Ani párem volů (15)
Zach seděl na kamenné lavičce v parku na náměstí Svornosti. Mezi prsty žmoulal papírky z bonbónů, které naházel chimérám. V botě ho tlačila stříbrná tyčinka, v kapse měl sáček s rudými, zelenými a modrými utrebovými náboji. Vypadaly jako semena hrachu, přesně tak zvrásněné. Bylo o nich známo, že figurují na seznamu přísně kontrolovaných zbraní. Každá kulička obsahuje komprimovaného běsa, vypěstovaného na chovné farmě a roky cvičeného pro specifický úkol. Po průchodu stříbrnou hlavní se utreb aktivuje. Prosákne do nového hostitele a poté, co splní definované zadání, disciplinovaně umírá. Utrebové byli kdysi obyčejnými živelnými běsy na Tichém Tvardu. Žili v poklidné symbióze se slepými vzdušnými rejnoky. Vsáknutí do jejich podstaty pomáhali rejnokům při orientaci, když brázdili tamní oblačná moře a za to se živili jejich zbytkovou magií. Schopnosti utrebů prolínat jinými entitami a manipulovat jimi, si naneštěstí povšimnul Lain z Proliferu a začal s nimi experimentovat. Podařilo se mu je od hostitelů zpětně izolovat a vyvinout z nich odolný a tvárný kmen, který se vsakuje do oběti a specificky ovlivňuje její stav. Urval svět Proliferos anektoval krátce po tom, co se vyškrábal na trůn. Utrebové líhně zabavil a na využívání utrebových zbraní uvalil monopol. Zach se odmítl zabývat otázkou, jak asi Fain k utrebu přišel, protože by jej z toho darmo bolela hlava.
Blížila se půlnoc. Venku byli jen vojáci na hlídce a pouliční běsky. Z povzdálí sledoval, jak se chiméry pod vítězným obloukem o cukrátka hašteří. I jemu nabízejí cukrátko. Vypadá to, že obojku se tak rychle nezbaví. A pokud jim Veronu nedodá, zavřou ho do katakomb a dopadne hůř, než ty chiméry.
Svět Essebi, provincie Drav - o čtyři měsíce později.
„Kampak s tou nůší, osobo?“ v prázdných chodbách jeskynního města se ozbrojencův hlas dunivě rozléhal.
„Nesu princezně to vyžehlený prádlo, vašnosti,“ zahudrala pradlena. Chopila se popruhů, s hekáním složila proutěnou nůši ze hřbetu. Sebrala složený kus prádla z vrcholku hraničky a strčila ho strážnému pod nos. „Čuchnou si, jak voní.“
Strážný se nevrle zašklebil. „Nic takového nehlásili.“
Bába mávla rukou a znovu nůši nahodila na kostnatá záda. „A co by? Zkontrolovali, esli nenesu zlá kouzla a nechali mě. Šak tu nésu prvně. Ty mě neznáš?“ Bezelstně se usmála a odhalila špičaté zuby, které prozrazovaly její běsí původ.
Když voják zavrtěl hlavou, běska ukázala směrem nahoru. „Když eště stávalo Křišťálové město, prala sem prádlo pro Tartarenovu rodinu. Ale to ty si, milánku, nemůžeš pamatovat. Tehdá ses asi učil zaklínat smrtelníky.“ Pak laškovně poplácala strážného po tváři. „Jsi ňáký bledý, hošku. Chodíš na sluníčko? Co zajít odpoledne na procházku? Ty a já?“
Voják se při pohledu na její nažloutlou pleť, vykulené oranžové duhovky a bambulovitý nos ošil. „Rozmyslím si to. Radši už běž. Princezna na prádlo určitě čeká.“
Pradlena na vojáka uličnicky mrkla a šla. Jakmile se dostala za roh, rytmus její chůze se změnil. Chodbami obloženými lesklými mramorovými bloky a osvětlenými baňkami, ve kterých rejdili miniaturní ohniví běsové, našlapovala zlehka, tichounce nahlížela do každé místnosti. Princeznu našla v pokoji na konci chodby. Verdevonna dru-Essebi byla sama. Ležela na kanapi a spala. Pod očima měla temné stíny. Oblečená byla v uválené a strohé šedivé uniformě s emblémem koruny věnčené blesky, dávno zakázaným symbolem Dravského království. Vlasy, které na plesech v Nirruvienu mívala upravené do komplikovaných kreací, jí visely ve zplihlých mastných pramenech.
Běska za sebou neslyšně dovřela dveře a složila nůši na zem. Vzduch kolem ní se zavlnil a místo kostnaté babizny tam stál zpocený a zadýchaný Zachary. Když na tento svět přišel, nenašel na povrchu kámen na kameni. První Urvalovo komando sežehlo husté lesy a pobořilo města postavená z bílých cihel. Vyhubilo všechno živé. Co nezničil oheň, otrávil jedovatý dým. Trosky tonuly ve vysoké vrstvě popela. Pusto a ticho a šedivé závěje přesypávané větrem. Zach se tím popelem brodil dvanáct dní, jen aby si potvrdil, že vstupy do podzemí, které mu prozradil Fain, už neexistují, protože je zasypaly trosky. Byl nakloněný uvěřit, že v podzemí je stejně pusto jako na povrchu, ale těsně předtím, než to vzdal, se nachomýtnul k vyústění ventilační šachty, ze které uslyšel hlasy. Potom už to chtělo jen trochu trpělivosti…
A nyní byl u cíle. Měl velké štěstí, že strážný moc rozumu nepobral a že to byl běs a ne třeba polobůh, protože ten by si všiml, že tvary pradleniny postavy jsou poněkud roztěkané. Princezna se na lůžku nepatrně zavrtěla. Přestože působila tak zanedbaně, lemovala její postavu sotva patrná záře svědčící o magii prosakující navenek. To by znamenalo, že ji zničení civilizace dravských smrtelníků příliš neoslabilo. Odkud tu sílu asi čerpá? Ale teď není čas se s tím zdržovat. Zach vytáhl z boty trubičku s utrebem. Přiložil ji k ústům, namířil na Veronin odhalený krk a fouknul. Miniaturní rudá kulička se hladce zanořila do bělostné kůže. Verona si jen povzdechla. Její se pleť zbarvila do nachova, jak se v utrebu uvězněný běs osvobodil a prosáknul do její podstaty. Ochromil vnitřní magickou ochranu zasažené a přeměnil nevinný spánek v mrákotné mdloby. Zachary se ke kořisti sklonil a vzal ji do náručí. Rozříznul pletivo místní reality a otevřel brázdu. Už byl se svým břemenem téměř na druhé straně, když zaslechl dunění a rachot svědčící o tom, že se stěny jeskynní dutiny na Essebi zhroutily.
Leberionské oťukávání
Vynořil se vysoko nad povrchem Leberionu. Roztáhl křídla a chvíli kroužil, než našel údolí v Konodii, ve kterém prožil blažené roky svého dětství. Bylo časně zrána. S Veronou v náručí se pomalu snášel dolů a sledoval ruch na dvoře. Ženské nabíraly vodu ze studny, kovář roztápěl výheň. V maštali podupávali koně. Z chlévů se ozývalo bučení krav a pokřikování krmičů. Na střeše vrkali holubi a cukrovaly hrdličky. Statek dýchal životem.
Přistál na plácku před stodolou, kam o žních sváželi snopy. Opatrně obešel hejno hus, které na něj výhrůžně syčely, a zamířil k maštali. Zatímco zvířata o něm věděla, smrtelníci na nádvoří si jeho přítomnosti nevšímali, přestože se jim promenádoval přímo pod nosy. Lidé, až na řídké výjimky, bohy nevidí, dokud se jim sami vědomě neukážou. Zach neměl v plánu je vyrušovat. Nezajímalo ho, kdo teď na statku hospodaří, ale zaznamenal, že pole jsou řádně oseta, živé ploty zarovnány, střechy čerstvě pokryté a hnůj srovnaný. To by se dědečkovi líbilo.
Nesl spící Veronu do stáje a uličkou mezi boxy se dostal k žebříku. Zatímco koně nervózně frkali, vyšplhal na půdu a položil Veronu do sena. Dlouho u ní seděl a uchváceně ji pozoroval. Její půvabná tvář vypadala tak čistě a nevinně, že by ji tu nejraději nechal a odletěl pryč.
S povzdechem nasadil do tyčinky další kuličku, tentokrát zelenou, namířil a foukl.
Nachová barva z její pleti se ztratila. Verona otevřela oči. Její tvář se rozvlnila úžasem, který vystřídalo zděšení. Určitě by vyskočila na nohy a začala se rvát, nebo by se snažila utéct, ale nic z toho udělat nemohla. Oběť pod vlivem zelené variace utrebu byla stále ochromená. Mohla jedině mluvit, což se hojně využívalo u výslechů.
Rychle očima propátrala okolí. Když poznala, s kým je a kde, zatvářila se dotčeně a sykla: „Zachary? Co to má znamenat?“
Zach zatínal zuby a ztěžka dýchal. Když to celé plánoval a když se rozhodoval, kam bohyni unese, podcenil vliv tohoto místa. Statek v Konodii. Z každé cihly a každé spáry řvaly vzpomínky. Tváří v tvář osobě, se kterou ho spojovala vzájemnost tak sladká a zklamání tak hořké, ze sebe nedokázal vypravit ani slovo. Vzpomněl na výslechové metody, které ho učil Igor. Nejúčinnější je mlčet a udržovat vězně v nejistotě. Začnou plácat páté přes deváté, jen aby zahnali strach. V takovém stavu prozradí cokoliv, aniž by si to uvědomovali. Verona není obyčejný případ. Všechny ty praktiky důvěrně zná. Pokud se rozbrečí, Zach jí na to neskočí. Bude vědět, že je to z její strany jen taktika vedoucí ke zmatení věznitele. Nebylo snadné vydržet v její bdělé přítomnosti. Když viděl, jak tu před ním leží natažená a napjatá a naštvaná, musel se držet. Chtěl ji potrestat za všechny ty marné naděje, se kterými se k ní upínal. Chtěl na ní tu pomačkanou uniformu roztrhat. Zakrýt její nahotu svým tělem. Chytil by ji za vlasy a zlíbal by ta její drzá ústa až do krve. A potom by...
