Ani párem volů (26)
Vojáci je opětovně eskortovali dlouhými chodbami, ale tentokrát se to obešlo bez kopanců. Dvořané a sloužící na ně cestou zvědavě civěli. Nejspíš je fascinovala skutečnost, že navzdory urážce majestátu jsou vetřelci stále ještě naživu a evidentně v dobré kondici. V předpokoji královnina salonu na ně čekal kapitán Tessyan. Měl na sobě zvláštní zbroj s perleťovým leskem zdobenou rytými symboly, ze kterých se linula měkká namodralá záře. Něco podobného Zach viděl v knize z Fainovy pracovny. V příslušné pasáži stálo, že tyto znaky fungují jako tvarové zářiče a posilují osobu, která je nosí. Jsou sestaveny individuálně na „míru“ a jejich účinek je značný, i když časově omezený. Jakmile si Fain tehdy všiml, co Zachary v jeho knihovně studuje, okamžitě uspořádal veselý piknik v zahradě se spoustou vína a hejnem ke všemu svolných děvčat. Když se Zach nazítří vzpamatoval z kocoviny a chtěl se ke knize vrátit, už ji nenašel. Tehdy si to vysvětlil tak, že Fain šetří jeho city, protože s obojkem by se na žádná vyšší kouzla stejně nezmohl.
Kapitán se tvářil jako ztělesněná smrt. „Zkuste nějakou levárnu a budete litovat, že jste nezemřeli dřív,“ zasyčel. Zach si všiml, že Igor dělá maximum, aby zůstal zticha. Cukající koutky jeho sevřených úst, ale hovořily za vše. Působil až příliš sebejistě. Zach si dělal starosti, že z toho bude ještě větší kravál.
Karamel už nikdy víc!
Místnost tonula v oblaku sladké vůně karamelu a smetany. Královna obklopená dvořany se povalovala v polštářovém hnízdě. V záhybech tukových polštářů na břiše, si držela velkou misku a nabírala si z ní cosi vypadající jako nákyp se spoustou krému. V jedné ruce držela lžíci, druhou třímala lesklou tyčinku z ořechového těsta, kterou přikusovala mezi jednotlivými lžícemi.
Chroustání a mlaskání na chvilku přehlušilo dunění těžkých bot.
„Cizinci z Equízia ke slyšení u královny!“ ohlásil se zvučně Tessyan.
Zach nevěděl, zda se mu to zdálo, ale měl dojem, že při Tessyanově oznámení se ruka nesoucí další lžíci k ústům trochu zachvěla. Pak ale královna s heknutím trasu lžíce dokončila.
Zpoza závěsů se vynořila Treya.
Igor se obrátil přímo na ni. Ukázal na hejno dvořanů a řekl: „Ti sloužící musí pryč!“
Salonem se přehnala vlna pobouřeného šepotu doplňovaná královniným mlaskáním a funěním. Budiž kněžně ke cti, že se nehádala. Převzala od služky tác s ořechovým pečivem a jedním jednoduchým povelem je všechny poslala ven. Teď teprve se vyplatilo, že jí Igor dopředu poreferoval, co je čeká.
„Kapitán Tessyan tu může zůstat, ale měl by se s ohledem na důstojnost panovnice otočit čelem ke zdi,“ pokračoval Igor.
„To jako proč?“ zasyčel kapitán. „Ručím za královninu bezpečnost!“ Rozezleně se obořil na Treyu: „To nedovolím, tetičko! Radši zemřu, než abych Její Veličenstvo nechal těm cizákům napospas!“
Treya se na Igora omluvně podívala, ale Zach chápal, proč to kapitánovi neřekla. Kdyby to ten divoch věděl dopředu, pokusil by se vše ještě více zkomplikovat.
„Procedura bude účinná jen v případě,“ přerušil kapitánův výbuch Igor, „že si Její Veličenstvo sundá šaty. Myslím úplně. Jen tak dokážu zachytit smyslový výběžek, který žravka vysunuje z těla oběti a vytáhnout ji. Může to být na kterémkoliv místě královnina těla a ta místa se co chvíli mění.“
Tessyan na Igora vytřeštil oči a zařval: „To nedovolím!“
Strhla se hromadná hádka, ve které se Treya snažila svého synovce uklidnit ujišťováním, že to bude stejné, jako kdyby královnu prohlížel lékař, přičemž stačila královně podat další ořechovou tyčinku. Igor vysvětloval, proč je nahota při proceduře nezbytná. Ale Tessyan si mlel svou a dál vykřikoval cosi o skandálním nechutném diletantismu a šarlatánských metodách, za které přijde spravedlivý trest. Tím Igora vyprovokoval k prohlášení, že by bylo mnohem efektivnější, kdyby se kapitán se stejným zanícením věnoval vyšetřování způsobu, jak ke královnině nakažení došlo a že je s podivem, že se kapitán nedrží za nos, když je to právě on, kdo má královnu před takovými útoky chránit.
„Dost!“ hekla Isyana, která je do té doby při průběžném krmení pouze sledovala. Všechny hlavy se k ní otočily. Isyana si ukousla ořechové tyčinky, důstojně sousto pochroupala, namířila zbytkem pečiva na kapitána a dodala: „Ty ven. Treya pomůže s šaty. Jdeme na to.“
Brblající kapitán se uraženě odporoučel. Pak se Treya jala královnu svlékat a při její tloušťce měla co dělat. Zach jí musel pomáhat. S kamennou tváří panovnici přidržel, když z ní kněžna sundávala prádlo. Snažil se nereagovat na to, co vidí ani o tom nepřemýšlet. Igor celou tu dobu pochodoval podél zdi s rukama založenýma na prsou a pohledu na morbidně obézní královnu se pečlivě vyhýbal.
Jakmile byla Isyana nahá a Zach s Treyou ji společnými silami převrátili na břicho, Igor k ní se zvrásněným čelem přistoupil. Sklonil se tak, že se nosem téměř dotýkal jejího boubelatého chodidla. Začal pečlivě studovat každý kousínek bledé pokožky. „Hledáme nehmotnou emanaci, přátelé,“ zamumlal dřív, než se ho Zach nebo Treya stačili zeptat. „Projevuje se slabým, velice slabým zářením a vibracemi.“ Podebral Iseyanin nárt a klouzal přes kotník k holeni. „Takto mi můžete pomoci. Známkou úspěchu bude, když na dlani ucítíte jehličky. V té chvíli mi dáte vědět, ale ruku ponecháte na místě. Hlavně žádné prudké pohyby, jinak žravku vyplašíte a tykadlo by se zatáhlo. Jakmile ho najdeme, o zbytek se postarám.“
Ticho v místnosti bylo nesnesitelné, dokonce se zdálo, že i královna koketně zvednutá na loktech se snaží chroustat se zavřenou pusou. Opatrně kousek po kousku prozkoumávali povrch nakynutého těla. Igor jednu nohu, Treya druhou, Zach si vzal na starost ramena a záda. Nejspíš to vypadalo pořádně úchylně, ale každý z trojice důsledně dbal, aby nedal najevo žádné emoce. Zach by nikdy neuvěřil, že se ocitne v takové situaci. Snažil se soustředit na úkol, vyšilovat bude později.
„Ehm,“ ozvala se Treya, „myslím, že něco mám.“ Držela ruku na královnině boku. Tam někde pod vrstvami sádla se skrýval její kyčelní kloub.
„Nehýbejte se,“ sykl Igor. Lehce přiskočil ke kněžně a odklopil její dlaň a nahradil ji svou. „Nic necítím,“ zabručel. Dál držel dlaň na místě, pak zavrtěl hlavou a vrátil se ke stehnu, na kterém pracoval předtím. „Cítila jste vrzání kloubu,“ řekl zklamané Treye. „Pokračujte.“
Zach dál ohmatával královnina záda a postupně se propracovával ke kříži, zatímco Igor s Treyou pracovali na širokých hyždích a blížili se k němu. Zach se děsil vyhlídky, že budou nuceni královnu obrátit naznak. Pak ucítil jemné brnění ne nepodobné bodání, kterým jej oblažoval Denervos, když kontroloval jeho rány od krys. „Jehličky,“ zachraptěl.
Jak se snažil parazita nevyplašit, ztuhl tak, že ho Igor musel o Isyany odtáhnout. Následně se vše dělo tak rychle, že si to Zach poskládal, až když bylo po všem. Igor skočil a uchopil oběma rukama cosi, co se rozzářilo a zviditelnilo. Jako tlustý červík o velikosti palce upředený ze samotného světla to vyčnívalo ze středu královniných zad. A pak se rozzářil i Igor a zatáhnul, jako kdyby vytahoval na provaze vědro ze studny, přičemž z jeho úst v určitém rytmu vycházely hrdelní ostré skřeky, které Zacha bodaly někde uprostřed lebky. Igor dál tahal a vyřvával zaklínadla. Červ nedobrovolně opouštějící hostitelku sebou zběsile mrskal a smýkal Igorem s jedné strany královnina těla na druhou.
„Treyo, ten džbán!“ hekl Igor.
Knežna přiskočila s velkým džbánem z pálené hlíny, ve které šplouchala jijincová tinktura, ve které, jak Igor předtím vysvětloval, se parazitova magie neutralizuje a postupně utlumí. Igor do džbánu parazita nacpal a pak přiklopil džbán víkem se zabroušeným hrdlem. Jakmile měl žravku uvnitř, z jeho rukou vystřelily zelené paprsky, které na vzduchu tuhly ve vlákna. Džbán jimi pečlivě omotal a pak teprve křiknul: „Pokračujeme!“
Královna, která se mezitím sama přetočila, seděla v hnízdě a před sebou si držela svlečené šaty. Dlužno přiznat, že při tom extempore ani nemukla. Třesoucí se rukou se dotkla svých úst. „Mám hlad!“ štěkla.
„Trpělivost, Veličenstvo,“ zabručel Igor. „Musíme pokračovat. Parazit má tendenci se množit. Sice pomalu, ale jistě.“
Isyana s očima jako talíře šokovaně přikývla a odevzdaně se položila naznak.
Našli ještě čtyři menší potvory, všechny skončily v podobných džbánech jako ta první. Ke konci byl Igor tak zchvácený, že by tu svou luxusní tuniku mohl ždímat. Dokonce i Zach musel přiložit ruce k dílu. Pomáhal strýci červy vytahovat, ačkoliv hlavní podíl práce odváděl Igor těmi skřeky, které parazita oslabovaly.
„Brzy to musíme zopakovat,“ zakrákoral na závěr Igor. „Mohly by tam být latentní zárodky. Doposud se nevyvíjely, protože jim k tomu ty větší nedávaly prostor. Tak dvanáct, třináct dnů postačí.“ Podíval se kalnýma očima na královnu a dodal: „Poznáte to podle nutkání k jídlu, madam. Nyní, zdá se, hlad nemáte.“
Isyana se zatvářila překvapeně a pak se zářivě usmála.
Hýčkáni a milováni
„Musel jste Tessyanovi říkat, že je ta nákaza jeho vina?“ obořila se Treya na Igora. „Vzal si to osobně,“ lamentovala. „Teď, abych měla strach, že se vypraví na Dervos.“
„Takové pěkné chlapce si Assi-Siona dává k svačině. Buď skončí v její posteli, nebo v tlamě jejího mazlíčka Launy, nebo jedno po druhém. V každém případě ho Assi-Siona zmanipuluje a očaruje a zničí.“
„Tak s ním promluvte!“ zaúpěla Treya. „Řekněte mu, co dervosanka udělala vám!“
„Mám se jinému chlapovi chlubit vlastní hloupostí?“
„A mě jste se pochlubit mohl?“ Treya podezřele snížila hlas.
Zach byl v místnosti přes chodbu, ale jejich hádku slyšel i přes dvoje dveře a trhala mu uši. Ne, že by ty dveře byly tak vetché, ale bez bedrazitového obojku byl mnohem vnímavější. Po tom památném tahání červů je Treya ubytovala ve svém domě v centru, aby byli královně blíže po ruce. Užívali si bet-daranského pohostinství plnými doušky. Treya je sebou brala na výstavy a do divadel, vláčela je na návštěvy u přátel, předvedla jim manufakturu na zpracování perleti a dokonce je zavedla na univerzitu, kde je představila mágům, jejichž neschopnost jí Igor tak rád mlátil o hlavu. Zach si plánoval tam dnes znovu zajít a zúčastnit se seminářů a přednášek, protože on toho má na rozdíl od Igora hodně co dohánět. To, že bet-daranští mágové nepoznali vzácnou infonovou nákazu, přece neznamená, že jsou úplně neschopní.
Vykročil z pokoje do chodby a zaklepal na protější dveře, aby hostitelce ohlásil, že odchází. Uvnitř bylo horko jako v roztopené peci. Zach už dokázal rozeznat „horko“ a horko. Bylo to jiné „horko“ než od ohně nebo od slunečních paprsků. Toto bylo horko sálající z nahromaděné magie. Smrtelníci nebo nižší démoni ho nevnímají, cítí jen těžko definovatelné napětí.
Ti dva byli natolik zaměstnaní jeden druhým, že jeho příchod vůbec nevzali na vědomí. „Mě ano a Tessyanovi ne?“ útočila dál Treya.
„To je něco jiného,“ odpověděl rozhořčeně Igor. „Potřeboval jsem, abyste mi uvěřila. Vy jste dáma! Dalo se předpokládat, že budete mít porozumění!“
„Aha, takže protože jsem dáma,“ odpověděla Treya a ještě více snížila hlas, „dá se předpokládat, že jsem naivní blbka, která každému na všechno skočí!“
„U všech sůsích blech!“ zaklel Igor. „Copak jsem lhal? Kdybych se rozhodl, že vám budu lhát, dělal bych to tak elegantně, že byste mi to vy, agentka královské kontrašpionáže, sežrala i s navijákem!“
„Vyyyy, jedeeen, arogantní… “
„A co kdybych si s kapitánem promluvil já?“ ozval se Zach ve chvíli, kdy se Treya pracně nadechovala a hledala další urážlivé slovo. „Myslím tím, jsme skoro stejně staří. A je o mě známo, že jsem vyrostl mezi dobytkem. Kapitán určitě nebude mít dojem, že se nad ním snažím povyšovat tak, jako si to trvale myslí, když s ním komunikuješ ty, strýčku.“
Igor se zatvářil překvapeně, načež váhavě přikývnul.
„Výborný nápad!“ rozzářila se Treya. Chytila Zacha za předloktí a spikleneckým tónem poznamenala: „Buďte k tomu chlapci vlídný, princi Teneviene. Znám ho od plenek. Je čestný a přímý. Dokonce tak moc, že někdy vypadá jako pitomec. Přiznávám, že mám pro něj slabost, protože jsem ho vychovala. Švagrová je sice hodná osoba, ale je až příliš zaměřená na svou uměleckou kariéru. Tessyanova pozice velitele královniny ochranky byla vždycky obtížná a teď když se královna uzdravuje, to bude ještě horší.“
„Nechápu proč,“ zabručel Zach.
Treya si těžce povzdychla. „Těsně předtím, než Isyana onemocněla, ucházeli se o ni snad všichni druhorození princové z okolních soustav. Ale jakmile začala nabírat váhu, do jednoho se odplazili. Teď to začne nanovo a královně nezbude, než si z nich konečně vybrat. Nemůže dál zůstávat neprovdána. Její nemoc ohrozila stabilitu monarchie. Zachrání nás jedině sňatek se silným a perspektivním partnerem, potažmo spojenectví s jeho domovským světem. Tato realita, které se nedá vyhnout, je Tessyanův problém. Ten hoch je královně mnohem více oddaný, než by příslušelo kapitánovi její stráže, jestli mi rozumíte.“
„No, podle toho, co jsem viděl, bych řekl, že máte pravdu,“ připustil Zach, přičemž se Igor za jeho zády skepticky uchechtl.
„Můj synovec si, samozřejmě, uvědomuje, že jeho postavení mu nedává nejmenší šanci,“ pokračovala zkroušeně Treya. „Náš rod je starobylý a vážený, ale nepatří k těm, ze kterých se rekrutují králové. Nehledě na to, že budoucí manžel panovnice musí přijít z ciziny. Tessyan to ví. Nikdy by si nedovolil jednat s Isyanou jinak, než jak se sluší. Ale až se tu zase objeví nápadníci, bude zoufalý. A jak jej znám, začne podnikat kroky k vlastní záhubě.“ Treya se vyčítavě podívala na Igora. „Obávám se, že potřeba vyšetřit příčinu Isyaniny nemoci, případně konfrontovat dervosskou královnu, mu dodá skvělou záminku.“
Zach zakoulel očima. „No, pokud je váš synovec odhodlaný zemřít hrdinskou smrtí, nebude snadné ho od toho odradit. Ale slibuji, že udělám, co budu moci.“ Obrátil se na Igora: „A pokud bude Tessyan na tom vyšetřování trvat, alespoň ho dovleču k tobě, abys mu pověděl všechno, co o té dervosanské zlomůře víš. Tady není místo pro pýchu, strýčku.“
„Echm, echm, echm,“ rozkašlal se Igor, čímž se z jakékoliv reakce nebo slibu vykroutil.
