Vykladač III - Slzy Netrebů (UKÁZKA)
Všechno v kanceláři bylo ostré a hranaté jako podle pravítka. Interiér sestavený ryze účelově. Sklo, bílá barva, stříbřitý kov. Čisté a lesklé povrchy. Něco podobného Janis viděl v Tyneonově pracovně v Jingivonu. To by znamenalo, že Nejvyšší sahíjin na základně Aliance už někdy byl.
Janis se v křesílku s tvrdým polstrováním netrpělivě zavrtěl a přinutil se soustředit na byrokrata za stolem. Působil tak komisně, jako kdyby se vyloupnul ze Sebassova Stánku Protokolu. Zdálky vypadal jako smrtelník. Hubený a šlachovitý, s bledou pletí a elegantně uhlazenými světle modrými vlasy sahajícími přesně po límec šedivého kabátce, kterému se tady říká sako. Jeho anatomické partikule byly dobře uspořádané a barevné přechody působily přirozeně. Jen mírně zrnitý reliéf a sotva znatelné chvění povrchu kůže prozrazovalo jeho podstatu…
Ten chlap je polymorf. Stejně jako přidělenec Aliance na Tenerisu, muhaj Muemmu, kterého Janis v aktu sebeobrany stočil do ruličky a který mu předtím řekl: Budete mít jen dvě možnosti. Přidat se k nám nebo zemřít. Polymorfové prý drží při sobě. Takže pokud se ti dva spolu kamarádí, mohl by tento úředník být kapánek předpojatý.
„Vaše jméno,“ řekl úředník, a když mluvil, dokonce hýbal ústy, přestože to znělo, jako kdyby kloktal.
Janis usoudil, že tento polymorf je asi vyšší šarže než ten, který jej verboval na Tenerisu.
„Vaše jméno,“ zakloktal opětovně ten chlap.
Janis zvedl obočí a pomyslel si, že ten chlap je komik. Zavolal ho z chodby a vyzval ho, ať se posadí. Pak se notnou chvíli hrabal v lejstrech. Tedy, nebyla to přímo lejstra. Spíš jakési tenké lesklé plátky. Když jste se na ně zadívali pozorněji, zdálo se mu, že ta písmena na nich se hýbou a kamsi ubíhají nahrazována jinými… „Myslel jsem,“ řekl bezelstným tónem Janis, „že mé jméno znáte, agente. Přece jste mě tím jménem zavolal.“ Věděl, oč se ten chlápek snaží. Totéž dělával svým leníkům akezonský král Gwen. Nechával je čekat, zatímco se okatě zabýval něčím jiným, aby dal najevo, jak moc je vytížený a jak oni jsou ve srovnání s ním bezvýznamní.
„Nejsem agent, ale koordinátor,“ opravil ho naježeně polymorf, „a po dobu vašeho zaškolení budu váš mentor. Oslovujte mě sire koordinátore muhaji Bahui.“
„Jak si přejete, sire koordinátore muhaji Bahui,“ odpověděl s dokonale odměřenou dávkou falešné uctivosti Janis. Na základně v Leno-o-vinu byl sotva hodinu a už toho začínal mít dost. Cítil se tu skoro stejně jako při vstupním pohovoru do akademie na Trnitém ostrově. Jen s tím rozdílem, že tehdy o studium upřímně stál. Poklízel koně a krávy, aby si mohl zaplatit pobyt a stravu. Bylo mu dvanáct a myslel si tehdy, že je člověk. No, teď je mu sedma třicet, je všechno možné, jen ne člověk, ale připadá si stejně pitomě jako tehdy.
Reliéf polymorfova povrchu se rozvibroval zřetelněji. „Byl jsem upozorněn, že jste arogantní a nedisciplinovaný, ale vidím, že je to ještě horší! Myslíte si, že když se vám podařilo zmanipulovat sahíjinský pantheon, sedneme si před vámi na zadek? Měli jsme tu už jiné výtečníky! Císaře celých systémů! Velekněze nejvyšších božstev! Temné mágy a šílené proroky, co dělali z pleteně Pravděpodobnostního pole zauzlovanou cupaninu! A všichni se museli umravnit a zařadit do našeho systému, jinak je ten systém, víte co?“ Polymorf vykulil oči tak razantně, až se zdálo, že segmenty tvořící jeho oční bulvy, každou chvíli vystřelí přímo Janisovi do tváře.
„Nevím,“ hlesl Janis kousající se zevnitř do tváří, aby se tomu představení nezačal smát.
„Sešrotoval!“ zabublal hrozivě polymorf. „Každý příkaz urychleně a efektivně vyplníte! Jasné? Žádám vás opětovně o nahlášení jména, a budu se ptát i na další podrobnosti, ačkoliv spoustu z nich tady ve spise mám. Jednak jde o zavedený proces, jednak můžu tímto způsobem doplnit, co chybí, aniž bych něco vynechal. A upozorňuji vás, že je to naposledy, co jsem se obtěžoval vám něco zdůvodnit, protože zdůvodňování mou povinností není. Tak tedy napotřetí vás vyzývám, abyste mi nahlásil vaše jméno.“
Janis si pomyslel, jaká je to blbost, když osoba, která se uvede jako mentor, jedním dechem prohlásí, že zdůvodňování v popisu práce nemá. Ale co? Nezbývá, než to skousnout. „Trajanis Eudor princ z Grenedonu, sire koordinátore muhaji Bahui,“ odpověděl a pečlivě oddrmolil to složité oslovení. Sakra. Když si vzpomněl, že měl možnost se tady té blbárně vyhnout sňatkem s tou robustuanskou princeznou, byl by si rval vlasy.
„Domovský svět?“
„Teneris, systém Teneris, sire, koordinátore, muhaji Bahui,“ odvětil Janis.
„Jméno matky?“
„Sahíjinka Grewina Zubatá, jedna z Velké Devítky, bohyně smrti a Paní Plamenů z Tenerisu sire koordinátore muhaji Bahui.“
„Otec?“
„Je osmadvacet let po smrti, sire koordinátore muhaji Bahui.“
„Jméno a stav?“
„Eudor Hachen, král Grenedonu,“ odpověděl nuceně mile Janis. Vybavilo se mu, co o agentech tvrdil přidělenec Aliance na Tenerisu: Agenti Aliance jsou jako velká pestrá rodina a pokud pracují pro prostor, pracují tím i pro svou vlast. Všichni jsou něčím jedineční. Úplně všichni se nějak zapsali do historie svých světů. Přitom jaksi překročili svůj vlastní stín. Učinili to tak výrazně a natolik převýšili vrstevníky, že kdyby zůstali doma, nečekalo by je nic jiného, než pád. Aliance jim oproti tomu dává příležitost se dále rozvíjet. „A asi byste si tam měl dopsat, sire koordinátore muhaji Bahui,“ dodal Janis, „pokud to tam ještě nemáte, že tatínek byl poloviční krenev. Z čehož vyplývá, že je já jsem z jedné čtvrtiny krenev.“
Polymorfovi se povedlo zkroutit rysy tváře do excelentní opovržlivé grimasy: „To je mi známo. Buďte tak laskav a odpovídejte jen na to, nač jste tázán.“
Janis pokrčil rameny. „Myslel jsem…“
„Nemyslete, agente!“
„To už jsem agent?“ podivil se Janis. „Myslel jsem, že mi dáte alespoň něco podepsat sire koordinátore muhaji Bahui. Nějakou smlouvu…“
Z koordinátorovy osoby se vydral frustrovaný povzdech, tentokrát nechal ústa zavřená, nejspíš proto, že ho Janis vytáčel. „Absolvoval jste vstupní test už na Tenerisu. To s tím jezerem. Tím jste byl automaticky zařazený do stavu. Kdybyste nebyl agent, nikdy byste se ke mně nedostal…“
„Toho si nesmírně cením,“ zalhal zaníceně Janis, ale v duchu zuřil. Byl to ale prázdný, neplodný vztek. Kdyby neodešel k Alianci, napětí mezi sahíjiny a krenevy by se vyostřilo. Kdyby neodešel k Alianci, Tyneon by nedal milost Trsuahovi. Kdyby neodešel k Alianci, nemohl by pokračovat v hledání Hiria-Abhama. Z pragmatického pohledu na věc věděl, že to prostě udělat musel. Ovšem jeho ješitnost dostávala na prdel. Nezbývá, než se přinutit k pokoře, jakkoliv to nesnášel. Zhluboka se nadechl a dodal: „Když je to tak, moc rád bych obdržel nějaký souhrn práv a povinností agenta. Pokud by vás to tedy příliš neobtěžovalo.“
Polymorf vzal mezi dva prsty jeden z těch tenkých lesklých plátků, natáhl se přes stůl a Janisovi ho podal. „Všechno, co musíte vědět, je tady. Váš osobní exemplář Protokolu. Pokud ho ztratíte, za ten další už zaplatíte.“ Dřív, než se Janis stačil zeptat, čím, polymorf zanořil ruku do svého těla jako do pudinku a vytáhl černou matnou destičku, která se dala sevřít v dlani. „Tady máte první plat. Když nebudete hýřit, vystačí vám na deset let.“
Pak Jansovi destičku obloukem hodil a jemu nezbylo, než ji chytit. Nebyla ani trochu oslizlá, jak se obával. Byla studená a suchá. „Ehm, dík,“ vypravil ze sebe.
„Opravdu dobře si ta pravidla prostudujte,“ pronesl zavile polymorf. „Zejména to, co je na straně bruente kvente o zákazu transmutačních aktivit. K praktikování kreativity – takové, jakou jste prezentoval na Tenerisu, dostanete příležitost v trenažérech, tvarovacích klecích, modulačních komorách a jinde. Ale pro agenty je nepřípustné cokoliv přetvářet v civilních a administrativních prostorách základny a pod přísným trestem je agentům zakázáno magicky zmermomocňovat jiné bytosti na základně, ať živé či neživé, i kdyby to bylo v tom nejlepším úmyslu.“
„Chápu,“ houkl Janis. „A znamená to, že to, co je agentům zakázáno, koordinátoři dělat můžou?“ Jenom se ptám,“ dodal rychle, když viděl, jak se polymorf zlověstně zavlnil.
„Sotva jsme vás přijali,“ poznamenal Bahui, a pronesl to bublavě, z čehož Janis usoudil, že tím vyjadřuje nějakou výraznou emoci, „a už máte ambice na koordinátora? Takoví experti u nás většinou dlouho nevydrží. Buď zařvou na první misi, nebo udělají průšvih a skončí v Launině tlamě… Ale dobrá. Však já už si vás pohlídám. Ubytování vám ukáže agentka Jarunna Osea, která už čeká za dveřmi. Zítra ráno vás vyzvednou a zavedou do školicího střediska. Všechno ostatní se dozvíte tam. To je vše, můžete jít.“ Polymorf začal skládat plátky s texty na hromádku.
Janis mechanicky vstal a málem by opravdu zamířil ke dveřím, jak byl ztupachovělý. Naštěstí se na poslední chvíli vzpamatoval. „A co Trsuah, sire koordinátore muhaji Bahui? Když jsme přistáli, někam ho odvedli. Bude na mě čekat tam, kde budu bydlet?“
Polymorf přestal s přerovnáváním a zvedl hlavu. „Váš otrok byl umístěn do servisní sekce a ubytován v bloku pro personál. Než absolvujete základní výcvik, není důvod, abyste se s ním rozptyloval. Dostane úkoly přiměřené jeho schopnostem a stavu.“ Polymorf se podíval do textu a pokýval hlavou. „Přidá se k vám, až dostanete první samostatnou misi. Protože nejste týmový hráč, odhaduji, že to bude brzy.“
„Jak brzy?“ vybafnul Janis.
Polymorf věrohodně zakoulel očima. „Co já vím? Tak za tři, pět let?“
V Janisovi vypěnila krev. Ale místo, aby začal řvát, použil taktiku, kterou osvědčil, když brázdil kalné vody diplomacie na Gwenově dvoře. Uvolnil zaťaté čelisti a znovu se posadil. Přehodil si nohu přes nohu a objal si rukama koleno. „Obdivuji, s jakým nasazením pracujete, sire koordinátore muhaji Bahui. Máte tu práci v malíčku a vaši nadřízení jsou s vámi jistě spokojeni. Chci si z vás vzít příklad. Začít nanovo, bez potíží se začlenit, dodržovat všechna nařízení a předpisy. Ale abych tak mohl činit, potřebuji být kompletní. Vy jistě chápete, co to znamená, být kompletní, že?“
„Co mi chcete říct?“ zasyčel zaskočeně polymorf. Očima bez bělma na Janise civěl, ale Janis měl pocit, že na něj civí celým tělem. Jako kdyby měl oči všude.
Janis nasadil odzbrojující úsměv. „Nazval jste Trsuaha otrokem, ale já dávám přednost slovu „společník“. Démon Bolesti je mým souputníkem od útlého dětství. Bez něj bych nebyl tím, čím jsem. Takže, pokud ho ode mne teď oddělíte,“ řekl a zatvářil se ublíženě, „jako kdybyste mi uřezali ruce a nohy. Vlastě nás dva můžete pokládat za…symbionty. Nebo za jednu bytost ve dvou tělech. Trsuah je pro mne esenciálně nezbytný. Jeho absence v mé blízkosti se odrazí na mé fyzické výkonnosti, emocionální pohodě, mentální svěžesti a schopnosti racionálně vyhodnocovat studovaná fakta. Bez něj budou moje výsledky stát za nic.“
„Absurdní,“ zašuměl zpitoměle polymorf.
„Tudíž vás zdvořile žádám,“ pokračoval srdceryvně Janis, „abyste ho ze servisní sekce uvolnili a přeřadili ke mně tak, aby mohl bydlet, studovat a cvičit se mnou.“
„Neexistuje!“ zaskřehotal Bahui. „Pro takové vymyšlenosti není v našem organizačním systému místo.“
Janis si smířeně povzdechl. „Když to nejde, tak to nejde, sire koordinátore muhaji Bahui.“ Sáhl do kapsy, a vytáhl z ní zmuchlaný list papíru. Byl to tentýž, na který si namaloval schodiště v matčině domě, a který pak sahíjinové omylem pokládali za návrh pomníku krenevského vítězství. Papír byl počmáraný jen z jedné strany a z té druhé byl čistý. Janis ho rozložil. „Chápu to. Postupujete podle nařízení. Máte tu něco na psaní, prosím?“
„A proč?“ štěkl Bahui.
„Na čestné prohlášení,“ odpověděl vlídně Janis. „Nebude to dlouhé. Jenom pár řádků.“
„Jaké prohlášení?“
Janis bezelstně zamrkal. „Protože vím dopředu, že budu vlivem Trsuahovy nepřítomnosti hendikepovaný, cítím povinnost nechat zaprotokolovat, že jsem na to předem upozornil. Jak už jsem řekl, chci začít s čistým štítem…“
Polymorf se na židli zavrtěl. Tentokrát to vypadalo, že se částečky jeho těla přeskupují, jako když roste krtčí hromádka. „Co po mně chcete, je mimo zavedená pravidla. Něco takového by musela posoudit Triáda…A já je přece nemůžu obtěžovat takovou marginálií!“
Janis si pomyslel, že to nejde tak dobře, jak doufal. Byl ale odhodlaný se nevzdat, i kdyby to mělo být za cenu obstrukcí…Přinesl si sebou pověst potížisty, stejně už nemá co pokazit. Pokrčil rameny. „Myslel jsem, že jako zkušený úředník máte možnost rozhodovat podle správního uvážení…,“ řekl rozvážně. „Ale když to musí až na vedení, nedá se nic dělat. Tak to studium a výcvik na nějaký čas odložím, no. Nemůžu začít dřív, než mi Triáda potvrdí, že bere mé čestné prohlášení na vědomí. To dá rozum… A prozatím, můžu pomáhat Trsuahovi v sekci pro personál, co říkáte?“ Janis se na úředníka zářivě usmál. „Určitě se tam najde nějaká práce přiměřená mým schopnostem a stavu…“
Polymorf na krátký okamžik přestal držet fazónu, jeho kontury se rozplizly a barvy rozmazaly. Kdyby to byl člověk, asi by se byl chytil za hlavu. Chňapnul po jednom z lesklých plátků, zasunul ho do škvíry ve stolní desce, položil ruku na zvláštní hrbatý polštářek a zavřel oči. Vypadalo to, že spí, ale jakmile z něj začala proudit slova, Janis už věděl, že diktuje do zápisu: „Koordinátor Bahui. Rozhodnutí o změně číslo kruente tve-e-nte: Mění se zařazení doprovodu Trajanise Eudora z Grenedonu, démona Trsuaha ze systému Teneris. Výše jmenovaný je tímto převeden z podpůrné sekce…“
***
Janis opustil polymorfovu kancelář s úsměvem na rtech. Na chodbě na něj skutečně čekala agentka. Šel z ní skoro strach. Byla o hlavu vyšší než Janis a svalnatá jako chlap. Hlavu měla ostříhanou na ježka, oblečená byla v přiléhavém nátělníku a kalhotách se spoustou kapes, z nich vyčnívaly předměty nápadně připomínající zbraně. Představila se jako Jarunna a chtěla Janise odvést do nového bytu. Ale Janis ji zastavil a poprosil, aby mu nejdříve ukázala servisní sekci. Navzdory polymorfově ujištění, že za ním Trsuaha pošlou, si ho chtěl vyzvednout sám a hned. Obrovská agentka nijak nedala najevo, že by ji Janisův požadavek překvapil nebo obtěžoval. Vlastně nedávala najevo vůbec nic. Tvářila se, jako kdyby se účastnila pohřbu otravného ale neškodného souseda.
„Nějak se jim pomíchaly kolonky a omylem zařadili mého přítele, démona Bolesti, do servisní sekce. Věřila byste tomu?“ poznamenal Janis, když v tubusu antigravitační zdviže klesali kamsi do hlubin.
Agentka na něj vykulila oči. „Nesmysl,“ odfrkla. „Na takové věci je Buhu pedant.“
Janis si v duchu poznamenal, že koordinátor Bahui je mezi osazenstvem znám jako „Buhu“ a pokrčil rameny a s vážným výrazem dodal: „Možná, že sir koordinátor muhaj Bahui,“ řekl a vyslovoval polymorfovo jméno a stav tak přehnaně pečlivě, až se mu kroutila pusa, „trpí syndromem vyhoření. To když děláte tu samou práci moc dlouho…“
Jarunna na Janise chvíli pátravě hleděla, jako kdyby si nebyla jistá, jak to myslí. Až když na ni rošťácky mrknul, rozchechtala se. „Sir koordinátor muhaj Bahui!“ vyprskla. Její smích zněl chraplavě a uvolněně a příjemně. „Už jsem se lekla, že to myslíš vážně…“ A pak roztála: „Bahui má nadřízeného. Jmenuje se Muemmu, ale my mu říkáme…“
„Mumu,“ dopověděl Janis. „Toho znám. Poněkud jsme se spolu na Tenerisu…chytli.“
Pobaveně přikývla. „No právě. Mumu svolal poradu a všechny nás před tebou varoval. Prý jsi mystifikátor, demagog a kverulant, a máme si na tebe dát pozor.“
„Lepší reklamu jsem si nemohl přát,“ zamumlal Janis při vzpomínce na muhaje Mumu. Však Razziel říkal, že Mumu z Tenerisu přeřadili. A jak to tak vypadá, znovu se setkají. Paráda.
Agentka mávla rukou. „Mumu je suchar jako všichni polymorfové, a Buhu je mnohem horší. Cítí se důležití, protože to tu právě teď mají na povel. Triáda a všichni ostatní koordinátoři řeší ty zmatky v pohraničí systému Quasebo… “ Dál mlela a mlela o záležitostech, o kterých Janis neměl ani potuchy, jako kdyby předpokládala, že jsou mu důvěrně známé. Pokládala otázky týkající se sporu krenevy a sahíjinů.V kontrastu s její hrubou fyziognomií se zdála být docela milá. Janis se tak dozvěděl se, že agentka Jarunna se narodila na Erektiadu před pěti sty lety jako dcera vysoce postaveného velmože ze dvora dračího krále. Žádnou antropomorfní dračici dosud nepotkal. Zajímalo ho, jestli jsou všechny tak robusní, ale nechtěl si to s agentkou rozházet, proto se radši neptal.
Někde na mínus n-tém poschodí vystoupili a kráčeli dál bludištěm chodeb. Stěny, podlaha i strop zářily jasnou bělobou. Nikde nebyla osvětlovací tělesa, protože svítilo všechno. Cestou je míjely průsvitné fantómy a naprosto hmotné stroje. Fantómy jako výplod magické tvorby se pasírovaly skrze hmotné překážky podobně jako sluneční paprsky přes mraky. Pro Janise nepředstavovaly nic nového, ačkoliv smrtelníci na Tenerisu by z nich dostali osýpky. Věděl, že na některých světech fantómy používají k doručování zpráv nebo k výuce. Stroje – na ty si ještě úplně nezvykl. Ty velké pomalu klouzaly kousek nad podlahou, menší svištěly nad jejich hlavami. Janis v duchu děkoval Lijaně, že ho vzala na Bredeon a Sunnisen, kde už ty věci viděl, protože jinak by z nich byl docela vyděšený. Snad se brzy dozví, jak fungují.
Trsuaha našli po četném vyptávání v hygienickém úseku. Démon Bolesti se v přiléhavém oranžovém trikotu klátil pod levitující osobou oděnou v obdobně oranžové nádheře. Bytost měla lidské tvary a citrónově žlutou kůži a krátké černé vlasy připomínající ježčí bodliny. Těsně pod stropem opravovala nějakou instalaci. Trsuah té osobě podával nářadí z boxu plujícího v úrovni jeho pasu.
Janis nad tím kroutil hlavou. Proč si tu bednu ten nahoře nepřitáhne až k sobě? Nač tu vlastně Trsuaha potřebuje? Leda, že by ho to učil…
„Podej mi kau-krente-huente,“ proneslo to stvoření. Znělo to úsečně a bez emocí. Jako neživá věc. Hudební nástroj imitující hlas. Janis si vzápětí povšiml, že z té bytosti vyzařuje jen teplo. Ani náznak vitální energie. Taky stroj?
Vzdychající Trsuah se poškrábal po strništi na bradě a začal se přehrabovat v bedně. Pak s polohlasnými kletbami vybral cosi, co vypadalo jako kleště. Tiše brblajíc podal tu věc nahoru.
„To je omyl,“ pronesl ten nahoře. „Žádám o kau-krente-huente.“
Janis se k modrákovi rozběhl:„Tahu?“
Teprve tehdy si Trsuah Janise a dračice všiml. Jeho modrá tvář se roztáhla v hořkém úšklebku. „Nisi! Co se děje? Řekli mi, že tě uvidím až za pár let. Ale to bys nebyl ty, abys…“
„Opětovně vás žádám o nástroj číslo kau-krente-huente, jednotko,“ opakovala ta věc pod stropem.
„Tady končíš,“ oznámil modrákovi Janis. „Běž si ten elegantní obleček sundat a vyzvedni si svoje věci z té díry, kam tě ubytovali, protože se stěhuješ ke mně. Nastupuješ do výcviku se mnou.“
Trsuah vykulil jasně žluté oči. „To jako vážně?“ Opatrně ukázal palcem nahoru. A co tady ééé můj mentor? Ten to ví?“
Opravář se plavně snesl k zemi, ukázal na Trsuaha, obrátil se na Jarunnu a řekl: „Jednotka v zácviku číslo paente-hrente je pod mým dozorem, agentko. Není přípustné vyrušovat techniky servisního týmu při plnění zadaného úkolu.“ Teď zblízka bylo patrné, že jeho pohyby jsou zvláštním způsobem trhané. Tvář toho tvora působila téměř lidsky. Měl obočí a řasy a na kůži byly patrné póry. Popravdě, Janis byl z té věci zmatený. Tak je to živé nebo ne? Pak si vzpomně, že o takových tvorech už slyšel. Bytosti uměle vypěstované v líhních. Jejich těla nesla všechny znaky smrtelníků, ale byla protkána infonovými kanály a vystužena krihonitovými posilovači. Agentura je nasazuje na servisní práce a nazývá je Bionickými jednotkami, zkráceně BJ.
„Démon Trsuah byl převelen rozhodnutím o změně číslo kruente tve-e-nte, jednotko UK,“ řekla Jarunna. „Můžete si to ověřit v centrální databázi.“
Jednotka UK na moment strnula a pak trhaně přikývla. „Potvrzuji, že jednotka je převedena do sekce agentů ve výcviku. Tím je spolupráce ukončena.“ Aniž by se dál jakkoliv rozptylovala, vznesla se ta bytost zpět k rozdělané práci.
Janis zakoulel očima. „Tak honem, Tahu, sbal si svých pět švestek, ať jsme odsud pryč!“
Trsuah pořád ještě vypadal, že tomu úplně nevěří. „Na ubytovně nic nemám. Zbraně a oblečení jsem musel odevzdat do depozitu.“
Dračice v typicky ženském gestu zalomila rukama. „Potrvá několik dní, než je ti blbokrati vydají zpět,“ poznamenala. „Bude lepší poslat žádost o vydání po fantómovi. Ale mimo výcvik je tvořit nesmíme. Ukážu vám, jak přivolat už hotového. Radši bych to ale dělala v příjemnějším prostředí.“
„To by bylo milé, madam,“ vypravil ze sebe Trsuah. Ohromeně na dračici zíral. Jako u vytržení klouzal pohledem po její sošné postavě.
Janis si až teď vybavil, jak se mu kdysi Trsuah přiznal, že ho šíleně fascinují silné a nebojácné ženy. „To je madam Jarunna,“ řekl démonovi. „Agentka Aliance.“ Ukázal na Trsuaha: „To je můj přítel Trsuah, démon Bolesti z Tenerisu,“ představil modráka. Pobaveně sledoval, jak okouzlený Trsuah třese dračici pravicí. Trvalo mu to mnohem déle, než bylo třeba, ale zdálo se, že Jarunně to vůbec nevadí. Dokonce se plaše usmála.
