Ani párem volů - část dvacátá první

23.11.2017 19:22

Kapitán se tvářil se jako ztělesněná smrt. „Zkuste nějakou levárnu a budete litovat, že jste nezemřeli dřív,“ zasyčel. Zach si všiml, že Igor dělá maximum, aby zůstal zticha. Cukající koutky jeho sevřených úst, ale hovořily za vše. Nirruvien působil až příliš sebejistě. Zach si dělal starosti, že z toho nebude ještě větší kravál.

***

Karamel už nikdy víc!

Místnost tonula v oblaku sladké vůně karamelu a smetany. Královna obklopená dvořany se povalovala v polštářovém hnízdě. V záhybech tukových polštářů na břiše, si držela velkou misku a nabírala si z ní cosi vypadající jako nákyp se spoustou krému. V jedné ruce držela lžíci, druhou třímala lesklou tyčinku z ořechového těsta, kterou přikusovala mezi jednotlivými lžícemi.

Chroustání a mlaskání na chvilku přehlušilo dunění těžkých bot.

„Cizinci z Equízia ke slyšení u královny!“ ohlásil se zvučně Tessyan.

Zach nevěděl, zda se mu to zdálo, ale měl dojem, že při Tessyanově oznámení se ruka nesoucí další lžíci k ústům trochu zachvěla. Pak ale královna s heknutím trasu lžíce dokončila.

Zpoza závěsů se vynořila Treya. 

Igor se obrátil přímo na ni. Ukázal na hejno dvořanů a řekl: „Ti sloužící musí pryč!“    

Salonem se přehnala vlna pobouřeného šepotu doplňovaná královniným mlaskáním a funěním. Budiž kněžně ke cti, že se nehádala. Převzala od služky tác s ořechovým pečivem a jedním jednoduchým povelem je všechny poslala ven. Teď teprve se vyplatilo, že jí Igor dopředu poreferoval, co je čeká.

„Kapitán Tessyan tu může zůstat, ale měl by se s ohledem na důstojnost panovnice otočit čelem ke zdi,“ pokračoval Igor.

„To jako proč?“ zasyčel kapitán. „Ručím za královninu bezpečnost!“ Rozezleně se obořil na Treyu: „To nedovolím, tetičko! Radši zemřu, než abych Její Veličenstvo nechal těm cizákům napospas!“

Treya se na Igora omluvně podívala, ale Zach chápal, proč to kapitánovi neřekla. Kdyby to ten divoch věděl dopředu, pokusil by se vše ještě více zkomplikovat.

„Procedura bude účinná jen v případě,“ přerušil kapitánův výbuch Igor, „že si Její Veličenstvo sundá šaty. Myslím úplně. Jen tak dokážu zachytit smyslový výběžek, který žravka vysunuje z těla oběti a vytáhnout ji. Může to být na kterémkoliv místě královnina těla a ta místa se co chvíli mění.“ 

Tessyan na Igora vytřeštil oči a zařval: „To nedovolím!“

Strhla se hromadná hádka, ve které se Treya snažila svého synovce uklidnit ujišťováním, že to bude stejné, jako kdyby královnu prohlížel lékař, přičemž stačila královně podat další ořechovou tyčinku. Igor vysvětloval, proč je nahota při proceduře nezbytná. Ale Tessyan si mlel svou a dál vykřikoval cosi o skandálním nechutném diletantismu a šarlatánských metodách, za které přijde spravedlivý trest. Tím Igora vyprovokoval k prohlášení, že by bylo mnohem efektivnější, kdyby se kapitán se stejným zanícením věnoval vyšetřování způsobu, jak ke královnině nakažení došlo, a že je s podivem, že se kapitán nedrží za nos, když je to právě on, kdo má královnu před takovými útoky chránit.

„Dost!“ hekla Isyana, která je do té doby při průběžném krmení pouze sledovala. Všechny hlavy se k ní otočily. Isyana si ukousla ořechové tyčinky, důstojně sousto pochroupala, namířila zbytkem pečiva na kapitána a dodala: „Ty ven. Treya pomůže s šaty. Jdeme na to.“

Brblající kapitán se uraženě odporoučel. Pak se Treya jala královnu svlékat a při její tloušťce měla co dělat. Zach jí musel pomáhat. S kamennou tváří panovnici přidržel, když z ní kněžna sundávala prádlo. Snažil se nereagovat na to, co vidí ani o tom nepřemýšlet. Igor celou tu dobu pochodoval podél zdi s rukama založenýma na prsou a pohledu na morbidně obézní královnu se pečlivě vyhýbal.   

Jakmile byla Isyana nahá, a Zach s Treyou ji společnými silami převrátili na břicho, Igor k ní se zvrásněným čelem přistoupil, sklonil se tak, že se nosem téměř dotýkal jejího boubelatého chodidla. Začal pečlivě studovat každý kousínek bledé pokožky. „Hledáme nehmotnou emanaci, přátelé,“ zamumlal dřív, než se ho Zach nebo Treya stačili zeptat. „Projevuje se slabým, velice slabým zářením a vibracemi.“ Podebral Iseyanin nárt a klouzal přes kotník k holeni. „Takto mi můžete pomoci. Známkou úspěchu bude, když na dlani ucítíte jehličky. V té chvíli mi dáte vědět, ale ruku ponecháte na místě. Hlavně žádné prudké pohyby, jinak žravku vyplašíte a tykadlo by se zatáhlo. Jakmile ho najdeme, o zbytek se postarám.“ 

Ticho v místnosti bylo nesnesitelné, dokonce se zdálo, že i královna koketně zvednutá na loktech se snaží chroustat se zavřenou pusou. Opatrně kousek po kousku prozkoumávali povrch nakynutého těla. Igor jednu nohu, Treya druhou, Zach si vzal na starost ramena a záda.  Nejspíš to vypadalo pořádně úchylně, ale každý z trojice důsledně dbal, aby nedal najevo žádné emoce. Zach by nikdy neuvěřil, že se ocitne v takové situaci. Snažil se soustředit na úkol, vyšilovat bude později.

„Ehm,“ ozvala se Treya, „myslím, že něco mám.“ Držela ruku na královnině boku. Tam někde pod vrstvami sádla se skrýval její kyčelní kloub.

„Nehýbejte se,“ sykl Igor. Lehce přiskočil ke kněžně a odklopil její dlaň a nahradil ji svou. „Nic necítím,“ zabručel. Dál držel dlaň na místě, pak zavrtěl hlavou a vrátil se ke stehnu, na kterém pracoval předtím. „Cítila jste vrzání kloubu,“ řekl zklamané Treye. „Pokračujte.“

Zach dál ohmatával královnina záda a postupně se propracovával ke kříži, zatímco Igor s Treyou pracovali na širokých hyždích a blížili se k němu. Zach se děsil vyhlídky, že budou nuceni královnu obrátit naznak. Pak ucítil jemné brnění ne nepodobné bodání, kterým jej oblažoval Denervos, když kontroloval jeho rány od krys. „Jehličky,“ zachraptěl.

Jak se snažil parazita nevyplašit, ztuhl tak, že ho Igor musel o Isseyany odtáhnout. Následně se vše dělo tak rychle, že si to Zach poskládal, až když bylo po všem. Igor skočil a uchopil oběma rukama cosi, co se rozzářilo a zviditelnilo. Jako tlustý červík o velikosti palce upředený ze samotného světla to vyčnívalo ze středu královniných zad. A pak se rozzářil i Igor a zatáhnul, jako kdyby vytahoval na provaze vědro ze studny, přičemž z jeho úst v určitém rytmu vycházely hrdelní ostré skřeky, které Zacha bodaly někde uprostřed lebky.  Igor dál tahal a vyřvával zaklínadla. Červ nedobrovolně opouštějící hostitelku sebou zběsile mrskal a smýkal Igorem s jedné strany královnina těla na druhou.

„Treyo, ten džbán!“ hekl Igor.

Knežna přiskočila s velkým džbánem z pálené hlíny, ve které šplouchala jijincová tinktura, ve které, jak Igor předtím vysvětloval, se parazitova magie neutralizuje a postupně utlumí. Igor do džbánu parazita nacpal a pak přiklopil džbán víkem se zabroušeným hrdlem. Jakmile měl žravku uvnitř, z jeho rukou vystřelily zelené paprsky, které na vzduchu tuhly ve vlákna. Džbán jimi pečlivě omotal a pak teprve křiknul: „Pokračujeme!“

Královna, která se mezitím sama přetočila, seděla v hnízdě a před sebou si držela svlečené šaty. Dlužno přiznat, že při tom extempore ani nemukla. Třesoucí se rukou se dotkla svých úst. „Mám hlad!“ štěkla.

„Trpělivost, Veličenstvo,“ zabručel Igor. „Musíme pokračovat. Parazit má tendenci se množit. Sice pomalu, ale jistě.“

Isyana s očima jako talíře šokovaně přikývla a odevzdaně se položila naznak.

Našli ještě čtyři menší potvory, všechny skončily v podobných džbánech jako ta první. Ke konci byl Igor tak zchvácený, že by tu svou luxusní tuniku mohl ždímat. Dokonce i Zach musel přiložit ruce k dílu. Pomáhal strýci červy vytahovat, ačkoliv hlavní podíl práce odváděl Igor těmi skřeky, které parazita oslabovaly.

„Brzy to musíme zopakovat,“ zakrákoral na závěr Igor. „Mohly by tam být latentní zárodky. Doposud se nevyvíjely, protože jim k tomu ty větší nedávaly prostor. Tak dvanáct, třináct dnů postačí.“ Podíval se kalnýma očima na královnu a dodal: „Poznáte to podle nutkání k jídlu, madam. Nyní, zdá se, hlad nemáte.“

Isyana se zatvářila překvapeně a pak se zářivě usmála.