Ani párem volů - část dvacátá třetí

03.12.2017 19:56

„Ne já, ale ty. Ty musíš převzít Urvalův trůn. V konečném důsledku by moje vláda nebyla perspektivní. Já nemůžu založit dynastii, zatímco ty ano. Moje pověst je pošramocená, zatímco ty jsi mladý a nestačil sis ji ještě pokazit. Představoval jsem si to tak, že jakmile Urvala odstavím, dosadím na trůn tebe a budu ti…nápomocný.“   

„Chtěl jsi ze mě udělat loutku?“ přerušil Igora Zach. Bylo mu, jako kdyby dostal lopatou po hlavě. „Tahat mě za špagátky?“

Igor odmítavě zkřivil rty. „Kdybych chtěl panáka na provázku, asi bych ti nenechával odemčené dveře od nejpřísněji střeženého říšského archívu, nemyslíš?“

„Tys věděl, že…“ Při vzpomínce, s jakou nervozitou se do toho archívu vkrádal, se Zachovi chtělo řvát.  

„Dělal jsem inventuru po každém tvém nájezdu. Odnesl sis Pojednání o Sessilionech z Vajhamu, Teorii Šlakového osvitu, Larionin kodex, Zápisky z válek Sacénských, Legendu o Krovochovi, Bebenin bestiář, Zápisy z Haffontího koncilu a spoustu dalších klenotů. Výběr poněkud neucelený, ale budiž. A konvejsky ses naučil jen díky tomu, že jsem tě přinutil pořídit ten překlad, jak si jistě pamatuješ,“ prohlásil se spokojeným výrazem Igor. „Chtěl jsem, aby ses učil. Proto jsem tě držel v kanceláři, co nejvíc to šlo. Ale moudra z knih nejsou všechno.  Kdyby ses stal císařem, dobrého rádce bys potřeboval. Přesně tak jsem to původně plánoval.“

„Původně?“ hekl Zach. Byl naštvaný. Ale konečně mu to celé začalo dávat smysl. Ne, nedělal si o Igorovi iluze. Možná je naivní, ale ne tolik, jak si tady ten arogantní blbec myslí.

„Udělal jsem z tebe tajemníka, abych tě mohl pozorovat a abych měl šanci tě… ehm… nenápadně formovat. Ale ukázalo se, že máš příliš tvrdou hlavu na to, aby ses jen tak nechal. Na moje doporučení jsi zvysoka kašlal. Plnil jsi jen takové úkoly, o kterých jsi věděl, že je zkontroluju. Svévolně jsi upravoval a někdy dokonce i falšoval zápisy z hlášení našich důvěrníků. Navzdory mému zákazu jsi udržoval kontakty s tím podvraťákem Krasenem a vůbec sis nevšiml, že z tebe tahá informace. Nejvíc problémů způsobil Fain.“ Igor s bezmocným výrazem rozhodil rukama. „Tvůj prastrýc na tebe vznesl nárok, jakmile se k němu dostalo, že tě chci od  Denervose dostat pryč. Zpočátku jsem netušil, co s tebou plánuje a že jedná s Urvalovým souhlasem. Zneklidňovalo mě to, protože jsem tomu nerozuměl. Fain tě zahrnul péčí, komfortem a dobře předstíraným porozuměním a já to jen bezmocně sledoval. V iluzi bezpečí jsi Fainovi dovolil, aby tě sledoval a hlídal a později využil pro potřeby svého pána. Když mi došlo, co přesně od tebe Urval s Fainem chtějí, měl jsem nutkání tě varovat. Všechny ty čistokrevné krasavice, které ti strkali do postele… mohl jsem se z toho zbláznit. Věděl jsem, že tě Fain zradí stejně, jako předtím zradil Archena.“ Igor znechuceně zavrtěl hlavou. „Nakonec jsem ti nic neřekl. Nechtěl jsem riskovat, že mi neuvěříš a že naopak všechno tomu chcípákovi Fainovi vyslepičíš…“

„Nikdy jsem Fainovi nevěřil,“ oponoval uraženě Zach. „Našel jsem v jeho vitríně dědečkův meč. Jediný svého druhu. Fain mi tvrdil, že to není tentýž meč, ale já věděl, že lže.“ 

Igor zvedl obočí. „Vážně? Fain má Kopřivový meč? To je jedna z mála zbraní, která umí zabíjet bohy. Vypadá jako normální chladná zbraň, ale působí nadvakrát. Ničí fyzické i magické. Čepel zaseknutá do božího masa trhá současně vše, co dělá boha bohem. Vsadím se, že Urval o tom neví. Protože jinak by ho Fainovi vzal a využil ho k popravám místo krys. A jen pro pořádek, Kopřivový meč není jediný svého druhu. Má dvojče, které kdysi patřilo Fainovi. Čepel zdobily rytiny bodláků. I tak mizerný šermíř jako Fain si té zbraně považoval, protože platila na draky. Po převratu otec Fainovi Bodlákový meč zabavil a v záchvatu blahovůle ho věnoval Jerejanovi. Předpokládal, že až Archena porazí, spadne mu do klína Kopřivový meč, který je mnohem cennější, protože jeho magie platí na bohy. Archen naštěstí uprchl a Kopřivu vzal s sebou. Otec tedy chtěl, aby mu Jerejan vrátil aspoň to dvojče. Bratr řekl, že ho prodal jakémusi cizinci za sérii válečných kleteb, ale já myslím, že lhal. Škoda, že jsem to o Kopřivě nevěděl dřív. To bych tu vzpouru vymyslel jinak. Vůbec bych Basilea nepotřeboval…“

Zach si pomyslel, že Igor přehání. Představa, že by Kopřivový meč mohl změnit tok dějin, mu připadala přitažená za vlasy. „Mohlo to dopadnout jinak, kdybys mi řekl pravdu!“

Igor zavrtěl hlavou. „Neměl jsem jistotu, jak bys reagoval. Byl jsi extrémně citlivý na jakoukoliv formu manipulace. Postupně jsem musel svoje plány ohledně tvé role přehodnocovat. Riziko, že se vymkneš zpod mé kontroly, bylo stále vyšší. Proto jsem ti ani neřekl, co peču s tím kreténem Basileem...“  

„Jasně, že jsem kapánek přecitlivělý,“ zachraptěl ironicky Zach. Vyhrabal se z kanape, protože už nevydržel sedět v klidu a začal rázovat po pokoji. Cítil, jak se v něm sbírá vztek. „Archen mi lhal patnáct let. Verona mi lhala a zradila mě, Fain mi lhal a tys mi taky lhal. Proč byste mi měli říkat pravdu?“ ani si neuvědomoval, jak průběžně zvyšuje hlas. „Jsem pitomec, ze stáje. Moje reakce nelze předvídat. Mohl bych se z té pravdy zbláznit!“ zařval a třískl pěstí do zdi, až to zadunělo a stojan na lampy se povážlivě zakymácel. „Třeba bych utíkal za Denervosem, abych se mu vybrečel na kolenou! Nebo rovnou za Urvalem!“

„Mýlil jsem se,“ zahuhlal škrobeně Igor. „Už vím, že bys to neudělal. Celkově jsem na tebe změnil názor. Nejsi takový, za jakého jsem tě považoval. Tvárného na tobě není vůbec nic. Jo, naučil ses maskovat. Když není zbytí, tak se pod tlakem prohneš, ale jenom proto, abys protivníka udržel v dojmu, že má nad tebou navrch. Jsi mnohem mazanější než byl Archen a poctivější než je Urval. Ale to neznamená, že se nemáš co učit, abys Urvala porazil. A nesnaž se mi namluvit, že ho porazit nechceš! Můžeš se cítit dotčený, že jsem tebou manipuloval, ale zamysli se nad tím, co bys dělal na mém místě ty. Uznávám, že jsem v životě udělal spoustu chyb. Tu největší před sedmi sty lety, že jsem se z Metaprostoru vůbec vrátil domů. Nabízeli mi totiž flek nestranného poradce a výkonného administrátora Čtyřdohody. Kdybych to tehdy přijal a zůstal tady, nebyl bych u toho, když můj otec připravil Archena o moc. Archen by byl zrazen a poražen beze mne. Takto jsem u toho byl a stal se spoluviníkem, protože jsem otce nezastavil. Nedokázal jsem se včas rozhodnout, na čí stranu se mám postavit. Urval byl moje rodina, moje krev, ale Archena jsem respektoval. Uznávám, že naše vztahy nebyly vždycky ideální. Nikdy jsem tvému dědečkovi úplně neodpustil způsob, jakým vyhladil Bílé Latredy, protože při tom nešťatsnou shodou okolností zahynula moje žena a naše dvě dcery. Snad tisíckrát se mi za to omluvil, ale jejich životy mi vrátit nemohl. Jak se říše postupně rozrůstala, dělal Archen stále větší chyby, protože stále častěji delegoval zodpovědnost na jiné. A můj otec toho využil. Potom už jsem jen sledoval, jak nemilosrdně likviduje všechny s Archenovou érou spojené a potírá i své bývalé spojence. Když se na to dívám s odstupem času, mám pocit, že jsem byl v jakémsi tranzu. Nevěřil jsem, že se to skutečně děje… Nic jsem proti tomu neudělal. Naopak. Zaměřil jsem se na budování restriktivního aparátu. Zasloužil jsem se na upevnění Urvalovy moci v přesvědčení, že časem se otcova tyranie oslabí a zjemní. Byly to iluze, kterými jsem se konejšil. Vyburcovalo mě, až když dal Urval popravit tvé rodiče. Abych se sám před sebou alespoň trochu obhájil, celých těch patnáct let jsem pečlivě tajil místo, kde tě Archen ukrýval…“

„Věděl jsi, že jsme byli na Leberionu?“

„Jistěže ano. Pokaždé když byla bohyně Alvena v Nirruvienu navštívit Jerejanovu ženu, udělala si na čas i na mne. Hlásila mi, co děláte, co všechno,“ Igor se hořce ušklíbnul, „nebo spíš co málo, tě zatím Archen naučil. A ne. Archen o tom nevěděl. Bylo to tak bezpečnější. Všechno by zůstalo při starém, kdyby nebylo té odporně iniciativní slídilky z Essebi, která si na tvém dopadení postavila kariéru. A taky nesmíme zapomínat na Alvenina bratra Geriho. Ten blb mi přišel požalovat, že na Alvenině polovině Leberionu zpozoroval podezřelé energetické emanace. Vzkázal jsem mu, že ho přijmu, až budu mít čas. Alvenu jsem pověřil, aby vám zatím pomohla z Leberionu na Herban. Myslel jsem, že to stihnete, než Geri začne žvanit. Ale nevěděl jsem, že Verdevona mezitím už všechno nahlásila Urvalovi. Smečka byla tou dobou už v pohybu. Císař tam poslal deset oddílů. Ze stodvacíti psů Archen stačil pozabíjet třicet tři, než ho dostali, ale to jsi přece viděl sám…“

Zach se při té vzpomínce otřásl a skryl obliček do dlaní. Byl tehdy úplně paralyzovaný. Hanba ho bude pronásledovat do konce jeho dní.

„Je pro tebe důležité vědět,“ pokračoval mdlým hlasem Igor, „že z Bandy Kriplů tam nebyl ani jeden. Urval mi nic neřekl. Věděl, že by se mi to nelíbilo. Proto tam poslal jenom oddíly, kterým důvěřoval.“   

„Neviděl jsem jim do tváří,“ houkl roztřeseně Zach. „Měli masky a brnění. Neudělal jsem nic. Jenom jsem se díval.“

„Já vím. Ale i kdyby ses o něco pokusil, neměl bys šanci. Bylo jich prostě moc a tys byl absolutně nezkušené děcko. Je to pryč. Už na to nemysli. Hm. Vzpomínáš, jak ses mě v lázních zeptal, proč jsem Urvala neodkrágloval rovnou? Proč jsem chystal komplikované spiknutí ve spolupráci s dravským odbojem?“ 

„Jasně,“ zabručel Zach. „Odpověděl jsi něco v tom smyslu, že hňup jako já by to nepochopil.“

„Přiznávám, že jsem to poněkud přehnal,“ řekl skřípavě Igor. „Ve skutečnosti až zas takový hňup nejsi. Tak tedy: Měl jsem v plánu odstavit císaře způsobem, aby to jeho nástupce, tím myslím tebe, nezatížilo. Kdyby otec zemřel v bitvě, byť zinscenované, mohl bys ty, čistý jak lilie, legálně dosednout na trůn. Jako vnuk obou císařů a jejich regulérní následník. Vyzbrojený oddacím listem tvých rodičů, který jsem roky opatroval. Bez potíží, bez politické krize a rvaček o moc. Mnohem lépe by se to vyjímalo v kronikách a učebnicích dějepisu…“

Zach se unaveně opřel se o stěnu a založil si paže na prsou. Jeho představy o fungování světa kolem dostávaly další trhliny. Jakou další bombu Igor ještě odpálí?  

„Tvou matku Zenonu jsem opravdu miloval,“ pokračoval ponurým tónem Igor. „Rozuměli jsme si, jak si jen sourozenci mohou rozumět. Nebáli jsme se jeden druhého. Ona byla výjimkou z mého pravidla o zrádnosti ženského pokolení. Nikdy mi nepřestane chybět. Když se zamilovala do tvého otce, věděl jsem, že to bude průšvih. Snažil jsem se ji varovat. Situace byla kritická. Urval rozprášil Tenevien a na jeho troskách začal budovat Nirruvien. Archen a jeho synové byli na útěku, na jejich hlavy byla vypsaná odměna. Bylo jisté, že dříve či později je Urvalovi psi chytí. Jenže to pro Zenonu nic neznamenalo. Prostě za Rhianem utekla a provdala se za něj a měli tebe. Po jejich smrti jsem se rozhodl tě chránit. Byl jsi mým pokáním. Plánoval jsem počkat, až vyrosteš, abych tě pomohl dosadit na trůn. Nečekám, že mě budeš mít rád. Jediné, co od tebe potřebuju, je důvěra. Vím, že žádám téměř nemožné. Proto jsem si myslel, že by bylo dobré tu nějaký čas zůstat a lépe se poznat. Bez předstírání a bez lhaní.“

„A co navrhuješ dělat?“ otázal se ponuře Zach. „Bez předstírání a bez lhaní?“

„Učil bych tě, aby ses mohl s Urvalem utkat.“

„Já?“

„Po tom, co můj plán zkrachoval, se to bez tvé osobní účasti neobejde. Musíš to být ty, kdo ho zabije. Jinak jeho patolízaly nepřeválcuješ. V nové situaci potřebuješ přípravu a tu ti poskytnu já. Doplním, co Archen tak lehkomyslně zanedbal. Nemůžu ti zaručit, že nad Urvalem zvítězíš, ale zatraceně dobře se postarám, abys využil všechny rezervy, o kterých ani netušíš, že máš. A jestli se ti to podaří, odejdu do exilu, abych ti nekazil renomé. Už si totiž nemyslím, že se beze mě dlouhodobě neobejdeš.“

***