Ani párem volů - část dvacátá sedmá

14.12.2017 19:43

Igora našel na nábřeží před Treyiným domem. Loudal se kolem zelené fasády, ve které poskakovali chlupatí opičkám podobní drndalové a vydával ze sebe krátké mlaskavé zvuky. Obyvatelé fasády za běžných okolností chrasili větvemi a hlasitě povykovali na kolemjdoucí. Tentokrát byli v nezvyklém poklidu. Vypadalo to, že poslouchají, co jim Igor sděluje.

Klask, dlask, fla-ask, zamlaskal Igor.

Plask, plááásk, plask, plááásk, ozvalo se z listí.

„Brrra-ask,“ mlaskl Igor a aniž se na Zacha podíval, chytil ho za rukáv a táhl ho pryč. Na Zachův dotaz, co to mělo znamenat, Igor zabručel, že nemá cenu navazovat kamarádské vztahy, když jsou prakticky na odchodu. Z ulice vešli do domu a mířili k pokojům, které jim Treya vyhradila. Jakmile měli soukromí, Igor na Zacha uhodil: „Jde z tebe tolik neklidu, že bys to tu mohl zapálit. Tak co se děje?“

Zach ve zkratce pověděl, k čemu Tessyana dokopal. Věděl, že ho strýc setře za to, že se plete do cizích věcí, ale měl téměř jistotu, že starý intrikán neodolá a že se nad tím zamyslí. Mohl by mít radu, jak zavřít huby radním, pokud by Isyana před cizími princi upřednostnila místního chlapce.

A Igor nezklamal. Prskal a kafral, svolával na Zachovu hlavu hromy a blesky. Ale když se vyčerpal, nakrčil čelo a řekl: „Pokud padne volba na cizince, zlepší se vztahy Bet-Daranu s jedním konkrétním světem. Ale světy, jejichž nápadníci neuspěli, budou uražené, čímž se postavení Bet-Daranu na mezinárodní úrovni spíše zhorší. Ona je otázka, komu to pravidlo vdávat královnu za cizince prospívá nejvíc. Já tvrdím, že vyhovuje zejména potentátům kolem trůnu. Protože cizince mají lépe pod kontrolou než našince.“ Pak se Igor odmlčel a znovu se zaměřil na hlučící drndalí rodinku. Zach už byl na odchodu, když strýc dodal: „Jestli chtějí ti dva být spolu, musí Tessyan zůstat zticha. Hlavně ať nikomu z těch paďourů nevypráví o lásce, jinak by se mu vysmáli! Jednat by měla výhradně královna. Měla by jim říct, že nemoc změnila její preference. Že vedle sebe potřebuje osobu, o jejíž důvěryhodnosti se přesvědčila a tou osobou je Tessyan. Když bude Isyana důsledně stát na svém, potentáti dojdou k závěru, že Tessyan – ten bezelstný a poměrně jednoduše smýšlející chlapec, je pro jejich záměry mnohem bezpečnější volbou, než nějaký ambiciózní a nepředvídatelný cizinec.“

Zachary usoudil, že to má něco do sebe. Noc byla ještě mladá. Proto zamířil zpátky do královnina sídla, aby to, co z Igora vyloudil, předal Tessyanovi. Kapitán se za tu dobu z galerie nehnul. Bylo na něm poznat, jak netrpělivě čeká, až oficiální část večera skončí, aby mohl Isyanu doprovodit do jejích pokojů. Zach mu reprodukoval Igorova slova a znovu se odporoučel.

***

Do postele se mu ještě nechtělo, ale do královnina plesového sálu, kde číhala Barada, taky ne. Vydal se na dlouhou procházku po městě, aby si vyčistil hlavu. Od zdemolování pivního skladu uplynulo necelých třicet dní. Denně s Igorem probírali další kapitoly magické teorie a pak to, o čem mluvili, zkoušeli v paxi. Magickým zrcadlem nahlíželi na světy Metaprostoru, protože Igor tvrdil, že sedlák, kterému trčí sláma z bot, musí s poznáváním skutečného světa někde začít.

Ukázal Zachovi soustavu Sunnisen. Tamější smrtelníci se naučili mezi světy cestovat v kovových skořápkách poháněných studeným světlem. Vyvíjeli postupy zpomalující stárnutí. Cíleně měnili biologii svého druhu ve snaze se přiblížit dlouhověkým démonům.

Udělali si poznávací výlet na planetu kovožravých mlžů. Tito tvorové se mezi sebou dorozumívali změnami barev a podezřele se podobaly potvůrkám, které sežraly bedrazitové obojky. Jejich svět slepený z lastur se vznášel prostorem jako malá hrbolatá planetka.

Když necestovali, pozorovali drndaly. Tito malincí běsi jsou skvělí pro pochopení principu přenosu magické energie, tvrdil Igor. Mají podobnou techniku přenosu jako sessilioni. Rozdíl je v tom, že sessilioni tak činí podle šlechtitelského programu, zatímco drndalové postupují na základě výcviku – skoro jako ochočená domácí zvířata. To přirovnání před nimi ale nikdy nezmiňuj, protože ke zvířatům mají opravdu daleko. A už si konečně zapiš za uši, rozčiloval se strýc, že nejde o „odsávání“ magie, nýbrž o pouhé odčerpání magické energie. Ta potence u oběti pořád zůstává. Je ale na tak nízké hladině, že oběť už nemá dost síly ji načerpat z jiných zdrojů a s prodlužujícím časem po napadení ta schopnost ještě klesá. Tak dopadli dračí bohové z Kia-anu. Bílí Latredové je oslabili a rozprodali smrtelníkům. Draci žili dál jako otroci ještě několik desetiletí, až zemřeli opotřebení věkem a jejich potenciál s nimi. Archen byl mnohem silnější bůh než oni. Urval, aby ho porazil, musel mít setsakra výkonný roj, vyšlechtěný přímo na konkrétní oběť. Urvalovi ještě hrálo do noty, že Archena psychicky vykolejil. Mával před ním uříznutou hlavou jeho nejstaršího syna. Archen podlehl vzteku a rozhořčení, zapomněl na vlastní obranu a bezhlavě se na Urvala vyřítil. Než stačil Archen Urvalovi vážně ublížit, roj se pustil do práce…

Igor Zachovi ukazoval, jak magii transformovat, jak její pomocí měnit teplotu prostředí, jak zapalovat, jak mrazit, jak rozpohybovat vzduch nad lesem a odehnat mraky, jak rozvlnit hladinu jezera, jak spustit kamennou lavinu z horského štítu.

Vysvětloval mu rovněž základy fokusové magie, která staví na tom, že určitou dávku magické energie lze uložit do určitého subjektu -  lhostejno, zda je to džber dehtu, nebo živá opička. Způsob, jakým se magie do subjektu uloží, může být vědomě dobrovolný, nebo násilný. Rozhoduje to o výsledném naladění subjektu. Typickým příkladem předmětu, do kterého byla magie uložena destruktivním způsobem, jsou zbraně. Smiř se s tím, že magicky posílená zbraň, i když je využita pro dobrou věc, byla s nejvyšší pravděpodobností zakalena v krvi nevinných obětí, ať démonů, běsů, či dokonce smrtelníků. Když bojuješ s posvěceným mečem, využíváš cizí vitální potenciál. Ten, který byl obětem ukraden, když byl jejich život násilně zkrácen. Takové zbraně jsou vysoce efektivní.  Tvá ruka je pevnější, smysly ostřejší, vůle odhodlanější. Ale musíš dopředu počítat s tím, že za tu podporu zaplatíš.

Zach chtěl vědět, jak. Zajímalo jej, co by mohly ty chomáčky vědomé energie uložené v energetickém poli zbraně asi chtít?

Krmí se emocemi, poučil ho Igor. Milují radost a touhu a sdílnost. Při boji je z nositele zbraně spolehlivě vysají. Ten, který s posvěcenou zbraní bojuje často, cítí jedině nenávist nebo strach nebo vztek, protože tyto emoce fokusovým otrokům nechutnají. Proč si myslíš, že je můj bratr trvale naštvaný? Může za to ten řemdih, který ostudným způsobem ukořistil na tvém strýci Herdekenovi.

Následně Igor Zachova obeznámil, jak k té zbrani přišel Herdeken. Vytrhl ji z mumie vampýří královny Waub. A od té chvíle to s ním šlo z kopce, než ho Jerejan tím samým řemdihem rozsekal na kaši.

Zachovi to ale dál vrtalo hlavou. Chceš mi říct, že ten, kdo bojuje s posvěcenou zbraní, už nikdy neucítí žádnou radost? Archen měl Kopřivový meč. Nepochybně s ním bojoval. Přesto se častěji smál, než by se vztekal. Nebo že by Kopřivový meč nebyl posvěcený? Dostalo se mu odpovědi, že Kopřivový meč zajisté posvěcený byl, ale že Archen s ním bojoval jen v nejnutnějších případech, a jinak si ho držel od těla. To znělo přesvědčivě, zejména když si Zach vybavil, s jakou neochotou dědeček meč sundával ze skob nad krbem. Během několika týdnů se deficit dalších kladných emocí vyrovnal, poučil ho Igor. Jenže Jerejan ten svůj řemdih sebou tahá téměř pořád. Dál se Zach dozvěděl, že není ani tak hrozné, že ten, kdo trvale bojuje s posvěcenou zbraní, přichází o radost. Je mnohem horší, že současně s tím ztrácí pozitivní motivaci, což ho připravuje o tvořivou fantazii. A kde není tvořivá fantazie, tam je veškerá magie platná jako sáňky v létě.

Takže mi radíš, abych na posvěcené zbraně raději nesahal, uzavřel lekci Zach.

Že ty jsi se vším hned hotový! rozhorlil se strýc. Zapiš si za uši, že posvěceným zbraním se v tomto světě nevyhneš. Jejich vedleší účinky se dají přemostit, když víš, jak na to.  V té situaci si vzpomeň na někoho, komu věříš. Ty sám pod vlivem zoufalství, vzteku či nenávisti nemůžeš tvořivě konat sám za sebe, ale můžeš se zamyslet nad tím, co by asi udělala jiná osoba.   

Kromě magie fokusové a nosné zkoušeli i magii transformační a tvůrčí. Převážně při tom demolovali Treyin dům. Tvarovali kusy nábytku, přebarvovali koberce, vlnili obložení kolem stěn. V popudu to Treye vynahradit se usilovali být užiteční. Měnili vodu na puškvorcové pivo a naopak. Z kamínků vyráběli perly a rozdávali je návštěvám, čímž Treyu uváděli do rozpaků. Treya jejich lumpárny statečně snášela. Zachovi se dokonce zdálo, že strýc kněžninu společnost vyhledává mnohem častěji, než je pro něj obvyklé, ačkoliv pro ni na první pohled neměl vlídného slova.

Za velice krátkou dobu se Zachovi otevřel úplně nový svět. Igor byl náročný. Vyučoval stylem  Buď to půjde, nebo to půjde. Zach to všechno vstřebával, až nevěděl, kde mu hlava stojí. Toto byla jedna z mála klidných nocí, kdy měl čas jenom pro sebe.   

Z přístavu ho nohy zanesly až do bažin na vrakoviště lodí. Kráčel podél odpadky zaneřáděné pláže a prohlížel si žalostné trosky plavidel vyčnívající z blátivé hladiny. Plný těžko definovaného neklidu začal ty trosky tahat na břeh. Aniž by se čehokoliv dotýkal, držel je ve vzduchu a zkoumal. Napadlo ho, že tady není co pokazit a že by se mohl pocvičit v tvarování a přeměňování věcí, jak mu Igor často doporučoval. Hrabal se v troskách a vybíral dílce, ze kterých se dalo odhadnout, k čemu sloužily. Pokoušel se obnovit jejich původní tvar a funkci. Bez pomoci rukou skládal dílce jeden k druhému. Zkoumal místa, kterými k sobě přiléhaly, působil na roztřepené okraje a pouhou myšlenkou je zceloval k sobě. Aby se vyvaroval chyb a nepřehnal to se soustředěním, tichounce si u toho zpíval legendu o démonovi Chaosu. Jeho práci přerušilo až svítání. Výsledek nakřivo ležící na štěrkovém podkladu byl docela podobný skutečné velké obchodní lodi, která brázdí bet-daranské vodní kanály.        

***

Nazítří dopoledne Zacha probudilo třísknutí dveří v chodbě a vzrušené hlasy. Zatímco se chvatně oblékal, slyšel skrze dveře, jaké noviny Treya Igorovi oznamuje: Isyana hned časně zrána všechny nápadníky z ciziny poslala domů. Načež svolala rádce k neplánované poradě, která doposud probíhá. Vůbec nechápu, co se tam děje!

„To je tvoje práce, že?“ prohodil Igor, jakmile Treya odešla.

„Tessyan prostě potřeboval pošťouchnout,“ bránil se Zach.

Čekal, že bude opětovně zavalen kritikou na téma: Nehas, co tě nepálí, ale tentokrát ho strýc překvapil. Zamyšleně se chytil za bradu a řekl: „Jak tě tak sleduju, je nejvyšší čas vrátit se domů.“

***

„Tak brzy? To nemyslíte vážně!“ rozčilovala se Treya poté, co jí Igor oznámil, že zítra se Zachem z Bet-Daranu odcestují. Kněžna pobíhala po Igorově pokoji a lomila rukama, jako kdyby se dozvěděla, že bude konec světa. „Když už jste tu vyvolali takový poprask, měli byste mít tolik slušnosti a zůstat alespoň na tu svatbu!“

„Neříkejte, že se vám tem poprask příčí, madam,“ zabručel ironickým tónem Igor. „Váš oblíbený synovec se stane princem manželem. A dokonce to vypadá, že bude v tom manželství šťastný. A přestaňte tu pobíhat jak potrefená slípka a někam se posaďte. Mám z toho mžitky před očima.“

Treya se prudce zarazila v pohybu. „Co jste to říkal?“ Podívala se na Igora tak, jako kdyby zírala na rozkládající se mrtvolu.

Igor pokrčil rameny. Jeho tvář byla prostá emocí, ale oči mu potměšile svítily. „Říkal jsem, že tu poskakujete jako potrefená slípka. Omlouvám se za ten příměr,“ řekl s falešnou pokorou. „Ani jsem si neuvědomil, že to na Bet-Daranu nemáte. Tak tedy, slípka je pták. Nejspíš jste o nich slyšela. Létají vzduchem, protože mají křídla.“ Igor rozpažil, zamával rukama a současně rozložil do šířky svá křídla, až vypadal jako velký netopýr. „To je tohle, vidíte? Slípka je zajímavá tím, že svoje křídla nepoužívá. Pošetile se té výhody během vývoje vzdala. Nevyplatilo se jí to. Smrtelníci je chytají, zavírají do kurníků a jedí jejich vejce.“

Kněžna si dala ruce v bok, vypjala prsa a bojovně vystrčila bradu. Zdálo se, že neví, jak zareagovat.

Igor zatím křídla úhledně složil a zatvářil se zkroušeně. „Bylo to zcela nevinné přirovnání, madam. V žádném případě jsem tím nemyslel, že máte se slípkami něco společného. Vůbec to neznamená, že bych naznačoval, že stejně jako ta slípka, nedostatečně využíváte svůj potenciál.“

Zach rozvalený v polštářovém hnízdě se přidušeně rozchechtal.

 „Už mlčte, u všech běsů!“ vypravila ze sebe Treya. „Arogantní až do samotného konce! Nemyslete si, že mi budete chybět! Vlastně se nemůžu dočkat, až se vaší otravné přítomnosti zbavím.“