Ani párem volů - část třicátá pátá

06.01.2018 16:20

Rachot za dveřmi předznamenával, že se něco děje. Šoupání židlemi, zasouvání šuplíků, tlumené hlasy. Kdosi zaklepal. Dřív, než Zach zareagoval, vpadl dovnitř Passen. „Chytili jsme je, sire!“

Zach se na pohovce pružně posadil. „Basiela s Jerejanem, nebo Krasena s Jarvilem?“

„Druhá možnost,“ meldoval lykan. „Princ Krasen se bez potíží se podrobil. Ale Jarvil z Herbany se chtěl prát. Zajistili jsme ho sykavím pletivem a uspali červeným utrebem.“ Voják se ošil, jako kdyby si nebyl jistý, jak císař na jeho hlášení zareaguje. „Šoupli jsme je do vyšetřovny. Princ se dožaduje okamžitého slyšení. Stěžuje si na brutální policejní postup.“ 

Zach se hořce uchechtl. „Nefašovaný Krasen. Takže Jarvil se uspaný a Krasen naštvaný. Ale jinak živí a zdraví?“ ujistil se.

„Jarvil má pár modřin,“ referoval obezřetně lykan. Bylo znát, že se na něm Krasen vyřádil. Nejspíš se odvolával na protekci, kterou u nového císaře má. V Krasenův prospěch svědčí, že ten lump se k příbuzenství se Zachem hlásil ještě v dobách, kdy si tím působil problémy. Ať už to dělal z vlastní iniciativy nebo na otcův příkaz, činila jeho přítomnost Zachův život snesitelnějším. Chodil na velitelství a nutil Igora, aby synovce pouštěl na sluníčko. Exoti z Bandy Kriplů byli u toho. Slavný dramatik jim teď bezpochyby sugestivně vylíčil, jak strašlivě je císař za ten nelítostný zákrok proti jeho osobě potrestá.

„Dobrá práce,“ řekl Zach. „Jarvila probuďte a Krasenovi vyřiďte, že ho přijmu, až si udělám  čas.“

Passen překvapeně zvedl obočí. „To znamená, že prince dnes nepřijmete?“

„Nikolivěk,“ odsekl Zach. „Ať se učí trpělivosti. Můžete jim dát něco k jídlu a hoďte jim tam pár starých magazínů, co se povalují ve zbrojnici. Beztak je znáte nazpaměť.“

Passen zaraženě přikývnul.

Ve dveřích se objevil Khorr. „Sire?“ Kapitán vypadal, že mu každou chvíli pukne hlava.

„Ano, kapitáne?“

„Jde o vašeho strýce. Dělá ve vyšetřovně strašný hluk. Je to slyšet skrze zdi a podlahy. Před chvílí se mě ptali z ministerstva války, jestli se můžou přijít podívat, koho tu čtvrtíme.“ Khorr se přísně podíval na Passena. „Co jste s ním, sakra, dělali?“

„Nic. Vážně,“ poznamenal krotce lykan.

„Krassen hraje divadlo, to je tak všechno,“ řekl zamyšleně Zach, protože ho napadla zajímavá myšlenka. Passen se odporoučel. Zach ukázal Khorrovi židli a když se kapitán posadil, řekl: „Zajímá mě, co si myslíte o Jarvilovi.“

Khorr na něj chvíli mlčky hleděl. „Není to on, kdo huláká, sire.“

„No právě,“ řekl Zach. „Působí na mě jako klidný a uvážlivý chlap. Je bohem Lesní zvěře na Herbaně. A pokud vím, na Herbaně mají v lesích spíše zběř než zvěř. Šavlozubé šakaly a obří létající krvesaje, záludné bahenní červy a tak. Jarvil s nimi běžně vychází a drží je mimo osídlené oblasti. Je tak?“

Khorr netušící kam císař směřuje, jen přikývl.

„Zajímá mě, kapitáne, jaký máte názor na Jarvilův charakter. Znáte ho mnohem déle než já.“  

„Na akademii mě vyučoval boji s nestandardním soupeřem, pane,“ řekl Khorr. „Ke všem se choval spravedlivě. Nic špatného o něm nevím. Jeho jediným slabým místem byl odjakživa Krasen. Kdyby Jarvil nebyl s Krasenem, byl by dnes minimálně protektorem herbanské soustavy. Slyšel jsem, že mu to Urval opakovaně nabízel. Samozřejmě s podmínkou, že pustí jeho syna k vodě.“

„Ale on se koupit nedal,“ řekl spokojeně Zach. Vstal, čímž Khorrovi naznačil, že je s ním hotov.

Jenže Khorr zůstal sedět a zarputile na Zacha zíral.

„Chcete mi ještě něco říct, kapitáne?“

„Rádi bychom věděli, co plánujete udělat s princem Igorem.“

Zach otráveně zasyčel. „Můj strýc na policejní práci rezignoval. Neexistuje způsob, jak ho přemluvit. Zkoušel jsem to.“  

Kapitán zvedl obočí. „Takže… on je… nehrozí mu… mysleli jsme, že… “

„Že ho snad v jeho trucovně v podkroví držím násilím?“ vyprskl Zach. „U krysí prdele! Copak ho neznáte? On je tím posledním, kdo by si něco takového dal líbit! Říkal mi, že s vámi mluvil, zatímco jsem řešil armádu. V ten den, kdy jsem zabil Urvala.“

„To ano,“ připustil Khorr. „Mysleli jsme si, že císařem bude on. Byli jsme připravení ho podpořit.“ Khorr se na Zacha odhodlaně podíval. „I za cenu násilí. Za jakoukoliv cenu. Ale on nám řekl, že trůn patří vám a abychom se s tím srovnali.“

Zach z toho, co kapitán neřekl, pochopil, že exoti si původně mysleli, že on chce Igorovi trůn ukrást a byli připravení ho zabít. Nabídli to Igorovi a on to odmítl. Hezké. Místo toho, aby své myšlenky komentoval, pokojně se na Khorra usmál a řekl: „Tak vidíte.“

„Jenom se mi tehdy, když s námi mluvil, zdál nějaký přešlý mrazem,“ řekl prkenně Khorr.

Zachary se musel kousat do rtů, aby se nerozchechtal, protože důstojník to trefil. Igor byl skutečně přešlý mrazem. Fyzicky i obrazně. Zaútočil na otce, seznámil se s Merrikan, zmrazil ji, zemřel, rozmrzl a vstal z mrtvých. Trochu moc na jeden den. „Nebyl ve své kůži, protože přišel o otce,“ řekl Khorrovi. „Krev přece není voda. Můj strýc je cynik a škarohlíd a občas mě pořádně štve, ale ujišťuji vás, že ode mne mu nic nehrozí. Je váženým členem mé rodiny. Prvním mužem mé říše. Jsme určitým způsobem…skoro… ehm… přátelé.“

Když Khorr odešel, Zach si s překvapením uvědomil, že všechno, co o Igorovi řekl, je pravda.

 

 

Vzhůru na staveniště!

 

Po dvou dnech to Zach nevydržel a vstoupil do jámy lvové.

„No konečně!“ výskl Krasen. Odhodil časopis na lavici a hrnul se k Zachovi s otevřenou náručí. Zachary měl ty nejlepší úmysly ho od sebe odhodit, ale když viděl to nefalšované nadšení, nechal se obejmout. 

„Já věděl, že tě to trucování přestane bavit!“ hlaholil strýc. Plácal Zacha po zádech, ale z jeho slov čišel špatně skrývaný strach. „Kdo jiný tě zná lépe, než já? Kdo jiný s tebou chodil do hospod a do divadel, že?“

Zach se vykroutil ze strýcova objetí a podíval, co dělá Jarvil. Bůh Lesní zvěře seděl na zemi, opíral se o zeď a strašlivě se mračil. Zach se na něj obrátil a řekl: „Zdravím, Jarvile. Něco se ti nelíbí?“

„Ale to on se tak mračí pořád,“ blekotal Krasen. „Nic to neznamená, vážně.“

Zach na jeho slova nereagoval. Soustředil se jen na Jarvila.

Když herban poznal, že se odpovědi nevyhne, vstal, ale rukama se opíral o zeď, jako kdyby hledal oporu. „Senovi je líto, že tě špehoval,“ řekl skřípavě. „A mrzí ho, že ti do postele strkal ty ženské. Urval mu vyhrožoval, že mě zabije. Něvěděl jsem to. Ale beru tu zodpovědnost na sebe. Jestli musíš někoho hodit krysám, budu to já!“

„Ne!“ zařval Krasen. „Neví, co mluví! To já jsem ten padouch. To mě hoď krysám, ne jeho! Jenom ne jeho!“

Snad poprvé si Zach nebyl docela jistý, zda to Krasen hraje nebo ne. Zněl tak přesvědčivě, že to vypadalo, jako kdyby to tentokrát myslel vážně. Leda, že by věděl, že všechny krysy jsou pryč. Ale protože byl mimo Nirruvien, neměl způsob, jak to zjistit.

„Je to umělec!“ procedil mezi zuby Jarvil. „Je excentrický, extrovertní, rozmarný, ale má výjimečný talent! Nemůžeš ho popravit. Vem si mě.“  

„No, vlastně tě chci vzít za slovo,“ řekl Zach a posadil se na lavici u protější stěny. Máchl paží směrem k zoufale ječícímu Krasenovi. Obklopil dramatika stěnou stlačeného vzduchu, aby jim nemohl dál skákat do řeči a pak Jarvilovi v klidu porozprávěl, co tím myslí.

Jarvil poslouchal a mračil se ještě víc, než předtím. Zach mluvil dlouho a když skončil, Jarvil zůstal zticha. Pak ukázal na Krasena, který za bariérou nic neslyšel. Zcela vyčerpaný řevem a zhroucený na kolenou umělec čekal, až ho ta pohroma dorazí. Jeho tvář vypadala zdevastovaně jako ještě nikdy. Současně se v ní odrážela zvědavost a opatrný optimizmus, protože už zřejmě pochopil, že věci budou jinak, než jak se obával.

„Můžeš už Sena pustit, Veličenstvo?“ řekl Jarvil. „Zblázní se, když nebude vědět, co se děje.“

Zach se uchechtl. „Znamená to, že tu práci bereš?“

Než stihl Jarvil odpovědět, ozvalo se mohutné zadunění. Zdi a podlahy se viditelně otřásly. Následoval rachot, jako když se z horského štítu odlupují kameny a valí se do údolí. Posléze se rozhostil klid, ale vzápětí ho narušily ječení a nadávky.

Zach vyskočil na nohy a hrnul se ven. V poslední chvíli se otočil, aby povolil bariéru kolem Krasena a už byl na schodech. Jemu v ústrety shora sbíhal Dennisen, oči na vrch hlavy. „Exploze v císařském apartmá, sire! Zřícené stropy a zdi. Ještěže tam nikdo nebyl! Zdi recepce jsou taky popraskané, ale Konodovi ani Vartarenovi se nic nestalo.“

Zach zasakroval a pokračoval dál nahoru. Ani se neodvažoval domyslet, co to znamená. Že by to způsobila Merrikan? Dennisen ho následoval a za ním dusali exoti, které rámus vyhnal ze zbrojnice. Zach zaznamenal, že těsně za ním se drží i Jarvil. „Neměl bys být s Krasenem?“ houkl přes rameno.

„On to přežije,“ odsekl Jarvil. „Máme tu práci.“