Ani párem volů - část třicátá šestá

08.01.2018 14:27

Zach se vřítil do recepce, kývnul na pozdrav Konodovi a následován malým davem pokračoval roztříštěnými dveřmi dál do salonu se stromy a ptáčky – tedy do toho, co zbylo. A naproti mu kráčel Igor. Ruce měl v kapsách a tvářil se jako kočka, co sežrala myšku. Tehdy Zach pochopil, že mrzout má všechno pod kontrolou. Spadl mu kámen ze srdce.

„Nic se neděje, pánové,“ prohlásil nevzrušeně Igor. „V úklidové komoře praskla voda a namočila diblouní ořechy. Vylíhlí diblouni nahlodali stěny a podlahy. Narušili statiku budovy. Konstrukce se zřítila.“

„To muselo být hodně diblounů, sire,“ konstatoval pochmurně Jarvil. Ani se nesnažil předstírat, že na to Igorovi skočil.

„No ano,“ prskl Igor. „Znáte, jak to chodí. Nedůslednost personálu plus prasklé potrubí a…“ Zarazil se a podíval se na Jarvila a pak na Zacha. „Co ten tady dělá?“

„Představuju ti Jarvila Gnodotinona z Herbany, strýčku. Nového šéfa říšské policie,“ řekl škrobeným tónem Zach. „A vám všem rovněž,“ dodal a rozhlédl se po přítomných. „Předpokládám, že budete seriózně spolupracovat.“ Vyhledal pohledem Khorra. „Kapitáne, ukažte veliteli jeho novou kancelář, předveďte mu zbrojnici, technické zázemí, pozorovatelny se zrcadly, laboratoře. A svolejte muže k raportu, aby je sir Jarvil mohl poznat.“

Zach se od Khorra odvrátil a do šokovaného ticha ke shromáždění prohlásil: „To je všechno. Viděli jste, že se tu nic neděje. Můžete jít. Všichni. Hned.“   

***

„Hodil jsi na Jarvila velení policie?“ prskal Igor, když osaměli. „A co Krasen? Bude tam pečený vařený! Chudáci exoti! Ten blbec jim bude předčítat svoje slabomyslné scénáře. Bude je terorizovat pitomými vtípky a bude narušovat veškerou morálku!“

Strýc rázoval po omítkou poprášeném temně modrém koberci a máchal rukama. Všude ležely ruiny. Zřícené zdi a stropy otevíraly nové průhledy do zákoutí Urvalova bytu.

„Jsem rád, že mou volbu schvaluješ, strýčku,“ poznamenal kousavě Zach. „Netradiční řešení, jak vidím, máme v rodině.“ Už se uklidnil, ale ještě pořád mu divoce tlouklo srdce. „Kde je Merrikan? Co se tu stalo?“

Igor ho obdařil jedním ze svých vzácných úsměvů a poklepal si na kapsu. „Tady je naše zlatíčko.“

Zach vytřeštil oči, když si vzpomněl, co se stalo chimérám. „Tys ji zkomprimoval? Nestane se jí nic? Nepřijde o rozum?“

„Kuře učí orla lítat. Červ radí slepici.“ Igor sáhl do kapsy. Na dlani držel černou kuličku. Zdálo se, že je z téhož materiálu, ze kterého Urval vybudoval Merrikan klícku. „Merri je multidimenzionální entita Třetího řádu. Současně je tady a současně je nikde, přičemž i nikde je…ehm někde. V naší realitě tady a teď je zaháčkovaná jen částečně. Její jádro je chráněné, protože tu částečně není. Teď si otevřu brázdu a přenesu Merri k petrofiontům.“

„Aha,“ hekl Zach. „A opravdu jsi si jistý, že spolu nebudou dělat neplechu?“

Igor zavrtěl hlavou. „Jejich magie není kompatibilní. Nemohou splynout ani na fyzické úrovni ani transcendentálně. Mentálního napojení schopni jsou. A to je všechno, oč mají zájem. Stejně bych ti radil, abys je nepouštěl ze zřetele. Tak jednou za měsíc, bys je měl zkontrolovat.“

Zach ohromeně sledoval, jak si jeho strýc ve vzduchu nasyceném zvířeným prachem otevírá brázdu.

***

Jarvilovým jmenováním přišel Zach o dočasnou pracovnu. Rozhodl se tedy nastěhovat do Jerejanova bytu. Zatímco tam čtyřrucí karkadští běsové uklízeli, zašel do komory s artefakty, ve které s Igorem našli bodlákový meč. Při pohledu na kádinky s tělíčky démonů naložených v alkoholu se moc dobře necítil. Ten nejvíce zneklidňující exponát, křišťálovou bednu s polymorfem, si Igor naštěstí už odnesl. Stejně tak musí pryč i to ostatní. Nejlépe do policejního archívu. Axionitové drůzy a valouny vzácného awinidia by se vyjímaly v nějaké vitríně na recepci. Pak tu byla magická zrcadla vyrovnaná v polici v počtu dvanácti kusů. Sršela reziduální magií. Zacha napadlo, že by mu některé z nich mohlo pomoci při zjišťování Jerejanova pobytu. Každé často používané zrcadlo do sebe nasaje individuální magickou matrici uživatele. Využívá se to při dálkové komunikaci mezi soustavami. Dvě osoby si mezi sebou vymění svá zrcadla. A jakkoliv jsou daleko, pohodlně se na sebe prostřednictví zrcadel napojí. Nevýhodou je, když se zrcadla zmocní třetí strana. Může tak špehovat toho, kdo zrcadlo naladil i toho, s kým iniciátor nejčastěji mluvil. Mazanější mágové proto, aby je nebylo možno z takového orakula vysledovat, požívají zrcadel několik a schraňují je pohromadě. Záškodník zkouší jedno zrcadlo za druhým. Postupně se jeho rozlišovací smysly zahltí a rozmlží, až nevidí nic. Jako když vybíráte parfém. Po třetím očichání, už vám voní každý stejně.

Odkudsi z chodby se ozvaly hlasy a smích. „Taková blamáž. Zrovna když se stane císařem, spadne mu barák. Ale my už se postaráme, aby se tu cítil jako doma, že?“

Krasen! Už zas. Od chvíle, co se dozvěděl tu skvělou správu o Jarvilově nové kariéře a o tom, že budou konečně bydlet spolu na jednom místě, byl Zachovi pořád za zadkem. Jakmile mu došly díky, začal plácat o všem možném, pořád dokola. Všechno komentoval, hodnotil a dramatizoval. Zach už několikrát zalitovall, že exoti Krasena neuspali jako Jarvila. Byl by ho nechal spát tak dlouho, než utrebový démon vyprchá.  

„Ó tady na to dejte pozor, je to křehké! A ten koberec bude lépe srulovat a vyčistit venku. Ne, na to sadši nesahej…“ Kroky se blížily. Dramatik stál ve dveřích a šťastně se zubil. „Zachary, nepotřebuješ s něčím pomoct?“

„Ani ne,“ broukl Zach. „Co kdybys šel něco psát? Nějaký nový scénář…“

Krasen nafoukl hrudník. „Už jsem začal, heč! Bude to komponované pásmo zaměřené na kriminalistiku. Přesněji na její historii. Inspiraci čerpám z policejního archívu.“

„Úžasné. Tak co děláš tady?“

„Vrtá mi hlavou ten výbuch v otcových komnatách. Radil jsem se s Jarvilem, ale ten bláhový chlapec tvrdí totéž, co škarohlíd Igy. Že to udělali diblouni.“ Krasen se skepticky zamračil. „Je nový. Musí se ještě hodně učit. Ale já mu s tím pomůžu. Je jasné, že to diblouni nebyli. Víš, kolik by jich muselo být? Tisíce! A kam se všichni poděli? He?“

„Igor otevřel brázdu a naházel je Rozzumiem,“ odpověděl mrazivým tónem Zach.

Dramatik zamítavě potřásl hlavou. „To by mu trvalo dobrých pár hodin. Naklusali jste tam hned po výbuchu a nikde nic. Myslím, že nás Igy vodí za nos.“

Zach právě pokládal na polici keramický kalich obsahující divné šedozelené kamínky. Krasenova všetečnost ho tak dopálila, že s kalichem třískl víc, než původně chtěl. 

„Pozor,“ vyjekl Krasen, „vetredí esence je vzácná. Asi bys ji měl přesypat do vhodnější nádoby. Já to říkal vždycky, že je Jerejan bordelář. Tak co si myslíš o tom výbuchu?“

Zach neměl tušení, co je ta vetredí esence zač a v dané chvíli mu to bylo jedno. Otočil se a pevně se na dramatika zadíval. „Sene,“ zavrčel, „důrazně tě žádám. Ne. Já ti přikazuju, abys to s tím výbuchem pustil z hlavy.“

Krasen se ošil. „Ale proč? Co když to byla sabotáž? Co když se to bude opakovat? Netvrdím, že tu sabotáž zosnoval Igor, to by bylo trochu přitažené za vlasy, ale myslím si, že přinejmenším zadržuje informace. Protože si to chce vyřešit sám, tak jako to dělal vždycky.“

Zach se kolem Krasena protáhnul na chodbu a šel do salonu. „Tak jo, povím ti pravdu,“ řekl, když si konečně rozmyslel, co rýpalovi říct. „Byla to svého druhu sabotáž a Igor ji v zárodku neutralizoval. Kdyby to neudělal, vyletěl by do vzduchoprázdna celý Nirruvien.“

Krasenovy oči byly jako talíře.

„Co to teda bylo?“

Zelenka Fibionská,“ štěkl Zach.    

„Cooo?“

„Vzdušný rejnok poddruhu zelenka, vyšlechtěný v laboratořích na Proliferu. Výsledek křížení druhu modranka s druhem  fibio,“ řekl Zach. „Vzdušné ryby dorůstají obřích rozměrů. Na některých světech slouží k hromadné přepravě nebo k nákladní dopravě, jak asi víš. Ale ten nový typ umí procházet skrze brázdy.“ Zach se dramaticky odmlčel, protože mu došla fantazie a horečnatě hledal další nápady. Když už se rozhodneš lhát, tvoje lži musí být konzistentní, tvrdil vždycky Igor.

Krasen na něj tázavě zíral. Po dlouhé době neměl slov.

„Dostali jsme zprávu z Proliferu,“ pokračoval statečně Zach, „že jeden nový exemplář zmizel z testační stáje. Byli jsme ve střehu. A bác ho. Ukázalo se, že někdo na ten ukradený kus naložil tuny explozitu a poslal ho brázdou do ložnice Urvalova bytu. Určitě si mysleli, že tam zrovna jsem. Obří rybí tělo ložnici a přilehlé prostory pobořilo. Igor byl na hlídce a zasáhl. Včas vyšoupl zelenku i s výbušninami brázdou pryč. “ Zach přísně vystrčil čelist. „Sene, doufám, že si uvědomuješ, že všechno, co ti říkám, je přísně tajné. Kdyby se cokoliv objevilo ve tvé tvorbě, přísahám, že tě zavřu, až zčernáš.“

Dramatik rozhodil rukama. „Tak proto jsi nechal apartmá zapečetit a zakázal jsi do něj vstupovat! To bylo prozíravé. No jasně! Byla to ryba velká jak Kia-anské náměstí! Ha! Takže jsem měl vlastně pravdu, když jsem tvrdil, že to nebyli diblouni!“

„Přesně tak,“ potvrdil Zach.

V Krasenově tváři se dalo číst jako v otevřené knize. Už plánoval, jak napíše detektivku, kde hlavním zločincem je obří ryba nadaná talentem skákat brázdami z jedné soustavy do druhé. Zachovi to vůbec nevadilo. Čím víc takových pohádek, tím lépe se zamaskuje stutečná pravda a eliminuje se riziko prozrazení.