Ani párem volů (30)
To, co opravdu chci:
Byl teplý letní večer. V zahradách královského sídla to bzučelo jako u včelího česna. Na podiu osvětleném riiberionskými vodními lucernami vyhrávala vílí kapela. Po cestičkách vysypaných drcenými lasturami korzovali dvořané a popíjeli víno z perleťových číší, které roznášeli dobře stavění bahenní běsové s temně zelenou kůží oblečení do úsporných ostře oranžových sukýnek. Oficiálním předmětem konverzace byl nedávný královnin proslov ke Sdružení zpracovatelů perleti. Pěly se tu ódy na odhodlání, s jakým se panovnice po dlouhé nemoci pustila do práce. V oddělených hloučcích se špitalo o tajemných léčitelích z ciziny a o obnovení námluv.
Poté, co Igor konstatoval, že je Isyana definitivně zdravá, uvědomili rádcové ženichy na sousedních světech. V rychlém sledu se ohlásili hned čtyři, jejichž příchod byl očekáván každým dnem. Dvůr žil v napjatém očekávání, pokoutně se uzavíraly sázky, kterého uchazeče si královna vyvolí. Samotná Isyana se tvářila, jako by se jí ta záležitost netýkala. Proháněla ministry, jednala s obchodními spolky, navštěvovala provincie. Zbavená nadbytečných tukových polštářů rozkvetla do krásy. Její souměrně zformované tělo, jemné rysy, jiskrné oči a sladké rty se opět staly námětem umělců. Malíře a básníky neodradil ani její problematický způsob vystupování. Královnin mluvený projev totiž připomínal citace z encyklopedie a její jednání vyznívalo poněkud prkenně. Snad proto působila mnohem starší, než jiné osoby jejího věku. Měla protivný sklon každého poučovat a toho, kdo se nevyjádřil úplně přesně, opravovat. Zach si všiml, že tak nečiní s potřebou předvádět nadřazenost, ale spíše ji motivuje ona zanícenost učenců šířit osvětu. Isyanino chování naprosto odpovídalo tomu, co o ní prohlásil Tessyan: Královna je spíš technický typ…
Dnešního večera královna hostila vzdálenou příbuznou, která jí přišla pogratulovat k úspěšnému uzdravení. Sestřenice vyrůstala a žila na Brusedee, světě kočičích měničů, kam se před sto lety provdala sestra královniny matky. Od otce zdědila schopnost se proměňovat v kočku. Na návštěvě se Dreona prezentovala v lidské podobě, ale její mluva i vzhled byly kočičí. Oblečená ve vyzývavé temně rudé toaletě s unylýma šedostříbrnýma očima a temně černými vlasy působila mazlivě a hodně protřele. Zdálo se, že si dala závazek Isyanu před námluvami poněkud proškolit. Zach zaslechl, jak o tom Treya vypráví Igorovi: Vnutila se sem jak velká voda, ale když byla Isy nemocná, nepřišla ani jednou. Prý nechtěla královnu uvádět do rozpaků! Tvrdí, že chce pomoct s výběrem ženicha, že dokáže rozpoznat jejich skryté vady. Ale já si myslím, že se jenom chce ohřát v lesku královniny osobnosti. Dám si na tu pletichářku pozor. Zach si myslel, že královně by vůbec neuškodilo se od sestřenice něčemu přiučit. S pobavením sledoval, jak ty dvě korzují mezi dvořany a zatímco se Dreona svůdně vlní a rozdává slibné úsměvy na všechny strany, Isyana vedle ní rázuje krokem absolventa vojenské přípravky a tváří se, jako kdyby ji bolely zuby. Zacha napadlo, že by to mohlo souviset s tím, jak toporně se poslední dobou projevuje kapitán její stráže. V té chvíli si uvědomil, že Tessyana už několik hodin neviděl. Pevně doufal, že ten blázen není na půl cesty na Dervos. Musí se po něm podívat, ale nejdřív se zbaví té ženské, která se ho drží jako klíště a pořád cosi brebentí.
„…ten blátivec se otřásl a každého, co byl v dosahu, potřísnil. Fůůůj. Já stála až vzadu u ohrady, ale přesto jsem měla bláto až ve výstřihu.“ Komtesa Barada, královnina dvorní dáma, pevně svírající Zachovo předloktí, zamávala načerněnými řasami, koketně se usmála a naklonila se tak, že Zachovi nabídla pohled na vzdouvající se ňadra. „Vidíte, princi? Až tady.“
„No,“ hekl, „to muselo být nepříjemné.“ Rozpačitě si odkašlal, vymanil své předloktí ze sevření dívčích prstíků, udělal krok vzad a rozhlédl se kolem. Nacházeli se až v odlehlém koutu zahrady, daleko od terasy s orchestrem a pavilonky s občerstvením. Světla lampionů a luceren se pracně prodírala skrze trsy rákosí a růžových vrb rostoucích kolem malé tůňky, na jejíž hladině se bělaly vodní květiny.
Slečna snaživě pokývala hlavou a elegantním gestem si zastrčila za ouško měděně zbarvený pramínek vlasů. „To bylo. Ale proč vám to vlastně povídám. Na druhý den jsem se probudila s šílenou bolestí hlavy. A tady,“ ukázala prstíkem do úžlabiny rámované hlubokým výstřihem, „přesně tady jsem měla rudý pupínek. Kdybyste se podíval zblízka, je stále patrný. Můj lékař řekl, že mezi tím blátem musela být žahavka, která mě kousla. Prý to za pár dní zmizí. Ale je to už týden a ten pupínek tam pořád je. Co když se doktor mýlil? Co když to bylo něco horšího? Co když to do mě nakladlo vajíčka, ze kterých se vylíhne červ a začne mě nutit do jídla, jako se to stalo naší královně?“
„Toho bych se nebál, slečno. Lékař určitě nemluvil do větru.“ Zach se rázně otočil a zamířil zpět, směrem k ostatním.
Barada k němu hbitě přiskočila a znova se zavěsila na jeho předloktí. „Napadlo mě obrátit se na vašeho strýce. Když vyléčil královnu, mohl by se podívat i na mne.“
Zach potlačil škodolibou grimasu. „No, koneckonců, opatrnosti nikdy není dost, že. Můj strýc vám jistě rád vyhoví.“Ani ho nenapadlo jí vysvětlovat, že blátivec infonové parazity rozhodně nepřenáší.
Nakrčila nos a řekla: „Poslal mě za vámi. Prý jste v diagnostice nejlepší.“ Zastavila se, znovu vystrčila hrudník a oddělila prsa od sebe, div že jí z dekoltu nevypadla. „Tak co tomu říkáte?“
Zach se do té sladké úžlabiny stíněné dvěma kopečky podíval. Jak Barada dýchala, její hrudník se zvedal a zase klesal. Malinký rudý flíček na hebké krémové pokožce vypadal jako namalovaný tyčinkou na rty. A nejspíš i byl. Zach zaťal zuby, když se k němu komteska přitiskla. Její drobné paže majetnicky obemkly jeho pas. „Je to vážné?“ vydechla a uličnicky se zašklebila.
Zach zaťal zuby. S poraženým povzdechem se podíval směrem k tůňce, kde se pod záclonou vrbových větví skrývala kamenná lavička. Vzdálené tóny hudby se mísily s kvákáním žab a šelestěním vodního hmyzu. Od bažin sem vanul lehký vítr prosycený kořeněným pachem puškvorce, ale ani ten neměl sílu ochladit jeho horkou krev. „Myslím, že ano, drahoušku,“ zavrčel, vzal ji za ruku a táhl ji směrem k lavičce.
Bez skrupulí si bral, co zrzka tak ochotně nabízela. Stačilo jen vyhrnout nařasené sukně a propracovat se skrze spodničky. Až když bylo po všem a ona začala mlít cosi o tom, jak ráda by mu představila rodiče, došlo mu cosi zásadního. Po celou tu dobu, co byl v ní, se na ni ani jednou nepodíval. Choval se stejně, jako když spal s Fainovými služkami, modelkami z Kroxu, děvkami z Dolního města, nebo s běskami v Denervosových lázních. Zatímco mechanicky pronikal do ženského klína, pod pevně sevřenými víčky si hýčkal představu dívky vonící po tymiánu, s vlasy jako pampeliškové chmýří.
Cestou zpět, zatímco komteska dál mlela a mlela a on jí jednoslovně odpovídal, si konečně přiznal, že to, co měli s Veronou, bylo jedinečné. Sdíleli mnohem víc, než ty ulepené tělesné věci primárně určené k plození potomků. Ale právě a jenom s Veronou se mu to jevilo jako jiskrná, sladká a objevná výprava. Jestliže měl doposud pochybnosti ohledně toho, co se svým životem udělá, teď měl jasno. Pouhá naděje, že by to s Veronou mohlo někdy pokračovat, byla dostatečným důvodem, aby se vrátil domů a získal ji zpět, i kdyby předtím musel zabít Urvala a rozmlátit ho na prach.
***
Nějak se mu podařilo dostrkat Baradu zpět do centra dění. V momentu, kdy se zastavila u pultíku s oříškovými rolkami, zmizel ve stínech. Bez rozloučení se z královských zahrad vytratil a hnal se po nábřeží směrem k Treyně paláci.
Strýc seděl v křesle a popíjel cosi z perleťového šálku. Nejspíš z večerní slavnosti utekl hned po zahájení, což Zacha nepřekvapilo. „Ale to se podívejme,“ zapředl. „Jsi tu nějak brzy. Jak ses bavil?“
„Už nikdy,“ zasyčel Zach, „nikdy, nikdy mi to nedělej!“
Strýc dotčeně nakrčil čelo. „Co tě žere? Copak tě tlačím do toho, abys s nimi měl děti? Nikoliv. Tělesný styk uvolňuje od napětí, zvyšuje sebevědomí, oblažuje duši. Pro úspěšné osvojení magických praktik je sexuální uvolnění dokonce nezbytnou podmínkou. Tys to vyloženě potřeboval!“
„Nejde o to, co jsem potřeboval nebo nepotřeboval,“ zaskřehotal vztekem rozpálený Zachary, „ale o to, že už nedovolím, aby si někdo jiný kromě mě osopoval právo rozhodovat o tom, co potřebuju!“
Igor zamžikal víčky. „Vážně?“ broukl a zkřivil rty k nevinnému úsměvu. „No, kdyby sis byl opavdu jistý tím, co říkáš, nepotřeboval bys to nikomu zdůvodňovat. Nemyslíš?“
***
Zachary a Tessyan se opírali o zábradlí na galerii a sledovali tančící páry dole na parketu. Zach se držel v mimo, aby se vyhnul vdavekchtivé Baradě, zatímco Tessyan tímto způsobem kontroloval podřízené, kteří hlídali královnino bezpečí.
Plesový sál hýřil barvami nákladných dámských toalet. Vzduch se tetelil závany vzácných parfémů a mísil se s odérem likérů říznutých cihusem. Na plácku obklopeném ostatními tančícími páry se v náručí plavovlasého wemurského prince vznášela královna. Opravdu se spíše vznášela, než tančila, protože ji tanečník více poponášel, nežli vedl. Tím obratným mužem byl Hedis z Wemuru. Sošný zlatě pableskující krasavec s bledou pokožkou, úhledně sčesanými dlouhými vlasy a pichlavýma modrozelenýma očima. V porovnání s ostatními konkurenty nejlépe vypadal, nejmoudřeji hovořil a nejuváženěji konal. Netajil se tím, že se na toto angažmá důkladně připravil. S grácií recitoval dlouhé pasáže z královniny nejoblíbenější knihy – Sarvonovy Encyklopedie Metaprostoru. S dojemnou bezprostředností Isyaně sdělil, jak ho mrzí, že ho po svém onemocnění spolu s ostatními nápadníky tak rázně z Bet-Daranu vykázala. Ale připustil, že to chápe. Přesto je mu líto, že tak ochotně poslechl. Načež Isyaně připomněl, že jí za ty tři roky poslal celkem třicet sedm dopisů. A přestože ona na žádný z nich neodpověděla, byl by v nich pokračoval i nadále. Na první pohled byl Hedis téměř neodolatelný. Hýřil šarmem, bavil vtipem, dokonce si dokázal dělat legraci sám ze sebe. Ale Zachovi se nelíbil a Tessyanovi jakbysmet. Při hledání příčiny královniny nemoci byl právě tento chlápek podezřelým číslo jedna. Právě on Isyanu seznámil s Assi-Sionou. Taky to mohla být shoda okolností, ale spíše ne.
Orchestr dohrál poslední akord. Páry ustrnuly a královniny dvorní dámy začaly na znamení díků ťukat lasturkami připevněnými na prstenech. Isyana zavěšená na Hedisově předloktí se krotce usmívala. Její společník jí cosi šeptal do ucha a ona přikyvovala, ale zdálo se, že ho příliš neposlouchá, protože její oči neklidně těkaly po sále. Pak začali hudebníci hrát další kus. A páry včetně královny a Hedise se opětovně daly do pohybu.
„To snad není možné!“ vyprskl Tessyan. „Copak ten blb nevidí, jak je unavená?“
„Hedis dělá jen to, co se od něj očekává. Je to královna, kdo udává tón,“ poznamenal Zach.
„S každým z těch panáků tančila jen jednou. S ním podruhé,“ řekl hořce Tessyan. „Takže mu dává přednost.“
Zach se na kapitána po očku podíval. Tessyan se tvářil jako samotná smrt. Zacha ta jeho trpná odevzdanost notně popouzela. Věděl, že by se do toho neměl plést, protože má vlastních starostí dost. Ale když tu hlubokou propast kapitánova zoufalství sledoval, hodil všechny zábrany za hlavu a řekl: „Spíš si myslím, že je tak unavená a rozptýlená, že si vůbec neuvědomuje, co dělá. Jo, s Hedisem tančí podruhé, ale celou tu dobu v sále někoho hledala. Řekl bych, že tebe.“
„Nesmysl!“ bafnul kapitán. „Proč by to dělala? Mí muži hlídají každé dveře. Další jsou na chodbách a venku na zahradě. Já to jistím shůry. Její bezpečnost je zajištěná!“
„Nemá strach o svou bezpečnost, ale o tvou. Má strach, abys neudělal nějakou hloupost.“
Tessyan strnul a sevřel zábradlí tak pevně, až mu zbělely prsty. „Jak to myslíš?“
„Vidí, jak je ti celá ta záležitost s námluvami protivná. Musela si přece všimnout, že ti na ní záleží. Že v ní nevidíš jen královnu, ale především ženu. Nemůže být tak slepá vůči něčemu, o čem si šušká celý dvůr.“
Tessyanova tvář se zkroutila zděšením. Pustil se zábradlí a pomalu couval ke zdi. Zdálo se, že v náhlém popudu nechce, aby ho zezdola na galerii někdo zahlédl. „O důvod víc, abych vypadl co nejdřív,“ zasyčel a rozběhl se pryč.
Zach pochopil, že tato chvíle rozhodne o tom, zda se Tessyan nechá na Dervosu zabít nebo ne. Rychle kapitána dohonil a chytil ho za rameno. „Zdrháš, srabe? Takže ji nemiluješ dost na to, abys o ni bojoval? Vždyť ona čeká, že ji zachráníš!“
„Kdyby mě opravdu chtěla,“ vypravil ze sebe zlostně Tessyan, „stačilo by jí písknout. Rozkrájel bych se, abych jí vyhověl.“
„Nechce rohožku,“ ušklíbnul se Zach. „Stojí o muže, který má koule.“
***
Bylo až legrační, jak snadno se Zachovi podařilo kapitána přesvědčit. A došlo k tomu právě na galerii, kam všechen ten vzrušený šum spojený s námluvami jeho milované doléhal. Tessyan jako kdyby jen čekal, až mu někdo jiný nahlas potvrdí, že by se ta nehoráznost, o které tajně snil, mohla splnit.
„Vaše zvyklosti, podle kterých se královna musí vdát za cizince, jsou jedna věc, ale její reálná osobní volba je věc druhá,“ prohlásil Zach. „Isyana je absolutním monarchou, má tedy moc zákony i obecné zvyklosti změnit a obhájit to i před rádci a ministry. Základním předpokladem ale je, aby vůbec věděla, že o ni stojíš.“
Načež se Tessyan přiznal, že o svých citech s Isyanou nikdy nemluvil. Neodvážil se toho, protože ji nechtěl urazit. Byl vděčný za možnost být jí alespoň nablízku. Věděl, že jejich vztah by neměl šanci. Trápily ho výčitky, že se nedokáže od těch nemístných a hříšných tužeb po své královně oprostit. „Vždycky se ke mně chovala jinak než k ostatním. Ale může to být proto, že jsme spolu vyrůstali,“ lamentoval. „Co když mě takto vůbec nechce? Co když si to jenom namlouvám?“
„Pokud nemáš ani tolik odvahy, aby ses jí vyznal, tak si ji fakt nezasloužíš,“ řekl Zach. „Běž za ní a řekni jí to. Možná žije v dojmu, že ji nechceš, protože jsi ji viděl jako hroudu sádla. Isyana je sice akademický typ, ale v jádru je stejně marnivá jako všechny ostatní.“
Na to Tessyan už neřekl ani slovo. Zach pobaveně sledoval, jak se kapitán mračí a přemýšlí. Nechal ho na galerii a sám se vydal za Igorem.
