Ani párem volů (40)
Zach ležel na hranaté pohovce potažené bradavičnatou vysoce ceněnou kessoní kůží a zíral do stropu. Nacházel se v kanceláři šéfa velitelství říšské policie, v suterénu paláce. Protože Igor se opakovaně dušoval, že se nevrátí, Zach si zde zřídil prozatímní pracovnu. Urvalovy prostory, o několik pater výše, zůstanou zapečetěné do té doby, než z nich Igor odnese malou Merrikan. Pak se komplexně přebudují.
Zach se podepřel na loktech a zadíval se na důvěrně známé kulisy. Naleštěný starodávný stůl, pohodlná židle s područkami, skleněné skříně se zlatě zdobenými hřbety knih a další skříň se vzácnými artefakty z nejzajímavějších kauz. Zařízení moderní, efektní, elegantní. Nikde ani smítko, což je v přímém rozporu s tím, co Igor skrývá ve svém podkrovním bytě.
Stávající policejní šéf stačil prásknout do bot v den převratu. Udělal dobře, protože patřil k profláknuté squadře císařských pochlebovačů a nedalo se mu věřit ani Dobrý den. Ten chlápek byl buď líný jako veš, nebo měl tolik fantazie jako cihla. Kromě polštářku na židli nezměnil na velitelství vůbec nic. Po chodbách, ve zbrojnici, v kabinetech a laboratořích se jako obvykle potloukali exoti z Bandy Kriplů a předstírali práci. Zach s nimi v minulosti spolupracoval. Jako kapitán zodpovídal za jejich výkony. Znal jejich osudy, schopnosti a dovednosti a naučil se s nimi vycházet, ale žádného nepoznal důvěrně, protože s jeho rodinnou historií a bedrazitovým obojkem na krku se mu pečlivě vyhýbali. Naštěstí ani Zach neměl potřebu se bratříčkovat. Paradoxně prvního přítele si našel až v Metaprostoru. Jenže Tessyan je touto dobou šťastně ženatý s královnou, a není jisté, zda se ještě někdy znovu potkají.
Psy ze Smečky bylo zapotřebí zaměstnat. Tři oddíly vyštval Zach na okolní světy pátrat po Basileovi a Jerejanovi (ne že by čekal, že uspějí). Pět oddílů rozeslal na periferii k ochraně nově jmenovaných protektorů. Tři oddíly nechal v Nirruvienu, aby vyvažovali aktivity lelkujících a ne zcela spolehlivých důstojníků říšské armády.
„Svou“ Bandu Kriplů Zach nechal pro sebe na velitelství. Exoti se od ostatních psů lišili „vadami“, kvůli kterým je Urval v hlavním houfu nechtěl. Jejich původ nebyl tak úplně bezchybný, jejich schopnosti nebyly tak úplně standardní. V terénu se chovali jinak, než muži z ostatních oddílů Smečky. Byli zvědavější, rýpavější, méně disciplinovaní a méně poslušní. Byli i mnohem chytřejší, což osobám dlícím ve služebním poměru život spíše komplikuje, než usnadňuje. Právě proto si je Igor vybral. Věky pracovali pro jeho úřad, znali mechanismy, ovládali osvědčené postupy. Novým poměrům se přizpůsobili až nezvykle lehce. Nejspíš pomohlo, že s nimi Igor ještě v den Urvalovy smrti promluvil. Zach neměl tušení, co přesně jim strýc řekl, protože on byl tou dobou v armádních kasárnách, ale fungovalo to.
Oddíl Bandy Kriplů sestával z dvanácti mužů. Tříčlenné komando Zach odeslal pro Krasena s Jarvilem, další tři muže využíval k doručování vzkazů. Zbývající šestici dovolil dělat mu osobní stráž, protože ho Igor svým nezaměnitelným způsobem přesvědčil, že by bylo opravdu hodně divné, kdyby žádnou neměl. Strýc se úplně rozběsnil, když se dozvěděl, že Zach má v úmyslu institut osobních strážců zrušit. Excelentní nápad! Hady a děsivce jsi vyhnal, teď se ještě zbav elitní ochranky. Vždyť o nic nejde! Co je to prestiž? Co je to vážnost císařského postavení? Historická kontinuita? Pryč s ní! A co kdybys ty chlapy poslal na Herbanu okopávat ředkev? To by bylo přece tak efektivní! Vlastně by ses tam mohl přestěhovat taky! Ty přece žádnou image budovat nepotřebuješ! Celá říše si sedne na zadek, až začneš udělovat audience ze stohu!
Když Zach přijímal k pohovorům různé potentáty říše, vyháněl bodyguardy za dveře. Tito muži, tvrdě Igorem vycepovaní, si vybudovali hlavní stan v Zachově bývalé kanceláři. Dokázali perfektně předstírat administrativní činnosti. Tu vyměnili na stole jednu složku za druhou, tu z ní povytáhli několik listů, aby to vypadalo, že mají něco rozpracovaného. Jakmile skrze předpokoj procházeli pohlaváři říšských světů, regenti systémů a správci provincií, nabízel se jim pohled na precizně fungující říšskou správu. Bylo to k popukání. Jen co byli potentáti pryč, vraceli se gardisté ke svým oblíbeným činnostem, jimiž bylo nacpávání se jídlem pašovaným z kasárenské kuchyně a listováním ve starých magazínech s lechtivými obrázky, které sem kdysi Zachovi nanosil Krasen.
Velícím důstojníkem Bandy Kriplů byl v současnosti Khorr, někdejší Zachův pobočník. S ním se Zach odjakživa snášel nejhůře ze všech. Kvůli Zachovi přišel Khorr opakovaně o kapitánský post. A teď, když se Zach vrátil, se Khorrův svět opět rozmetal v prach. Nedalo se odhadnout, co se mu právě teď mele v hlavě. Ale protože Khorr není ani hlupák ani křivák, rozhodl se Zach ty komplikované vztahy mezi nimi urovnat.
Své k tomu onehdy poznamenal i Igor: Pamatuješ, co se dělo, když jsem tě zaměstnal na velitelství? Nechal jsem celou bandu, aby na tobě brousili hrany a čekal jsem, jak si s tím poradíš. Plácal ses v tom jak kapr v louži, ale nakonec ses s každým porval. Poněkud sedlácký přístup, ale pro tebe typický. Kupodivu to zabralo. Jenomže když přišla řada na Khorra, přišel za mnou a všechno mi řekl. Chtěl vědět, jestli si uvědomuju, jak moc tě ten obojek oslabuje. Řekl mi, že on jako Latred by tě mohl skutečně zabít. Ptal se, jestli mi to nevadí. Tak jsem mu odpověděl, aby si s tím nedělal starosti a klidně tvou výzvu přijal, že přijdu a včas vám to zarazím. A když jsem chystal dravskou vzpouru, to už jsi pracoval pro Jerejana, létal jsem na Essebi, abych mohl jednat s Basileem. Na všechny strany jsem rozhlašoval, že se zajímám o Basileovu sbírku paměťových lastur. Khorr ale více než kdokoliv jiný věděl, jak moc Basiela nesnáším. Byl si jistý, že kdybych chtěl tu sbírku opravdu studovat, radši bych ji tomu blbci ukradl. Khorr musel vědět, že něco peču, ale nepustil ani slovo.
Jasná věc tedy je, že Khorr zůstane tajemníkem na policejním velitelství. V takovém případě by se patřilo sehnat mu šéfa. Zach si uvědomoval, že ho musí najít dříve, než exoti úplně zvlčí. Ale kde vzít a nekrást?
Rachot za dveřmi předznamenával, že se něco děje. Šoupání židlemi, zasouvání šuplíků, tlumené hlasy. Kdosi zaklepal. Dřív, než Zach zareagoval, vpadl dovnitř Passen. „Chytili jsme je, sire!“
Zach se na pohovce pružně posadil. „Basiela s Jerejanem, nebo Krasena s Jarvilem?“
„Druhá možnost,“ meldoval lykan. „Princ Krasen se bez potíží se podrobil. Ale Jarvil z Herbany se chtěl prát. Zajistili jsme ho sykavím pletivem a uspali červeným utrebem.“ Voják se ošil, jako kdyby si nebyl jistý, jak císař na jeho hlášení zareaguje. „Šoupli jsme je do vyšetřovny. Princ se dožaduje okamžitého slyšení. Stěžuje si na brutální policejní postup.“
Zach se hořce uchechtl. „Nefašovaný Krasen. Takže Jarvil se uspaný a Krasen naštvaný. Ale jinak živí a zdraví?“ ujistil se.
„Jarvil má pár modřin,“ referoval obezřetně lykan. Bylo znát, že se na něm Krasen vyřádil. Nejspíš se odvolával na protekci, kterou u nového císaře má. V Krasenův prospěch svědčí, že ten lump se k příbuzenství se Zachem hlásil ještě v dobách, kdy si tím působil problémy. Ať už to dělal z vlastní iniciativy nebo na otcův příkaz, činila jeho přítomnost Zachův život snesitelnějším. Chodil na velitelství a nutil Igora, aby synovce pouštěl na sluníčko. Exoti z Bandy Kriplů byli u toho. Slavný dramatik jim teď bezpochyby sugestivně vylíčil, jak strašlivě je císař za ten nelítostný zákrok proti jeho osobě potrestá.
„Dobrá práce,“ řekl Zach. „Jarvila probuďte a Krasenovi vyřiďte, že ho přijmu, až si udělám čas.“
Passen překvapeně zvedl obočí. „To znamená, že prince dnes nepřijmete?“
„Nikolivěk,“ odsekl Zach. „Ať se učí trpělivosti. Můžete jim dát něco k jídlu a hoďte jim tam pár starých magazínů, co se povalují ve zbrojnici. Beztak je znáte nazpaměť.“
Passen zaraženě přikývnul.
Ve dveřích se objevil Khorr. „Sire?“ Kapitán vypadal, že mu každou chvíli pukne hlava.
„Ano, kapitáne?“
„Jde o vašeho strýce. Dělá ve vyšetřovně strašný hluk. Je to slyšet skrze zdi a podlahy. Před chvílí se mě ptali z ministerstva války, jestli se můžou přijít podívat, koho tu čtvrtíme.“ Khorr se přísně podíval na Passena. „Co jste s ním, sakra, dělali?“
„Nic. Vážně,“ poznamenal krotce lykan.
„Krassen hraje divadlo, to je tak všechno,“ řekl zamyšleně Zach, protože ho napadla zajímavá myšlenka. Passen se odporoučel. Zach ukázal Khorrovi židli a když se kapitán posadil, řekl: „Zajímá mě, co si myslíte o Jarvilovi.“
Khorr na něj chvíli mlčky hleděl. „Není to on, kdo huláká, sire.“
„No právě,“ řekl Zach. „Působí na mě jako klidný a uvážlivý chlap. Je bohem Lesní zvěře na Herbaně. A pokud vím, na Herbaně mají v lesích spíše zběř než zvěř. Šavlozubé šakaly a obří létající krvesaje, záludné bahenní červy a tak. Jarvil s nimi běžně vychází a drží je mimo osídlené oblasti. Je tak?“
Khorr netušící kam císař směřuje, jen přikývl.
„Zajímá mě, kapitáne, jaký máte názor na Jarvilův charakter. Znáte ho mnohem déle než já.“
„Na akademii mě vyučoval boji s nestandardním soupeřem, pane,“ řekl Khorr. „Ke všem se choval spravedlivě. Nic špatného o něm nevím. Jeho jediným slabým místem byl odjakživa Krasen. Kdyby Jarvil nebyl s Krasenem, byl by dnes minimálně protektorem herbanské soustavy. Slyšel jsem, že mu to Urval opakovaně nabízel. Samozřejmě s podmínkou, že pustí jeho syna k vodě.“
„Ale on se koupit nedal,“ řekl spokojeně Zach. Vstal, čímž Khorrovi naznačil, že je s ním hotov.
Jenže Khorr zůstal sedět a zarputile na Zacha zíral.
„Chcete mi ještě něco říct, kapitáne?“
„Rádi bychom věděli, co plánujete udělat s princem Igorem.“
Zach otráveně zasyčel. „Můj strýc na policejní práci rezignoval. Neexistuje způsob, jak ho přemluvit. Zkoušel jsem to.“
Kapitán zvedl obočí. „Takže… on je… nehrozí mu… mysleli jsme, že… “
„Že ho snad v jeho trucovně v podkroví držím násilím?“ vyprskl Zach. „U krysí prdele! Copak ho neznáte? On je tím posledním, kdo by si něco takového dal líbit! Říkal mi, že s vámi mluvil, zatímco jsem řešil armádu. V ten den, kdy jsem zabil Urvala.“
„To ano,“ připustil Khorr. „Mysleli jsme si, že císařem bude on. Byli jsme připravení ho podpořit.“ Khorr se na Zacha odhodlaně podíval. „I za cenu násilí. Za jakoukoliv cenu. Ale on nám řekl, že trůn patří vám a abychom se s tím srovnali.“
Zach z toho, co kapitán neřekl, pochopil, že exoti si původně mysleli, že on chce Igorovi trůn ukrást a byli připravení ho zabít. Nabídli to Igorovi a on to odmítl. Hezké. Místo toho, aby své myšlenky komentoval, pokojně se na Khorra usmál a řekl: „Tak vidíte.“
„Jenom se mi tehdy, když s námi mluvil, zdál nějaký přešlý mrazem,“ řekl prkenně Khorr.
Zachary se musel kousat do rtů, aby se nerozchechtal, protože důstojník to trefil. Igor byl skutečně přešlý mrazem. Fyzicky i obrazně. Zaútočil na otce, seznámil se s Merrikan, zmrazil ji, zemřel, rozmrzl a vstal z mrtvých. Trochu moc na jeden den. „Nebyl ve své kůži, protože přišel o otce,“ řekl Khorrovi. „Krev přece není voda. Můj strýc je cynik a škarohlíd a občas mě pořádně štve, ale ujišťuji vás, že ode mne mu nic nehrozí. Je váženým členem mé rodiny. Prvním mužem mé říše. Jsme určitým způsobem…skoro… ehm… přátelé.“
Když Khorr odešel, Zach si s překvapením uvědomil, že všechno, co o Igorovi řekl, je pravda.
