Ani párem volů (17)
Klapání dámských botiček odeznělo v dálce. Basileus se na Zacha doširoka usmál. Tvářil se tak spokojeně, jako kdyby se mu splnil vytoužený sen. „Odveďte našeho hosta do vyšetřovny,“ zašeptal.
Zeď z těl sršících nepřátelskou magií se přiblížila. Les rukou Zacha znehybnil. Kdosi mu přehodil kus hadru přes ústa, aby nemohl křičet, ruce za zády sevřelo chladné železo. Došlo mu, že poslední chvíli k obraně právě promeškal.
***
Nebyl tu stůl s židlemi, ani papír a psací náčiní. Do místnosti vylámané v kameni ústila jediná chodba. Ze stropu visely těžké řetězy, v železném koši umístěném pod větrací šachtou doutnaly žhavé uhlíky. Jerejan počkal, až vojáci dovlečou Zacha doprostřed místnosti, vytáhl meč vyčnívající z pouzdra nad levým ramenem a máchl jím ke stropu: „Pověste ho za nohy. Chci to udělat úhledně.“
Vojáků bylo devět. Dva povalili Zacha na zem, tři z nich se sklonili k jeho kotníkům, aby je omotali řetězy. Další postávali kolem Basilea. S rukama svázanýma za zády neměl Zach moc možností, jak jim v tom bránit. Začal kolem sebe alespoň kopat. Podrážel dravům nohy a narážel do jejich popadaných těl hlavou, rameny, zády a zadkem. Mezitím, co se kolem něj ti popadaní mleli, vrhli se na něj ti čtyři, co doposud stáli bokem. Kopali ho do hlavy a řvali, přičemž se někomu podařilo nabrat a uvolnit přezkou na botě cíp toho hadru, kterým mu zavázali ústa. Zach sebou mlátil jako ryba na suchu ve snaze jim zabránit, aby ho znehybnili. Bil se jak lev a řval cosi o zasrané zradě a o zaprodané cti. Věděl, že to jen prodlužuje, ale když už má zemřít, nedá se jim lacino…
Kakofonii nadávek, bolestného skučení a vzteklého řevu proříznul Basileův výkřik: „Tak dost, idioti! Použijte magii! Copak nevidíte jeho obojek?“
Vzápětí se na Zacha snesla sprška fialových blesků. Křečovitě se vzepjal, jeho páteř se prohnula jako luk, načež se zaduněním dopadl na kluzkou podlahu. Zůstal bez dechu ležet naznak, ruce za zády bolestivě zkroucené, neschopný dalšího pohybu. A Basileus se k němu pomalu blížil a jeho obnažený meč se v kalném světle běsích lamp rudě blýskal. Dravové se mezitím zvedali ze země a ustupovali, aby měl jejich velitel k řezničině dostatek místa. Zach věděl, že hledí do jícnu smrti. Možná je to tak lepší, než kdyby ho znova dostal císař.
„Pohleďte, jak je ten Rhyanův bastard houževnatý,“ ušklíbnul se Basileus. „Ale my si s ním poradíme. Pošleme ho tam, kde…“
Zmínka o bastardovi Zacha vzpamatovala. Blýskl očima po dravech a zařval: „Vyřiďte princezně, že jsem ji varoval! Jestli vám záleží na budoucnosti, chraňte ji před Basileem! Kdo zradí jednou, zradí podruhé! On ji podrazí stejně jako teď, když jí slíbil, že mě k ní po výslechu dopraví!“
Nejvyšší velitel si dřepl, aby na Zacha lépe viděl a udělal udivený obličej. „Ale já princezně nelhal. Neřekl jsem, že tě k ní dopravím vcelku.“ Klesl pohledem na čepel svého meče a zamyšleně dodal: „Hádám, že tak pět, šest kusů bude stačit. Ten obojek mnohé usnadňuje. Je to skoro nuda.“ Vpíjel se Zachovi pohledem do očí a bylo znát, jak si to užívá. „Jestli chceš, abych to ukončil rychle, tak popros.“
Zach s vypětím všech sil nadzvedl hlavu, aby se podíval na stojící dravské vojáky. Vypadali zaraženě. „Přihlížející,“ vyjekl, „jste stejní zrádci jako on. Tartaren by se za vás styděl.“ Pak nechal hlavu padnout na podložku a dávivě se rozkašlal. V duchu si nadával, jak byl hloupý, když se do toho podniku pustil. Měl ten poslední rok života prochlastat s Krasenem a prošukat s děvkami.
„Popros,“ opakoval umíněně Basileus.
„Vyliž si prdel,“ zakrákoral skrze stažené hrdlo Zach.
Basileus pružně vstal a napřáhl se.
Zach zavřel oči.
„Ale Její Výsost říkala,“ ozvalo se váhavě od vojáků, „že s ním chce mluvit.“
„To je pravda, generále,“ potvrdil už rázněji kdosi další. „Říkala to.“
Někdo se pobaveně uchechtl. „Vždyť je to finta! Škádlení před výslechem! Generál by přece nešel proti princezně!“
„No jo, ten výslech,“ přidal se někdo další. „Naše poslední zprávy jsou staré čtvrt roku.“
Zach oči zase otevřel. Sledoval, jak se Basileus znovu podíval na obnaženou čepel a pak na své důstojníky. Jeho oči neklidně těkaly. Zdálo se, že je na vážkách. Nejspíš mu došlo, že kdyby Zacha přece jen rozsekal, narušil by tím důvěru a ohrozil by stabilitu svého postavení. Tak pomalu, jak to jen šlo, zasunul meč zpět do ramenní pochvy. „Firede, Kazzusi,“ křikl, „odneste ho na marodku a dejte ho do pořádku. Lechu, vy běžte s nimi a zapište, co poví o Jerejanových pozicích. Potom mi ho přiveďte, abych ho mohl živého a neporušeného předat princezně.“
***
Na marodce Zacha ponořili do nádrže s magií nasyceným regeneračním rosolem. Zatímco se do jeho končetin vracel cit, diktoval majoru Lechovi, co o postavení Jerejanových jednotek zaslechl, když byl naposledy u raportu. Císařští pochopili, že se vzbouřenci někde ukryli. Teď jen čekají, až dravové vystrčí nos. Prozradí je energetické stopy, které budou v řídce obydlené provincii jasně patrné. Nehrozí, že by si to mohli splést s činností smrtelníků. Jejich civilizace jsou po likvidaci Federace Živoucích udržovány na ranně industriální vývojové úrovni. A teď, po čistkách Urvalova komanda se vrátí k páce a nakloněné rovině. Jakákoliv aktivita povstalců v Dravské soustavě teď bude nápadná asi jako výbuch světlice v temném sklepě. Zach majorovi hodně natvrdo předestřel, jak mizerné vyhlídky povstalci mají. Ne že by ho to těšilo.
Dravský důstojník to s kamennou tváří zapsal, aniž by cokoliv komentoval. Podle hlasu to byl jeden těch, kteří Basileovi připomněli, že princezna na cizince čeká. Zach nedokázal rozlišit, proč se ho zastali a riskovali konflikt s nejvyšším velitelem Opravdu jsou princezně tolik oddaní, nebo jde o snaživé blbce? Soudě podle toho, co věděl o historii dravů, sázel spíše na to první.
Jakmile Lech se zápisem odešel, začaly se Zachovi v konejšivém objetí teplého rosolu klížit oči. Démoní zdravotník ho probudil, když byla hmota téměř vychladlá, z čehož si Zach odvodil, že spal docela dlouho. Nechali ho se umýt a dali mu čistou šedivou uniformu ze starých armádních zásob. Potom ho eskortovali k Basileovi. Zastihli jej v malé jeskyni nedaleko generálního štábu. Místnost tonula v přízračném světle lesklé plochy magického zrcadla, které trůnilo na vyvýšeném podstavci. Kolem spolu s Basileem stály tři civilně oblečené dámy a drmolily udržovací kletby. Odhalené části jejich těl pokrývaly drobné pleťově zbarvené šupinky, což je řadilo do rodiny démonů agedea. Plocha zrcadla byla větší než necky, ve kterých se na Leberionu pere prádlo. Ke spuštění takového monstra je zapotřebí hodně energie a to vysvětlovalo, proč démonky vypadají tak unaveně a jejich hlasy znějí tak vynervovaně. Magická zrcadla se krmí interní magií bohů, nebo kletbami démonů jako v tomto případě. Igor kdysi v dobrém rozmaru prohodil, že existují i zrcadla fungující na vitální energii smrtelníků. Ale protože ti lidé po procesu většinou umírají, je jejich provoz neefektivní.
Na obrazové ploše se míhaly nadýchané bílé mraky a pod nimi běžela písčitá krajina. Zach si z toho odvodil, že Basileus kontroluje pozice císařských podle údajů, které obdržel od majora Lecha. Když generál zaznamenal Zachův příchod, poplácal nejbližší démonku po rameni. Čarodějky ukončily litanii syčivým Kssst a zrcadlová plocha potemněla, stejně tak prostor v jeskyni.
„Jakpak ses vyspinkal, Teneviene?“ zahlaholil s falešnou bodrostí generál. Plácnul Zacha po rameni a manévroval ho ven.
„Skvěle. Díky za optání,“ odsekl Zach a s odporem se od Basilea odtáhl. Takové manýry prostě nesnášel. Zaťal zuby a následoval generála křivolakými tunely, které se v různých místech větvily. Kdyby tudy musel jít sám, nejspíš by se ztratil.
Basiela asi napadlo totéž. „Orientace ve starých chodbách je krapet nepřehledná,“ podotkl. „Dokud tu budeš, nechoď nikam bez doprovodu. Nemůžeme přece dovolit, aby se tak významný spojenec naší princezny někde v díře zhroutil vyčerpáním. I když, tys byl tři roky u Denervose. Máš s dírami zkušenosti. No, tak se o tebe postaráme. My dravové máme velkorysost v krvi. Už od dob Tartarenových děláme věci velké, ale i ty malé. Zachránit svět před zvůlí živoucích, nebo se postarat o ty méně nadané.“
Basileus dál mlel a opájel se vlastní dokonalostí, ale Zach už ho neposlouchal. Nutil se, aby zůstal v klidu, protože věděl, že s obojkem proti němu nemá šanci. Cítil se zahanbeně a hloupě. Bylo to dokonce mnohem horší, než když se do něj navážel Igor. A právě tento panák má monopol na Veronu. Snoubenec. Hnus.
Konečně se spoře osvětlená chodba rozšířila a vyústila na rozsáhlé prostranství, kde panoval čilý ruch. Byly tu davy smrtelníků. Jako na tržišti se lidé posunovali kolem stolků s potravinami a od démonů přebírali zeleninu, maso a chleba. Basileus se Zachem mezi nimi procházeli, aniž by budili pozornost, protože bohové jsou pro většinu lidé neviditelní. Zach měl příležitost si je prohlédnout. Byli nejrůznějšího věku – od dětí po starce. Vypadali trochu otřeseně, ale jejich oblečení nebylo roztrhané ani špinavé. Mohlo jich tu být několik stovek. Za jídlo blahořečili nejvyšší dravské bohyni, Verdevonně a dalším dravům pantheonu. Prosili démony, aby jejich vděčnost dravům tlumočili. Tyto lidi dravové stačili evakuovat, než byl povrch totálně zničen. A právě oni – věřící – chrání dravské bohy od vyvanutí.
