiarr. Snadné pro někoho, kdo vyrůstal poblíž otce archeologa. Uvnitř se skrývaly doklady týkající se pozemků na Cevisanu, bratrovy diplomy z univerzity, rodokmen královské linie z Brusedey a dopisy od příbuzných Yoliny matky, jinád, které Derrik stačil těsně před zkázou Faaru odklidit do bezpečí. Dále tam byly Yoliny doklady z cevisanského lycea a hrstka zastaralých krystalů z doby, kdy zatkli rodiče. Úplně na dně zažloutlé stářím odpočívaly vytržené stránky z Kebhesi Kodexu, ve kterých se nacházely zmínky o Dwu-Nakharovi, šampionovi brůsů a osvoboditeli antavitů.
+ + +
Velitel a jeho pobočník si otevřenou schránku bez komentáře odnesli. Yola netušila, jestli se tím něco mění. Vzpomínala na bratra. Derrik byl Dwu-Nakharem posedlý odjakživa. Stejně jako byl posedlý vivanskou hrozbou. Ukázalo se, že měl pravdu. Nejsou to ani čtyři staletí, co se tito neškodní smrtelníci stali součástí světového společenství. Vyspělé národy na ně pohlíželi s pobavením. Krátkověcí humanoidi tak křehcí, že nevydrží ve vzduchoprázdnu ani hodinu. Kdo by se jich bál? Yolanda vzpomínala, jak z nich byla matka nadšená. Jsou tak tvořiví! Rozplývala se. Protože mají málo času, využívají ho opravdu účelně. Místo magie provozují tech-no-lo-gie, ge-ne-ti-ku a in-for-ma-ti-ku!
V těch dobách bylo na dvorech světových elit v kurzu hostit vivanské diplomaty a vědce. Antavité podporovali rozvoj celé vivanské civilizace. Dokonce jim vytvářeli speciální podmínky. Stalo se módou mít v systému alespoň jeden svět prostý magie, na kterém si mohli vivani provozovat ty své technologie a genetiku, zkrátka žít po svém. Antavité, kteří je tam navštěvovali a studovali, se dokonce vzdávali své moci a podstupovali přechodnou neutralizaci, aby se vivani necítili znevýhodněni. Jsou tak inspirativní! Co všechno dokážou vyrobit a co vymyslet!
Netrvalo to ani sto let a ti roztomilí krátkověcí tvorečkové se díky technologii a epi-genetice propracovali na špičku potravní pyramidy. Podařilo se jim vybít valnou většinu světové populace antavitů. Nepotřebovali k tomu kletby ani magické formule, stačilo jejich množství a dostatek těžkých na dálku ovládaných válečných strojů, které byly odolné vůči mentální manipulaci.
Dnes jsou plodní a houževnatí vivané pány známého prostoru, zatímco dlouhověcí a proto téměř bezdětní antavité jsou lovnou zvěří odsouzenou k vyhubení. K neutralizaci přeživších antavitů vivané používají elektronické implantáty ne nepodobné těm, které si kdysi antavité aplikovali dobrovolně... Yola si sáhla za krk a promnula si svědící jizvu po tom svém. Už nikdy se znovu ulovit nenechá.
